Tak nám Nejvyšší správní soud podle advokáta Jaroslava Svejkovského porušil lidská práva Plzně. Čeho je moc, toho je příliš. Při nejbližší příležitosti budu prosazovat, aby veřejnoprávním korporacím byla ústavní stížnost odepřena.
A chronický překračovatel pravomocí veřejného činitele, primátor Pavel Rödl, by se konečně mohl naučit, že platně oznámené shromáždění se nezakazuje, nýbrž rozpouští. Vždyť je to pro ostudu.
Ústavní soud, pokud vím, judikoval, že veřejnoprávní korporace mohou být nositeli subjektivních ústavních práv pouze tehdy, pokud se jich dovolávají v soukromoprávních vztazích.
OdpovědětVymazatAby jim tato přiznal, pokud vykonávají vrchnostenskou pravomoc, to už by byl vrchol: i když s Klausovým Ústavním soudem jeden nikdy neví.
Pro úplnost bych měl dodat, že výjimkou je právo na samosprávu, to je ústavní právo garantované vp korporacím přímo ústavou.
OdpovědětVymazatDíky, poměrně jste mne uklidnil.
OdpovědětVymazatPrávo na samosprávu je velice sporné. Proti právu na samosprávu jako právu fysických osob nic nemám, ale přiznat toto právo obci?
Článek 4 Ústavy neokecáte, tam je to jednoznačné.
OdpovědětVymazatVe správním soudnictví je zvláštní žalobní typ pouze na určité případy samosprávných žalob, takže zbývá Ústavní soud.
VyVoleni jsou nad jakykoliv zakon!
OdpovědětVymazatPromiňte laikovi - může za člověka, jemuž je (třeba jen hypoteticky) omezeno ústavní listinou garantované právo, podat podnět k ÚS nějaký třetí subjekt?
OdpovědětVymazatPokud ano, pak je možné, že tady nejde o lidská práva Plzně, ale o lidská práva, která za nějakou skupinu lidí hájí u ústavního soudu Plzeň (zjednodušeně řečeno).
Nicméně konkrétně o tenhle případ mi nejde, spíš jen o princip. Děkuju za odpověď.
V zásadě nesmí, neboť actio popularis v ČR neexistuje. Každý si o své práva musí postarat sám. Např. Radovan Kodera může využít všech opravných prostředků; včetně in extremis ústavní stížnosti.
OdpovědětVymazatActio popularis existuje, ale v naprosto zkarikované podobě: může ji podat Nejvyšší státní zástupce.
OdpovědětVymazatJeště divočejší je, že lidská práva má církev, něco, co není odděleno od státu. Tím se samozřejmě ztrácí samotný princip nejvyšší síly ochrany základních práv jednotlivce. Důsledek je jasný - návrat před francouzskou revoluci se vším všudy, no a časem to potom k té revoluci zase dospěje.
OdpovědětVymazatad Tomáš Pecina. To máte pravdu.
OdpovědětVymazatad Jan. Církev sice původně byla veřejnoprávní korporace, ale nyní se stále více přibližuje spolku. A lidská práva spolku už takovou totální šíleností nejsou.
OdpovědětVymazatÚstavní práva jsou soukromým právnickým osobám přiznávána běžně, takže je-li ústavou garantována svoboda náboženského vyznání (nebo jeho absence), je třeba je přiznat i církevním osobám (hrozná terminologie!).
OdpovědětVymazatad guy peters:
OdpovědětVymazatTo ovšem hovoříte de lege ferrenda, v reálu se nic takového neděje. Jiná věc je, že vinou Listiny církev vyhrála o investituru se všemi důsledky, a proto bude meč duchovní silnější než meč světský.
To je otázka. Církev už nemá skoro žádné veřejnoprávní pravomoci a stát ji už nedozoruje. Je více spolkem než si myslíte. Listina tomu napomohla.
OdpovědětVymazat