Rozpad žaláře národů - Jugoslávie

motto: "Slovinsko, Chorvatsko, Bosna, Kosovo jsou 4 zcela rozličné příběhy se zcela rozličnými viníky: Slovinsko mělo konflikt s federální komunistickou Jugoslávií. Chorvatsko částečně rovněž, ale hlavní podíl měli Srbové a Chorvati (myslel jsem, že hlavně Srbové, ale začali to Chorvati, v zájmu objektivity dělím vinu na obě strany). Bosna – hlavní viník Izetbegovič, ale ostatní strany taky nezahálely. Kosovo je jasná záležitost. Nezapomínejme na vinu např. Německa s uspěchaným uznáním samostatného Chorvatska apod. Odtržení Makedonie a Černé Hory dokazuje, že se od Jugoslávie dalo oddělit nenásilnou cestou." Vodník

Jak to bylo ve skutečnosti? Jugoslávie byl srbský žalář národů, který držel pohromadě jen díky studené válce. Když skončila, první se chtěli osamostatnit Slovinci. Srbové, kteří ovládali federální moc, to nechtěli připustit. Naštěstí ten konflikt byl krátký a pro Slovince vítězný. Nyní jsou v EU a bez zaostalých Srbů výtečně prosperují.

Druzí se chtěli osamostatnit Chorvati. Tam už to bylo horší, protože v Chorvatsku žilo mnoho Srbů. Válka byla vleklá a krvavá.

Třetí se chtěli osamostatnit Bosňané. Ani to Srbové nehodlali připustit, protože Bosna a Hercegovinu považovali za integrální součást Velkého Srbska. Po krvavé válce se to Bosňanům podařilo.

Jako čtvrté toužilo po nezávislosti na Srbsku (to tehdy ještě vystupovalo pod maskou Jugoslávie) Kosovo. Zde to doslova narazila na nejhorší srbské chauvinistické mýthy, které absolutně nerespektují, že země, která je sice kolébkou národa, ale v níž už ten národ prakticky nežije, musí patřit novým obyvatelům.

Pátí se osamostatnili Makedonci. V Makedonii prakticky žádní Srbové nežijí, takže to Srbům bylo jedno.

Šestí získali nezávislost Černohorci. Tam to bylo nejzvláštnější, protože vztah Černohorců k Srbům je stejný jako vztah Moravanů k Čechům. Srbové však byli po 4 válkách, které rozpoutali, a secessi Makedonců natolik oslabeni, že se nezmohli na jakýkoliv odpor.

Srbští barbaři

Vodník mne na Vrbě obviňuje, že mám morální vinu na ničení pravoslavných památek. Nemyslím. Podle mého názoru jsou Srbové a Albánci jeden za 18 a druhý bez 2 za 20. Pravoslaví ani islám totiž nemají úctu k životu, ani k hmotným hodnotám. Posuďte sami:

1. Ferhat-pašina džamija
2. mešita v Llapi (PDF)
3. Foča
4. etc.

Doporučuji si přečíst článek o srbských zvěrstvech.

Kommunistická persekuce sociálních demokratů

ČSSD ji uvádí na svém webu. Sporná je postava Jaromíra Nechanského. Veleslav Wahl v roce 1995 dostal Řád bílého lva II. třídy.

Kommunisté k výročí jejich putsche

KSČM vydala velice stručné stanovisko k 60. výročí jejich putsche. Spíše než pokus o historickou analysu se jedná o bezcennou polemiku se soudobým antikommunismem.

Státní terror na konci 40. letech kommunisté označují za "proces prohlubování národní a demokratické revoluce". Kommunistickou totalitu za "první historickou formu socialismu".

Vlastní státní převrat KSČM považuje za "ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů", jako kdyby kommunistické SA – Lidové milice – byly legální. Legalitu akčních výborů také KSČM nemůže myslet vážně. Korumpování zemědělců bolševici popisují jako "spojení s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev a jejich aktivní prosazování".

Nic není větší známkou intelektuálního úpadku KSČM než toto stanovisko. Na druhou stranu, když pologramotná novinářka Ivana Svobodová z Mladé fronty dělá rozhovor s chytrým šéfem poslaneckého klubu KSČM, je jasné, kdo je vítězem.

Quo usque tandem, Kostláne?

Quo usque tandem abutere, Kostláne, patientia nostra? Quam diu etiam furor iste tuus nos eludet? Quem ad finem sese effrenata iactabit audacia?

František Kostlán svolává demonstraci ("Přijdeme proto v daný čas (1. 3. 2008. ve 14.00 hodin) před plzeňskou Velkou synagogu číst jména nacistických obětí, stejně jako další občané.") a přitom tvrdí, že žádnou nesvolává: "Akce nebude nikým oficiálně oznámená, svolávaná ani organizovaná," protože dobře ví, že shromáždění, které se takto pokouší svolat, je zakázané.

Takto se v českých zemích naposledy chovali bolševici, pane Kostláne. Takový despekt k právu a přirozené lidské slušnosti jste se nemohl naučit jinde než u Lenina a Trockého.

Nějak jsem si nestačil všimnout, že by v ústavě stálo, že všichni mají svobodu shromaždovací, vyjma neonacistů.

Klassická česká intolerance

Jana Dvořáková na svém blogu napsala, že poprvé v životě vykouřila jednu cigaretu a že jí to chutnalo. Hned se na ní sesypali typicky čeští intoleranti, co si to dovoluje. Symptomatická je věta: "Neznám příšernější zážitek, než se líbat s kuřačkou," ačkoliv ve skutečnosti je to přesně naopak.

S českým národem je cosi špatně, když tolik jeho příslušníků má pocit, že za každou cenu musí druhému člověku vnucovat své vlastní normy.

Nekonečná pitomost českých novinářů

Lidové noviny se vyznačují tím, že skvěle naplňují hlavní zásadu českých novin: O věci zásadně píší ti, kteří jí vůbec nerozumí. Tak o právu píší anonymní právní anafabeti: "Bureš měl prý podle nich využívat Sládkovo právnické vzdělání, například při žalobě na primátora Plzně Pavla Rödla."

Co na tom, že Václav Bureš Rödla nežaloval, nýbrž udal. Hodinky, nebo holínky, obojí se natahuje. Kdy konečně české noviny přestanou desinformovat a začnou informovat?

Lidská práva Plzně

Tak nám Nejvyšší správní soud podle advokáta Jaroslava Svejkovského porušil lidská práva Plzně. Čeho je moc, toho je příliš. Při nejbližší příležitosti budu prosazovat, aby veřejnoprávním korporacím byla ústavní stížnost odepřena.

A chronický překračovatel pravomocí veřejného činitele, primátor Pavel Rödl, by se konečně mohl naučit, že platně oznámené shromáždění se nezakazuje, nýbrž rozpouští. Vždyť je to pro ostudu.

Amavi te puella

Amavi te, puella,
iam te habet collega,
amavi te, puella,
iam te nolo.
Tantam simiam,
in via inveniam
amavi te, puella,
iam te nolo.

In silvis resonant
dulcia carmina,
in silvis resonat
dulce carmen!
Dulcia carmina,
in silvis resonant,
in silvis resonat
dulce carmen!

In Pragensi ponte
crescunt sua sponte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte.

Ego volo ire
flores custodire
et per aqam providere
reviviscent mire
et per aqam providere
reviviscent mire.

Nepřesvědčivé Bursíkovy výmluvy

ČR teď žije skandálem předsedy Strany zelených. Hlavičky inkriminovaných e-mailů asi nikdo nezveřejnil, takže je třeba vzít za vděk analysou Práva (autentičtější texty má Mladá fronta). Zde je pokus o rekonstrukci:

From: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>
To: Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>
Time: neděle 24. února 2008 22:17
Subject: omluvenka

Ze zdravotních důvodů se bohužel musím omluvit ještě z jednání klubu dne 26.2. Tento týden podstoupím druhou operaci, předpokládané propuštění z nemocnice je 3.3. nebo 4.3. Záleží na pooperačním stavu, na tom, zda nebudou žádné další komplikace.
Děkuji za pochopení
Olga

A tady je ten osudový omyl (Reply to All místo Forward to Kateřina Jacques):

From: Martin Bursík <martin.bursik@zeleni.cz>
To: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>, Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>
Time: neděle 24. února 2008 23:13:02
Subject: Re: [Klub] omluvenka

Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. To je neuvěřitelný. Donutíme je ke spolupráci - silou, kaťuško.
Políbení martin

Návštěvnost podle Toplistu

Průměrná denní návštěvnost vybraných webů za poslední týden podle statistik Toplistu:

01. Zvědavec - 6009.89
02. Osud.cz - 4684.35
03. Matrix 2001 - 3408.56
04. Virtually - 2167.38
05. AlterMedia ČR - 2089.29
06. Romea.cz - 1568.54
07. Econnect - 1411.25
08. ePortál - 1402.51
09. Eretz - 1383.70
10. Eurábia - 1143.66
11. EU.Portál - 1020.88
12. Zprávy, media, politika - 172.14
13. EUServer.cz - 57.40

Déjà vu

Není opravdu nic překvapivého, že fotky z dvou podobných událostí vypadají takřka stejně. Přesto stojí za zamyšlení, zda je to jen vizuální stránka, co oba akty teroru spojuje.

iHeute opět perlí

Zpátky na základu. Liepāja je v Lotyšku a ne v Litvě, páni novináři.

Albánský "problém"

Kommunistická offensiva skončila

Když si přečtete kommunistické hodnocení presidentské volby, tak zjistíte, že ze všeho nejvíce jsou šťastni z toho, že ji přečkali bez úhony a nerozpadli se. To je jasná známka, že KSČM není s to na politickou offensivu ani pomýšlet a že je ráda, že neprohrála svou vlastní defensivu: "Uhráli jsme to v rámci možností, jak nejlépe to šlo," pochvalují si i sami volitelé." I to, že nemají žádný zisk, je pro ně úspěch. Zvláštní. Z takových kommunistů není třeba mít žádné obavy.

In Memoriam - Paris Belgrade solidarité pour le Kosovo

Operace Podkova

Operace Podkova byl název pro ethnickou čistku v Kosovu, jejíž cílem bylo zbavit oblast albánského obyvatelstva. Jen díky operaci NATO Spojená síla nebyla dokončena.

Německý generál Heinz Loquai ve své knize: Der Kosovo-Konflikt. Wege in einen vermeidbaren Krieg. Die Zeit von Ende November 1997 bis März 1999. Nomos Verlagsgesellschaft, Baden-Baden 2000, ISBN 3789066818, tvrdí, že nic takového neexistovalo a jako korunní důkaz uvádí jazykovou otázku. Podkova se srbsky řekne potkovica; potkova je to chorvatsky, takže se jedná podvod německých tajných služeb, které neuměly rozlišit mezi srbštinou a chorvatštinou.

Jak je to ve skutečnosti? Chorvaté používají oba tvary stejně často: Google, chorvatská stránka. Srbové tvar potkova nepoužívají, to je pravda. Nicméně poznatky o tajném Miloševićově plánu máme od bulharských tajných služeb. Bulharsky i makedonsky se podkova řekne potkova. Je tedy možné, že překladatel do němčiny omylem považoval bulharský výraz za srbský.

Hlavní důkaz ale je, že operace Podkova nebyla nic jiného než realisace starého plánu, jehož autorem byl Vaso Čubrilović, na "odsun" Albánců.

Patrick Buchanan vystihl dilema Ruska

Ve svém článku (zde je jeho překlad do češtiny) Patrick J. Buchanan vcelku trefně vystihl dilema Ruska v otázce politiky uznávání některých států. Putin vcelku logicky pohrozil uznáním některých jednostranně vyhlášených států jako Podněsteří, Abcházie či Jižní Osetie v případě uznání nezávislosti Kosova ze strany určitých zemí.

Na druhou stranu je to však právě Rusko, které má na svém území řadu oblastí se separatistickými tendencemi a rozhosně se nejedná jen o Čečensko. Nyní se navíc zdá, že doba po 11. září, kdy si Rusko mohlo relativně nerušeně řešit své vnitřní problémy s menšinami, již končí.

Zapomeňte na 50. léta

V souvislosti s 60. výročím únorového putsche se opět množí články o 50. letech. Kromě toho, že jsou bezduché, nemají suché popisy kommunistického státního terroru (1948–1954, stovky mrtvých) pro současnost o nic větší význam než nacistická okupace (desítky tisíc mrtvých) nebo III. republika (tisíce mrtvých). Podstatný pro dnešek byl obyčejný kommunism (1956–1989), neboť právě v něm se definovaly mnohé stereotypy, v nichž žijeme dodnes.

Dokud budeme svou analysu kommunismu omezovat na 50. léta, která nebyla ničím jiným než revolučním vybočením z normality, nepochopíme z kommunismu a jeho významu pro dnešek vůbec nic podstatného.

Obama vyhrává

Zatímco John McCain má vítězství v primárkách prakticky jisté, v Demokratické straně drama pokračuje. Akutálně vede Obama nad Clintonovou 977 : 911. To je překvapivý výsledek. Jak správně konstatuje Raimondo, je to vzpoura lidu proti mediálnímu establishmentu.