Stodolovy bludy

Jiří J. Stodola uveřejnil na blogu dvojice Cynik & Stodola nepřiznanou polemiku s mým textem Stodola je sám heretik. Předně kritisuje, že konstituci Dei Filius cituji anglicky, když ji sám cituje v antikvárním překladu z 19. století. Nemohu za to, že se česká katholická církev stará o vše možné, ale zveřejnit na Internetu moderní překlady kánonů ekumenických koncilů do češtiny ji nenapadlo. Proto musím pro závěry prvních 7 ekumenických koncilů používat obskurní pravoslavný "překlad" (naštěstí je v něm rusismů méně než je v českém pravoslaví zvykem: milost je milost, stejně jako v srbštině). Pro koncily po Velkém schismatu nezbývá než se uchýlit k angličtině.

Ačkoliv je Stodola zdivočelý thomista, takže pojmy jsou pro něj realia, lingvistikou je nepolíbený, o čemž anekdoticky svědčí i bizzarrní tvar *bizardních. Ale podstatnější je problém, že se nevyzná v gnoseologii, ač o ní píše.

Vězměme si 3 body antimodernistické přísahy: "Ac primum quidem: Deum, rerum omnium principium et finem, naturali rationis lumine "per ea quae facta sunt" [cf. Rom 1, 20], hoc est, per visibilia creationis opera, tamquam causam per effectus, certo cognosci, adeoque demonstrari etiam posse, profiteor. Secundo: externa revelationis argumenta, hoc est facta divina, iix primisque miracula et prophetias admitto et agnosco tan-quam signa certissima divinitus ortae christianae religionis, eademque teneo aetatum omnium atque hominum, etiam huius temporis, intelligentiae esse maxime accommodata. … Quinto: certissime teneo ac sincere profiteor, fidem non esse caecum sensum religionis e latebris subconscientiae erumpentem, sub pressione cordis et inflexionis voluntatis moraliter informatae, sed verum assensum intellectus veritati extrinsecus acceptae "ex auditu", quo nempe, quae a Deo personali, creatore ac Domino nostro dicta, testata et revelata sunt, vera esse credimus, propter Dei auctoritatem summe veracis." (zdůrazněno mnou)

Pro Stodolu je cognoscere, demonstrare i testari to samé. Zaměňovat cognoscere (poznat) a demonstrare (ukázat) je svérázná úchylka šílených thomistů, kterou nemá cenu se zabývat. Ale záměně demonstrare (ukázat) a probare (dokázat) se nevyhnul ani jinak zdařilý překlad antimodernistické přísahy do češtiny. Tyto pojmy je totiž třeba rovněž lišit; to demonstrate (anglicky), démontrer (francouzsky), zu beweisen (německy) neznamená dokázat, nýbrž ukázat, projevit. To, že něco ukazuje, nasvědčuje, ještě neznamená, že je to dokázané, vyjma evidentního.

Hlavní Stodolův argument je, že věří ve vznik Československa v roce 1918. To jen dokazuje, jak mu antinominalism popletl hlavu. Vždyť, co se stalo 28. října 1918? "V Praze byl před 10. hodinou ranní zveřejněn na tabuli redakce Národní politika na Václavském náměstí text nóty G. Andrássyho (z 27. října), což bylo pochopeno jako faktická kapitulace habsburské monarchie. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a vyhlášení československé samostatnosti. Těsně předtím převzali zástupci předsednictva Národního výboru A. Švehla a F. Soukup Vojenský obilní ústav. Zatímco pražské ulice jásaly, dostavili se zástupci Národního výboru na místodržitelství k převzetí moci (místodržitel Coudenhove dlel právě ve Vídni). Do předsednictva Národního výboru byl kooptován první Slovák dr. V. Šrobár, který tak doplnil pět "mužů 28. října", jimiž byli A. Rašín, F. Soukup, J. Stříbrný a A. Švehla." Říkat tomu "vznik Československa" je čistě naše konvence, která nemá s realitou nic společného. Ale o tom psal již Dušan Třeštík. O událostech nám svědčí prameny: především vzpomínky pamětníků a listiny. Víra není nutná, ba je i škodlivá.

Pro Stodolu, jako heretického racionalistu, není poznání bez rozumu možné: "Především klást vedle sebe rozum a víru jako dva typy poznání je podobně neadekvátní jako třídit dopravní prostředky na automobily a škodovky." Intuice a zjevení mu zřejmě vůbec nic neříká, hlásí se k nim jen velice neochotně. Mojžíš zřejmě poznával Boha rozumem. Proto zbylou thomistickou hatmatilkou se nemá cenu zabývat, ta má stejně jako pravoslavná (např. "blahodať") jen zatemnit pravý smysl věci a uměle zabránit porozumění, což kritisoval již Milan Machovec v Ježíši pro moderního člověka (Jesus für Atheisten, 1972).

Rusko a SSSR II

Bohumil Doležal: "Malá odbočka: slovo „sověti“ je zároveň nesmyslné a vychcané. Sovět je rada, znamená to tedy rady, nebo ještě lépe „radovští“ – podle vzoru petrovští. V roce 1917 přistály jejich kosmické koráby v rozvráceném Rusku – nesouvisí to nějak s tzv. tunguzským meteoritem? –, nadělali spoustu neplech; jak tvrdí Alexander Solženicyn, nejvíc trpěli Rusové a proto si mohou dnes vyskakovat. Na přelomu 80. a 90. let minulého století opustili nejprve ruské evropské kolonie, potom Rusko samé a zmizeli se svými vesmírnými koráby někde v galaxii Andromedy. Předstírali, že to myslí dobře, a přelstili nás: nejvíc ubohé Rusy, ale paní Ashtonovou taky trochu.

Ruská manipulace s převlekem za „Sověty“ je největší drzost, jakou si lze vymyslet. Když se Hitler pokusil zničit Evropu, dělal to brutálně a otevřeně, pro sebe a germánskou rasu. Když se o totéž pokoušel Lenin, Stalin a jejich poskokové a následníci, dělali to pro dobro nás všech, jen se to trochu zvrtlo. Cítíte ten rozdíl?"

Golgovy problémy s wiki

Fabiano Golgo: "Česká [část původní] wikipedie je zaujatá. Její místní administrátoři si ji ukradli." + "Jedním z velkých problémů české komunity jsou její tendence vytvářet exkluzivní skupinky, které "spolu mluví". Není to jen český problém, ale je to nemoc, která je v tomto státě silně rozšířená. Češi jsou malý a homogenní národ a mají tradici potlačovat jinakost (tedy to, co se nesrovnává s jejich představou civilizovaného chování - je ironické, že je to kodex, který jim zjevně vnutili Habsburkové)."

"Vzpomínám jak jsem si kdysi přečetl výrazný článek, který proti mě napsal v už dávno neexistujícím Světě namodro tehdejší počítačový maniak z Mimoně Filip Rožánek. Psal něco o tom "Fabianovi, o tom brazilském šťouralovi". Nesouhlasil jsem ani s jediným slovem v tom článku, ale moc se mi líbil jeho styl a nabídl jsem Filipovi, aby začal pracovat pro časopis, který jsem tehdy vedl, protože jsem poznal, že je talentovaný. On to pak brzo dokázal vlastním úsilím a stal se na české mediální scéně významným hráčem, navzdory svému neuvěřitelnému mládí."

"Neschopnost dát prostor opozici má v Čechách zjevně své historické kořeny a obyvatelstvo, které vyrostlo ve vězení, nejenom prostorově, ale i ideologicky, stále ještě ovlivňuje i ty jedince, kteří se za komunismu vůbec ještě ani nenarodili. Také jsem přesvědčen, že všeobecně přijímaná "matka diktatura" v tomto národě učí děti od útlého věku, že nezáleží na tom, že nemají pravdu, stačí mít moc svou "pravdu" vnutit druhým. Pojmu fair play se v Česku každý jen vysmívá. Vládne tu materialismus a cynismus a tyto vlastnosti jsou silnou oporou pro všechny, kdo jednají sobecky.

A česká wikipedie projevuje všechny tyto provinční předsudky."

Mediální tlak se vyplatil. Na veřejné mínění citlivý Okino zařídil diskussi o obnovení článku.

Poučení pro Peterse II

O kalendáři.

Přehled užívaných kalendářů v pravoslaví.

SHIT list v pojetí Tydlitátové

Věra Tydlitátová nedávno vydala "recensi" slavné knihy Normana G. Finkelsteina Průmysl holocaustu, která v roce 2006 vyšla česky. V úvodu se podivuje nad tím, že Nežidy oslovují především Židé jako Noam Chomsky či Norman G. Finkelstein a vlastně by mohla opsat celý SHIT list. Přitom je to prosté: Nezastávají rasistický koncept vyvoleného národa, nepovažují Palestince za podlidi, a to nám imponuje.

Kniha sama je na Internetu pirátsky dostupná anglicky i česky; názor si tedy může každý učinit sám (odkaz neuvádím vzhledem k sporné legalitě takového odkazu). Persi má pravdu. Průmysl holocaustu je z větší části výtahem z The Holocaust in American Life Petera Novicka. Ale jeho židovští supremacisté odmítli taky.

ANATHEMA!

Slovenský arcibiskup Stanislav Zvolenský vyhlásil exkommunikaci 3 kněží a jednoho diákona za heresi. Jedná se o ultrakatholíky semínsko-lefébvristického typu, s některými z jejich bodů bych dokonce souhlasil.

Tydlitátová překvapila

Málokdy s Věrou Tydlitátovou souhlasím, ale tentokrát opravdu ano.

Absurdní ideozločin

via Yamato-san. Soukup & Mach nebyli schopni upřesnit, zda dostal obyčejnou výpověď nebo výpověď na hodinu. Podle citace odboráře: "nebylo to ani tak hrubé porušení kázně, aby se muselo přistoupit na okamžité propuštění", zřejmě to druhé.

Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.

Kalijuga

Přehledná a stručná charakteristika naší doby v perennialistické perspektivě, z pera I. Štampacha.

Jan Gazdík

Jan Gazdík byl před rokem 1989 důstojníkem socialistické armády, studoval žurnalistiku v Sovětském svazu a psal články do vojenských časopisů Palcát a Obrana lidu. Zkrátka typický novinář dnešní MF DNES.

Barvy sice formálně změnil, ale jeho mentalita zůstala stejná.

Špatné ráno s ČT

Na DEGÉN TV.

Jedwabne a UB

Fedor Gál připomněl pogrom 400 Židů 10. července 1941 v Jedwabnem. Jistě, každý pogrom je ostudný, ať již je v Jedwabnem či Janově, ale neměli bychom pro něj zapomínat na genocidu polského národa v letech 1945–54, jen proto, že jeho pachateli byli Natan Grinszpan-Kikiel, zvaný Roman Romkowski, Julia Brystiger: "She was famous for her sadistic tortures, she seemed to be obsessed about sadistic sex and she was fulfilling herself in that field," Jakub Berman, Adam Umer, zvaný Humer, Schlomo Morel, Józef Goldberg, zvaný Różański, a Fajga Mindla Danielak, zvaná Helena Wolińska-Brus.

UB (Urząd Bezpieczeństwa) po osvobození převzal nacistické koncentrační tábory a provozoval je až do poloviny 50. let. Hlavním pracovním táborem bylo Jaworzno, jehož velitelem byl Schlomo Morel. Podle podhodnocených kommunistických údajů zde zahynulo 1 535 lidí. Dalším koncentračním táborem byly Potulice, kde zahynulo 2 915 lidí. Nejhorším táborem byla Zgoda, jíž rovněž šéfoval Morel, kde zahynulo 1 855 lidí.

Jako illustrace může sloužit mikrohistorie – život a smrt Witolda Pileckého. Jeho děd byl poslán na Sibiř za účast v protiruském povstání 1863. Pilecki sám bojoval ve válce proti bolševikům a pomáhal osvobodit Vilnius. Po válce pracoval na rodinném statku. Byl mobilisován ve válce proti nacistickému Německu a stalinistickému Rusku. Po polské porážce odešel do podzemí.

Nechal se internovat v Osvětimi, aby tam zorganisoval povstání. Pak se ale ukázalo, že bude důležitější, když bude poskytovat podrobné zprávy, jak to tam chodí, a proto z Osvětimi uprchl. Jeho zprávám, že do roku 1943 zahynulo v Osvětimi 2 000 000 lidí, nikdo nevěřil.

Jako člen Zemské armády se zúčastnil varšavského povstání. Po jeho porážce byl zajat a byl internován v německém zajateckém táboře. Do Polska se vrátil jako zpravodajec exilové vlády. Dne 8. 5. 1947 byl zatčen a mučen nejrůznějšími methodami. Vyšetřování vedl plukovník Goldberg, pod dozorem plukovníka Grinszpana-Kikiela. Byl odsouzen k trestu smrti a 25. 5. 1948 ho popravil Piotr Smietanski, který v roce 1968 emigroval do Israele.

Globální oteplování

Jak je to s globálním oteplováním? "Je pravda, že podle zprávy Mezinárodní komise glaciologů Himaláje roztají do roku 2035?

– Ano je to pravda. Ale nebude to do roku 2035, ale až 2350. A není to z vědecké zprávy, ale z jedněch novin."

Další neonacisti přistiženi!

Skvělé odhalení od Dušana Rovenského + článek o Velkém inkvisitorovi.

Podobnost čistě náhodná

Kuba: "Chepese byl v roce 2003 za své názory a kritiku Castrova režimu odsouzen k 20 letům vězení. Ze zdravotních důvodů byl sice z vězení propuštěn, nesmí ale opustit Havanu a nad jeho bytem si zřídila služebnu tajná policie."

Jediná demokracie na Středním Východě: "Za vyzrazení nukleárního tajemství strávil Vanunu za mřížemi 16 let. Na svobodu se dostal v roce 2004, ale mělo to dvě podmínky - nesmí už nikdy opustit Izrael a promluvit s žádným cizincem, aby tajné informace nemohl šířit dál."

Chaotická redakční politika na Jiném právu

Blog Jiné právo se vždy vyznačoval úctyhodným shromážděním autorů i kommentátorů. Bohužel nezvládl přechod z blogu kamarádů na instituci, takže dodnes trpí chaotickou redakční politikou.

Z neznámého důvodu tamní příspěvky podléhají schvalování ("moderaci"), ačkoliv jsou schváleny téměř všechny, včetně evidentního trollingu. Redakce Jiného práva totiž vyhlásila jako posvátnou zásadu, že všichni kommentátoři musí být identifikovatelní. To se v praxi projevuje tím, že je anonymní příspěvek "podepsán" vymyšleným jménem a příjemním, často převzatým z Internetu. (Zajímalo by mne, zda Cynik ví o tom, že je jedním z nejaktivnějších kommentátorů Jiného práva.) Osobně odhaduji, že se jedná o jednoho, maximálně dva, trolly.

V době před moderací měly diskusse smysl, i když redakce proti nim vystupovala, často paranoidně, již tehdy.

Vojáci a jiní žoldnéři

S marxisty nejrůznějšího typu už dlouho zápasím o pojem "žoldnéř", pejorativně "žoldák". Právní vymezení je nezajímá, protože všichni správní marxisté mají k právu despekt. (To bylo, mimochodem, příčinou, proč Cepl mohl v 50. letech studovat práva: Kommunistický establishment soudil, že právo brzy odumře, takže studovat takovou neperspektivní vědu byla vlastně oběť.)

Tak se podívejme na sociologii, protože tu marxisté vždy uznávali. Konkrétně na mikrohistorii – příběh Antoine-Henriho Jominiho. Byl to žoldnéř, nebo ne?

Positivní diskriminace

Skvělým přesvědčivým způsobem zdůvodnil nezbytnost positivní diskriminace Šimon Klein.

Dědictví Masarykovy sekty

Havlova Pravda a láska je mentálním dědicem Masarykovy realistické sekty, ačkoliv ji odmítli jak liberální Josef Kaizl, tak konservativní Josef Pekař: "Theoriím Masarykovým jsme nepodlehli a stoupenci jeho se nestali prostě proto, že nám Masaryk jako vědátor neimponoval. Poznali jsme..., že prof. Masaryk, kdekoli se pouští do otázek historických, pracuje a soudí jednostranně a doktrinářsky..."

Nyní je hlavním terčem sekty Pravdy a lásky president republiky Klaus. Nejsem žádný nekritický fanoušek tohoto dědice Kramářových mladočechů, ale nelze ho tak apriorně odmítat jako činí tito sektáři. Důraz na praktickou politiku oproti planému globálnímu theoretisování, to má Klaus a realisté společné. Tak by si z toho měla vzít příklad i Pravda a láska, když už ji inspiruje i Karel Gott. Pak se snad přestanou pohoršovat nad (opisnými) passivy a za každou cenu prosazovat media.

Bémův dopis

Mladá fronta přinesla faksimile Bémova dopisu (PDF). K obsahu se vyjadřovat nebudu, to učinili ostatní. Podívám se na formu.

Pražský magistrát je nutno pochválit za volbu pěkného moderního písma Calibri. Tím však pochvaly končí. Už v oslovení by si pisatel měl rozmyslit, zda bude pisateli tykat nebo vykat. Obojí nelze míchat dohromady.

Podle idiotského českého zvyku, který je normován i standardem ČSN 01 6910:2007 Úprava písemností zpracovaných textovými editory (výtah), se v osobních dopisech adresa píše dole. Nicméně číslo jednací se v osobním dopisu neuvádí a už vůbec ne rukou psané. Datum se uvádí včetně roku; kdo bude už letos vědět, že to byl loňský dopis?

Za tečkou se píše pouze jedna mezera, nikoliv dvě. Je-li třeba něco zdůraznit, slouží k tomu kursiva, nikoliv VERSÁLKY. Označení "křesťanští demokraté" se stejně jako "lidovci" píše s malým písmenem; není to název. Malé písmeno bych zvolil i pro zastupitelstvo HMP, neboť je to pouhý orgán, byť zvrácená PČP 1993 umožňují psát i velké. Naproti slovo "komise" jako legislativní zkratku s velkým písmenem rozhodně psát nelze. Zájmeno "Ty" se v dopisech píše s velkým písmem: Je to slušnost. Neslabičná předložka (např. "z") na konci řádku nemá co pohledávat. "Trestněprávní" se píše dohromady.

Závěr: Primátorova kancelář by úpravě dopisů měla věnovat mnohem větší pozornost, aby nebyly pro ostudu.