Stodola je sám heretik

Můj článek se jakýsi čtenář LW pokusil zmínit na blogu dvojky Cynik & Stodola. Neúspěšně, protože Cynik fanaticky maže jakékoliv zmínky o mé osobě.

Nyní mne nepodepsaný (a z tohoto formálního důvodu smazaný – vizte partii Pokyny pro přispěvatele) kommentátor vyzval, abych si více prostudoval dogmatickou apoštolskou konstituci Dei Filius z 24. dubna 1870. Je to zajímavé čtení. Ukazuje totiž, že Stodola porušil hned 2 dogmata: "If anyone says that divine faith is not to be distinguished from natural knowledge about God and moral matters, and consequently that for divine faith it is not required that revealed truth should be believed because of the authority of God who reveals it: let him be anathema." + "If anyone says that in divine revelation there are contained no true mysteries properly so-called, but that all the dogmas of the faith can be understood and demonstrated by properly trained reason from natural principles: let him be anathema." (částečný český překlad), a to těmito svými větami: "Jestliže Boha nepoznáváme přímo, ale skrze to, co učinil, a přesto ho poznáváme s jistotou, znamená to, že o Boží existenci musí existovat důkazy." + "Pokud je jeho víra obyčejná katolická, pak by měl vědět, že součástí této víry je i možnost poznání Boha na základě přirozeného rozumu – že tedy je Bůh dokazatelný." + "Nicméně i ona nadpřirozená víra vyžaduje prvotní rozumný impulz, nelze začít jen tak věřit něčemu, co nedává smysl." Přitom už Tertulianus věděl: "Credo quia est absurdum."

Koneckonců není třeba chodit tak daleko, stačí si přečíst §§ 37–8 katechismu: ""Vždyť řečeno prostě, ačkoliv lidský rozum může jen svými silami a svým přirozeným světlem opravdu dojít k pravému a bezpečnému poznání osobního Boha, který se ve své Prozřetelnosti ujímá péče o svět a řídí jej, ale i k poznání přirozeného zákona, který Stvořitel vepsal do našich duší, nicméně týž rozum naráží na nemalé obtíže při účinném a plodném užívání této své přirozené schopnosti. Vždyť pravdy, týkající se Boha a vztahů mezi lidmi a Bohem, absolutně převyšují řád hmatatelných věcí a když se musí proměnit v činy a utvářet život, vyžadují ochotný souhlas a zřeknutí se sebe. Lidský duch se totiž při bádání o takových pravdách dostává do potíží pod vlivem smyslů a představivosti a také kvůli neblahým sklonům pocházejících z dědičného hříchu. Z toho pak vyplývá, že si lidé snadno namluví, že je falešné nebo alespoň pochybné, co by neradi, aby bylo pravda". Proto člověk potřebuje být osvícen Božím Zjevením, nejen o tom, co převyšuje jeho chápání, nýbrž i "o náboženských a mravních pravdách, které samy o sobě nejsou rozumu nedostupné, aby je v nynějším stavu lidského pokolení všichni snadno s pevnou jistotou a zcela bez omylu mohli poznat"."

Stodola povýšil rozum nad víru, což činí všichni fanatici, skálopevně přesvědčení o své pravdě, jak jsem již dnes psal: "Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté." Z hlediska katholictví je to však herese, neboť víra je nad rozumem.

Co se týká Cynika, chybí mu znalost základních pojmů. Pokud převezmu bez ověření informaci A, ačkoliv si ji ověřit mohu, nejedná se o víru, ale o pouhé spolehání se na takovou informaci. Cynik totiž trpí obsedantním nutkáním označovat kde co za víru. Pověra také není víra, ačkoliv katholická víra se v Cynikově podání pověře podobá.

Stodola zase jakékoliv poznávání označuje za dokazování, ačkoliv dokázané tvrzení musí být nevyvratitelné, např. velká Fermatova věta. Jenže jeho "dokazování" je ve většině případů pouhé usuzování, o čemž už mnohem lépe psal Tomáš Sobek. Z hlediska atheisty "důkazy" Boží existence v přírodě pouze nasvědčují jeho existenci, avšak dosti nepřesvědčivě.