Telegraph uvádí: "It if fails to do so, the EU will itself impose cuts under the draconian Article 126.9 of the Lisbon Treaty in what would amount to economic suzerainty." To je poněkud matoucí, ale nikoliv až tak, jak píše jiný blog: "I checked the Lisbon Treaty and could find no Article 126.9."
V skutečnosti se jedná o dřívější čl. 104 odst. 9 TEC (PDF), který tam byl dávno před Lisabonem: al. 1 – "Nenásleduje-li členský stát ani poté doporučení Rady, může Rada rozhodnout o výzvě členskému státu, aby v určité lhůtě učinil opatření ke snížení schodku, která Rada považuje za nezbytná pro nápravu situace." al. 2 – "V takovém případě může Rada žádat dotyčný členský stát, aby podle zvláštního harmonogramu předkládal zprávy za účelem posouzení jeho úsilí o nápravu."
Přes tvrzení eurorealistů na tom Lisabonská smlouva (PDF) nezměnila ani čárku – výsledná TFEU (PDF; dřívější TEC).
20. února 2010
Biologisující příměry
via Malý čtenář. VÚČaKo píše: "No není úžasné, že můžeme klidně spát, protože nad osudem demokracie neúnavně bdí giganti justičního ducha, kteří hlásané zásady dokáží podržet v paměti i několik hodin?"
17. února 2010
Vláda v. Dělnická strana II
Ačkoliv první rozbor rozsudku vláda v. Dělnická strana II již přinesl Tomáš Pecina, po mé úvodní poznámce na okraj si ten přelomový rozsudek zaslouží širší rozbor.
Předně musím poctivě přiznat, že jsem výsledek neodhadl. Myslel jsem, že většina bude liberální. Bohužel vinou českého zákonodárství se nedozvíme poměr hlasů v senátu a ani nebudou žádné dissenty. Na ty se můžeme těšit pouze v případě, že DS podá opravný prostředek k ústavnímu soudu.
Proč jsem se mýlil? NSS podlehl charmu Tomáše Sokola, což je u českých soudů pravidlem. Jeho nekvalitní podání bylo mentálním východiskem i celého rozsudku. Ten je na české poměry extrémně dlouhý. (Typický český rozsudek má 4 strany, tento má 122 stran a 669 odstavců. Nicméně, anglo-amerických poměrů přesto nedosahuje.)
Rozsudek nemá cenu číst celý. V §§ 1–195 je přebujelá rekapitulace, v §§ 237–612 je výtah ze spisu – dokazování skutkového stavu. Čtenáři bych tedy doporučil jen §§ 196–236 a §§ 613–667.
V první řadě je nutno pochválit formální úroveň rozsudku. Ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou. Tak má moderní rozsudek vypadat. Pouze drobnou chybou na kráse je chybná náhrada spojky "od" slovem "Odpůrce:" a anglo-americké legislativní zkratky s majuskulí na počátku slova: "Zákon", "Soud" apod.
Po právní stránce je rozsudek mizerný. Kromě nepřijatelného výroku, který zcela zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, právní kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Celkem 375 odstavců je popis skutkového stavu (jako kdyby čtenáře nějak zvlášť zajímal) a pouze 94 odstavců je právní kvalifikace. Poměr měl být přesně opačný. Sice je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale rozsudek jen málo cituje judikaturu ESLP a vůbec cizozemská či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom články v monothematické Jurisprudenci 7/2009 byly dosti objevné a tamní výsledky komparace šly převzít.
Na druhou stranu je možné, že soudce Šimíček a jeho kollegové vycházeli z koncepce, že strana je pánem sporu. Vandasův výkon byl naprosto tristní, ale ve své sebestřednosti si to nejspíše neuvědomoval. Byl několikrát přistižen při lži, jeho výroky byly často zjevně účelové a nedokázané. Moderní soudci pak logicky takovou stranu nemohou nechat vyhrát.
Myslím, že si NSS mohl odpustit ideologisující passage typu "Soud ani nepochybuje, že některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tomto místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmenování palčivých a bolestivých problémů společnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany. Limitem nemůže být ani používání politicky korektního jazyka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak kritérium pro rozpuštění politické strany." (§ 633) a více se věnovat právu. Takto přinesl jen hluboké zklamání z nepřesvědčivosti rozsudku, kdy přičitatelné bylo DS prakticky vše, kolem čeho se DS byť jen mihla.
Na rozdíl od Dánska tak v ČR opět zvítězila německá doktrína bojující demokracie. Je to překvapivé: V ČR málokdo umí německy a anglo-americké vzory byly v 90. letech určující. Nicméně, svoboda hlásat nepohodlné názory nám zjevně nevoní. Neonacism je tak na rozdíl od zemí s vyšší úrovní lidských práv (jako je třeba právě Dánsko) a priori postaven mimo zákon.
Předně musím poctivě přiznat, že jsem výsledek neodhadl. Myslel jsem, že většina bude liberální. Bohužel vinou českého zákonodárství se nedozvíme poměr hlasů v senátu a ani nebudou žádné dissenty. Na ty se můžeme těšit pouze v případě, že DS podá opravný prostředek k ústavnímu soudu.
Proč jsem se mýlil? NSS podlehl charmu Tomáše Sokola, což je u českých soudů pravidlem. Jeho nekvalitní podání bylo mentálním východiskem i celého rozsudku. Ten je na české poměry extrémně dlouhý. (Typický český rozsudek má 4 strany, tento má 122 stran a 669 odstavců. Nicméně, anglo-amerických poměrů přesto nedosahuje.)
Rozsudek nemá cenu číst celý. V §§ 1–195 je přebujelá rekapitulace, v §§ 237–612 je výtah ze spisu – dokazování skutkového stavu. Čtenáři bych tedy doporučil jen §§ 196–236 a §§ 613–667.
V první řadě je nutno pochválit formální úroveň rozsudku. Ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou. Tak má moderní rozsudek vypadat. Pouze drobnou chybou na kráse je chybná náhrada spojky "od" slovem "Odpůrce:" a anglo-americké legislativní zkratky s majuskulí na počátku slova: "Zákon", "Soud" apod.
Po právní stránce je rozsudek mizerný. Kromě nepřijatelného výroku, který zcela zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, právní kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Celkem 375 odstavců je popis skutkového stavu (jako kdyby čtenáře nějak zvlášť zajímal) a pouze 94 odstavců je právní kvalifikace. Poměr měl být přesně opačný. Sice je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale rozsudek jen málo cituje judikaturu ESLP a vůbec cizozemská či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom články v monothematické Jurisprudenci 7/2009 byly dosti objevné a tamní výsledky komparace šly převzít.
Na druhou stranu je možné, že soudce Šimíček a jeho kollegové vycházeli z koncepce, že strana je pánem sporu. Vandasův výkon byl naprosto tristní, ale ve své sebestřednosti si to nejspíše neuvědomoval. Byl několikrát přistižen při lži, jeho výroky byly často zjevně účelové a nedokázané. Moderní soudci pak logicky takovou stranu nemohou nechat vyhrát.
Myslím, že si NSS mohl odpustit ideologisující passage typu "Soud ani nepochybuje, že některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tomto místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmenování palčivých a bolestivých problémů společnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany. Limitem nemůže být ani používání politicky korektního jazyka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak kritérium pro rozpuštění politické strany." (§ 633) a více se věnovat právu. Takto přinesl jen hluboké zklamání z nepřesvědčivosti rozsudku, kdy přičitatelné bylo DS prakticky vše, kolem čeho se DS byť jen mihla.
Na rozdíl od Dánska tak v ČR opět zvítězila německá doktrína bojující demokracie. Je to překvapivé: V ČR málokdo umí německy a anglo-americké vzory byly v 90. letech určující. Nicméně, svoboda hlásat nepohodlné názory nám zjevně nevoní. Neonacism je tak na rozdíl od zemí s vyšší úrovní lidských práv (jako je třeba právě Dánsko) a priori postaven mimo zákon.
To jsem teda nečekal!
Jsem ztuhlý sérprajzem! No řekněte: čekal někdo z vás tohle?
A nábožensky zanícený Olšer nám chce tohle tahat do Evropy?!
A nábožensky zanícený Olšer nám chce tohle tahat do Evropy?!
Na okraj skandálního rozsudku vláda v. Dělnická strana II
NSS v § 332 rozsudku vláda v. Dělnická strana II (PDF) uvádí: "Dále program DS usiluje o právní vymezení etnických skupin, což byl první krok, kterým nacistický režim zahájil svůj diskriminační a později genocidní program." A kdyby jen to. Jediná demokracie na Středním východě na základě zákona o registru obyvatel z roku 1965 shromažďuje údaje o příslušnosti k ethnické skupině a náboženství. Jenže, co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.
Překvapení pro Jezovce
Jezovec kommentoval mou domněnku, že ani všichni Řekové dohromady toho nenakradli tolik jako pár amerických bankéřů, odhadem, že tato zátěž bude pro naše peněženky srovnatelná. Zdá se ale, že největší světoví zloději mají prsty dokonce i v těch řeckých dluzích.
Jezovče, udělej mi tu radost a už nesrovnávej - i co se zlodějny týče - mé milované Řeky (ano, jsem helénofil) s odpornými bankéřskými parchanty.
Jezovče, udělej mi tu radost a už nesrovnávej - i co se zlodějny týče - mé milované Řeky (ano, jsem helénofil) s odpornými bankéřskými parchanty.
16. února 2010
Evropa v roce 2029
Nádávno jsem na Youtube náhodou narazil na toto video:
Nutno říst, že jeho autor či autoři si možná ve svých romantických představách neuvědomují, že něco velkého obvykle nekončí ohlušujícím výkřikem, ale mnohem častěji postupným každodenním vzdycháním.
Nutno říst, že jeho autor či autoři si možná ve svých romantických představách neuvědomují, že něco velkého obvykle nekončí ohlušujícím výkřikem, ale mnohem častěji postupným každodenním vzdycháním.
Literární časopisy
Jiří T. Král poukázal na velký problém: České literární časopisy jsou z větší části dotovány ze státního rozpočtu, protože trh by je nezaplatil. Není to zase tak drahé (každý časopis dostane od státu cca million korun ročně), ale jde o princip. Když něco stát dotuje, měl by se rovněž starat o kvalitu. A ta mnohdy není největší.
Jsou zde i jiné zdroje. Literární noviny dotuje ČSSD, což je problematické, protože i to jsou státní peníze, byť nepřímo. Naproti tomu Respekt dotoval Schwarzenberg, nyní Bakala. A to je řešení. Literární časopisy by měly být dotovány nadacemi či mecenáši. Problém je v tom, že restituce se týkaly jen fysických osob; právnické osoby obnoveny nebyly. Pouze Hlávkova nadace nestačí.
Jsou zde i jiné zdroje. Literární noviny dotuje ČSSD, což je problematické, protože i to jsou státní peníze, byť nepřímo. Naproti tomu Respekt dotoval Schwarzenberg, nyní Bakala. A to je řešení. Literární časopisy by měly být dotovány nadacemi či mecenáši. Problém je v tom, že restituce se týkaly jen fysických osob; právnické osoby obnoveny nebyly. Pouze Hlávkova nadace nestačí.
14. února 2010
Nejslavnější Gottwaldův projev
Byla to jeho panenská řeč v Národním shromáždění, když byl v únoru 1929 zvolen předsedou KSČ. V sobotu 21. prosince 1929 (druhá část) promluvil k vládnímu programovému prohlášení.
Je vhodné ocitovat § 9 odst. 1 písm. m) jednacího řádu Národního shromáždění: "Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy: o vyloučení projevů ukládajících o republiku, ohrožujících bezpečnost státu nebo hrubě urážlivých, projevů vybízejících k těmto trestným činům nebo činy takové schvalujících ze sněmovních spisů tiskem rozdávaných. O vyloučení takových projevů ze zápisů (záznamů) výborových a jejich příloh rozhoduje předseda a zapisovatel výboru". Necensurovaná, ale kommunisticky sestříhaná, řeč.
Z některých slov mrazí: "Konečně váš člověk sociálfašista Dundr ve své řeči v senátě obhajoval vaši třídní, buržoasní justici a prohlásil ji za pilíř státu, pilíř vašeho státu. (Posl. Jaksch [německy]: Co jest se žaláři v sovětském Rusku?) V žalářích v sovětském Rusku sedí protirevolucionáři, sedí vrahové, právě jako vy budete seděti v československých žalářích. (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.)" V roce 1957 umřel v kommunistickém kriminále.
Updated.
Je vhodné ocitovat § 9 odst. 1 písm. m) jednacího řádu Národního shromáždění: "Plná schůze předsednictva usnáší se za předsednictví předsedy neb úřadujícího místopředsedy: o vyloučení projevů ukládajících o republiku, ohrožujících bezpečnost státu nebo hrubě urážlivých, projevů vybízejících k těmto trestným činům nebo činy takové schvalujících ze sněmovních spisů tiskem rozdávaných. O vyloučení takových projevů ze zápisů (záznamů) výborových a jejich příloh rozhoduje předseda a zapisovatel výboru". Necensurovaná, ale kommunisticky sestříhaná, řeč.
Z některých slov mrazí: "Konečně váš člověk sociálfašista Dundr ve své řeči v senátě obhajoval vaši třídní, buržoasní justici a prohlásil ji za pilíř státu, pilíř vašeho státu. (Posl. Jaksch [německy]: Co jest se žaláři v sovětském Rusku?) V žalářích v sovětském Rusku sedí protirevolucionáři, sedí vrahové, právě jako vy budete seděti v československých žalářích. (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.)" V roce 1957 umřel v kommunistickém kriminále.
Updated.
Příběh ze studené války
Dne 26. září 1983 málem došlo k III. světové válce. Rusové právě zavedli satellitní systém včasného hlášení, Oko. Byl však nedoladěný a trpěl falešně positivními poplachy, tj. hlásil, že USA útočí na Rusko, ačkoliv k žádnému útoku ve skutečnosti nedošlo.
Ten den Oko hlásilo, že na Rusko letí 5 jaderných hlavic. Podplukovník ruské armády, Станислав Евграфович Петров, naštěstí věděl, že kdyby USA zaútočily, tak všemi svými hlavicemi, nikoliv pouhými 5. Proto na svou odpovědnost nehlásil jaderné napadení Ruska nahoru. Kdyby tak učinil, bylo by vysoce pravděpodobné, že politbyro by v té době mezinárodně vyhrocené situace vydalo příkaz k massivnímu protiútoku. A pak už by se nedalo nic dělat.
Petrov se poté nervově zhroutil a byl přeřazen na méně odpovědný post. Nakonec odešel do předčasného důchodu. A proč to všechno povídám? Protože JK opět cosi blábolí o "K čemu by bylo dobré vědět o útoku, když by jej nebylo možné odvrátit?!" Ve skutečnosti ještě i nyní antirakety SDI nefungují. Jediné řešení v případě jaderného útoku je tedy massivní odplata. A radar jako čistě obranné zařízení je prostředkem minimalisace podobně vyhrocených situací jako 26. září 1983.
Updated.
Ten den Oko hlásilo, že na Rusko letí 5 jaderných hlavic. Podplukovník ruské armády, Станислав Евграфович Петров, naštěstí věděl, že kdyby USA zaútočily, tak všemi svými hlavicemi, nikoliv pouhými 5. Proto na svou odpovědnost nehlásil jaderné napadení Ruska nahoru. Kdyby tak učinil, bylo by vysoce pravděpodobné, že politbyro by v té době mezinárodně vyhrocené situace vydalo příkaz k massivnímu protiútoku. A pak už by se nedalo nic dělat.
Petrov se poté nervově zhroutil a byl přeřazen na méně odpovědný post. Nakonec odešel do předčasného důchodu. A proč to všechno povídám? Protože JK opět cosi blábolí o "K čemu by bylo dobré vědět o útoku, když by jej nebylo možné odvrátit?!" Ve skutečnosti ještě i nyní antirakety SDI nefungují. Jediné řešení v případě jaderného útoku je tedy massivní odplata. A radar jako čistě obranné zařízení je prostředkem minimalisace podobně vyhrocených situací jako 26. září 1983.
Updated.
Policejní provokace?
Mezi agentem a provocateurem je někdy velice obtížně rozeznatelný rozdíl.
A právě postup policejního agenta napadl Uherčíkův obhájce Robert Kaše. „Šlo o provokaci. Agent naváděl obžalovaného k páchání trestné činnosti. Ve své výpovědi dokonce prohlásil, že Uherčíka poté, co od něho dostal nejprve nefunkční bombu, důrazně upozornil, aby to napravil. Dokonce připustil, že na něho i zvýšil hlas,“ řekl Kaše.Podle mne jsou podobné případy varováním, aby se s agenty co nejvíce šetřilo. Jinak se může stát, že stát bude sám hlavní organisátor těžkých zločinů.
Podle soudu ale agentovo chování nevybočovalo ze zákonných mezí. „Policista hrál svoji roli a musel adekvátně reagovat na to, když mu obžalovaný přinesl nefunkční nálož. Aby byl věrohodný, musel sehrát rozčileného člověka, který si za velké peníze koupil nefunkční hračku. Těžko si můžeme představit, že by ho pohladil po hlavě a řekl, tady máš 30 tisíc jen tak. Navíc Uherčík se nijak nezdráhal to napravit a podruhé, když přinesl funkční systém a byl za to pochválen, naopak jásal, jak se mu to povedlo a byl se svojí prací spokojen,“ vysvětlil Vajgant.
Demagogie rusofilů
Na třetím blogu Tomáše Peciny vypukla další z nekonečných flame war o "radaru". Proč ty uvozovky? Protože ve skutečnosti ta "diskusse" není o radaru. Zručný manipulátor JK totiž vždy převede debatu o radaru na debatu o zbraňových systémech, jejichž radar může (ale nemusí) být součástí.
JK ztrátka míchá jablka a hrušky. Místo toho, aby konečně uznal, že radar je čistě obranné zařízení, protože nemá ničící účinek, tak pořád do debaty motá, že zbraňový systém, jehož je součástí, ničit a zabíjet může. Ale koho to zajímá? Bavíme se čistě o radaru.
JK by v analogii za dalekohled připevněný ke střelné zbrani (AKA zaměřovač) byl schopen prohlásit i školu, protože bez vzdělaného vojáka moderní útočný systém rovněž fungovat nemůže.
Jsem rád, že JK-ovy orwellovské manipulace typu "válka je mír" už nezaplevují LW.
JK ztrátka míchá jablka a hrušky. Místo toho, aby konečně uznal, že radar je čistě obranné zařízení, protože nemá ničící účinek, tak pořád do debaty motá, že zbraňový systém, jehož je součástí, ničit a zabíjet může. Ale koho to zajímá? Bavíme se čistě o radaru.
JK by v analogii za dalekohled připevněný ke střelné zbrani (AKA zaměřovač) byl schopen prohlásit i školu, protože bez vzdělaného vojáka moderní útočný systém rovněž fungovat nemůže.
Jsem rád, že JK-ovy orwellovské manipulace typu "válka je mír" už nezaplevují LW.
13. února 2010
Bezpečnost v různých zemích
Jedním ze základních kritérií je počet vražd přepočítaný na 100 000 obyvatel. Za referenci můžeme vzít ČR, kde je to 1,33, což je plně srovnatelné se Slovenskem (1,31), Polskem (1,28), Anglií (1,37) či Srbskem (1,46).
USA mají 5,4, což je 4x více. Ukrajina 7,04, Gruzie 7,29, což je více než 5x více než ČR. Rusko má 14,9, tedy 2,76x více než USA. Irák 21, což je překvapivě jen 1,4x více než Rusko. Chávezova Venezuela s 52 a Honduras 58 tento smutný žebříček vedou. Ve Venezuele je 2,48x méně bezpečně než v Iráku, 9,63x méně bezpečně než v USA a 39x méně bezpečně než v ČR.
USA mají 5,4, což je 4x více. Ukrajina 7,04, Gruzie 7,29, což je více než 5x více než ČR. Rusko má 14,9, tedy 2,76x více než USA. Irák 21, což je překvapivě jen 1,4x více než Rusko. Chávezova Venezuela s 52 a Honduras 58 tento smutný žebříček vedou. Ve Venezuele je 2,48x méně bezpečně než v Iráku, 9,63x méně bezpečně než v USA a 39x méně bezpečně než v ČR.
Proč je JK troll?
JK polemisuje s mým tvrzením, že je troll. Důkazů je pro to nespočet, ale nebaví mne se tím zabývat (jeden z podstatných důvodů mé ponorkové nemoci; chroničtí diskutéři se snaží LW vnucovat svou agendu). Tak si to ukážeme jen na odkazovaném příspěvku JK, což by normálně nebylo právě košer.
Vztahovačnost
Nikdo by ani na chvilku nemohl uvažovat o tom, že Tomáš Pecina parasitoval na Lucerně wikipedie. Pro LW byla pocta, že sem Tomáš Pecina psal, nikoliv že by pro T. P. bylo vyznamenání psát na Lucernu wikipedie. Proto, pokud píšu o diskutérech, je to samé jako když T. P. píše o soudcích, kde se jeho výroky explicitně nevztahují na soudce Ryšku.
Nicméně, ne každý diskutér je Tomáš Pecina. Jsou zde i trollové jako JK nebo Šťoural. JK měl velké ambice, které nedokázal naplnit. Bez parasitování na Britských listech by neznamenal vůbec nic, Sprcha by zůstal zcela neznámý okrajový server pro několik přátel à la Vrba, kterých jsou na Internetu tisíce. Šťoural by zase byl ničím bez parasitování na LW.
A pak jsou zde diskutéři jako Alex Juchelka či Kapitán. Ne, nepovažuji za nepřátele, ale jejich názory už znám natolik, že zde zkrátka (na mé straně) vypukla ponorková nemoc.
Nicméně, ne každý diskutér je Tomáš Pecina. Jsou zde i trollové jako JK nebo Šťoural. JK měl velké ambice, které nedokázal naplnit. Bez parasitování na Britských listech by neznamenal vůbec nic, Sprcha by zůstal zcela neznámý okrajový server pro několik přátel à la Vrba, kterých jsou na Internetu tisíce. Šťoural by zase byl ničím bez parasitování na LW.
A pak jsou zde diskutéři jako Alex Juchelka či Kapitán. Ne, nepovažuji za nepřátele, ale jejich názory už znám natolik, že zde zkrátka (na mé straně) vypukla ponorková nemoc.
12. února 2010
Současný systém mazání článků na české Wikipedii
Současný systém mazání článků na české Wikipedii vystihl zcela přesně ŠJů, když napsal:
Závěr hlasování je (jako obvykle) zásadně ovlivněn tím, že dnes již o výsledku diskuse nerozhoduje ani komunita, ani objektivní síla argumentů, ani existence či neexistence konsensu, ale jen a pouze osobní názor jediného správce, který se odváží diskusi uzavřít. Třebaže tentokrát je zdůvodnění uzavíratele poměrně obsáhlé a jakožto osobní názor přijatelné, nemohu se zbavit dojmu, že není o nic přesvědčivější, než jak by bylo možno zdůvodnit opačné či jiné rozhodnutí. Bohužel AfD v dnešní podobě je (v lepším případě) generátorem náhodných výsledků. -- ŠJů 5. 2. 2010, 14:34 (UTC)
Závěr hlasování je (jako obvykle) zásadně ovlivněn tím, že dnes již o výsledku diskuse nerozhoduje ani komunita, ani objektivní síla argumentů, ani existence či neexistence konsensu, ale jen a pouze osobní názor jediného správce, který se odváží diskusi uzavřít. Třebaže tentokrát je zdůvodnění uzavíratele poměrně obsáhlé a jakožto osobní názor přijatelné, nemohu se zbavit dojmu, že není o nic přesvědčivější, než jak by bylo možno zdůvodnit opačné či jiné rozhodnutí. Bohužel AfD v dnešní podobě je (v lepším případě) generátorem náhodných výsledků. -- ŠJů 5. 2. 2010, 14:34 (UTC)
Názorový blog
Začnu dělostřeleckou přípravou:
A tak je dnes opět vhodná příležitost všem bojovníkům za svobodu slova a projevu připomenout: "Svoboda projevu neznamená právo vyjádřit se jakkoli a kdekoli, zvlášť pak ne na cizím pozemku. Každý si přece může založit svůj blog nebo své noviny a psát si tam, co chce. To snad dnes platí i ve východní Evropě, ne?"
Polemika s mimozemšťanem Stodolou
Jiří Johan Stodola je zatvrzelý heretik. Popírá Akvinského nauku o odložené inkarnaci duše a popírá pravověrnost křesťanských mystiků jako je sv. Juan de la Cruz, doktor Církve, nebo sv. Teresa de Jesús, doktorka Církve.
Nyní se marně pokouší obhájit neobhajitelné. Jak každý dobře ví, pokud se Tělo páně nezkonsumuje, tak shnije, a pokud se Krev páně nevypije, tak zkysne. Výstřední antinominalisté si proto vymyslili theorii: Ano, je pravda, že Tělo páně je chleba a Krev páně víno, ale pouhým akcidentem; svou podstatou je to Bůh.
Z toho jasně vyplývá: Když modloslužebník episkopalistů může chleba proměnit na Tělo a víno na Krev, přičemž Tělo svým případkem zůstává chlebem a Krev vínem, tak stejně dobře mohu já tvrdit, že J. J. Stodola, ačkoliv se jeví být člověkem, je to pouhý jeho akcident, protože ve skutečnosti vinou hlásání podobných nauk je svou podstatou mimozemšťan.
Nyní se marně pokouší obhájit neobhajitelné. Jak každý dobře ví, pokud se Tělo páně nezkonsumuje, tak shnije, a pokud se Krev páně nevypije, tak zkysne. Výstřední antinominalisté si proto vymyslili theorii: Ano, je pravda, že Tělo páně je chleba a Krev páně víno, ale pouhým akcidentem; svou podstatou je to Bůh.
Z toho jasně vyplývá: Když modloslužebník episkopalistů může chleba proměnit na Tělo a víno na Krev, přičemž Tělo svým případkem zůstává chlebem a Krev vínem, tak stejně dobře mohu já tvrdit, že J. J. Stodola, ačkoliv se jeví být člověkem, je to pouhý jeho akcident, protože ve skutečnosti vinou hlásání podobných nauk je svou podstatou mimozemšťan.
11. února 2010
Zhoubné dědictví antinominalismu II
motto: "Starý vtip o BDSM říká: Masochista nabízí sadistovi nůžky, aby ho mučil. Sadista si je vezme a … nic nedělá, protože tím masochistu mučí nejvíc. Tenhle vtip vymyslil nějaký realista. V praxi je totiž pár sadista – masochista to nejlepší, co může být, protože si navzájem uspokojují své potřeby: sadisty dominovat, masochisty být v područí. Odkud se tedy vzal ten vtip? Nepochopením funkce pojmů a dotažením logiky ad absurdum."
—Zhoubné dědictví realismu I
Musím přiznat, že máloco mi jde tak nervy jako české antinominalistické myšlení. Setkávám se s tím doslova na každém kroku. Češi jsou schopni se hádat o pojmy doslova až do zblbnutí; ty nejhorší wikipedické války byly právě o ně.
Antinominalisté si něco usmyslí a kolem toho si vymyslí sofistikovanou theorii, jejíž podstatným znakem je, že není žádným způsobem verifikovatelná. 2 příklady:
Prvním je puncovaný heretik Jiří Stodola, který zastává výstřední formu thomismu. Podle něj má každá věc nehmotnou substanci (podstatu) a hmotný akcident (případek). Např. Boží tělo je svou substancí Bůh; chléb je to pouhým akcidentem. Stejně dobře lze říci, že Jiří Stodola je svou podstatou mimozemšťan; člověk je pouhým případkem.
Vodník se křečovitě snaží, doslova za každou cenu, dokázat, že SSSR není Rusko. Proč, to ví jen on sám, a nezviklá ho žádný argument. Osobně se domnívám, že odmítá připustit, že by pravoslavný národ mohl klesnout tak hluboko a stát se kommunistickým. Dokonce si kolem neruskosti SSSR vymyslel velice sofistikovanou theorii:
Každý národ, i Rusové a Židé, má své zdravé jádro, které je od přirozenosti kladné. Bohužel se může stát, že národ jako celek ovládnou cizí vetřelci s umnou zvrácenou ideologií, kommunismem nebo sionismem, čímž národ ztratí svou pravou podstatu (100% positivní ideologii pravoslaví nebo judaism) s kladným potenciálem a přestane být tímto národem (ruským nebo židovským).
Co na tom, že v realitě žádný národ neexistuje? Že je to fikce, kdy je za národ prohlášena skupina lidí, která žije uvnitř arbitrárně vymezených hranic, mluvící zpravidla jedním jazykem? Že příroda, včetně lidstva, obvykle není diskrétní, nýbrž spojitá, takže na hranicích žijí lidé, které je možné s klidem zařadit do obou národů na každé straně hranice? To naše chrabré realisty vůbec nezajímá, oni přemítají toliko o vyspekulovaných ideálních formách. Když je realita nerespektuje, tím hůř pro realitu: [Bolševické vedení] – "Rusové to byli hlavně později." Realita: "Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %." Reakce? "To nic nemění na tom, že VŘSR nebyla revolucí Rusů." Zřejmě mimozemšťanů, jejichž akcidentem bylo, že jsou to Rusové.
Co na tom, že pravoslaví nebo judaism je stejná ideologie jako kommunism nebo sionism a že rovněž musela být nejprve recipována. Ne, pravoslaví je svou podstatou ruská ideologie, ačkoliv ho vymyslel Řek, a judaism židovská, zatímco kommunism svou podstatou ruská ideologie není, ačkoliv ho vymyslel Rus (a sionism Žid). Kommunism jako ruská ideologie toliko vypadá, ale to je falešné zdání.
Na podobné antinominalistické mýthy je nejlepší odpovědí obrazoborectví (revisionism). Na národy a tím spíš na zdravá jádra se vykašlat a zkoumat toliko fakta.
—Zhoubné dědictví realismu I
Musím přiznat, že máloco mi jde tak nervy jako české antinominalistické myšlení. Setkávám se s tím doslova na každém kroku. Češi jsou schopni se hádat o pojmy doslova až do zblbnutí; ty nejhorší wikipedické války byly právě o ně.
Antinominalisté si něco usmyslí a kolem toho si vymyslí sofistikovanou theorii, jejíž podstatným znakem je, že není žádným způsobem verifikovatelná. 2 příklady:
Prvním je puncovaný heretik Jiří Stodola, který zastává výstřední formu thomismu. Podle něj má každá věc nehmotnou substanci (podstatu) a hmotný akcident (případek). Např. Boží tělo je svou substancí Bůh; chléb je to pouhým akcidentem. Stejně dobře lze říci, že Jiří Stodola je svou podstatou mimozemšťan; člověk je pouhým případkem.
Vodník se křečovitě snaží, doslova za každou cenu, dokázat, že SSSR není Rusko. Proč, to ví jen on sám, a nezviklá ho žádný argument. Osobně se domnívám, že odmítá připustit, že by pravoslavný národ mohl klesnout tak hluboko a stát se kommunistickým. Dokonce si kolem neruskosti SSSR vymyslel velice sofistikovanou theorii:
Každý národ, i Rusové a Židé, má své zdravé jádro, které je od přirozenosti kladné. Bohužel se může stát, že národ jako celek ovládnou cizí vetřelci s umnou zvrácenou ideologií, kommunismem nebo sionismem, čímž národ ztratí svou pravou podstatu (100% positivní ideologii pravoslaví nebo judaism) s kladným potenciálem a přestane být tímto národem (ruským nebo židovským).
Co na tom, že v realitě žádný národ neexistuje? Že je to fikce, kdy je za národ prohlášena skupina lidí, která žije uvnitř arbitrárně vymezených hranic, mluvící zpravidla jedním jazykem? Že příroda, včetně lidstva, obvykle není diskrétní, nýbrž spojitá, takže na hranicích žijí lidé, které je možné s klidem zařadit do obou národů na každé straně hranice? To naše chrabré realisty vůbec nezajímá, oni přemítají toliko o vyspekulovaných ideálních formách. Když je realita nerespektuje, tím hůř pro realitu: [Bolševické vedení] – "Rusové to byli hlavně později." Realita: "Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %." Reakce? "To nic nemění na tom, že VŘSR nebyla revolucí Rusů." Zřejmě mimozemšťanů, jejichž akcidentem bylo, že jsou to Rusové.
Co na tom, že pravoslaví nebo judaism je stejná ideologie jako kommunism nebo sionism a že rovněž musela být nejprve recipována. Ne, pravoslaví je svou podstatou ruská ideologie, ačkoliv ho vymyslel Řek, a judaism židovská, zatímco kommunism svou podstatou ruská ideologie není, ačkoliv ho vymyslel Rus (a sionism Žid). Kommunism jako ruská ideologie toliko vypadá, ale to je falešné zdání.
Na podobné antinominalistické mýthy je nejlepší odpovědí obrazoborectví (revisionism). Na národy a tím spíš na zdravá jádra se vykašlat a zkoumat toliko fakta.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)