Nominalism v praxi

Všechny moje texty o sporu nominalismu s realismem (antinominalismem) byly theoretické, protože v ČR, kde antinominalistická tradice naprosto převažuje, je těžké najít nějaký nominalistický. Teď se mi to konečně podařilo.

Ignác Pospíšil se vybarvil

Dřív jsem si myslel, že právo na soukromí neuznávají pouze kalvinisté. Ale ukazuje se, že katholičtí fundamentalisté rovněž ne. Další věc, vedle popírání theorie evoluce, odporu k potratům a popírání práva na sebevraždu, kde si integristé a kalvinisté mohou podat ruce.

Oč jde? V rozsudku Schüth v. Německo (anglický výtah) z 23. 9. 2010, sp. zn. 1620/03, Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zcela správně rozhodl, že pracovní smlouva nesmí regulovat soukromí zaměstnance, takže k ustanovením, které jsou s tímto principem rozporu, se nepřihlíží – jsou právě nevymahatelná.

Zde šlo o pracovní řád Katholické církve: "Les collaborateurs (Mitarbeiterin und Mitarbeiter) catholiques sont tenus de respecter et de se conformer aux principes fondamentaux des prescriptions religieuses et morales catholiques." Schüth však katholickou morálku porušil: rozvedl se a žil na hromádce s jinou ženou. Katholická církev pak pošlapala svůj vlastní princip: Pokud nebudí veřejné pohoršení, don't ask don't tell a Schütha propustila. Ten ji žaloval u německého pracovního soudu. První stupeň mu dal za pravdu; ostatní nikoliv. Spravedlnosti proto musel učinit za dost až ESLP.

Cynik, který se plete porotu a panel (senát), je z toho nepříčetný. Jenže proč by měl mít zaměstnavatel oprávnění regulovat naše soukromí? Do něj mu nic není a opak je pouhé šmíráctví. Ačkoliv se nám Cynik snaží vsugerovat opak, varhaník žádné liturgické pravomoci nemá. Není to ani kněz, ani jáhen, ani akolyta, ani lektor – nemá svěcení. A ano, požadavek na výpis z trestního rejstříku by měl být trestným činem, s výjimkou extra citlivých zaměstnání, jako jsou policisté či soudci.

Poznámka: Ve věci Obst v. Německo se ESLP odlišil: Tento princip neplatí pro církevní funkcionáře (včetně kněží), na něž vzhledem k požadavku kredibility právnické osoby smějí být přísnější požadavky.

Bouře ve sklenici vody

Teresa Spencer napsala do Literárních novin 38/2010 článek Země česká, domov … můj? (pokud umíte rychle číst, máte 10 minut na to, abyste si ho na jejich webu přečetli). V něm uvedla tyto 3 osudové věty: „Malá Natálka, kterou loni v dubnu ve Vítkově málem upálili mladí čeští rasisté, se stala televizním fenoménem, svého druhu tragickou celebritou. Když vás někdo nenapadl, nejste Natálka. [M]á Natálka svým způsobem štěstí, že je ještě malá a tím pádem roztomilá?“ To si dovolila mnoho. I jinak racionální Fedor Gál kvůli tomu dostal takový záchvat vzteku, že napsal ostře protispencerovský článek.

Když si ty věty rozebereme podrobněji, tak zjistíme, že první věta je pravdivé konstatování faktu. Nechápu, co na tom může někomu vadit. Druhá věta je stupidní. Ale je opravdu nutné kvůli každé novinářské hlouposti se tak rozčilovat? Třetí věta je provokativní názor. Opět nothing to write home about. Provokativnost media prodává, to ví každý novinář.

Jinak je článek Teresy Spencer poměrně zajímavé shrnutí faktů o obětech hate crimes v ČR. Bohužel ale trpí zásadní vadou, která postihla všechny zastánce bojující demokracie: Dává stejnou závažnost nadávkám, vyhrožování a násilí. Vše je podle nich stejně odsouzeníhodné. A právě tato neschopnost rozlišovat způsobuje jejich nízkou kredibilitu. Když totiž někdo někomu nadává do "cikánů" rozhodně to není stejně trestuhodné jako když mu baseballovou pálkou úmyslně zlomí ruku.

Resignace na odsouzení a penalisování veškerého násilí je jednou z největších problémů dnešní ČR. I když samozřejmě přetrvávající hostilní prostředí pro Romy ( = diskriminace), které výtečníci jako Gogo odmítají přiznat, je problém taky. Ale přeci jen řádově méně závažný než pogromy a organisované násilí.

A vraťme se k Natálce. Několik zločinců jí zničilo život. Jistě odsouzeníhodné. Měli k tomu zvlášť zavrženíhodný motiv – rasism. Ale není úkladné násilí zvlášť zavrženíhodné vždy? Myslím, že JzP má v tomto pravdu.

Natálka proto není žádným zlomem. Podobných obětí odporných zločinů je ČR mnoho. Proto by bylo dobré přestat Natálku dehumanisovat tím, že z ní děláme pouhý symbol a přestáváme v ní vidět člověka. Rasisty můžete mlátit i jiným kyjem, máte-li tu potřebu. Jedna dcera národa – Zdeňka Havlíčková (1848–1872) – snad už stačila. Nebo snad tihle věční bojovníci chtějí zničit soukromí i Natálce?

Updated: Fedor Gál upřesnil, jak aktivně pracuje na tom, aby z Natálky byla nová dcera národa: "dva dny před článkem T.S. jsme absolvovali v kostele U Salvátora koncert pro Natálku a byl to opravdu konkrétní počin mnoha lidí s velikým emocionálním nábojem" V těchto souvislostech se mi vždy vybaví poznámka Dostojevského na adressu Turgeněva.

Ignác "Nácek" Pospíšil opět útočí

Nácek Pospíšil nebyl v poslední době na LW častým hostem. A když už, tak jsem o něm psal víceméně neutrálně. Jenže Cynikovi již pšenka na wiki nekvete, tak si to musí vynahrazovat jinde. Se svou typickou neurvalostí: "Zjistil jsem, že lidé, kteří chtějí dělat věci pořádně, jsou hrdí na svoji práci a nejsou ochotni předstírat, že pitomost a genialita jsou si rovny, udělají lépe, když se Wikipedii vyhnou. Ušetří si tak nervy i čas k užitečnější práci." závidí uživateli Dobro, Pravda, Krása, že s ním polemisuji. Nevzdělaný Cynik je oproti němu nuda, nuda, šeď, šeď, takže za nějakou větší pozornost nestojí. Nácek s tím má problém.

Jiří J. Stodola zabloudil na pole práva

Ačkoliv se fundamentalista Jiří J. Stodola těší, že theologicky rozeberu jeho nejnovější článek, bohužel ho budu muset zklamat. Vše podstatné již přede mnou jasně a správně řekli Martin R. Čejka: "Prvním z nich vyplývá z chybého výkladu slov „spravedlivý veřejný řád“, kterým je ona svoboda podmíněna. Vždy se tím myslel světský veřejný pořádek, nicméně Jiří to chápe jinak. Tradiční nauka učí, že některá falešná náboženství, byť jim nepřísluší PRÁVA pravého náboženství, lze TOLEROVAT pokud nenarušují veřejný pořádek. Jiří tím, že chybně vykládá onen „spravedlivý pořádek“ dochází paradoxně k novému, ještě restriktivnějšímu závěru, že tyto falešné kulty nemohou být ani tolerovány, neboť vždy tento spravedlivý veřejný pořádek narušují." a Michal Semín: "Koncilový dokument jasně říká, že nekatolík má právo na veřejnou propagaci svého vyznání. Jediným omezením této svobody je pak „veřejný pořádek“. Z čeho plyne, že koncilem blíže nedefinovaný „veřejný pořádek“ tímže koncilem přiznané PŘIROZENÉ PRÁVO (nikoli jen občanské!) odnímá? To je přeci absurdní. A proč se asi s odvoláním se na DH po koncilu rušily konkordáty, v nichž stát uznával výhradnou podporu toliko katolickému vyznání?"

Ačkoliv pojem "veřejný pořádek" zná každý student právnické fakulty, Stodola raději marxisticky fantasíruje: "Spravedlivý společenský řád je takový, který zachovává spravedlnost, nakolik je to možné." Přitom § 2 al. 2 i. f. Dignitatis humanae o žádném společenském řádu nemluví, to má Stodola nejspíše z VUMLu. "Jejímu uplatňování se nesmí bránit, pokud se zachovává spravedlivý veřejný řád." Anglicky je to "public order", francouzsky "ordre public", německy "öffentliche Ordnung".

Tak skončí všichni, kteří přestanou být katholíci a stanou se fundamentalisty. Ševče, drž se svého kopyta.

Seznam obětí poválečného massakru v Ostravě

Jak informoval Týden, Shromáždění Němců hodlá otevřít případ poválečného masakru 231 Němců v Ostravě. CS Magazín již před rokem přinesl jejich jmenovitý seznam:

Israelská demokracie v praxi

Proti politickým cliché

Satira Miroslava Petříčka: „Zaznělo tady před chvílí, že tě miluju.“

Český liberalism

Proč je vlastně český liberalism tak roztříštěný, že nemá ani vlastní sněmovní stranu? Je to dědictví ještě z dob Rakouska.

Nejvlivnější jsou dědicové Masarykových realistů. Ovládají tvorbu učebnic a officiální názor medií. Dnešní Pravda a láska se jako politický proud konstituovala obnovením nekommunistické politiky v Chartě 77. Občanské forum ovládli mladočeši (cf. níže), Občanské hnutí bylo neúspěšné, spojení s institucionálními pohrobky národních sociálů (cf. níže) nefungovalo. Rovněž tak pokus o polepšení mladočechů v Unii Svobody. Naposledy Pravda a láska kolonisovala nyní již mrtvou Stranu zelených. Programovým časopisem je Respekt, který vyzařuje do většiny českých medií, zejména České televise.

Nejmocnější jsou dědicové Kramářových mladočechů. Dnešní Hrad se opět pokouší kolonisovat ODS a její konservativní předseda mu v tom vychází vstříc.

Nejvíce rozplizlí jsou dědicové Klofáčových národních sociálů. Spojuje je etatism a sociální politika. Je to vlastně hlubinná politika českého národa, nicméně národní sociálové nejsou intelektuálně tak zdatní jako Pravda a láska. Za Paroubka kolonisovali ČSSD.

Nejméně vidět jsou dědicové Sokolových radikálů (= eufemism pro zakázané republikánství), kteří dokonce nemají ani heslo ve wiki. Jejich nejznámějším representantem zůstává Strana svobodných občanů se svou nenávistí k establishmentu, Německu a Evropské unii.

Romantická 60. léta

Neoliberální kritika Jochova odsudku 60. let.

Výsledky posledních demokratických voleb

Zbyněk Petráček napsal pozoruhodný článek, kde zdůraznil, že v Evropě Židům nic nehrozí, leda od muslimů, a vyjádřil ostře proisraelské mínění.

Zaujal mne klassický mýthus o demokratickém nacistickém Německu: "Jejich poselství však spočívá v čemsi obecném: ukazují, jak je možné demokratickou cestou (Říšský sněm v roce 1935 ještě odrážel výsledky posledních demokratických voleb) definovat a jako takovou zároveň delegitimizovat celou skupinu občanů. Ukazují, jak lze legálně tu skupinu postavit mimo zákon, poté ožebračit a posléze poslat do táborů na „konečné řešení“."

Jak to bylo ve skutečnosti? Poslední volby se konaly 5. března 1933, tedy měsíc poté, co se nacisti dostali k moci (30. ledna 1933). Ten měsíc nacisté nezaháleli. Tyto "demokratické" volby lze tak přirovnat k "demokratickým" volbám v roce 1948. Výsledky tomu odpovídají. NSDAP získala 44 % a s DNVP (8 %) měla pohodlnou většinu. Navíc KPD (12 %) byla z říšského sněmu vyloučena a 26 ze 120 poslanců SPD (SPD získala 18 %) bylo persekuováno. SPD brzy následovala osud KPD a byla rozpuštěna. Centrum se rozpustilo samo 6. července 1933; stejně tak DNVP a DDP.

Vyhnání židů ze Španělska

Mělo neuvěřitelně absurdní zdůvodnění: Že židé missií svádějí křesťany ke konversi na judaism: "…Christians have engaged in and continue to engage in social interaction and communication they have had means and ways they can to subvert and to steal faithful Christians from our holy Catholic faith and to separate them from it, and to draw them to themselves and subvert them to their own wicked belief and conviction, instructing them in the ceremonies and observances of their law, holding meetings at which they read and teach that which people must hold and believe according to their law, achieving that the Christians and their children be circumcised, and giving them books from which they may read their prayers and declaring to them the fasts that they must keep, and joining with them to read and teach them the history of their law, indicating to them the festivals before they occur, advising them of what in them they are to hold and observe, carrying to them and giving to them from their houses unleavened bread and meats ritually slaughtered, instructing them about the things from which they must refrain, as much in eating as in other things in order to observe their law, and persuading them as much as they can to hold and observe the law of Moses, convincing them that there is no other law or truth except for that one. This proved by many statements and confessions, both from these same Jews and from those who have been perverted and enticed by them, which has redounded to the great injury, detriment, and opprobrium of our holy Catholic faith."

Sv. Theodor Studita

Jeden z důvodů, proč tak nesnáším diskusse, je neochota či neschopnost domyslet si evidentní a naopak přílišná ochota chytat toho druhého za slovo. Proto, když jsem napsal: "Wiching byl pravoslavný biskup, a proto učitel Pravdy," tak by si jeden myslel, že si Vodník snadno domyslí: "Wiching byl řádný pravoslavný biskup, a proto učitel Pravdy" a ne že bude můj text "interpretovat": "heretik je učitel Pravdy", ale to jsem evidentně chtěl příliš.

Tmář o masturbaci

David Loula: "Onanie je neškodná pohlavní aktivita. Ano, pokud jde o škodu na těle v podobě těhotenství nebo pohlavně šiřitelných chorob, má autor pravdu. Pokud jde o duši, to už pravdu nemá. Onanie přináší tělesnou rozkoš a dnes žijeme v době potěšení a rozkoší, to je cíl našich životů. Mít stále silnější zážitky a rozkoš je přínosem postmodernismu. Jenže má to háček. K tomu, aby ten zážitek stál za to, je třeba stimulace. Tu nám poskytne například zajímavý film nebo obrázky. Ženy to mají rády více romantické, mužům to vyhovuje i bez milostné zápletky. A poté přijde očekávané uspokojení. Podle Weisse to má léčivé účinky. Ovšem za čas nám již neškodný film nestačí. Je třeba přitvrdit. Tak jsme se dostali k pornografii, nejprve měkké a pak té tvrdší. No, ne že by se člověk cítil jako nějaký šlechetník, ale co, hlavně, že to přinese tu úlevu. Ale když jsem byl stvořen k obrazu a ne pod obraz, neměl bych tomu takto zvířecky otročit, zkusím toho nechat. Ále, ejhle, ono to nejde. Tak v tom jedu dál."

Václavkovo vyznání víry

Ve Václavkově vyznání víry mne zaujala jedna myšlenka: "Později nazývané Norimberské zákony, neboť byly nacisty vytroubeny do světa právě v Norimberku. Kde byli po válce tito apoštolé národně socialistické revoluce a rasové nenávisti po zásluze jednak pověšeni poddůstojníkem US Army Johnem Woodsem, a jednak odsouzeni do vězení."

Jak to bylo ve skutečnosti? "Luise of Benda, Jodls second wife, strove for a rehablitation and reached finally that in Munich a arbitration board procedure was set. Jodl was acquitted in this procedure, and it decided the main arbitration board that, if Jodl still lived he was to be classified neither under the group 1 ("mainguilty") still under the group 2 ("loading"). Furthermore from a whole or partial collection of the deduction is to be refrained. The public prosecutor did without redresses, and the judgement became to 2. March 1953 validly."

Naproti tomu jeden z hlavních autorů norimberských zákonů, Hans Globke, byl v letech 1953–1963 předním poradcem západoněmeckého kancléře Konrada Adenauera.

A tak je to se vším.

Prohrála media

Díky médiím víme pouze jedno: Ve sporu Agentura MM Praha v. Kubišová bylo odvolání žalobkyně zamítnuto. Prakticky všechna ostatní fakta nám media zatajila a místo toho přinášela absurdní a zcela nekvalifikované názory kdejaké mediální tváře.

A opět platí nepřímá úměra: Čím méně faktů, tím bouřlivější diskusse. Jsem rád, že se tomu LW vyhnula. Rád bych proto připomněl názory lidí, kteří do toho vidí více než všichni novináři dohromady:

1. Míla: Mrzí mě to zejména na Martu, o lístky na slibované turné byl velký zájem, nevím, proč si to pak rozmyslela. Vždy pro mě byla vzorem charakteru - ale takto se vykašlat na fanoušky?
2. Cábik: Chybou zřejmě bude, že vše bylo založeno pouze na ústní dohodě s tím, že se bude jednat o podobnou akci jako v roce 95. Sám jsem zvědavej na rozsudek soudu ve věci, každopádně si myslím, že manažer Heleny rozjel promo, které Golden Kids nepotřebovalo a chyba je tedy na jeho straně. Můj názor je, že Martě šlo čistě o koncert, zatímco ostatním spíše o ty věci okolo apod.
3. Ivan: Tobě by se líbilo, aby si Tě někdo "ústně rezervoval" na 30 let bez záruky pravidelných plateb?

Takže v příkrém rozporu s rozhodnutím obou soudů i tvrzením "znalkyně" Andy dobře informovaný fanoušek Golden Kids věděl, že byla uzavřena ústní smlouva.

Stodola v. Cvek

motto: „křesťanské ctnosti jako víra, naděje a láska jsou ve své podstatě tak nerozumné, jak jen možno“

—Gilberth Keith Chesterton

Známý heretik Stodola vždy vyskočí jako čertík z krabičky, kdykoliv někdo napíše něco jako „Zde bych hned dodal, že v křesťanské tradici je zcela nemožné chápat víru jako něco, k čemu dospějete rozumem, co neprocítíte a zejména neprožijete.“ Tak i starokatholík Cvek se díky tomu pro něj stal „legrační polyhistor“.

Stodola neváhal si dokonce vymyslet tvrzení: „Křesťanská tradice chápe sice víru jako rozumovou ctnost“. Ve skutečnosti kesťanská tradice nikdy nechápala víru jako rozumovou ctnost, nýbrž jako ctnost theologickou, tedy vyšší, což je třetí kategorie k Aristotelovým ctnostem mravním (Ἠθικὰ Νικομάχεια II.7) a rozumovým (Ἠθικὰ Νικομάχεια VI.3).

Chesterton říká: „A víra znamená uvěřit neuvěřitelnému, jinak to není žádná ctnost.“ Ano, jenže Stodola si plete ratio a mens. Víra je přirozeně mentální (v mysli), ale není racionální (rozumová). To jen zastydlí positivisté nedokáží tyto 2 pojmy rozlišit.

Ještě bych dodal, že Ježíš a Pavel měli výroky státotvorné i buřičské. Protože měli rovněž ty druhé, je zcela legitimní tvrdit: „Já bych „chestertonismus“ přirovnal k římskému státnímu náboženství, které se muselo ctít a udržovat jen z politických a společenských důvodů. Kristus a sv. Pavel jsou z tohoto pohledu nebezpeční blouznivci.“

Absolutní hodnoty

Ačkoliv mám k postmoderně blízko, některé hodnoty považuji za absolutní. Patří k nim pravda, právo, spravedlnost a láska. Nejsou kontextové, ani relativní.

Amicus Plato, sed magis amica veritas.

Používání diakritiky v diskussích

JaroSlav v P.491 (16. března 1998):

Uboha uplacana zviratka.

Ahojky ,tak kdyz jste jeden druheho ,urazili ,rozebrali,pohanili a jste sami se sebou spokojeni,tak se panove Pavlikove ,Pecinove a Milanove bezte vysrat.Jen se vysmivejte za pravopis lidem ,kteri vas jazyk treba 25 let nepouzivali a nemaji hacky a carky na klavesnici a tak celkovy psany dojem je jiny,ale to je v poradku . Vy jste pupkem sveta.Na vas je opravdu treba pouzivat jehly a pichlaky.Panove, ztvorili jste ze sebe nestvury a curaky

Fila o Rejžkovi

Otevřený pohled na malý český rybníček: "Právě ono kamarádíčkování s lidmi z malého českého rybníčku, pocit insiderství, touha „být jedním z nich" a ochota svádět žabomyší boje o to, jestli se nějakému průměrnému českému filmaři povedlo natočit si aspoň jednu „hezkou scénu", je základem marasmu zdejšího deníkového psaní. Právě proto jsou Melounkovým odchodem nejvíce zaskočeny Mirka Spáčilová z DNES a Věra Míšková z Práva, protože patřil do jejich mentálního světa."

* * *

"Koncepční, disciplinovaná a dotažená díla vznikají na všech kulturních úrovních - v popkultuře, v undergroundu i jinde. […] Zdá se, že i Jan Rejžek je tedy víc produktem minulého režimu, než je schopen si připustit. Tehdy se na školách učilo jen papouškovat ideologickou doktrínu a jedinou protireakcí byla ignorace, brblání nebo agresivní opozice. Bavit se o věcech s jistou základní vstřícností a touhou je pochopit je Rejžkovi cizí. Proto i přese všechnu pravdivost jsou jeho texty vlastně banální."