„As a native speaker of Spanish, I find certain subtle distinctions missing in English. Take, for instance, the verb to know; it may mean "to know a fact" or "to know someone." Spanish differentiates between both meanings, the words used being saber and conocer, respectively. Similarly, the verb to ask may mean "to ask a question" (Spanish: preguntar) or "to ask for something" (Spanish: pedir), and the verb to cry may mean "to cry out loud" (Spanish: gritar) or "to cry with tears" (Spanish: llorar). The native speaker of English may not even understand the need for separate words to cover the different meanings, but to someone who comes from another language the absence of these distinctions is startling.“Některé platí i pro češtinu, která rovněž neumí rozlišit znát něco (fr. savoir) a znát někoho (fr. connaître). Naproti tomu čeština umí rozlišit zeptat se a požádat (angl. to ask), křičet a plakat (angl. to cry).
5. června 2011
Anglická polysémie
Jeden Argetinec upozornil na některé polysémy v angličtině:
4. června 2011
Veskrze podřadný dějepisec Palacký
Tomáš Pecina a jeho kollegové představili obsáhlý přehled českých dějin z alternativního pohledu. Bohužel je značným zklamáním. Je totiž postaven na kommunistickém principu nenávisti. Nemám čas a prostor sepsat komplexní recensi, a proto se omezím na poznámku:
Franz Palacky (14. června 1798 – 26. května 1876), jak ve svých odborných textech podepisoval, patřil k největším historikům své doby (cf. dobové recense: 1 a 2), plně srovnatelným s tak velkými historiky jako byl Francouz Jules Michelet (1798–1874), Němec Leopold von Ranke (1795–1886) či Skot Thomas Babington Macaulay (1800–1859). Byl to romantik, přesto slabší než Michelet, ačkoliv silnější než Ranke.
Na náměstí to pouhý historik nedosáhne. Michelet má jen ulici, např. v Brestu, Ranke ve Wiehe a Macaulay ani to. Palackého předchůdci či nástupci jsou částečně či úplně zapomenuti, ať je to František Pubička, Wácslav Wladivoj Tomek, Anton Gindely, Josef Kalousek či Jaroslav Goll. Jediný český historik, který unikl tomuto zapomění, byl Josef Pekař, ale za to vděčí kommunismu, který dobu před kommunismem v obecném povědomí konservoval a rovněž svým sporům s Masarykem.
Palacký byl v letech 1848–1876 nikým nezpochybňovaným vůdcem národa. Po jeho smrti se politicky nepochybně více talentovaný František Ladislav Rieger (1818–1903) musel smířit s tím, že už je vůdcem toliko většiny, zatímco mladočeské menšině šéfovali bří Grégrové. A Albín Bráf už byl toliko stínem.
Co se týká flame war mezi Starým pánem a Tomášem Pecinou, musím nerad dát spíše za pravdu Starému pánovi. Dynastii Lucemburků založil Udo de Mainvault (* 930). Rod tedy pocházel z dnešní Valonie. Byla to hrabata arlonská, od roku 1065 knížata limburská. V roce 1216 vznikla mladší větev – lucemburská. Z toho je jasně vidět, že rod byl frankofonní.
Co se týká papežského císaře Karla IV. a jeho syna Zikmunda, je nejlepší se podívat, co o něm soudí stará Encyclopædia Britannica (1911), která neměla důvodu stranit kterémukoliv z nich. Karel IV. mohl se schismatem máloco udělat, protože vzniklo 20. září 1378 a on zemřel již 29. listopadu 1378.
Ohánět se belletristou Aloisem Jiráskem je to samé jako ohánět se belletristou Josefem Svátkem. Stejně absurdní je psát o Němcích o jako o Germánech a o Češích jako o Slovanech. Např. již od roku 1512 se římská říše officiálně jmenovala Svatá říše římská národa německého. Již Dalimilova kronika (1314) na mnoha místech mluví o Češích, např.: „Čechové na Prahu vzběhnú a Poláci ote všeho sběhnú. Čechové prostřěd hradu stojiechu, málo jich bieše, pro to za Poláky neběžiechu. Čechové sě neozřěchu, druzí názi sě s stráně plaziechu.“ (facsimile)
„Proto má veskrze podřadný dějepisec Palacký v Praze své náměstí a na něm gigantickou sochu: ve svých pracech záměrně a vědomě lhal, avšak činil tak ve prospěch svého národa.“Tady jsou smíchány hned 2 nesmysly dohromady: Palacký nebyl podřadný historik, nýbrž zcela mimořádný, a náměstí a sochu nemá za dějepisectví, nýbrž za politiku.
Franz Palacky (14. června 1798 – 26. května 1876), jak ve svých odborných textech podepisoval, patřil k největším historikům své doby (cf. dobové recense: 1 a 2), plně srovnatelným s tak velkými historiky jako byl Francouz Jules Michelet (1798–1874), Němec Leopold von Ranke (1795–1886) či Skot Thomas Babington Macaulay (1800–1859). Byl to romantik, přesto slabší než Michelet, ačkoliv silnější než Ranke.
Na náměstí to pouhý historik nedosáhne. Michelet má jen ulici, např. v Brestu, Ranke ve Wiehe a Macaulay ani to. Palackého předchůdci či nástupci jsou částečně či úplně zapomenuti, ať je to František Pubička, Wácslav Wladivoj Tomek, Anton Gindely, Josef Kalousek či Jaroslav Goll. Jediný český historik, který unikl tomuto zapomění, byl Josef Pekař, ale za to vděčí kommunismu, který dobu před kommunismem v obecném povědomí konservoval a rovněž svým sporům s Masarykem.
Palacký byl v letech 1848–1876 nikým nezpochybňovaným vůdcem národa. Po jeho smrti se politicky nepochybně více talentovaný František Ladislav Rieger (1818–1903) musel smířit s tím, že už je vůdcem toliko většiny, zatímco mladočeské menšině šéfovali bří Grégrové. A Albín Bráf už byl toliko stínem.
Co se týká flame war mezi Starým pánem a Tomášem Pecinou, musím nerad dát spíše za pravdu Starému pánovi. Dynastii Lucemburků založil Udo de Mainvault (* 930). Rod tedy pocházel z dnešní Valonie. Byla to hrabata arlonská, od roku 1065 knížata limburská. V roce 1216 vznikla mladší větev – lucemburská. Z toho je jasně vidět, že rod byl frankofonní.
Co se týká papežského císaře Karla IV. a jeho syna Zikmunda, je nejlepší se podívat, co o něm soudí stará Encyclopædia Britannica (1911), která neměla důvodu stranit kterémukoliv z nich. Karel IV. mohl se schismatem máloco udělat, protože vzniklo 20. září 1378 a on zemřel již 29. listopadu 1378.
Ohánět se belletristou Aloisem Jiráskem je to samé jako ohánět se belletristou Josefem Svátkem. Stejně absurdní je psát o Němcích o jako o Germánech a o Češích jako o Slovanech. Např. již od roku 1512 se římská říše officiálně jmenovala Svatá říše římská národa německého. Již Dalimilova kronika (1314) na mnoha místech mluví o Češích, např.: „Čechové na Prahu vzběhnú a Poláci ote všeho sběhnú. Čechové prostřěd hradu stojiechu, málo jich bieše, pro to za Poláky neběžiechu. Čechové sě neozřěchu, druzí názi sě s stráně plaziechu.“ (facsimile)
Butcher the Arabs
Israelští fascisté každoročně oslavují dobytí a annexi Východního Jerusaléma židovským státem: „Je to novodobý a nepříliš významný svátek v židovském kalendáři, ale je důvodem k radostným oslavám.“ Letos se bělokošiláči neomezili na průvod v Západním Jerusalémě, ale po vzoru orangistů jich 40 000 poprvé mašírovalo též ve Východním.
Odpůrci rasismu se shromáždili na antidemonstraci: „Inside the neighbourhood several hundred people gathered, with a group of them trading insults with a protest group of around 30 left-wingers holding banners reading: “Jewish-Arab solidarity against Fascism” and “Illegal settlements in east Jerusalem are an obstacle to peace.”“
Ochránci lidských práv v Gush Shalom Jerusalémský den kommentují takto: „Gush Shalom calls for abolition of "Jerusalem Day" and its removal from Israeli calendars, because it is a false holiday commemorating a false event. What is called "The Unification of Jerusalem" was in fact but the creation of a regime of occupation and oppression over the Palestinians of East Jerusalem.“
Odpůrci rasismu se shromáždili na antidemonstraci: „Inside the neighbourhood several hundred people gathered, with a group of them trading insults with a protest group of around 30 left-wingers holding banners reading: “Jewish-Arab solidarity against Fascism” and “Illegal settlements in east Jerusalem are an obstacle to peace.”“
Ochránci lidských práv v Gush Shalom Jerusalémský den kommentují takto: „Gush Shalom calls for abolition of "Jerusalem Day" and its removal from Israeli calendars, because it is a false holiday commemorating a false event. What is called "The Unification of Jerusalem" was in fact but the creation of a regime of occupation and oppression over the Palestinians of East Jerusalem.“
Transsubstanciace nezávadného symbolu v závadový
Tomáš Pecina upozornil na šílené usnesení ÚS ČR v. Š. V., jehož autorem je Miloslav Výborný. Nejlepší kommentář k němu podal jakýsi Dvořák. Výborný rozhodl: „Stěžovatel nebyl odsouzen pro pouhé nošení závadného oděvu či znalost významu číslic 88, ale pro schvalování nacistických zločinů, jež se projevilo právě tím, že na shromáždění politické strany, jež svým programem směřuje k vyvolávání národnostní, rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti vůči určitým skupinám obyvatel České republiky (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 13/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz), se prezentoval symboly s těmito názory sympatizujícími.“
To znamená, že tričko s číslicí 88 je samo o sobě nezávadné. Pokud si jej však někdo vezme na závadovou akci, např. shromáždění neonacistů, tak příchodem na ni se ipso facto transsubstancuje na závadové.
Za neméně odporné lze považovat Výborného předepisování, jak se má člověk k podnikatelům chovat: „Nelze akceptovat obhajobu stěžovatele, že byl nevinným nositelem oděvu a doplňků určité obchodní značky, protože není zvykem, aby běžný spotřebitel choval tak pozoruhodný obdiv a věrnost konkrétní obchodní značce, že by kromě jejího oblečení nosil i odznak s jejím logem.“
To znamená, že tričko s číslicí 88 je samo o sobě nezávadné. Pokud si jej však někdo vezme na závadovou akci, např. shromáždění neonacistů, tak příchodem na ni se ipso facto transsubstancuje na závadové.
Za neméně odporné lze považovat Výborného předepisování, jak se má člověk k podnikatelům chovat: „Nelze akceptovat obhajobu stěžovatele, že byl nevinným nositelem oděvu a doplňků určité obchodní značky, protože není zvykem, aby běžný spotřebitel choval tak pozoruhodný obdiv a věrnost konkrétní obchodní značce, že by kromě jejího oblečení nosil i odznak s jejím logem.“
3. června 2011
President vrací úder
Na rozhovor se samolibým Grušou reagovala hlava státu. A to poněkud přízemně: „Ale v jistou chvíli jsem se pokusil z Gruši udělat i politika. Dali jsme ho na kandidátku ODS do Senátu, ale ve volbách prohrál, protože to – k mému velkému zklamání – vůbec neodpracoval. Myslel asi, že to půjde samo, ale tak to v životě není. Udělal jsem ho ještě členem své vlády, ministrem školství, ale i v této roli naprosto selhal, protože nebyl zvyklý systematicky pracovat. Někteří lidé vám nikdy neodpustí, že jste jim pomohli – a oni to nezvládli. V tom Jiří Gruša není jediný.“
Na druhou stranu, Klausově poznámce o politické korrektnosti je nutno zatleskat: „Podle Gruši politická korektnost, světácky sklouzne do angličtiny a říká „political correctness“, znamená, „že se občas korigujete. Nic dalšího“. A to už mi rozum opravdu zůstává stát. Je v podstatě smutné, kam až je možné dojít. Snad jsem to ale pochopil. Jiří Gruša si z politické korektnosti, česky řečeno z obyčejného pokrytectví, udělal životní program.“
Na druhou stranu, Klausově poznámce o politické korrektnosti je nutno zatleskat: „Podle Gruši politická korektnost, světácky sklouzne do angličtiny a říká „political correctness“, znamená, „že se občas korigujete. Nic dalšího“. A to už mi rozum opravdu zůstává stát. Je v podstatě smutné, kam až je možné dojít. Snad jsem to ale pochopil. Jiří Gruša si z politické korektnosti, česky řečeno z obyčejného pokrytectví, udělal životní program.“
28. května 2011
ProAlt разоблачён
Dovolil si napsat své pochybnosti o lidskosti politiky jediné demokracie na Blízkém východě. A to se neodpouští.
Jiří Gruša bezostyšně lže
Jiří Gruša se stejně jako Karel Hvížďala vždy vyznačoval rychlými a krajně povrchními soudy, tj. plácal, co mu slina na jazyk přinesla. Nyní se rozhodl, že to dá sežrat Klausovi, protože ačkoliv jsou spolužáci, má větší ego a dotáhl to dál:
„V poslední době jsem občas překvapen, že někdo v Česku začne žvanit třeba o tom, že politická korektnost je pitomost. A říkám si. Myslí to ten člověk vážně? Nebo ví vůbec, co ta political correctness je? Neví!Jak je to ve skutečnosti? „Politická korektnost je ideologie, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž přívrženci věří, že jiný přístup nelze tolerovat.“
Na koho narážíte?
No, neříkal to Klaus?
* * *
Prostě, když jste dlouho u moci jako on, tak vás už nenapadne, že byste měl dělat korektury. A tak napadnete politickou korektnost. A „political corectness“ znamená, že se občas korigujete. Nic dalšího.“
27. května 2011
25. května 2011
24. května 2011
17. května 2011
Exekutoři za první republiky
Rozprava v Senátu v pátek 18. prosince 1931:
„Přátelé, takovou máme dnes demokracii a takové jsou poměry. Na vesnicích řádí neslýchaně exekutoři. Berní úřad v Žamberku vyslal do obce Orlice exekutora, který měl nařízeno, aby se dříve z obce nevrátil, pokud nezajistí 25.000 Kč. Dotyčný se náležitě činil. Obec, čítající 120 čísel, až na 14 čísel byla celá zfendována.
Ve Stěžerách u Hradce Králové byly v 60 rodinách zabaveny různé věci exekutorem. Ve Vodňanech obchodník se střižním zbožím dostal od berního úřadu vyrozumění, že jistého dne přijde o 9. hodině dražební komise dražit zboží, ale obchodník Bakule se o půl 9. hodině v krámě oběsil. (Sen. Mikulíček: Byl opravdu osvobozen!) A takových samovražd je spousta. Je také i takový případ, že zoufalec před dražbou udá na krátké závěti, proč se oběsil, a na konec napíše, že provaz odkazuje bernímu úřadu.
Mám ještě jeden příklad: Exekutoři jdou tak daleko, že zabavují i zlaté zuby v ústech.“
„Přátelé, takovou máme dnes demokracii a takové jsou poměry. Na vesnicích řádí neslýchaně exekutoři. Berní úřad v Žamberku vyslal do obce Orlice exekutora, který měl nařízeno, aby se dříve z obce nevrátil, pokud nezajistí 25.000 Kč. Dotyčný se náležitě činil. Obec, čítající 120 čísel, až na 14 čísel byla celá zfendována.
Ve Stěžerách u Hradce Králové byly v 60 rodinách zabaveny různé věci exekutorem. Ve Vodňanech obchodník se střižním zbožím dostal od berního úřadu vyrozumění, že jistého dne přijde o 9. hodině dražební komise dražit zboží, ale obchodník Bakule se o půl 9. hodině v krámě oběsil. (Sen. Mikulíček: Byl opravdu osvobozen!) A takových samovražd je spousta. Je také i takový případ, že zoufalec před dražbou udá na krátké závěti, proč se oběsil, a na konec napíše, že provaz odkazuje bernímu úřadu.
Mám ještě jeden příklad: Exekutoři jdou tak daleko, že zabavují i zlaté zuby v ústech.“
16. května 2011
Slovo na dnešní den
„Not all the victims of the Holocaust were Jews, but all the Jews were victims.“
—Elie Wiesel: And the Sea Is Never Full, p. 129
Ten, kdo tvrdí přehnaně vysoké číslo o počtu obětí šoa, rovněž ji popírá: „As of 2007, there have been seen more references, or a return to references that there were 11 million victims in the Holocaust. As far as CHGS understands this issue from documents and analysis, this number is fictitious and actually can serve to undermine the teaching of the Holocaust Shoah.“
Updated.
—Elie Wiesel: And the Sea Is Never Full, p. 129
Ten, kdo tvrdí přehnaně vysoké číslo o počtu obětí šoa, rovněž ji popírá: „As of 2007, there have been seen more references, or a return to references that there were 11 million victims in the Holocaust. As far as CHGS understands this issue from documents and analysis, this number is fictitious and actually can serve to undermine the teaching of the Holocaust Shoah.“
Updated.
8. května 2011
V-E Day
V Israeli si stejně v Rusku připomínají německou kapitulaci, která nabyla účinnosti 8. 5. 1945 ve 23.01 SEČ („to cease active operations at 2301 hours Central European time on 8th May 1945“), až 9. května. Další důkaz affinity Israele a Ruska.
Protože v té době byl v Evropě letní čas, kapitulace nabyla účinnosti 9. 5. 1945 v 0.01 SELČ: „On 7 May General Eisenhower, with representatives from Britain, Russia and France, accepted the unconditional surrender of all German forces on all fronts, to be effective from 0001 hours on 9 May.“ (V UK měli tzv. dvojnásobný letní čas.)
Updated.
Protože v té době byl v Evropě letní čas, kapitulace nabyla účinnosti 9. 5. 1945 v 0.01 SELČ: „On 7 May General Eisenhower, with representatives from Britain, Russia and France, accepted the unconditional surrender of all German forces on all fronts, to be effective from 0001 hours on 9 May.“ (V UK měli tzv. dvojnásobný letní čas.)
Updated.
Kommunistické nebezpečí
Martin Uhlíř z TOP 09, který se již stačil vyprofilovat jako přední nepřítel svobody, na blogu Věry Tydlitátové mobilisuje proti kommunistickému nebezpečí. Oč jde?
Kommunistický svaz mládeže, u něhož snaha ministerstva vnitra potlačit spolčovací svobodu narazila na liberálního soudce nejvyššího správního soudu, obnovil svou činnost a svolává na demonstraci v úterý 10. května 2011 v 18.00 na náměstí Jana Palacha v Praze. Jejím motivem je odsouzení válek, které v současné době Západ vede, tedy současnost (odsouzení toho, co se děje) a budoucnost (návrh toho, co se dít má).
Uhlíř však blouzní takto: „Chceme informovat lidi, kterým není lhostejné, že se v Praze ještě 21 let po konci totalitního režimu chystají lidé veřejně oslavovat masové vrahy (Stalina, Gotwalda [sic!] a spol.) a obhajovat zrůdnou ideologii, která stála život mnoho desítek milionů lidí.“ Vsadil bych se, že na demonstraci nepadne o Stalinovi a Gottwaldovi ani slovo. Uhlíř se pohoršuje i nad tím, že demonstrace se má konat na náměstí Jana Palacha, jako kdyby nevěděl, že Palach byl blouznivý kommunista, který stejně jako on chtěl censurovat: „Naše požadavky jsou: […] 2. zákaz rozšiřování Zpráv.“
Na závěr si dovolím ocitovat předsedu KSČ, Bohumila Jílka (cf. Václav Bolen), z roku 1926: „Správní aparát státní je reakčnější než za Bacha v Rakousku. Pro policii stává se bezpečnostní služba něčím vedlejším. Hlavním oborem působnosti československé policie, značně rozmnožené proti počtu za Rakouska, je služba politická, neznající ústavou zaručené osobní svobody. Neexistuje pro ni také neporušitelné právo domovní. Listovní tajemství je luxus trpěný jen některým občanům. Policie je v Československé republice všemohoucí. Má černé kabinety, čte i soukromé dopisy, špehuje, koho se jí namane, udává a připravuje procesy na každého, kdo je vládnoucímu režimu nepohodlný. (Souhlas komunistických poslanců.) Při tom jsou její pracovní metody velice často hrubé, ba až provokativní. Špionážních kanceláří je v Československé republice celá spousta, čímž jedině vysvětlí se vzájemná jejich konkurence a zprávy psané po vzoru romantického líčení detektivek Cliftonových. Ministerstvo zahraničí spolu s ministerstvem vnitra mají ve špehování nepohodlných primát a jejich zpravodajská oddělení jsou řízena výtečníky v oboru detektivním a la Hájek a Hajšman. (Výkřiky posl. Muny.) A kam dovedou takoví výtečníci zaběhnouti, ukázal nejlépe plán vypočtený na zničení naší komunistické strany s připravovanými procesy pro atentát na presidenta Masaryka a špionáž pro Sovětské Rusko. Menších "bot" takového druhu má zdejší republikánská policie plné sklady. Kriminální policie s jejím způsobem chytání t. zv. nebezpečných lidí a vynucování jejich přiznání, je kapitola sama pro sebe, jež se liší od středověkého práva útrpného jenom svou rafinovaností a surovostí. (Tak jest!)“
Kommunistický svaz mládeže, u něhož snaha ministerstva vnitra potlačit spolčovací svobodu narazila na liberálního soudce nejvyššího správního soudu, obnovil svou činnost a svolává na demonstraci v úterý 10. května 2011 v 18.00 na náměstí Jana Palacha v Praze. Jejím motivem je odsouzení válek, které v současné době Západ vede, tedy současnost (odsouzení toho, co se děje) a budoucnost (návrh toho, co se dít má).
Uhlíř však blouzní takto: „Chceme informovat lidi, kterým není lhostejné, že se v Praze ještě 21 let po konci totalitního režimu chystají lidé veřejně oslavovat masové vrahy (Stalina, Gotwalda [sic!] a spol.) a obhajovat zrůdnou ideologii, která stála život mnoho desítek milionů lidí.“ Vsadil bych se, že na demonstraci nepadne o Stalinovi a Gottwaldovi ani slovo. Uhlíř se pohoršuje i nad tím, že demonstrace se má konat na náměstí Jana Palacha, jako kdyby nevěděl, že Palach byl blouznivý kommunista, který stejně jako on chtěl censurovat: „Naše požadavky jsou: […] 2. zákaz rozšiřování Zpráv.“
Na závěr si dovolím ocitovat předsedu KSČ, Bohumila Jílka (cf. Václav Bolen), z roku 1926: „Správní aparát státní je reakčnější než za Bacha v Rakousku. Pro policii stává se bezpečnostní služba něčím vedlejším. Hlavním oborem působnosti československé policie, značně rozmnožené proti počtu za Rakouska, je služba politická, neznající ústavou zaručené osobní svobody. Neexistuje pro ni také neporušitelné právo domovní. Listovní tajemství je luxus trpěný jen některým občanům. Policie je v Československé republice všemohoucí. Má černé kabinety, čte i soukromé dopisy, špehuje, koho se jí namane, udává a připravuje procesy na každého, kdo je vládnoucímu režimu nepohodlný. (Souhlas komunistických poslanců.) Při tom jsou její pracovní metody velice často hrubé, ba až provokativní. Špionážních kanceláří je v Československé republice celá spousta, čímž jedině vysvětlí se vzájemná jejich konkurence a zprávy psané po vzoru romantického líčení detektivek Cliftonových. Ministerstvo zahraničí spolu s ministerstvem vnitra mají ve špehování nepohodlných primát a jejich zpravodajská oddělení jsou řízena výtečníky v oboru detektivním a la Hájek a Hajšman. (Výkřiky posl. Muny.) A kam dovedou takoví výtečníci zaběhnouti, ukázal nejlépe plán vypočtený na zničení naší komunistické strany s připravovanými procesy pro atentát na presidenta Masaryka a špionáž pro Sovětské Rusko. Menších "bot" takového druhu má zdejší republikánská policie plné sklady. Kriminální policie s jejím způsobem chytání t. zv. nebezpečných lidí a vynucování jejich přiznání, je kapitola sama pro sebe, jež se liší od středověkého práva útrpného jenom svou rafinovaností a surovostí. (Tak jest!)“
7. května 2011
Likvidace řeckokatholické církve v carskému Rusku
Když bylo v roce 1793 annektováno Bělorusko Ruskem, bylo jasné, že nastává období persekuce řeckokatholické církve. Vzhledem k orientálnímu charakteru ruského státu bylo ovšem také zřejmé, že k utahování šroubů dojde postupně a pomalu.
Brzy po svém nástupu na trůn car Mikuláš I. zakázal výstavbu nových katholických kostelů a kaplí. V roce 1827 připravil rusofilský řeckokatholický kněz, Józef Siemaszko, komplexní plán likvidace řeckokatholické církve: 4 diocése nahradit 2, které by šly snadněji ovládat, odlišit úbor řeckokatholického a pravoslavného kněžstva, aby je farníci snadno rozpoznali, zvýšit roli laiků po vzoru ruskopravoslavné církve, postátnit vzdělávání kněží a konečně zredukovat financování řeckokatholických klášterů. Vláda tento plán schválila.
V roce 1832 byla zlikvidována vilenská universita. Bylo zrušeno 60 řeckokatholických klášterů. 4 řeckokatholické diocése byly sloučeny ve 2. Do čela běloruské byl jmenován Jozafat Ignacy Bułhak (1756–1838), hrdinný odpůrce pravoslaví, který však byl internován v Petrohradě, do čela litevské se dostal Иосиф Семашко. Ruští velkostatkáři otevřeně nutili své poddané ke konversi na pravoslaví, což silně podporoval fanatik Smaragd Kryžanovskij, biskup nové ruskopravoslavné diecése – polocké (1833–1837).
K posílení ruskopravoslavných posic byli jmenováni noví světící biskupové, kteří se na svůj úkol několik let připravovali v Petrohradu: do běloruské diecése Benedykt Luziński, do litevské Antoni G. Zubko («необыкновенный стоятель за Православие и русскую народность в Западной России») a Иосафат Жарский, který ale byl odpůrce pravoslaví.
Další krokem byla rusifikace ritu, k čemuž sloužily v Moskvě natištěné missály. Do roka musel být ve všech kostelech zaveden ikonostasis. V průběhu vynucování těchto opatření se ukázalo, že řeckokatholické duchovenstvo vzdoruje jen málo. Proto bylo rozhodnuto, že sjednocení může započít. V roce 1835 byl ustanoven tajný výbor (Секретный комитет). V roce 1837 bylo oddělení řeckokatholické církve transformováno z odboru cizích věr pod nejvyššího prokurátora (обер-прокурор).
Po smrti Bułhaka a Žarského násilnému sjednocení už nic nebránilo. Na každého řeckokatholického kněze bylo tlačeno individuálně. Z 1057 kněží litevské diecése jich s likvidací řeckokatholické církve souhlasilo 760, z 680 běloruské jen 186. Celkem 111 kněží veřejně oznámilo, že raději změní ritus na latinský, než aby se stalo schismatiky. Celkem 8 kněží, kteří odolali všemu nátlaku, bylo deportováno do centrálního Ruska.
Likvidace byla formalisována na neděli pravoslaví, 12. února 1839 na polockém shromáždění (Полоцкий собор 1839 года) na společné bohoslužbě Semaška, Lužinského a Zubka. Žádost k caru podepsalo 1 305 kněží a car ji schválil 25. března 1839. Sjednocení řeckokatholické církve s ruskopravoslavnou bylo vyhlášeno 14. května 1839 na společné bohoslužbě.
Lze uzavřít, že Vodníkův výrok: „Nejen proto, že jsem sám pravoslavný, ale že v Rusku měly menšiny, najmě náboženské, větší svobodu než v předosvíceneckých monarchiích západních,“ je výplodem chorého mozku.
Bohaté carské zkušenosti zúročili kommunisté v roce 1950. Jediný rozdíl byl v rychlosti celého processu.
Brzy po svém nástupu na trůn car Mikuláš I. zakázal výstavbu nových katholických kostelů a kaplí. V roce 1827 připravil rusofilský řeckokatholický kněz, Józef Siemaszko, komplexní plán likvidace řeckokatholické církve: 4 diocése nahradit 2, které by šly snadněji ovládat, odlišit úbor řeckokatholického a pravoslavného kněžstva, aby je farníci snadno rozpoznali, zvýšit roli laiků po vzoru ruskopravoslavné církve, postátnit vzdělávání kněží a konečně zredukovat financování řeckokatholických klášterů. Vláda tento plán schválila.
V roce 1832 byla zlikvidována vilenská universita. Bylo zrušeno 60 řeckokatholických klášterů. 4 řeckokatholické diocése byly sloučeny ve 2. Do čela běloruské byl jmenován Jozafat Ignacy Bułhak (1756–1838), hrdinný odpůrce pravoslaví, který však byl internován v Petrohradě, do čela litevské se dostal Иосиф Семашко. Ruští velkostatkáři otevřeně nutili své poddané ke konversi na pravoslaví, což silně podporoval fanatik Smaragd Kryžanovskij, biskup nové ruskopravoslavné diecése – polocké (1833–1837).
K posílení ruskopravoslavných posic byli jmenováni noví světící biskupové, kteří se na svůj úkol několik let připravovali v Petrohradu: do běloruské diecése Benedykt Luziński, do litevské Antoni G. Zubko («необыкновенный стоятель за Православие и русскую народность в Западной России») a Иосафат Жарский, který ale byl odpůrce pravoslaví.
Další krokem byla rusifikace ritu, k čemuž sloužily v Moskvě natištěné missály. Do roka musel být ve všech kostelech zaveden ikonostasis. V průběhu vynucování těchto opatření se ukázalo, že řeckokatholické duchovenstvo vzdoruje jen málo. Proto bylo rozhodnuto, že sjednocení může započít. V roce 1835 byl ustanoven tajný výbor (Секретный комитет). V roce 1837 bylo oddělení řeckokatholické církve transformováno z odboru cizích věr pod nejvyššího prokurátora (обер-прокурор).
Po smrti Bułhaka a Žarského násilnému sjednocení už nic nebránilo. Na každého řeckokatholického kněze bylo tlačeno individuálně. Z 1057 kněží litevské diecése jich s likvidací řeckokatholické církve souhlasilo 760, z 680 běloruské jen 186. Celkem 111 kněží veřejně oznámilo, že raději změní ritus na latinský, než aby se stalo schismatiky. Celkem 8 kněží, kteří odolali všemu nátlaku, bylo deportováno do centrálního Ruska.
Likvidace byla formalisována na neděli pravoslaví, 12. února 1839 na polockém shromáždění (Полоцкий собор 1839 года) na společné bohoslužbě Semaška, Lužinského a Zubka. Žádost k caru podepsalo 1 305 kněží a car ji schválil 25. března 1839. Sjednocení řeckokatholické církve s ruskopravoslavnou bylo vyhlášeno 14. května 1839 na společné bohoslužbě.
Lze uzavřít, že Vodníkův výrok: „Nejen proto, že jsem sám pravoslavný, ale že v Rusku měly menšiny, najmě náboženské, větší svobodu než v předosvíceneckých monarchiích západních,“ je výplodem chorého mozku.
Bohaté carské zkušenosti zúročili kommunisté v roce 1950. Jediný rozdíl byl v rychlosti celého processu.
6. května 2011
Jak Vodník lže
Na DS Vodník umístil další příspěvek do nekonečné serie ruskopravoslavné propagandy. Vodníkův výrok: „Nejen proto, že jsem sám pravoslavný, ale že v Rusku měly menšiny, najmě náboženské, větší svobodu než v předosvíceneckých monarchiích západních,“ je však nestydatá lež:
„12 февраля 1839, в Неделю православия, в Полоцке во время его совместного служения с 2-мя другими сочувствовавшими его делу униатскими архиереями — Полоцого Василия (Лужинского) и викарного епископа Брестского Антония (Зубко) — был принят акт присоединении униатской церкви к православной и составлено всеподданнейшее прошение о том государю с приложением 1305 подписей духовных лиц; последнее было Высочайше одобрено 25 марта того же года. В связи с этим событием была отчеканена специальная медаль с надписью «Отторгнутые насилием (1596) воссоединены любовию (1839)». Всего в православие перешло свыше 1600 приходов с более чем 1 млн 600 тыс. верующих. Одновременно к императору обратились 111 священников западных епархий с просьбой сохранить унию и разрешить использование униатских служебников. Но их запретили в священнослужении и перевели на должности пономарей, а наиболее упорствующих выслали в Сибирь административным порядком.“
Jak to probíhalo v praxi: „Со стороны гражданского начальства истязанием заведовал окружной Новицкий. Этот полицейский апостол сек людей до тех пор, пока человек не соглашался принять причастие от православного попа. Один четырнадцатилетний мальчик после двухсот розг отказался от такого общения с Христом. Его снова начали сечь, и только тогда, уступая страшной боли, он согласился. Православная церковь восторжествовала!“
Kommunisti se v roce 1950 jen inspirovali samoděržavím. Jako ostatně ve většině věcí.
„12 февраля 1839, в Неделю православия, в Полоцке во время его совместного служения с 2-мя другими сочувствовавшими его делу униатскими архиереями — Полоцого Василия (Лужинского) и викарного епископа Брестского Антония (Зубко) — был принят акт присоединении униатской церкви к православной и составлено всеподданнейшее прошение о том государю с приложением 1305 подписей духовных лиц; последнее было Высочайше одобрено 25 марта того же года. В связи с этим событием была отчеканена специальная медаль с надписью «Отторгнутые насилием (1596) воссоединены любовию (1839)». Всего в православие перешло свыше 1600 приходов с более чем 1 млн 600 тыс. верующих. Одновременно к императору обратились 111 священников западных епархий с просьбой сохранить унию и разрешить использование униатских служебников. Но их запретили в священнослужении и перевели на должности пономарей, а наиболее упорствующих выслали в Сибирь административным порядком.“
Jak to probíhalo v praxi: „Со стороны гражданского начальства истязанием заведовал окружной Новицкий. Этот полицейский апостол сек людей до тех пор, пока человек не соглашался принять причастие от православного попа. Один четырнадцатилетний мальчик после двухсот розг отказался от такого общения с Христом. Его снова начали сечь, и только тогда, уступая страшной боли, он согласился. Православная церковь восторжествовала!“
Kommunisti se v roce 1950 jen inspirovali samoděržavím. Jako ostatně ve většině věcí.
3. května 2011
1. května 2011
Ladislav Bátora разоблачён
Je pozoruhodné, že po takové smear campaign je ještě možné objevit nějaká nová fakta. Anonymní zprávu ČTK přetiskla veškerá žluťácká media, od Blesku, přes Romeu, až po Novinky, Věru Tydlitátovou a Lidovky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)