12. prosince 2010

Parodie na Marka Ebena

Helena Zikmundová: „Bez velkých rozborů, ale naprosto trefně tuhle „ebenovitost" vystihla kdysi Česká soda, kde tvůrci do Ebenových milých průpovídek a spikleneckého hihňání prostříhali záměrně blazeované tlachy Petra Čtvrtníčka.“

Čs. úřady o V&W

Policejní zpráva: „Je však obecně známo, že Osvobozené divadlo sloužilo po celou řadu posledních let politickým cílům krajní levice a že Voskovec a Werich exponovali se značně v řadách tzv. levých intelektuálů zúčastňujíce se činně všech jejich akcí a propůjčujíce svou popularitu i své jeviště k hlásání tendencí ne-li komunistických, tedy jistě krajně levých. Umožňoval jim to zejména způsob jejich hry, v němž glosovali různé časové události nedržíce se schváleného textu, aniž by bylo vždy možno označiti tato extempore závadnými.“

Updated.

Nixon o Židech

US president řekl: “The Jews are just a very aggressive and abrasive and obnoxious personality.”

A anekdota o Kissingerovi. Prohlásil: “The emigration of Jews from the Soviet Union is not an objective of American foreign policy. And if they put Jews into gas chambers in the Soviet Union, it is not an American concern. Maybe a humanitarian concern.”

11. prosince 2010

Neposkvrněné početí a pravoslaví

Dodatečně k svátku 8. prosince. Pravoslavní nepopírají neposkvrněné početí Panny Marie, jen o něm, na rozdíl od katholíků, nemají jistotu. Je to pro ně stejný problém jako u nepokřtěných neviňátek. Nicméně pravoslavní stejně jako katholíci přiznávají, že Marie byla celý život bez osobního hříchu, a to by s dědičným hříchem nebylo možné. Vždyť i svatý zhřeší tisíckrát za den.

Za pozornost stojí i tento citát: „Orthodox Christians say that St. Augustine (d. 430), whose works were not well known in Eastern Christianity until perhaps the 17th and 18th centuries, has influenced the theology of sin that has generally taken root in the West.“ Z toho jasně plyne, že normální pravoslavní považují za sv. Augustina za svatého: „In the Comnenian Council of Constantinople in 1166 he is referred to as "Ό Αγίος Αυγουστίνος - "Saint Augustine."“ To přirozeně neplatí pro „pravoslavné“ sektáře a jiné antiekumenické heretiky.

Updated.

SIPRNet a Wikileaks

Jakub Patočka upozornil na málo známý fakt, že slavná Cablegate není nic jiného, než přenesení SIPRNet na Internet. Pokud má k SIPRNet přístup 3 000 000 lidí, je s podivem, že k úniku nedošlo již dříve. Zřejmě je odradily drakonické tresty, nebo povědomí loyality.

Neškodí si připomenout, že Wikileaks nevlastní žádný přísně tajný dokument, 15 000 tajných dokumentů, 100 000 důvěrných dokumentů a 130 000 citlivých dokumentů, tedy dokumentů, které nejsou tajné, ale nejsou přístupné podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA).

Updated.

Čs. levicová propaganda v roce 1938



Mezi květnem a zářím. Celý film.

Updated.

Žhářství v Bedřišce

Na rozdíl od případu Vítkov, kde soud podlehl brutálnímu mediálnímu nátlaku, zde Lenka Čechová postupovala podle práva a překvalifikovala pokus vraždy na pokus obecného ohrožení: „On nechtěl nikoho zabít. Chtěl způsobit požár.“

Proč vlastně to evidentní žhářství bylo kvalifikováno jako pokus o vraždu? To osvětluje ROMEA: „Případ převzala ostravská okresní policie a sestavila tým vyšetřovatelů. Hned zpočátku však odborníci z oblasti lidských práv upozornili na to, že okresní policejní složky měly v minulosti velmi špatné výsledky při objasňování žhářských útoků. […] Změna právní kvalifikace - na první pohled pouhá formalita - měla pro policii i pachatele zásadní význam.“ Takže zatímco obecné ohrožení je z pohledu policie banalita, kterou není schopna vyšetřit, teprve vražda je něco, co českou policii přiměje konat.

Co se týká trestu, prima facie mi připadá mírný, ale neznám jeho odůvodnění, tj. všechny polehčující okolnosti, takže jeho výši nelze kvalifikovaně posoudit.

A na závěr bych chtěl upozornit právního ignoranta z Práva, že odsouzený je dávno dospělý, jinak by nemohl dostat žádný trest.

Úroveň angličtiny na Britských listech

„Britské“ listy „překládají“ větu: „You will be assimilated.“ jako „Vaše vůle bude asimilována.“ Což takhle se doučit budoucí čas?

8. prosince 2010

Právnické professe

„Daniela“ mi hodil rukavici, tak ji zvedám. Obvykle píše neuvěřitelné blbosti, kterým kdo důvěřuje, škodí sám sobě, ale tentokrát nesmysly nenacházím, pouze zatemnění celé problematiky. Tak ji osvětleme:
  1. Nejobecnějším pojmem je právník (angl. jurist nebo legal professional). Právníkem je každý, kdo vystudoval práva/rozumí právu/živí se právem. V ČR převládají formální kritéria, tj. VŠ diplom, jinde materiální, tj. stačí pouhá kvalifikovaná znalost práva.
  2. Užším pojmem je advokát (angl. lawyer). Cum grano salis by to šlo vyjádřit jako licencovaný právník. Opisem: právník ve svobodném povolání. V UK není advokát jako advokát. Solicitor je ten advokát, který jedná přímo s klienty. Barrister/counsel je ten advokát, který na žádost solicitora chodí k soudu, tedy něco lepšího. Do češtiny to přímo přeložit nejde, protože tento systém nemáme. Solicitor by se dal přirovnat k někdejšímu komerčnímu právníku, barrister/counsel cum grano salis k obhájci.
  3. Pak je zde právní zástupce (angl. attorney). Pozor na to, že v angloamerickém právním systému je prokurátor/státní zástupce povinně attorney, tedy advokát najatý státem, aby ho zastupoval v trestních věcech. V kontinentálním systému je prokurátor/státní zástupce naopak státní úředník, který s advokacií nemá nic společného.
  4. Prokurátor/státní zástupce (angl. prosecutor). Tady není, co řešit. Je to právník, který jménem státu předkládá soudu obžalobu.
  5. Nejvyšší státní zástupce/generální prokurátor (angl. attorney general). Je nadřízeným státního zastupitelství/prokuratury jako celku. S advokacií nemá nic společného, kromě toho, že v UK je formálním šéfem advokátní komory a že v angloamerickém právním systému je advokát, stejně jako všichni prokurátoři. V USA je attorney general označení ministra spravedlnosti.
  6. Nejvyšší finanční prokurátor ~ angl. the Solicitor General (UK) a Assistant Attorney General (for the Office of Legal Counsel) (US). Je náměstkem generálního prokurátora. Na rozdíl od něj má na starosti obecné právní poradenství vládě.
Na závěr připomínám, že taková blbost jako *státní žalobce nikde neexistuje.

Updated.

7. prosince 2010

Stužková


text

Časy se mění

Cituji F. U. z Facebooku: „Osobností roku zřejmě bude zakladatel Wikileaks (toho času ve vazbě), Nobelovku má čínský disident (toho času ve vězení), nejpopulárnější český filmový hrdina roku je toho času na doživotí za mřížemi. Je na čase udělat celosvětovou generální amnestii.“

Idioti na Novinkách

Ignoranti „překládají“: „Hlavní žalobkyně Assange spolupracovala s řadou proticastrovských skupin, z nichž nejméně jedna je sponzorována Spojenými státy a podporuje ji bývalý agent CIA Luis Posada Carriles“. Ve skutečnosti Fire Dog Lake píše: „Julian Assange’s chief accuser in Sweden has a significant history of work with anti-Castro groups.“ Jen člověk s naprostým právním bezvědomím může v tomto kontextu „přeložit“ chief accuser jako hlavní žalobkyně. Ve skutečnosti je to hlavní udavačka.

Stejně tak „O tři měsíce a tři státní žalobce později“ pro „Now, three months on and three prosecutors later“. Vědí pitomci na Novinkách, že prosecutor je prokurátor a žádný státní žalobce?

5. prosince 2010

Tři čuníci

Po vzoru mnohých umělců rozebírá Jaromír Nohavica vznik svého hitu.

30. listopadu 2010

Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi

Johannes Gerloff: „Na tomto místě je třeba se zmínit o židovské a izraelské kritice „etnických čistek“ Palestinců v době vzniku izraelského státu. Že Židé takto kritizují vlastní národ a stát, je v pořádku a hodné obdivu. Když však tuto kritiku přejímají vnější pozorovatelé nebo dokonce Arabové, aniž by zmínili „etnické čistky“ Židů v arabském světě, musí to být označeno za čirý antisemitismus.“ Aneb koncept vyvoleného národa v praxi.

28. listopadu 2010

Morální kitsch v praxi

V sérii článků o morálním kitschi jsem zůstal nepochopen. Proto se pokusím celou otázku osvětlit znovu na sporu Kostlán v. Štampach.

Kostlán doslova napsal:
„Mnohem důležitější než "nápravy rozpočtu" a penzijní reformy (určitě v té podobě, kterou připraví současná vláda) je politická kultura. Teprve na základě dobré politické kultury může vzejít pro všechny dobrý kompromis či konsenzus jak v nápravě rozpočtu, tak v různých dalších reformách. Současná vláda tuto kulturu postrádá, takže namísto hledání společného průsečíků s opozicí, si nechala ty své polotovary schválit Senátem ve zkrácené lhůtě. Jde přitom o věci, které mají platit dlouhohobě, proto je nutné je domluvit i s opozicí, aby je případně po příštích volbách neměnila. Takže: prioritou je politická kultura, to ostatní je také důležité, ale až ve druhém sledu.“
Je to přesně naopak. Znovu opakuji, že politika není přehlídkou morální krásy. Je to dosti přízemní vyvažování protichůdných zájmů. Kam vede tento kostlánovský mravní absolutism? K preferenci fanatiků, neboť ti zkorrumpovaní nejsou.

A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.

A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?

Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.

Updated.

27. listopadu 2010

Wikileaks

Julian Assange se rozhodl, že bude imitovat Lva Trockého: „In publishing the secret diplomatic documents from the foreign policy archives of Tsarism and of the bourgeois coalition Governments of the first seven months of the revolution, we are carrying out the undertaking which we made when our party was in opposition. Secret diplomacy is a necessary tool for a propertied minority which is compelled to deceive the majority in order to subject it to its interests. Imperialism, with its dark plans of conquest and its robber alliances and deals, developed the system of secret diplomacy to the highest level. The struggle against the imperialism which is exhausting and destroying the peoples of Europe is at the same time a struggle against capitalist diplomacy, which has cause enough to fear the light of day. The Russian people, and the peoples of Europe and the whole world, should learn the documentary truth about the plans forged in secret by the financiers and industrialists together with their parliamentary and diplomatic agents. The peoples of Europe have paid for the right to this truth with countless sacrifices and universal economic desolation,“ a proto soustavně zveřejňuje US tajné dokumenty.

Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.

Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).

Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.

26. listopadu 2010

Jim Hall - I'm Getting Sentimental Over You

Levičácká kritika Církve

Hans Küng, hlava modernistického křídla Církve, napsal rozsáhlou kritiku současného papeže k 5. výročí jeho pontifikátu. Fascinující na tom je, jak doslova papouškuje všechny výhrady mainstremových levicových medií typu New York Times. A samozřejmě zcela zamlčel vše, co se modernistům nehodí do krámu: Podle Künga má Církev hledat smíření s heretiky, včetně kalvinistických pseudocírkví, ale hlavní úkol, před nímž Církev stojí, tj. překonání Velkého schismatu (od 1054), nezmínil ani slovem. Stejně velkým úkolem je odstranění rozkolu s orientálními církvem: s nestoriány (od 431) a miafysity (od 451).

Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)

Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.

Skandál v Novém Bydžově

Akce a reakce. Vzdělanostní úroveň Šiklové se od Loudy nijak neliší. Naproti tomu Růžičkovi převyprávěním jeho sdělení Kostlán uškodil; doporučuji číst toliko nezkrácený text. Gál opět potvrdil, že v této skupině stojí nejvýše.

Bída bezplatných internetových právních poraden

Obrátila se na mě kamarádka s jedním dotazem. Před tím se ptala na řadě internetových bezplatných právních poraden. Její dotaz, i když trochu idealizující její reálnou situaci, zněl:

Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.

1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?


Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.

Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?