Pokud vezmete v úvahu kontext doby, nejedná se o žádnou levicovou propagandu. Když byl člověk nacista byl nutně pravičák v dnešním slova smyslu? Zde nelze mluvit o levicové propagandě, jelikož musíme uvažovat o atmosféře doby. V tomto případě nemá vůbec smysl dávat V&W levicovou nálepku...
Kontext doby na tom vůbec nic nemění. ČSR se paktovala s kommunistickým Ruskem, místo toho, aby se dohodla se svými sousedy: Polskem, Rakouskem a Maďarskem.
Ano, nacism patřil k pravici tehdy i nyní.
V&W byli staří kryptokommunisté. Chápu, že po jejich svatořečení je tato pravda nepohodlná, ale nedá se nic dělat: „Malý běženec, tlustý běženec mete si to přes hranice, a když zůstal stát, konstatoval rád, že se octl v Praze na technice.“
Celkem vzato odporná benešovská propaganda, ale myslím, že Češi jí už v té době moc nevěřili. Když se – paradoxně – za II. republiky uvolnily poměry, ukázalo se, že jeho podpora v národě nebyla tak universální, jako se tvrdilo, spíš se projevil strach Čechů vyjádřit nekonformní názor. Nedávno jsem o tom psal.
Nemyslím, že by byla benešovská. Beneš stál od V&W hodně napravo, nebyl to kamarád kommunistů.
Myslím, že za II. republiky přituhly poměry, nicméně svobodu dostali ti, kteří byli za I. republiky persukuovaní. Je pravda, že všeobecná nálada byla antibenešovská, ale to bylo z pocitu zrady a z toho, že si lidé mysleli, že bez Sudet jsme už nafurt.
Nemyslím, že by Werich neměl odvahu. Spíš se mu nechtělo. Proč taky?
Svou poznámku jsem směřoval k celému tomu filmu, ne k výstupu V+W, ti byli opravdu "někde jinde".
II. republika byla doba myšlenkového zmatku, na jednu stranu všude v mediích fašistické splašky, na druhou realistické hodnocení Beneše a jeho politiky. Těžko bylo se v tom vyznat.
O Werichovi, obávám se, mnoho nevíte. Zbabělost jako motiv návratu z emigrace sám přiznal. Podruhé ve svém životě zvolil zlatou klec.
Nemorálnost přece nelze omluvit věkem. Ovšem oni už toho Werichovi moc nedovolili, prakticky přestal vystupovat a jediné jeho zbývající veřejné engagement byl podpis Anticharty. Charakteristická tečka za jeho životem, bohužel.
Chystám se o něm už deset let psát, ale nemám potvrzené určité informace, které bych tam rád uvedl.
Emigrace přeci není morální otázka, emigrace není povinnost. Otázkou druhou je, co pak dělal v ČSSR. Řekl bych, že maximum možného. Černý: „V onom husákovském dusnu, kdy se lámaly i mladší a bojovnější typy než byl Werichův, člověk sebezáchovně lapal po čerstvém vzduchu Werichových pohádkových fantazií, jazykového provazochodectví, swingujícího humoru a svobodychtivých aforismů a metafor.“
Nebyl to hrdina, na druhou stranu bych ho neodsuzoval.
Pokud vezmete v úvahu kontext doby, nejedná se o žádnou levicovou propagandu. Když byl člověk nacista byl nutně pravičák v dnešním slova smyslu? Zde nelze mluvit o levicové propagandě, jelikož musíme uvažovat o atmosféře doby. V tomto případě nemá vůbec smysl dávat V&W levicovou nálepku...
OdpovědětVymazatKontext doby na tom vůbec nic nemění. ČSR se paktovala s kommunistickým Ruskem, místo toho, aby se dohodla se svými sousedy: Polskem, Rakouskem a Maďarskem.
OdpovědětVymazatAno, nacism patřil k pravici tehdy i nyní.
V&W byli staří kryptokommunisté. Chápu, že po jejich svatořečení je tato pravda nepohodlná, ale nedá se nic dělat: „Malý běženec, tlustý běženec mete si to přes hranice, a když zůstal stát, konstatoval rád, že se octl v Praze na technice.“
Celkem vzato odporná benešovská propaganda, ale myslím, že Češi jí už v té době moc nevěřili. Když se – paradoxně – za II. republiky uvolnily poměry, ukázalo se, že jeho podpora v národě nebyla tak universální, jako se tvrdilo, spíš se projevil strach Čechů vyjádřit nekonformní názor. Nedávno jsem o tom psal.
OdpovědětVymazatWerich neměl odvahu ani zůstat po okupaci ve Vídni. Geniální zbabělec, jako tolik jiných českých velikánů.
OdpovědětVymazatNemyslím, že by byla benešovská. Beneš stál od V&W hodně napravo, nebyl to kamarád kommunistů.
OdpovědětVymazatMyslím, že za II. republiky přituhly poměry, nicméně svobodu dostali ti, kteří byli za I. republiky persukuovaní. Je pravda, že všeobecná nálada byla antibenešovská, ale to bylo z pocitu zrady a z toho, že si lidé mysleli, že bez Sudet jsme už nafurt.
Nemyslím, že by Werich neměl odvahu. Spíš se mu nechtělo. Proč taky?
Svou poznámku jsem směřoval k celému tomu filmu, ne k výstupu V+W, ti byli opravdu "někde jinde".
OdpovědětVymazatII. republika byla doba myšlenkového zmatku, na jednu stranu všude v mediích fašistické splašky, na druhou realistické hodnocení Beneše a jeho politiky. Těžko bylo se v tom vyznat.
O Werichovi, obávám se, mnoho nevíte. Zbabělost jako motiv návratu z emigrace sám přiznal. Podruhé ve svém životě zvolil zlatou klec.
To nebyl officiální čs. film. Ten byl nebyl tak jásavě černobílý. To byla vise levicových umělců.
OdpovědětVymazatPodruhé ve svém životě zvolil zlatou klec.
V jeho věku se nelze divit.
Nemorálnost přece nelze omluvit věkem. Ovšem oni už toho Werichovi moc nedovolili, prakticky přestal vystupovat a jediné jeho zbývající veřejné engagement byl podpis Anticharty. Charakteristická tečka za jeho životem, bohužel.
OdpovědětVymazatChystám se o něm už deset let psát, ale nemám potvrzené určité informace, které bych tam rád uvedl.
Emigrace přeci není morální otázka, emigrace není povinnost. Otázkou druhou je, co pak dělal v ČSSR. Řekl bych, že maximum možného. Černý: „V onom husákovském dusnu, kdy se lámaly i mladší a bojovnější typy než byl Werichův, člověk sebezáchovně lapal po čerstvém vzduchu Werichových pohádkových fantazií, jazykového provazochodectví, swingujícího humoru a svobodychtivých aforismů a metafor.“
OdpovědětVymazatNebyl to hrdina, na druhou stranu bych ho neodsuzoval.
V tom se s Černým a zřejmě ani s vámi neshodnu. Jeho návrat (a chování po něm) nelze hodnotit jinak než jako odsouzeníhodné charakterové selhání.
OdpovědětVymazat