Ringier v. Březina

Ústavní soud vydal usnesení, jímž odmítl ústavní stížnost společnosti Ringier ve věci konfliktu práva na soukromí a svobody projevu: usnesení ÚS Ringier v. Březina z 25. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 468/03, NALUS: 68285. Kromě „bleskové“ rychlosti ani rozhodnutí samotné není příliš kvalitní:

Z odůvodnění rozhodnutí soudů všech instancí je zřejmé, že obecné soudy si při projednávání posuzované věci byly vědomy konfliktu ústavně zaručených práv dle čl. 15 odst. 2 a čl. 17 s právem dle čl. 10 Listiny, zabývaly se možným omezením těchto práv (a to i ve vazbě na právní normy podústavní tato základní práva provádějící, tedy na příslušná ustanovení občanského zákoníku a trestního zákona). Důvodem ingerence Ústavního soudu by proto za této situace bylo pouze nedůvodné (svévolné) upřednostnění jednoho základního práva na úkor druhého; zasáhnout by Ústavní soud musel i tehdy, pokud by se obecné soudy dopustily omylu při hodnocení významu základního práva nebo svobody. Obdobnou metodu přezkumu ostatně používá i ESLP (srov. např. věc White proti Švédsku, 2006).

Ústavní soud v projednávané věci uzavírá, že neshledal závěry učiněné v napadených rozhodnutích jako závěry jednostranně upřednostňující jedno z dotčených základních práv, tj. obecné soudy při interpretaci mezí přiměřené kritiky nedaly neoprávněně přednost ochraně osobnostních práv před ochranou práva na svobodu projevu. Závěry plynoucí z hodnocení okolností konkrétního případu odrážející se v posouzení střetu dvou základních práv, tak jak jsou zřejmé z přijatých rozhodnutí, je třeba považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do kterého nemůže Ústavní soud zasahovat, neboť by tím zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Rozhodnutí lze srovnat s rozsudkem v prakticky identické věci: Hustler Magazine v. Falwell, 485 US 46 (1988). SCOTUS měl rozhodování usnadněno tím, že v USA neházejí různé škodní nároky do jednoho pytle. Falwell žaloval tři:

1. neoprávněný zásah do soukromí,
2. nactiutrhání a
3. úmyslné způsobení citové újmy.

Zásah do soukromí byl natolik zjevný, že soudce nařídil porotě verdikt. Žaloba o nactiutrhání byla zamítnuta, protože parodie neobsahuje žádná fakta, tedy ani lži. Sporné bylo toliko úmyslné způsobení citové újmy. SCOTUS úmyslné způsobení citové újmy nepřiznal, protože Falwell byl veřejnou osobou:

In order to protect the free flow of ideas and opinions on matters of public interest and concern, the First and Fourteenth Amendments prohibit public figures and public officials from recovering damages for the tort of intentional infliction of emotional distress by reason of the publication of a caricature such as the ad parody at issue without showing in addition that the publication contains a false statement of fact which was made with "actual malice," i. e., with knowledge that the statement was false or with reckless disregard as to whether or not it was true.