Struktura jednoho druhu katholického myšlení

Cynik vydal nový článek. Na tom by nebylo nic divného, píše jich spoustu. Ale protože je o jeho životním thematu – o potratech – stojí za to si ho rozebrat hlouběji, podívat se, co je za ním.

Vražda je definována jako protiprávní úmyslné usmrcení jiného člověka. Co je protiprávní, je jasné. Existují okolnosti vylučující protiprávnost, jako je nutná obrana či krajní nouze, díky nimž úmyslné usmrcení jiného člověka vraždou není. O úmyslu také není pochyb, právo jej vymezilo poměrně dokonale. Usmrcení je ukončení života, biologický fakt. Problematická tak zůstává poslední část definice: člověk.

Podle pro–life fanatiků člověk vzniká, když splyne spermie a vajíčko. Kdo usmrtí tuto jednu buňku, je podle pro–life fanatiků vrah. Přitom musí sami intuitivně cítit, že mezi zárodkem (embryem) a třeba 5letým dítětem je zásadní rozdíl. Jenže to v sobě potlačují: Ideologie je více než pochyby, vede nás správným směrem.

Cynik cituje Jana Pavla II. a Thomase Jeffersona v právu na život. Ale mají 2 nebo 3 buňky opravdu právo na život? Cynik, který nikdy o ničem nepochybuje, má jasno: Usmrtit 4 buňky je "nejodpornější druh vraždy". V čem je ale odpornější zničit několik buňek, které nic necítí, než zabít starce? Křesťanství tak stále zápasí s manicheismem, s nímž se nikdy doopravdy nevyrovnalo.

Cynik říká: "Žádný stát nemá právo potraty povolit". A já se ptám: Co je tak špatného na pilulce RU-486? Ta funguje na podobném principu, jako když je žena nemocná a samovolně potratí. Opravdu se usmrcení zárodku podobá popravě člověka v plynové komoře?

Všechna ta silná slova o demoralisaci lidstva povolením usmrcovat buňky jsou jen do důsledků dotaženou úvahou z dob antimodernistického katholictví (1864–1914), jehož manifestem je Syllabus errorum. Ačkoliv antimodernisté údajně bojovali s přílišným racionalismem positivistů, duch doby překonat nedokázali. I jejich nauka je přehnaně racionalistická.

Dějiny Církve, např. christologické debaty, nás učí, že myslitelné je prakticky vše. Je to pýcha rozumu – důslednost ad absurdum – která vede k tomu prohlásit několik buněk za člověka, ačkoliv in natura by si nikdo embryo s člověkem nespletl. A když se k tomu přidá savonarolavský fanatism o povinnosti boje se zlem, zde za práva buněk (v dikci fanatiků "člověka"), na neštěstí je zaděláno.