Protože jsem často považován za srbožrouta, chtěl bych připomenout positivní stránku srbské historie, Srbsko za posledních Obrenovićů (1868–1903).
Poté, co byl kníže Mihailo Obrenović III. zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů, nastoupil na trůn prozápadní a liberální kníže Milan IV. (1868–1889). Jeho nástupcem byl Aleksandar Obrenović (1889–1903), který byl rovněž zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů.
V roce 1881 uzavřel Milan smlouvu s Rakouskem, v níž se Srbsko zavázalo, že se zdrží zásahů do Bosny a Hercegoviny, které byly pod naší okupací. Milanova aggresse vůči Bulharsku byla neúspěšná. Ačkoliv jsme pomáhali, jak jsme jen mohli, takže mír byl více než příznivý (status quo ante bellum), přesto se musel poděkovat.
Vláda krále Alexandra již byla poznamenána tím, že musel proaktivně vystoupovat proti fanatickým rusofilům. Omezení svobody projevu a spolčovací nebylo příliš positivní.
Vyvražděním Obrenovićů se Srbsko vydalo na neblahou cestu, kdy bylo sto let nebezepečné všem svým sousedům. To skončilo v roce 2000, kdy se Milošević konečně poděkoval.
Vy necítíte, že tento popis je primitivní? Ten, kdo má ambici studovat historii, by se měl tohoto vyvarovat. Já vím, Doležal, Křen, Pehe ....
OdpovědětVymazat