Hlavním nástrojem zotročení nesrbských národů v Jugoslávii byla federální armáda. Na konci 80. let byla dokonce i Slovinská kommunistická strana reformní a hledala cesty, jak zmírnit srbské područí. To však mladým radikálům nestačilo. Ve slovinské obdobě Mladého světa otevřeně psali o tom, jak srbský federální ministr národní obrany, Branko Mamula, kšeftuje se zbraněmi. To už bylo moc. Srbská reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
Srbové dobře věděli, že persekuci nemohou nechat na slovinské úřady. Proto byli Janez Janša, Ivan Borštner, David Tasić a Franci Zavrl obviněni z vyzrazení vojenského tajemství, takže byli souzeni federálním vojenským soudem. Aby nikdo nezůstal na pochybách, oč jde, byla jednacím jazykem srbština, nikoliv slovinština, ačkoliv se delikt stal ve Slovinsku a všichni obvinění byli Slovinci.
Pro neexistenci federálních věznic byl výkon trestu svěřen slovinským věznicím. Proto byl jen formální. Po půl roce byli odsouzení propuštěni.
