25. ledna 2006
18. ledna 2006
Beren: Stát jsem já!
Tohle stojí za to, takže to přetisknu v plném znění: "Není podstatné jak co komu zní. Označení komunita zde samozřejmě má jisté opodstatnění, protože jmenovaný byl v podstatě obviněn z narušování české Wikipedie, tedy z něčeho abstraktního, kdy bylo již odhlédnuto od dílčích sporů. Za komunitu jakožto postiženého zde ovšem někdo to obvinění vznesl, takže uznávám, že vhodnější a praktičtější bude uvést raději iniciátora oné stránky (další možné strany konfliktu a doprovodných sporů je možné doplnit během shromažďování důkazů). Na druhou stranu nesouhlasím s označením jedné strany sporu jako skupina "21" (nebo "33" apod). Tím, že něco posoudím a rozhodnu, se přece nestávám stranou sporu (případně dle rétoriky pana Z. "nepřítelem"). Pokud by to byla pravda, soudy by nemohly fungovat (v rámci odvolacího řízení se soudu občas vrátí na stůl věc, kterou již rozhodl a pokud by se předchozím rozhodnutím stal stranou sporu, již by rozhodovat nemohl)."
Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.
Updated.
Chtěl bych našeho malého Ludvíka Velikého ubezpečit, že rozhodně nejsem ve sporu se všemi lynchery. Ti se jen morálně provinili tím, že se podepsali pod něco tak nechutného. Vyrovnat se s tím musí ve svém svědomí sami. Jsou to tedy novodobí Antichartisti, ale spor s nimi nemám. Ba nemám ani věcný spor s inkvisitory jako je Svítil nebo Koukal. Věcný spor mám pouze s primitivy jako je Cynik či Pastorius, kteří nedostatek svého formálního vzdělání dohánějí aggressivitou.
Updated.
Wikipedičtí pokrytci
"Podle mě je k přijetí žádosti nutné, aby V. Z. projevil zájem o otevření případu." Beren je zřejmě pilným čtenářem Catch-22. Mám projevit zájem, ačkoliv jsem zablokovaný. Mám projevit zájem, ačkoliv jsou veškeří mí maňásci illegálně okamžitě blokováni rovněž.
Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?
Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.
Updated.
Inu, budu tedy s těmito pokrytci kommunikovat zde. Už se to osvědčilo ve vztahu Sprcha – Vrba. Zájem tedy mám. Co dál?
Chtěl bych jmenovitě poděkovat Lisovi, který pochopil, že drakonické tresty ve stylu KKK jsou Wikipedie nedůstojné. Sice nemám nic proti tomu, aby mne Liso vedle mne též hájil, ale připomínám, že nejsem žádný uprchlý vězeň, takže mám přirozené právo respektované v každé slušné společnosti hájit se sám. To cs: zřejmě není.
Updated.
16. ledna 2006
Blahopřání Janu Koukalovi
Na své stránce uvádí, že už nadále nechce české části Wikipedie škodit: "Proto nezbývá než vyzkoušet druhou fázi, wikidovolenku, nu a pak se uvidí." K tomuto odhodlání lze sice upřímně blahopřát, ale obávám se, že tomuto notorickému lháři nelze věřit: "chci se opět, snad jen nějakou dobu, věnovat psaní článků, do hádek či do činností, které by je mohly rozdmýchat, se vměšovat nemám chuť, ba ani je komentovat, ani jako uživatel ani jako správce."
Výpisky z četby III
"Spolu s marxismem se také upevňovala zvláštní, svým původem německá metoda myšlení, která konstruuje vědeckou skutečnost okolo přesně vymezených pojmů. S pojmy pak zachází již ne jenom jako se stavebními kameny konstrukce budované nad skutečností, nýbrž jako se skutečností samotnou. Pojmy se stávají téměř posvátnými, jsou znakem a znamením vědeckosti. Ta se pak často vyčerpává ve hře s pojmy bez ohledu na skutečnost. Nic takového nezná ani anglosaská, ani francouzská myšlenková tradice, které stanoví pojmy ad hoc, k jednorázovému použití, častěji se však bezstarostně vyjadřují v metaforách. Sovětský marxismus přejal tuto německou hru s pojmy s nadšením a učinil z nich sakrální objekty Učení, zvláště vhodné jako náplň brožurek. Hra na tuto pravoslavnou scholastiku nahrazovala vědu. Bylo to samozřejmě směšné a nakonec již nebyl téměř nikdo se ochoten jí účastnit. Úcta před posvátnem však zůstala, stalo se zase jaksi přirozeným, záležitostí zdravého rozumu, že skutečnost je skládačka sestavená z pojmů. Povinností vědce zůstalo (na východ od Labe podnes) vyjadřovat se v obecně uznaných pojmech, o kterých se v zásadě vůbec nepochybuje. V mnohoznačných metaforách prý mluví jenom nevědečtí esejisté. Toto podivné mámení je jistě dáno naší tradicí navázanou těsně na německé vědecké prostředí, nemohlo by se však stát “přirozeným”, nebýt dlouhodobého působení marxismu . . . Jako “přirozené” jsme schopni chápat nanejvýše dožívající strukturálně-systémové konstrukce, zbytky starého paradigmatu, reprezentované například německými Sozialgeschichte, dnes převládající poststrukturalistická, kulturalistická vidění dějinného pohybu, tvořící nové paradigma, jsou pro nás ale prostě absurdní, odbýváme je proto jednoduchou nálepkou zvrhlé postmodernosti." Dušan Třeštík: O co skutečně jde v českém dějepisectví
Nejlepší článek Wikipedie
je prý Byzantská říše. Tak se na ní podívejme:
''. . . byla proto jedinou legitimní římskou říší'' a "Ve zbývající části byzantské říše, kterou se "Frankům" dobýt nepodařilo, vznikly státy, které zachovávaly státoprávní kontinuitu římské říše i její církevní tradici." To snad ne?! Od kdy je česká část Wikipedie nástrojem řecké propagandy?
Článek obsahuje větší množství překlepů a typografických nedostatků ("11.století"), stylistických ("zavedení themního zřízení" – slovo "themní" v češtině neexistuje, pouze slovo "temný") a pravopisných chyb – dokonce i hrubek: "Největší nebezpečí představovali útoky sicilských Normanů na západě a Seldžuckých Turků na východě." Je rovněž otázkou, proč používá zároveň vulgární (např. organizace či Velké schizma) a zastaralý pravopis (např. thema či církevním schismatem), a to i vedle sebe: "organizace themat".
Také je třeba zmírnit marxistické pojetí článku (byzantský "feudalismus": "Pěkným příkladem takové bezmyšlenkové setrvačnosti je "feudalismus". V evropském politickém diskursu raného novověku označoval na lénech založený poměr mezi panovníkem a šlechtou, na samotném konci "ancien régimu" zahrnul i pozemková práva a pozemkovou vrchnost a stal se bojovým heslem měšťanstva v jeho zápasu se šlechtou. Tak ho používal také náš František Palacký a i Karel Marx, který z něho ovšem udělal "stadiální" jev své dějinné eschatologie, něco co je nezbytnou a nutně se všude opakující součástí "vývoje". V moderním diskursu ho někteří francouzští historici používají jako metafory pro situaci "privatizace" francouzského státu šlechtou v 11.-12. století, jinak má ovšem smysl pouze a jedině v rámci Marxova učení o spasení lidstva historickou Nutností. To ale nebrání našim panučitelkám, aby tomuto nesmyslu (či málosmyslu, chcete-li) vyučovaly dětičky. Mají to totiž v učebnici (napsané v roce 1983)." Dušan Třeštík), jednostranná tvrzení ("Boj o uctívání obrazů zasáhl byzantskou společnost citelněji než dosavadní christologické spory") a doplnit politické a církevní dějiny (Proč zcela vypadlo povstání Niká? Christologické debaty? Jednání o unii?). Vzorem může být The History of the Byzantine Empire. In Encyclopaedia Britannica.
''. . . byla proto jedinou legitimní římskou říší'' a "Ve zbývající části byzantské říše, kterou se "Frankům" dobýt nepodařilo, vznikly státy, které zachovávaly státoprávní kontinuitu římské říše i její církevní tradici." To snad ne?! Od kdy je česká část Wikipedie nástrojem řecké propagandy?
Článek obsahuje větší množství překlepů a typografických nedostatků ("11.století"), stylistických ("zavedení themního zřízení" – slovo "themní" v češtině neexistuje, pouze slovo "temný") a pravopisných chyb – dokonce i hrubek: "Největší nebezpečí představovali útoky sicilských Normanů na západě a Seldžuckých Turků na východě." Je rovněž otázkou, proč používá zároveň vulgární (např. organizace či Velké schizma) a zastaralý pravopis (např. thema či církevním schismatem), a to i vedle sebe: "organizace themat".
Také je třeba zmírnit marxistické pojetí článku (byzantský "feudalismus": "Pěkným příkladem takové bezmyšlenkové setrvačnosti je "feudalismus". V evropském politickém diskursu raného novověku označoval na lénech založený poměr mezi panovníkem a šlechtou, na samotném konci "ancien régimu" zahrnul i pozemková práva a pozemkovou vrchnost a stal se bojovým heslem měšťanstva v jeho zápasu se šlechtou. Tak ho používal také náš František Palacký a i Karel Marx, který z něho ovšem udělal "stadiální" jev své dějinné eschatologie, něco co je nezbytnou a nutně se všude opakující součástí "vývoje". V moderním diskursu ho někteří francouzští historici používají jako metafory pro situaci "privatizace" francouzského státu šlechtou v 11.-12. století, jinak má ovšem smysl pouze a jedině v rámci Marxova učení o spasení lidstva historickou Nutností. To ale nebrání našim panučitelkám, aby tomuto nesmyslu (či málosmyslu, chcete-li) vyučovaly dětičky. Mají to totiž v učebnici (napsané v roce 1983)." Dušan Třeštík), jednostranná tvrzení ("Boj o uctívání obrazů zasáhl byzantskou společnost citelněji než dosavadní christologické spory") a doplnit politické a církevní dějiny (Proč zcela vypadlo povstání Niká? Christologické debaty? Jednání o unii?). Vzorem může být The History of the Byzantine Empire. In Encyclopaedia Britannica.
9. ledna 2006
Zánik klassického umění
Kdo z Vás zavadil o výtvarné umění, jistě slyšel pojem Salon. S tímto pojmem se setkáváme od roku 1785, kdy Davidova Přísaha Horatiů vzbudila na Salonu sensaci, přes Couturovy Římany v čase úpadku – Salon 1847, až po rok 1863, kdy odmítnutí většího množství děl, mezi nimi Manetovy Snídaně v trávě, dalo vzniknout jednorázovému Salonu odmítnutých (Salon des Refusés), zopakovanému v roce 1883.
Kdy však Salon pro veřejné mínění skončil? Nebylo to v roce 1884, kdy vznikl Salon nezávislých (Salon des Indépendants). Příčina je mnohem žalostnější. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 se president Společnosti francouzských umělců (Société des artistes français), největší malíř všech dob, William–Adolphe Bouguereau (30. 11. 1825 La Rochelle – 19. 8. 1905 La Rochelle) pohádal se slavným malířem napoleonských námětů, Ernestem Meissonnierem (21. 2. 1815 Lyon – 31. 1. 1891 Paris). Tento starý ješita nechtěl vyhovět Bouguereauově požadavku, aby Salon byl vyhrazen pro mladé umělce, tedy aby na něm nemohli vystavovat medaillisté, včetně Bouguereaua a Meissonniera. Bouguereau se pokusil konflikt vyřešit tím, jak mu velela starosvětská čest: na svou funkci ve Společnosti francouzských umělců resignoval, ale bylo už pozdě. Meissonier, Puvis de Chavannes, Rodin a další ze Společnosti odešli a v prosinci 1890 založili Národní společnost krásného umění. Ze začátku jim čest bránila Salonu přímo konkurovat, nicméně od roku 1899 i jejich každoroční výstava nese jméno Salon.
Jaký byl výsledek? Přestože oba Salony existují dodnes (klassický v dubnu, vzbouřenecký každý lichý květen), veřejné mínění o jejich existenci prakticky neví. Moderní umění díky osudnému rozkolu ovládli původně odmítnutí umělci.
Kdy však Salon pro veřejné mínění skončil? Nebylo to v roce 1884, kdy vznikl Salon nezávislých (Salon des Indépendants). Příčina je mnohem žalostnější. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 se president Společnosti francouzských umělců (Société des artistes français), největší malíř všech dob, William–Adolphe Bouguereau (30. 11. 1825 La Rochelle – 19. 8. 1905 La Rochelle) pohádal se slavným malířem napoleonských námětů, Ernestem Meissonnierem (21. 2. 1815 Lyon – 31. 1. 1891 Paris). Tento starý ješita nechtěl vyhovět Bouguereauově požadavku, aby Salon byl vyhrazen pro mladé umělce, tedy aby na něm nemohli vystavovat medaillisté, včetně Bouguereaua a Meissonniera. Bouguereau se pokusil konflikt vyřešit tím, jak mu velela starosvětská čest: na svou funkci ve Společnosti francouzských umělců resignoval, ale bylo už pozdě. Meissonier, Puvis de Chavannes, Rodin a další ze Společnosti odešli a v prosinci 1890 založili Národní společnost krásného umění. Ze začátku jim čest bránila Salonu přímo konkurovat, nicméně od roku 1899 i jejich každoroční výstava nese jméno Salon.
Jaký byl výsledek? Přestože oba Salony existují dodnes (klassický v dubnu, vzbouřenecký každý lichý květen), veřejné mínění o jejich existenci prakticky neví. Moderní umění díky osudnému rozkolu ovládli původně odmítnutí umělci.
5. ledna 2006
Problém mladé generace
Už jsem v Kristových letech, takže jsem ztratil mnohé illuse. Přesto jsem se až doposud domníval, že postkommunismus musí jednou zmizet a že se ČR stane standardní západní zemí, jakou české země vždycky byly. A jak jinak by k tomu mělo dojít, než že vyroste nová generace, která již nebude zasažena předsudky totality a boje proti ní.
Jenže tento přerod se ukazuje obtížnější než se původně zdálo. Tyrannie současného veřejného mínění, které je mixem antikommunismu Pravdy a lásky a antilevičáctví Neviditelné ruky trhu, zasáhla i dnešní adolescenty. Důkaz je Nonamův článek Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Jestli jsem si něco od mladé generace sliboval, tak to bylo přemýšlení o věcech a odpor k jakékoliv ideologii. Tak nepřemýšlivý článek, jako napsal Noname, by jeden pohledal. Pohodlně by mu ho zveřejnili i na Virtually.cz.
Protože, jak je pro dnešní Sprchu typické, byla diskusse k vlastnímu článku (místo toho se diskutovalo o povaze českého národa, jako by these, které článek postuluje, byly samy o sobě pravdivé) prakticky nulová, pokusím se to napravit zde. Zásadní vadou článku je, že bez dalšího přebírá umný Klausův spin, že mezi socialismem a kommunismem není rozdíl. Využil obratně toho, že kommunisté sami kommunismus označovali za socialismus, takže to absolventi VUMLu dodnes opakují. Jenže jak mi v rozhovoru zdůraznila jedna bývalá švédská ministryně, socialismus a kommunismus je jako oheň a voda. Taky je možno připomenout historku z návštěvy sovětských předáků, Chruščova a Bulganina, v dubnu 1956 ve Spojeném království. Sovětská návštěva byla rušena jen dotazy labouristických předáků Bevana a Browna na stav lidských práv a postavení dissidentů v Sovětském svazu. „,Kéž vám Bůh odpustí,‘ zvolal Brown k Chruščovovi. Ten odpověděl: ,jestliže toto jsou vaši socialisti, pak jsem pro konservativce.‘“
ČSSD se nedokáže účinně bránit propagandě ODS o "socialisticko-komunistické vládě ČSSD a KSČM". Co na tom, že premiér Paroubek výslovně prohlásil, že koaliční vláda ČSSD a KSČM připadá v úvahu pouze v případě, že se KSČM přihlásí k Listopadu 1989 a bude podporovat členství ČR v NATO a EU. Řekl to socialista, tak to nemá žádnou váhu. Takový nihilismus pravicových médií ničí politickou kulturu v zemi více než všechny nadávky z úst představitelů ODS na adresu vládních politiků.
Další nástrojem z instrumentária pravicové propagandy je tvrzení o 40 let vlády "socialistů". Ve skutečnosti byly obě socialistické strany první obětí kommunistického puče. Národně socialistická byla přejmenována a zglajšaltována, sociálně demokratická byla zlikvidována úplně. Mnoho socialistů úpělo v kommunistických žalářích, např. Bohumil Laušman nebo Vojtěch Dundr, jiní byli dokonce popraveni (Milada Horáková). A rovněž je asi zbytečné opakovat, že zde nejsme v USA, takže ve volbách nevolíme výkonnou moc (vládu), nýbrž zákonodárnou (parlament). A parlament je ten, který rozhoduje o složení vlády, takže je možné, že by podporu voličů v přímých volbách vůbec nemusela získat.
Velkou vadou Nonama je, že nezná 3 základní demokratické směry dnešní politiky, konservativismus, liberalismus a socialismus. Konservativismus a liberalismus mu nepochopitelně splývá. Přitom pro illustraci stačí ocitovat z volebního programu britské Konservativní strany This is the Road z roku 1950: "We regard the maintenance of full employment as the first aim of a Conservative Government." a dále "We hope that during the life of the next Parliament the country's financial position will improve sufficiently to enable us to proceed at an early date with the application in the Government Service of the principle of equal pay for men and women for services of equal value." Co si myslí o konservativismu liberálové: "Konservativismus, protože staví především na evoluci, tradici, toleranci a společenském konsensu (tj. na nepodstatných pojmech a principech), a nikoliv na úloze rozumu, je vnitřně nezbytně rozporuplnou stavbou na písku, jejíž prostřednictvím nelze obhájit svobodnou společnost." Jiří Kinkor: Trh a stát (1996), p. 28.
Noname píše: "Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ." Konservativci po 8 letech své vlády ve volebním programu The Next Five Years z roku 1959 slíbili: "The whole administrative system of town and country planning will be reviewed afresh with the aim of simplifying procedure, achieving improvements and reducing delays." Ví Noname, o čem píše? Ví vůbec, co je to plánování? Doporučuji mu, aby si laskavě doplnil vzdělání tím, že si přečte článek Economic Growth and Planning v Encyclopaedia Britannica.
Ani jeho znalosti neoliberalismu (Miltona Friedmana a spol.) nejsou valné. Friedman prý prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Četl například výše zmiňovanou základní práci Jiřího Kinkora Trh a stát? Cituji: "Právě rozumem je nutno obhájit ethický systém racionálního egoismu a definitivně se rozejít s altruisticko-kollektivistickou morálkou, která v konečném důsledku neguje lidský život." (p. 44)
Nonamovy exkursy do ekonomie jsou rovněž nepovedené. Vyrovnávat nerovnosti způsobené trhem je základní ekonomickou úlohou každé vlády, nejen socialistické (Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, 13. ed. Praha 1991, pp. 45–46). Daně ekonomiku tolik neomezují, naopak vládní investice mají multiplikační effekt. (Samuelson, p. 182) Daně & sociální pojištění (obecně berně) nejsou nějakým "byrokratickým omezením". Jsou nástrojem k zabezpečení chodu (sociálního) státu, kteří si občané svobodně vytvořili. Je známým faktem, že v USA stejně jako v Evropě lidé vydávájí na sociální zabezpečení (důchody a zdravotnictví) 30 % svého příjmu. Jediný rozdíl je, že v Evropě je to ze zákona, zatímo v USA quasi-dobrovolně. Nicméně ideologové z Liberálního institutu mohou pak mávat odlišným Dnem daňové svobody v USA a EU. Jako by berně někam mizely, jako by soukromý sektor neměl režijní náklady (platy "úředníků").
Nejvážnějším omezení svobody slova po roce 1989 byl zákaz popírání holocaustu zavedený zákonem č. 405/2000 Sb. jako § 261a trestního zákona na návrh poslance Jiřího Payna (ODS) a dalších (sněmovní tisk č. 599 III. volebního období). Zemanova vláda (čistě ČSSD) s ním vyslovila nesouhlas (vládní usnesení č. 455/2000 z 10. 5. 2000).
Složená daňová quota (= podíl státního přerozdělování na národním důchodu) se v ČR pohybuje kolem 37 %, nikoliv "70%". Jestli někdo na rovné dani opravdu vydělá, tak to jsou top manageři, nikoliv začínající podnikatelé. Začínající podnikatel je obvykle ve ztrátě, takže platí daně ve výši 0 Kč. Škoda slov. Kladu si proto otázku, zda má vůbec cenu se podobnými ideologickými bláboly vůbec zabývat.
Jenže tento přerod se ukazuje obtížnější než se původně zdálo. Tyrannie současného veřejného mínění, které je mixem antikommunismu Pravdy a lásky a antilevičáctví Neviditelné ruky trhu, zasáhla i dnešní adolescenty. Důkaz je Nonamův článek Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Jestli jsem si něco od mladé generace sliboval, tak to bylo přemýšlení o věcech a odpor k jakékoliv ideologii. Tak nepřemýšlivý článek, jako napsal Noname, by jeden pohledal. Pohodlně by mu ho zveřejnili i na Virtually.cz.
Protože, jak je pro dnešní Sprchu typické, byla diskusse k vlastnímu článku (místo toho se diskutovalo o povaze českého národa, jako by these, které článek postuluje, byly samy o sobě pravdivé) prakticky nulová, pokusím se to napravit zde. Zásadní vadou článku je, že bez dalšího přebírá umný Klausův spin, že mezi socialismem a kommunismem není rozdíl. Využil obratně toho, že kommunisté sami kommunismus označovali za socialismus, takže to absolventi VUMLu dodnes opakují. Jenže jak mi v rozhovoru zdůraznila jedna bývalá švédská ministryně, socialismus a kommunismus je jako oheň a voda. Taky je možno připomenout historku z návštěvy sovětských předáků, Chruščova a Bulganina, v dubnu 1956 ve Spojeném království. Sovětská návštěva byla rušena jen dotazy labouristických předáků Bevana a Browna na stav lidských práv a postavení dissidentů v Sovětském svazu. „,Kéž vám Bůh odpustí,‘ zvolal Brown k Chruščovovi. Ten odpověděl: ,jestliže toto jsou vaši socialisti, pak jsem pro konservativce.‘“
ČSSD se nedokáže účinně bránit propagandě ODS o "socialisticko-komunistické vládě ČSSD a KSČM". Co na tom, že premiér Paroubek výslovně prohlásil, že koaliční vláda ČSSD a KSČM připadá v úvahu pouze v případě, že se KSČM přihlásí k Listopadu 1989 a bude podporovat členství ČR v NATO a EU. Řekl to socialista, tak to nemá žádnou váhu. Takový nihilismus pravicových médií ničí politickou kulturu v zemi více než všechny nadávky z úst představitelů ODS na adresu vládních politiků.
Další nástrojem z instrumentária pravicové propagandy je tvrzení o 40 let vlády "socialistů". Ve skutečnosti byly obě socialistické strany první obětí kommunistického puče. Národně socialistická byla přejmenována a zglajšaltována, sociálně demokratická byla zlikvidována úplně. Mnoho socialistů úpělo v kommunistických žalářích, např. Bohumil Laušman nebo Vojtěch Dundr, jiní byli dokonce popraveni (Milada Horáková). A rovněž je asi zbytečné opakovat, že zde nejsme v USA, takže ve volbách nevolíme výkonnou moc (vládu), nýbrž zákonodárnou (parlament). A parlament je ten, který rozhoduje o složení vlády, takže je možné, že by podporu voličů v přímých volbách vůbec nemusela získat.
Velkou vadou Nonama je, že nezná 3 základní demokratické směry dnešní politiky, konservativismus, liberalismus a socialismus. Konservativismus a liberalismus mu nepochopitelně splývá. Přitom pro illustraci stačí ocitovat z volebního programu britské Konservativní strany This is the Road z roku 1950: "We regard the maintenance of full employment as the first aim of a Conservative Government." a dále "We hope that during the life of the next Parliament the country's financial position will improve sufficiently to enable us to proceed at an early date with the application in the Government Service of the principle of equal pay for men and women for services of equal value." Co si myslí o konservativismu liberálové: "Konservativismus, protože staví především na evoluci, tradici, toleranci a společenském konsensu (tj. na nepodstatných pojmech a principech), a nikoliv na úloze rozumu, je vnitřně nezbytně rozporuplnou stavbou na písku, jejíž prostřednictvím nelze obhájit svobodnou společnost." Jiří Kinkor: Trh a stát (1996), p. 28.
Noname píše: "Už totiž (a naštěstí zatím ještě) žijeme v kapitalistickém světě, kde si potřeby lidu zjistí trh, kde funguje laissez faire – neviditelná ruka trhu, a ta bezpochyby funguje mnohem lépe než socialistické plánování, kde jeden soudruh v dobře vytopené místnosti (mimochodem, vlastnící luxusní vůz Škoda 120 GLX) „věděl“, co a kolik toho potřebuje celý národ." Konservativci po 8 letech své vlády ve volebním programu The Next Five Years z roku 1959 slíbili: "The whole administrative system of town and country planning will be reviewed afresh with the aim of simplifying procedure, achieving improvements and reducing delays." Ví Noname, o čem píše? Ví vůbec, co je to plánování? Doporučuji mu, aby si laskavě doplnil vzdělání tím, že si přečte článek Economic Growth and Planning v Encyclopaedia Britannica.
Ani jeho znalosti neoliberalismu (Miltona Friedmana a spol.) nejsou valné. Friedman prý prostě zapomněl lidskou závist a sobectví. Četl například výše zmiňovanou základní práci Jiřího Kinkora Trh a stát? Cituji: "Právě rozumem je nutno obhájit ethický systém racionálního egoismu a definitivně se rozejít s altruisticko-kollektivistickou morálkou, která v konečném důsledku neguje lidský život." (p. 44)
Nonamovy exkursy do ekonomie jsou rovněž nepovedené. Vyrovnávat nerovnosti způsobené trhem je základní ekonomickou úlohou každé vlády, nejen socialistické (Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, 13. ed. Praha 1991, pp. 45–46). Daně ekonomiku tolik neomezují, naopak vládní investice mají multiplikační effekt. (Samuelson, p. 182) Daně & sociální pojištění (obecně berně) nejsou nějakým "byrokratickým omezením". Jsou nástrojem k zabezpečení chodu (sociálního) státu, kteří si občané svobodně vytvořili. Je známým faktem, že v USA stejně jako v Evropě lidé vydávájí na sociální zabezpečení (důchody a zdravotnictví) 30 % svého příjmu. Jediný rozdíl je, že v Evropě je to ze zákona, zatímo v USA quasi-dobrovolně. Nicméně ideologové z Liberálního institutu mohou pak mávat odlišným Dnem daňové svobody v USA a EU. Jako by berně někam mizely, jako by soukromý sektor neměl režijní náklady (platy "úředníků").
Nejvážnějším omezení svobody slova po roce 1989 byl zákaz popírání holocaustu zavedený zákonem č. 405/2000 Sb. jako § 261a trestního zákona na návrh poslance Jiřího Payna (ODS) a dalších (sněmovní tisk č. 599 III. volebního období). Zemanova vláda (čistě ČSSD) s ním vyslovila nesouhlas (vládní usnesení č. 455/2000 z 10. 5. 2000).
Složená daňová quota (= podíl státního přerozdělování na národním důchodu) se v ČR pohybuje kolem 37 %, nikoliv "70%". Jestli někdo na rovné dani opravdu vydělá, tak to jsou top manageři, nikoliv začínající podnikatelé. Začínající podnikatel je obvykle ve ztrátě, takže platí daně ve výši 0 Kč. Škoda slov. Kladu si proto otázku, zda má vůbec cenu se podobnými ideologickými bláboly vůbec zabývat.
Kollektivní autista
Tak jsem se zase dostal na Sprchu jako Pilát do Kréda. Inu, katholík nebo pravoslavný, vsjo ravno, mají na mne pifku. Tak se divím, že mne ještě neproklel Vodník. Že by to bylo tím, že na rozdíl od nich není fanatik s měkkým mozkem?
Prý bych si rozuměl s nikláckým fašistou. Jenže já jsem na rozdíl od něj s Nillbertem kamarád, takže o mně napsal 3. 9. 2005 v 10:02: "Wikipedia není s redaktory (ve skutečnosti: SAMOredaktory) Radouchem, M.č, jkb, atd žádnou encyklopedií, ale proarabským informačním věstníkem okresní úrovně. Dokazují to už názvy kapitol, např: "Okupace Iráku"..... Že se lůza zmocní takového projektu je otřesné.
Moc se tam v tom neorientuju - ale V. Z. se mě zřejmě zastal, zacož mu byl po několika letech na wikipedii včera zablokován účet ...ale možná je taky dráždilo že umí sedm jazyků :-) Na netu je od r.1996 , jeho domovská www je: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/"
A na rozdíl od Michaely mi ani nevadí, že přetiskuje Maxovy texty včetně hrubek v češtině a angličtině, aniž by mu dal za ně kredit.
Čím to je? Nuže, autisté si vystačí sami. Ačkoliv na Sprše officiálně vzdychají, že tam nikdo nový nechodí ("vítáme čtenáře a přispěvatele") a pro čtenáře Zvědavce mají jen slova pohrdání, ve skutečnosti jim píší většinu nových článků (noname) i kommentářů (Nikl). Jenže místo aby si je hýčkali, chovají se k nim podle své přirozenosti, takže si nově příchozí před zasloužilými Klanisty musí odplivnout: "Neboj se , zrovna tobe odepisovat nebudu. Podle te "kyseliny" o ktere jsi psal, si muzu dovedu predstavit jaka 'individua' tady dopisuji. Na tadove sprostaky, nejsem zvedavej." + "Nemejte obavu ze vam tady budu "kazit" vase stranky. Udelal jsem chybu, ze jsem sem vubec lezl. Mnoho stesti v tom vasem "nebeskem webu"." Kdo chce kam, pomozme mu tam. Každý svého štěstí strůjce.
A na závěr drobná exkurse po českém jazyku pro Andy. Věta: "Tento webzin ctu teprve 3 den, ale nevsiml jsem si, ze by tu bylo vice chytrejsich lidi nez na ZVEDAVCI" znamená, že na Sprše je méně chytřejších lidí než na Zvědavci. A protože je na Sprše zároveň méně nácků, znamená to, že náckové jsou chytřejší. To jste to dopracovali, soudruzi.
Updated.
Prý bych si rozuměl s nikláckým fašistou. Jenže já jsem na rozdíl od něj s Nillbertem kamarád, takže o mně napsal 3. 9. 2005 v 10:02: "Wikipedia není s redaktory (ve skutečnosti: SAMOredaktory) Radouchem, M.č, jkb, atd žádnou encyklopedií, ale proarabským informačním věstníkem okresní úrovně. Dokazují to už názvy kapitol, např: "Okupace Iráku"..... Že se lůza zmocní takového projektu je otřesné.
Moc se tam v tom neorientuju - ale V. Z. se mě zřejmě zastal, zacož mu byl po několika letech na wikipedii včera zablokován účet ...ale možná je taky dráždilo že umí sedm jazyků :-) Na netu je od r.1996 , jeho domovská www je: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~peters/"
A na rozdíl od Michaely mi ani nevadí, že přetiskuje Maxovy texty včetně hrubek v češtině a angličtině, aniž by mu dal za ně kredit.
Čím to je? Nuže, autisté si vystačí sami. Ačkoliv na Sprše officiálně vzdychají, že tam nikdo nový nechodí ("vítáme čtenáře a přispěvatele") a pro čtenáře Zvědavce mají jen slova pohrdání, ve skutečnosti jim píší většinu nových článků (noname) i kommentářů (Nikl). Jenže místo aby si je hýčkali, chovají se k nim podle své přirozenosti, takže si nově příchozí před zasloužilými Klanisty musí odplivnout: "Neboj se , zrovna tobe odepisovat nebudu. Podle te "kyseliny" o ktere jsi psal, si muzu dovedu predstavit jaka 'individua' tady dopisuji. Na tadove sprostaky, nejsem zvedavej." + "Nemejte obavu ze vam tady budu "kazit" vase stranky. Udelal jsem chybu, ze jsem sem vubec lezl. Mnoho stesti v tom vasem "nebeskem webu"." Kdo chce kam, pomozme mu tam. Každý svého štěstí strůjce.
A na závěr drobná exkurse po českém jazyku pro Andy. Věta: "Tento webzin ctu teprve 3 den, ale nevsiml jsem si, ze by tu bylo vice chytrejsich lidi nez na ZVEDAVCI" znamená, že na Sprše je méně chytřejších lidí než na Zvědavci. A protože je na Sprše zároveň méně nácků, znamená to, že náckové jsou chytřejší. To jste to dopracovali, soudruzi.
Updated.
21. prosince 2005
Výpisky z četby II
Michel Houellebecq – Rozšíření bitevního pole (1994), p. 94:
„Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperisace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme "zákonem trhu". V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovská jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům; po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.“
„Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperisace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme "zákonem trhu". V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovská jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům; po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.“
Idea mezinárodního jazyka
Gabriel Svoboda na Sprše zveřejnil svůj přehled umělých jazyků. Protože je těžce zaujatý ve prospěch volapüku a esperanta a protože myšlenka umělého jazyka byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se začal zajímat o Wikipedii, pokusím se o neutrálnější popis.
První umělý jazyk hodný toho jména byl skutečně volapük. Byl ztělesněním positivistického ducha doby, a proto byl intelektuální bombou. Po celé Evropě rostly jako houby po dešti koužky volapüku. Nicméně se ukázalo, že má mnohé nedostatky. "Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti, chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku, na samém autorovi. Vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které Schleyer zamítal." V roce 1890 se konal III. kongress, na kterém většina delegátů mluvila německy, včetně samotného autora. Jako blesk z čistého nebe se volapük dostal do krise a stoupenci umělého jazyka dali přednost esperantu. Volapükisté svůj projekt mysleli spíše jako intelektuální cvičení, nikoliv jako massově reálně používaný jazyk.
Každému doporučuji, aby si přečetl libovolný životopis Ludwika Lejzera Zamenhofa. Byla to zvláštní směs visionáře, dogmatika, vůdce a idealisty. V tom se velice podobá Theodoru Herzlovi, produktu stejné doby. Podle svých vlastních tvrzení (kterým se ale dá věřit) na myšlenku umělého jazyka přišel již před Schleyerem, když studoval na gymnasiu. Zveřejnění volapüku ho uvrhlo do hluboké depresse. Překonal ji tím, že pracoval na podstatném přepracování a zdokonalení svého jazyka. Na rozdíl od germánského základu volapüku je základ esperanta románský. Mimoevropské řeči v té době nikdo nepovažoval za nutné brát v potaz.
Esperanto volapük porazilo, protože je mnohem jednodušší. Jeho románské základy (v té době každý gymnasista uměl slušně latinsky) ho usnadnily nejen románským, ale též anglosaským mluvčím. Slovní kmeny zůstaly nezměny, na rozdíl od volapüku: "vol" pochází z "world" a "pük" ze "speech". Esperanto má pouze 2 pády, na rozdíl od 4 ve volapüku.
Nicméně esperanto nebyl jediný projekt mezinárodního jazyka. Proto byla ustavena Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka, která měla vybrat nejlepší projekt a ten pak prosadit. Esperantisté doufali, že to bude esperanto. Nicméně značná oposice prosazovala jeho podstatné reformy. Tak vzniklo ido. Esperantské hnutí se rozpadlo a projekt mezinárodního jazyka byl mrtev.
Hlavním znakem ida je, že nepoužívá 6 speciálních znaků, které se používají pouze v esperantu a nikde jinde. Ido na rozdíl od esperanta stejně jako angličtina nepoužívá různé tvary přídavných jmen ani nepřímý (předmětový) pád. Na rozdíl od esperanta není sexistický jazyk: mužský rod není defaultní. Žena se v idu neřekne ne-muž.
Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (Esperanto)
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (Ido)
Po první světové válce pokračovalo ve snaze vymyslet ideální umělý jazyk pouze několik excentriků. Novým hybným momentem se stal až rozvoj lingvistiky po druhé světové válce. Snaha připravit dokonalý umělý jazyk se vydala dvěma směry – praktickým a theoretickým. První znamenal snahu najít průsečík mezi existujícími jazyky zbavenými balastu. Příkladem je romanica (průnik románských jazyků) a slovio (průnik slovanských jazyků). Nejdokonalejším zástupcem této třídy je interlingua, což je latina osekaná o výjimky. Druhým směrem byla snaha zkonstruovat logicky dokonalý jazyk, což prozradí mnohé o lidském myšlení. Výsledkem na angličtině založený loglan. Bohužel je patentově chráněný. Proto vznikl na stejných principech v licenci GFDL lojban založený na čínštině.
První umělý jazyk hodný toho jména byl skutečně volapük. Byl ztělesněním positivistického ducha doby, a proto byl intelektuální bombou. Po celé Evropě rostly jako houby po dešti koužky volapüku. Nicméně se ukázalo, že má mnohé nedostatky. "Příčiny neúspěchu volapüku byly v jeho těžké naučitelnosti, chyby a nedostatky ve struktuře, organizaci a v nedostatku možností vývoje, protože ten závisel jen na jednom člověku, na samém autorovi. Vzdělaní volapükisté navrhovali reformy, které Schleyer zamítal." V roce 1890 se konal III. kongress, na kterém většina delegátů mluvila německy, včetně samotného autora. Jako blesk z čistého nebe se volapük dostal do krise a stoupenci umělého jazyka dali přednost esperantu. Volapükisté svůj projekt mysleli spíše jako intelektuální cvičení, nikoliv jako massově reálně používaný jazyk.
Každému doporučuji, aby si přečetl libovolný životopis Ludwika Lejzera Zamenhofa. Byla to zvláštní směs visionáře, dogmatika, vůdce a idealisty. V tom se velice podobá Theodoru Herzlovi, produktu stejné doby. Podle svých vlastních tvrzení (kterým se ale dá věřit) na myšlenku umělého jazyka přišel již před Schleyerem, když studoval na gymnasiu. Zveřejnění volapüku ho uvrhlo do hluboké depresse. Překonal ji tím, že pracoval na podstatném přepracování a zdokonalení svého jazyka. Na rozdíl od germánského základu volapüku je základ esperanta románský. Mimoevropské řeči v té době nikdo nepovažoval za nutné brát v potaz.
Esperanto volapük porazilo, protože je mnohem jednodušší. Jeho románské základy (v té době každý gymnasista uměl slušně latinsky) ho usnadnily nejen románským, ale též anglosaským mluvčím. Slovní kmeny zůstaly nezměny, na rozdíl od volapüku: "vol" pochází z "world" a "pük" ze "speech". Esperanto má pouze 2 pády, na rozdíl od 4 ve volapüku.
Nicméně esperanto nebyl jediný projekt mezinárodního jazyka. Proto byla ustavena Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka, která měla vybrat nejlepší projekt a ten pak prosadit. Esperantisté doufali, že to bude esperanto. Nicméně značná oposice prosazovala jeho podstatné reformy. Tak vzniklo ido. Esperantské hnutí se rozpadlo a projekt mezinárodního jazyka byl mrtev.
Hlavním znakem ida je, že nepoužívá 6 speciálních znaků, které se používají pouze v esperantu a nikde jinde. Ido na rozdíl od esperanta stejně jako angličtina nepoužívá různé tvary přídavných jmen ani nepřímý (předmětový) pád. Na rozdíl od esperanta není sexistický jazyk: mužský rod není defaultní. Žena se v idu neřekne ne-muž.
Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (Esperanto)
Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (Ido)
Po první světové válce pokračovalo ve snaze vymyslet ideální umělý jazyk pouze několik excentriků. Novým hybným momentem se stal až rozvoj lingvistiky po druhé světové válce. Snaha připravit dokonalý umělý jazyk se vydala dvěma směry – praktickým a theoretickým. První znamenal snahu najít průsečík mezi existujícími jazyky zbavenými balastu. Příkladem je romanica (průnik románských jazyků) a slovio (průnik slovanských jazyků). Nejdokonalejším zástupcem této třídy je interlingua, což je latina osekaná o výjimky. Druhým směrem byla snaha zkonstruovat logicky dokonalý jazyk, což prozradí mnohé o lidském myšlení. Výsledkem na angličtině založený loglan. Bohužel je patentově chráněný. Proto vznikl na stejných principech v licenci GFDL lojban založený na čínštině.
19. prosince 2005
An Open Letter to Jenny Gibbons
Dear Madame,
you have written: "Actually the Inquisition immediately rejected the legal procedures Kramer recommended and censured the inquisitor himself just a few years after the Malleus was published." I read some Kramer's biographies. For instance the Introduction to the 1948 edition of Malleus says: "During the summer of 1497, he had returned to Germany, and was living at the convent of Rohr, near Regensburg. On 31 January, 1500, Alexander VI appointed him as Nuncio and Inquisitor of Bohemia and Moravia, in which provinces he was deputed and empowered to proceed against the Waldenses and Picards, as well as against the adherents of the witch-society. He wrote and preached with great fervour until the end. He died in Bohemia in 1505." It seems to me highly improbable that somebody censured in 1490 have been in 1500 named the Inquisitor again.
I have tried to trace this story to the sources. The oldest mention that Kramer was a bad inquisitor I have found was Herbert Thurston: Witchcraft. In The Catholic Encyclopedia, Volume XV, 1912. He said: "But the "Malleus" professed (in part fraudulently) to have been approved by the University of Cologne..." It seems to me we are the victims of modern Catholic effort to white wash the Church by blaming some individuals only exactly as the Communists try to white wash the Party by blaming Stalin and Beria only.
What is your opinion? Do you have some details on it?
you have written: "Actually the Inquisition immediately rejected the legal procedures Kramer recommended and censured the inquisitor himself just a few years after the Malleus was published." I read some Kramer's biographies. For instance the Introduction to the 1948 edition of Malleus says: "During the summer of 1497, he had returned to Germany, and was living at the convent of Rohr, near Regensburg. On 31 January, 1500, Alexander VI appointed him as Nuncio and Inquisitor of Bohemia and Moravia, in which provinces he was deputed and empowered to proceed against the Waldenses and Picards, as well as against the adherents of the witch-society. He wrote and preached with great fervour until the end. He died in Bohemia in 1505." It seems to me highly improbable that somebody censured in 1490 have been in 1500 named the Inquisitor again.
I have tried to trace this story to the sources. The oldest mention that Kramer was a bad inquisitor I have found was Herbert Thurston: Witchcraft. In The Catholic Encyclopedia, Volume XV, 1912. He said: "But the "Malleus" professed (in part fraudulently) to have been approved by the University of Cologne..." It seems to me we are the victims of modern Catholic effort to white wash the Church by blaming some individuals only exactly as the Communists try to white wash the Party by blaming Stalin and Beria only.
What is your opinion? Do you have some details on it?
Fungování kommunit
Je naší chybou, že se málo zabýváme thematem na pomezí psychologie a sociologie (pro psychologii je to thema moc velké, pro sociologii moc malé) – fungováním malých kommunit (tak od 12 po 42 lidí). Zatímco u ještě menších skupin jednoznačně rozhodují osobní vazby, u větších zase převažuje věcná stránka věci. Přitom se v podobných skupinách pohybujeme celý život – od školky před školní třídu (ta má kolem 25 žáků), vysokoškolský studijní kruh až po zaměstnání. (I když pracujete ve velké korporaci či na ministerstvu, Vaše oddělení jistě má právě tento počet kollegů.)
Tuto velikost mají i internetovské kommunity v nichž se pohybuji: Česká část Wikipedie a Sprcha / Vrba. Jsou přirozeně i větší diskusní fora, např. Neviditelný pes či IDNES, ale ta mne vždycky odpuzovala svou velikostí. Každá malá kommunita má svůj éthos, který je mixem osobních vazeb a věcné stránky věci. Protože osobní stránka má rozhodující úlohu, éthos není stabilní a často se mění, tak jednou za rok či dva. Sprcha vznikla v báječném roce 2002 a od té doby prošla několika velkými změnami. Stejně tak česká část Wikipedie vznikla na konci podzimu 2002 a prošla dvěma velkými změnami, za které poněkud neskromně snad mohu považovat můj příchod a mé vyštvání.
Co se týká Sprchy, duchovní otec Klanu, JN, před časem (19. 11. 2005) zveřejnil pozoruhodnou úvahu. Vyjádřil v ní lítost, že na Sprše nastala thermodynamická smrt. Kdyby mu něco říkal zákon nezamýšlených důsledků, tak by se tak nedivil. Byl to především Vodník, který se aktivně postavil jeho návrhu, že by na Sprše měly spolu soupeřit Gangs of Sprcha. Vodník má, na rozdíl od zastydlých individualistů, jako člen Církve smysl pro kollektiv, a proto dobře věděl, že takové války by pro tak malou kommunitu byly zničující. A taky že jo.
Bez ohledu na další aktivitu JN, která byla spíše sporadická, se na Sprše konstituoval pevný Klan s myšlenkovým obzorem Respekt Generation. Věkově se jedná především o generaci zrozenou v druhé polovině 60. let a ideologicky k její výbavě patří sionismus, antikommunismus, odpor k pacifismu a socialismu (sociální demokracii). Generace zrozená v druhé polovině 60. let dosud nebyla pořádně zmapována, ačkoliv nyní řídí a ovlivňuje českou společnost ze středních posic. Zrála za kommunismu a mentálně se vymezovala bojem proti němu ve velkých demonstracích na konci 80. let či úsilím o jeho změnu prostřednictvím SSM. Dalším zajímavým znakem je, že je to početně nejslabší aktivní česká generace vůbec. (To bude překonáno, až dozraje generace zrozená v 90. letech.)
V boji Klanu se zbytkem Sprchy byli vyštváni jeho aktivní odpůrci, kteří se pak uchýlili na dnešní Vrbu. Neustálé jemné frikce, které byly hnacím motorem Sprchy, zmizely. Sprcha je nyní ve stavu klinické smrti stejně jako Unie Svobody. Občas její stojaté vody rozvíří externisté, ať už je to protestant Karel Sýkora, noname ze Zvědavce nebo 17letý pedofil Gabriel Svoboda. Ke slovu se tak postupně dostává generace narozená v druhé polovině 80. let.
A česká část Wikipedie? Tam nyní vládnou primitivové jako je Vrba, -jkb-, Egg, Dodo, Cynik Ignác Pospíšil a Pastorius. Vytvořili natolik umrtvující prostředí, že stahují k zemi i tak nadějné osobnosti jako je Radouch, Wikimol či Li-sung. Ti jsou však konformisté, na rozdíl od Malého čtenáře či jvana, kterým byla useknuta hlava. Kdo se chce více poučit o této régne de la vertu, nechť si přečte o životě Girolama Savonaroly nebo Helden wie wir. Jan Koukal má v sobě mnohé ze svého jmenovce Calvina a jeho bezcitného upálení Miguela Serveta.
Tuto velikost mají i internetovské kommunity v nichž se pohybuji: Česká část Wikipedie a Sprcha / Vrba. Jsou přirozeně i větší diskusní fora, např. Neviditelný pes či IDNES, ale ta mne vždycky odpuzovala svou velikostí. Každá malá kommunita má svůj éthos, který je mixem osobních vazeb a věcné stránky věci. Protože osobní stránka má rozhodující úlohu, éthos není stabilní a často se mění, tak jednou za rok či dva. Sprcha vznikla v báječném roce 2002 a od té doby prošla několika velkými změnami. Stejně tak česká část Wikipedie vznikla na konci podzimu 2002 a prošla dvěma velkými změnami, za které poněkud neskromně snad mohu považovat můj příchod a mé vyštvání.
Co se týká Sprchy, duchovní otec Klanu, JN, před časem (19. 11. 2005) zveřejnil pozoruhodnou úvahu. Vyjádřil v ní lítost, že na Sprše nastala thermodynamická smrt. Kdyby mu něco říkal zákon nezamýšlených důsledků, tak by se tak nedivil. Byl to především Vodník, který se aktivně postavil jeho návrhu, že by na Sprše měly spolu soupeřit Gangs of Sprcha. Vodník má, na rozdíl od zastydlých individualistů, jako člen Církve smysl pro kollektiv, a proto dobře věděl, že takové války by pro tak malou kommunitu byly zničující. A taky že jo.
Bez ohledu na další aktivitu JN, která byla spíše sporadická, se na Sprše konstituoval pevný Klan s myšlenkovým obzorem Respekt Generation. Věkově se jedná především o generaci zrozenou v druhé polovině 60. let a ideologicky k její výbavě patří sionismus, antikommunismus, odpor k pacifismu a socialismu (sociální demokracii). Generace zrozená v druhé polovině 60. let dosud nebyla pořádně zmapována, ačkoliv nyní řídí a ovlivňuje českou společnost ze středních posic. Zrála za kommunismu a mentálně se vymezovala bojem proti němu ve velkých demonstracích na konci 80. let či úsilím o jeho změnu prostřednictvím SSM. Dalším zajímavým znakem je, že je to početně nejslabší aktivní česká generace vůbec. (To bude překonáno, až dozraje generace zrozená v 90. letech.)
V boji Klanu se zbytkem Sprchy byli vyštváni jeho aktivní odpůrci, kteří se pak uchýlili na dnešní Vrbu. Neustálé jemné frikce, které byly hnacím motorem Sprchy, zmizely. Sprcha je nyní ve stavu klinické smrti stejně jako Unie Svobody. Občas její stojaté vody rozvíří externisté, ať už je to protestant Karel Sýkora, noname ze Zvědavce nebo 17letý pedofil Gabriel Svoboda. Ke slovu se tak postupně dostává generace narozená v druhé polovině 80. let.
A česká část Wikipedie? Tam nyní vládnou primitivové jako je Vrba, -jkb-, Egg, Dodo, Cynik Ignác Pospíšil a Pastorius. Vytvořili natolik umrtvující prostředí, že stahují k zemi i tak nadějné osobnosti jako je Radouch, Wikimol či Li-sung. Ti jsou však konformisté, na rozdíl od Malého čtenáře či jvana, kterým byla useknuta hlava. Kdo se chce více poučit o této régne de la vertu, nechť si přečte o životě Girolama Savonaroly nebo Helden wie wir. Jan Koukal má v sobě mnohé ze svého jmenovce Calvina a jeho bezcitného upálení Miguela Serveta.
14. prosince 2005
Katholická Wikipedie?
Na české části Wikipedie se nedávno rozhořel spor mezi flanďáky (Dodo a Cynik) a odpůrci kontroly myšlení. Protože jsem zastánce svobody projevu, zkusil jsem do sporu zapojit.
Jak známo, na české části Wikipedie jsem však zablokován až do konce života. Proto jsem si musel zvolit jinou přezdívku. Ukázalo se, že však pro konspirační práci nemám nadání. :-) Ačkoliv jsem z důvodu utajení používal vulgární pravopis, přesto mi jednou uklouzlo slovo "organisace". Holt být barbarem není tak jednoduché. Radouch zavětřil.
Pomaleji myslící Cynik Ignác Pospíšil si své podezření musel ověřit pokusem. Poslal mi e-mail, na který jsem mu odpověděl. Bohužel jsem ho podepsal jako Guy Peters. Inu, chyba se někdy stane. Takže se má identita prozradila a hodlal jsem se chlapsky přiznat. Bohužel fízlové (Beren) byli rychlejší, takže místo přiznání jsem si jen na 24 hodin zablokoval svou IP adresu a Wikipedii nyní editovat nemohu.
Výsledek? Kromě poznání, že se na tajnou práci nehodím, jsem dospěl k zjistění, že českou Wikipedie je třeba odepsat a za kvalitní encyklopedii nepovažovat. Dva flanďáci si tam bez jakékoliv kontroly píší katholickou propagandu a nikdo jim v tom nedokáže zabránit. Pan Vrba je v tom naopak podporuje. Inu, jejich volba. Kredit mají jen jeden.
Jak známo, na české části Wikipedie jsem však zablokován až do konce života. Proto jsem si musel zvolit jinou přezdívku. Ukázalo se, že však pro konspirační práci nemám nadání. :-) Ačkoliv jsem z důvodu utajení používal vulgární pravopis, přesto mi jednou uklouzlo slovo "organisace". Holt být barbarem není tak jednoduché. Radouch zavětřil.
Pomaleji myslící Cynik Ignác Pospíšil si své podezření musel ověřit pokusem. Poslal mi e-mail, na který jsem mu odpověděl. Bohužel jsem ho podepsal jako Guy Peters. Inu, chyba se někdy stane. Takže se má identita prozradila a hodlal jsem se chlapsky přiznat. Bohužel fízlové (Beren) byli rychlejší, takže místo přiznání jsem si jen na 24 hodin zablokoval svou IP adresu a Wikipedii nyní editovat nemohu.
Výsledek? Kromě poznání, že se na tajnou práci nehodím, jsem dospěl k zjistění, že českou Wikipedie je třeba odepsat a za kvalitní encyklopedii nepovažovat. Dva flanďáci si tam bez jakékoliv kontroly píší katholickou propagandu a nikdo jim v tom nedokáže zabránit. Pan Vrba je v tom naopak podporuje. Inu, jejich volba. Kredit mají jen jeden.
8. prosince 2005
Fatální nepochopení demokracie
Tomáš Vrba je rázný člověk. Bohužel především pro něj platí pravidlo: "Dvakrát měř a jednou řež." Chápu, že je osobně citlivý na to, že někdo používá označení "fašisto". Jenže svá osobní kritéria nemůže vnucovat ostatním. Např. by se svým přístupem nemohl žít na Západě, protože tam prakticky každý pravičák aspoň jednou schytal obvinění z fašismu, stejně jako levičáci naopak obvinění z kommunismu.
Nicméně problém je širší. Jde o to, že kommunita <> jedinec. V tom tkví i podstata mého lynche. Kocourkovští na české části Wikipedie nesnesli myšlenku, že by měli tolerovat někoho jiného, kdo nemá mainstreamové, tedy dle jejich názoru jedině správné názory. Proto mne pro jistotu zablokovali až do konce života. K čí škodě, je otázka. Nesdílím optimismus Tomáše Peciny, že se tito postkommunisté někdy ze svého svrabu dostanou. Fízlovi Koukalovi zůstane dikce StB zadřená až do konce života.
A kromě jiného pak soudím, že Comodor W. Falkon je neonacista.
Nicméně problém je širší. Jde o to, že kommunita <> jedinec. V tom tkví i podstata mého lynche. Kocourkovští na české části Wikipedie nesnesli myšlenku, že by měli tolerovat někoho jiného, kdo nemá mainstreamové, tedy dle jejich názoru jedině správné názory. Proto mne pro jistotu zablokovali až do konce života. K čí škodě, je otázka. Nesdílím optimismus Tomáše Peciny, že se tito postkommunisté někdy ze svého svrabu dostanou. Fízlovi Koukalovi zůstane dikce StB zadřená až do konce života.
A kromě jiného pak soudím, že Comodor W. Falkon je neonacista.
30. listopadu 2005
Tyrannie na Wikipedii
Tak se klika průměrných či spíše podprůměrných lidí na české části Wikipedie opět projevila. Malý čtenář dostal "přísný ale spravedlivý trest" 7 dní natvrdo, protože si dovolil napsat, že Comodor W. Falkon je nacista. Inu, české části Wikipedie dnes vládnou ti, jejichž omezené obzory nesnesou nic, co se nevejde do jejich zaprdněného světonázoru. Jen tak dál, soudruzi. Velice bych se divil, kdyby Malý čtenář po tomto projevu osobní msty, kdy se žádný z našich statečných správců se tomuto dalšímu lynchi nebyl schopen postavit, měl chuť pokračovat. Jejich jediná starost totiž byla, aby Malý čtenář nebyl zkrácen ve své lhůtě pro protiprávní znovukandidaturu na správce. Inu, když se bližní topí, hlavně aby se mu nepomačkal oblek.
14. listopadu 2005
Zbytečná nepřátelství
motto: "Vite naproste hovno, Petersi, coz dokazujete dnes a denne. Alespon ten plural majesticus byste si mohl odpustit."
Úvodem bych chtěl předeslat, že mám Michaelu rád, protože je Židovka, nikoliv navzdory tomu, že je Židovka. Dále, protože žijeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v genderově definované společnosti, je primární povinností muže být k ženě galantní. Proto si ve vztahu ke královně Sprchy osvojím křesťanské heslo: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Nicméně by mne zajímalo, od kdy je katechismus "projevem intelektuální lenosti". Když si někdo myslí, že čím více negativních epithet k osobě opponenta navrší, tím lépe, je to jeho věc. Já si však myslím, že je lepší diskutovat k věci. A třetí věc do úvodu. "Guy Peters", jak známo, není mé pravé jméno. Proto je více než nadbytečné psát "pan Peters".
Attention deficit disorder (AFD) není jakési chaotické vybíhání z lavice za účelem upoutání pozornosti učitelky. Příčina vězí v nemožnosti sebekázně, nikoliv v touze upřít na sebe pozornost dozorce. Nehovoříme-li o poruše, tak první jev spočívá v nedostatku pevné vůle. Zda ji mám, si každý může ověřit na faktu, zda jsem od svého prohlášení 26. 9. 2005 postoval na Sprchu jakýkoliv text. Druhý jev spočívá jakémsi exhibicionismu až hérostratovství. Ten má každý, kdo na Internet píše do diskussí či dokonce články. O pozornost škemrá každý z nich.
Pokusme se poctivě zamyslet, jaký byl smysl článku, když žádné explicitní vysvětlení tam nenalezneme. Začněme od nepochybných faktů. Inspirací autorky byl článek Pavla Pečínky Čekání na romskou Hirsi Ali. Jeho obsahem jsou tato tvrzení:
"Velká část cikánských žen zažívá trojí útlak. Od většinové společnosti, která v nich vidí jednak z xenofobních příčin, jednak po některých špatných zkušenostech prostě „špinavý cigány“. Další problém mají Romky všeobecně jako ženy, které v Česku pobírají nižší platy a hůře shánějí zaměstnání než muži. Tvrdý útlak však zažívají Romky mnohdy v nejbližším okolí." Tato tvrzení jsou předkládána jako axiomy, o nichž se nediskutuje. Dále je zde vysvětlení, proč se tímto problémem nezabývají gádžovské feministky a levicoví politici. Autor proto vidí jako nutnost, aby problém trojí diskriminace ze země zvedly samy Romky.
Autorka axiomy odmítá, a proto zákonitě odmítá i implikaci. Ukazuje příklad slovenských romských osad, kde údajně jednu ze tří tvrzených diskriminací Romky nezažívají (o zbylých dvou autorka cudně mlčí). Kritisuje volání po české romské Hirsi Ali jako umělé vytváření neexistujícího problému. Přitom "O postaveni Romu v ramci majoritni spolecnosti ten clanek nebyl, je mi lito, ze mate najednou tak bujnou fantazii." To je už skoro dialektická jednota protikladů.
Než přistoupím k vyvracení autorčiných thesí, pokusím se zachytit svou vlastní posici, což je nutné jako předporuzumění vlastnímu subjektivismu. Nepopírám, že Hirsi Ali je pro mne hrdinkou. Je to člověk, který riskuje svůj vlastní život, aby bojoval s jevem, bez nějž údajně ztrácíme kontakt se svým biologickým tělem, které nám údajně začíná být na obtíž. Snahy zakázat obřízku pro ni nejsou pošlapáním tradic (je každou tradici nutno následovat?) a podlehnutím západní ideologii (východní ideologie jsou OK?). Uznává fakt, že v mrzačení závislých není na místě racionální argumentace, nýbrž přísný zákaz. Zde si dovolím poznámku, že s rouhači se nediskutuje (ti se rovnou zavírají do žalářů), ale nositele tradic mrzačení máme respektovat.
Autorka odsuzuje sociální násilí levicových ideologů s policajtskou náturou. Obhajuje ideu multikulturalismu (dále též jen "MC"): "Mám tendenci problém vidět jako nedostatek [MC], skutečný nedostatek, bez ohledu na politické proklamace," ačkoliv pak tvrdí opak: "Text byl totiz predevsim kritikou multikulturalismu a PC". Je třeba respektovat fakt, že autorka sama o sobě prohlásila, že je "klubko oxymoronů". Jenže to se pak těžko smysluplně diskutuje.
O nesmyslnosti MC byly napsány stohy literatury. Za všechny připomenu např. Magna Maxima: "Tak me napada , kdyz skrtneme universalitu a objektivity JAK A PODLE CEHO JE ODSOUZENIHODNE - ZE TREBA NASE KULTURA PREVALCUJE NEJAKOU JINOU? {mysleno vymazani ciziho pribehu,reci a slov... ne zivota } OTAZKA :Z jake posice jde rict : "Opanovani ciziho jazyka a jeho nahrazeni NASIM, je spatnost"??....myslim, ze ta posice neexistuje, tj. ani ten moralni apel nema smysl...takze hrrr na ne !...zglobalisujme to na jednu hromadu !...kulturni kolonialismus, skrz naskrz rasami...multiethno-monokulti..ja jsem pro!..." Na tom nic nezmění odsuzování tohoto či obdobných vyjádření: "Opet cernobile videni. Tezko si povidat o barvach na obrazech s clovekem, ktery je nevidi." + ""Nazor "svine, ktere jsou hazeny perly." To abych vam dala "ochutnat vasi vlastni mediciny"."
A nyní ke kritice mé kritiky. Opravdu netuším, kde se bere pocit, že dokud není problém sebereflektován, tak neexistuje. Domyšleno do důsledků, kommunisti by měli pravdu, když bojovali s Chartou 77. Dokud si totiž obyvatelstvo neuvědomilo, že kommunismus je systémově špatně, problém kommunismu neexistoval. Svobodná Evropa byla tedy skutečná "štvavá vysílačka", která účelově překrucovala tvrzení a pro své aktivisty připravovala půdu pro „zvednutí tématu ze země“.
Autorka napsala: "Myslím, že tento jejich dojem [diskriminace a ponížení] z okolní společnosti JE autentický." Já jsem se zaradoval, že konečně jim to nevsugeroval zlý levicový ideolog a poukázal na rozpor mezi tvrzením, že Pařížané si to uvědomili sami, zatímco Romům to někdo sugeruje: "Aha, takže ti se bouří oprávněně, zatímco Romům to někdo vsugeroval. Geniální logika." Autorka však zase popírá sama sebe: "V textu jste se jako dobry ctenar nemohl docist, ze se bouri opravnene." Opět tedy klubko oxymoronů. Jak ale diskutovat s klubkem oxymoronů? Dovolím si ale skromnou opravu mé věty. Autorka kritisuje mou větu tak, že Romům zatím nikdo nic nevsugeroval. Ano, stejně jako Andy se hluboce omlouvám za použití nesprávného času.
Další problém je pýthičnost autorčina textu. Věta: "Je totiž výsledkem totality laskavosti, totality rovnosti, totality tolerance, která je však stejně omezující jako kterákoliv jiná klec," prý není odmítnutím laskavosti, rovnosti, ani tolerance. Nešlo by to příště srozumitelněji? A k thesím rovnou přikládat i autorisovaný překlad do češtiny. A začít rovnou zde: "A autentická laskavost, rovnost a tolerance je OK? Jak kdy."
K autorčině názoru: "Vubec nechapete o cem je rec a podsouvate kraviny," bych si dovolil upozornit na fakt, že jsou na světě demokracie, kde vládla, nebo vládne theokracie a apartheid. Byť Evropa má své limity, ještě to není s ní tak zlé. Problém souladu názoru lidu a politických špiček je spíše na další článek, takže jej s dovolením ponechám stranou.
"Konce sladkého života v neuvědomění si toho, co jim vlastně schází." Ano, "beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum". Proto ten nenáviděný Marx nazval náboženství opiem (tj. anestetikem) lidstva. Co je tedy nejlepším řešením pro české Romky? Sladké neuvědomění po vzoru slovenských slumů, kde sice zasahovala armáda (sic!), kterýžto fakt autorka radši ani nezmiňuje, aby se jí nezhroutila idyla nezkaženého divocha jako domeček z karet, ačkoliv autorka pod dojmem Tomášovy a mé kritiky tento model označuje za nepřenosný, nebo bezcitná intervence? Čtenáři, rozsuď nás. Dáváš přednost osvícenskému 18. století, nebo liberálnímu 19. století?
Úvodem bych chtěl předeslat, že mám Michaelu rád, protože je Židovka, nikoliv navzdory tomu, že je Židovka. Dále, protože žijeme, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v genderově definované společnosti, je primární povinností muže být k ženě galantní. Proto si ve vztahu ke královně Sprchy osvojím křesťanské heslo: "Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem." Nicméně by mne zajímalo, od kdy je katechismus "projevem intelektuální lenosti". Když si někdo myslí, že čím více negativních epithet k osobě opponenta navrší, tím lépe, je to jeho věc. Já si však myslím, že je lepší diskutovat k věci. A třetí věc do úvodu. "Guy Peters", jak známo, není mé pravé jméno. Proto je více než nadbytečné psát "pan Peters".
Attention deficit disorder (AFD) není jakési chaotické vybíhání z lavice za účelem upoutání pozornosti učitelky. Příčina vězí v nemožnosti sebekázně, nikoliv v touze upřít na sebe pozornost dozorce. Nehovoříme-li o poruše, tak první jev spočívá v nedostatku pevné vůle. Zda ji mám, si každý může ověřit na faktu, zda jsem od svého prohlášení 26. 9. 2005 postoval na Sprchu jakýkoliv text. Druhý jev spočívá jakémsi exhibicionismu až hérostratovství. Ten má každý, kdo na Internet píše do diskussí či dokonce články. O pozornost škemrá každý z nich.
Pokusme se poctivě zamyslet, jaký byl smysl článku, když žádné explicitní vysvětlení tam nenalezneme. Začněme od nepochybných faktů. Inspirací autorky byl článek Pavla Pečínky Čekání na romskou Hirsi Ali. Jeho obsahem jsou tato tvrzení:
"Velká část cikánských žen zažívá trojí útlak. Od většinové společnosti, která v nich vidí jednak z xenofobních příčin, jednak po některých špatných zkušenostech prostě „špinavý cigány“. Další problém mají Romky všeobecně jako ženy, které v Česku pobírají nižší platy a hůře shánějí zaměstnání než muži. Tvrdý útlak však zažívají Romky mnohdy v nejbližším okolí." Tato tvrzení jsou předkládána jako axiomy, o nichž se nediskutuje. Dále je zde vysvětlení, proč se tímto problémem nezabývají gádžovské feministky a levicoví politici. Autor proto vidí jako nutnost, aby problém trojí diskriminace ze země zvedly samy Romky.
Autorka axiomy odmítá, a proto zákonitě odmítá i implikaci. Ukazuje příklad slovenských romských osad, kde údajně jednu ze tří tvrzených diskriminací Romky nezažívají (o zbylých dvou autorka cudně mlčí). Kritisuje volání po české romské Hirsi Ali jako umělé vytváření neexistujícího problému. Přitom "O postaveni Romu v ramci majoritni spolecnosti ten clanek nebyl, je mi lito, ze mate najednou tak bujnou fantazii." To je už skoro dialektická jednota protikladů.
Než přistoupím k vyvracení autorčiných thesí, pokusím se zachytit svou vlastní posici, což je nutné jako předporuzumění vlastnímu subjektivismu. Nepopírám, že Hirsi Ali je pro mne hrdinkou. Je to člověk, který riskuje svůj vlastní život, aby bojoval s jevem, bez nějž údajně ztrácíme kontakt se svým biologickým tělem, které nám údajně začíná být na obtíž. Snahy zakázat obřízku pro ni nejsou pošlapáním tradic (je každou tradici nutno následovat?) a podlehnutím západní ideologii (východní ideologie jsou OK?). Uznává fakt, že v mrzačení závislých není na místě racionální argumentace, nýbrž přísný zákaz. Zde si dovolím poznámku, že s rouhači se nediskutuje (ti se rovnou zavírají do žalářů), ale nositele tradic mrzačení máme respektovat.
Autorka odsuzuje sociální násilí levicových ideologů s policajtskou náturou. Obhajuje ideu multikulturalismu (dále též jen "MC"): "Mám tendenci problém vidět jako nedostatek [MC], skutečný nedostatek, bez ohledu na politické proklamace," ačkoliv pak tvrdí opak: "Text byl totiz predevsim kritikou multikulturalismu a PC". Je třeba respektovat fakt, že autorka sama o sobě prohlásila, že je "klubko oxymoronů". Jenže to se pak těžko smysluplně diskutuje.
O nesmyslnosti MC byly napsány stohy literatury. Za všechny připomenu např. Magna Maxima: "Tak me napada , kdyz skrtneme universalitu a objektivity JAK A PODLE CEHO JE ODSOUZENIHODNE - ZE TREBA NASE KULTURA PREVALCUJE NEJAKOU JINOU? {mysleno vymazani ciziho pribehu,reci a slov... ne zivota } OTAZKA :Z jake posice jde rict : "Opanovani ciziho jazyka a jeho nahrazeni NASIM, je spatnost"??....myslim, ze ta posice neexistuje, tj. ani ten moralni apel nema smysl...takze hrrr na ne !...zglobalisujme to na jednu hromadu !...kulturni kolonialismus, skrz naskrz rasami...multiethno-monokulti..ja jsem pro!..." Na tom nic nezmění odsuzování tohoto či obdobných vyjádření: "Opet cernobile videni. Tezko si povidat o barvach na obrazech s clovekem, ktery je nevidi." + ""Nazor "svine, ktere jsou hazeny perly." To abych vam dala "ochutnat vasi vlastni mediciny"."
A nyní ke kritice mé kritiky. Opravdu netuším, kde se bere pocit, že dokud není problém sebereflektován, tak neexistuje. Domyšleno do důsledků, kommunisti by měli pravdu, když bojovali s Chartou 77. Dokud si totiž obyvatelstvo neuvědomilo, že kommunismus je systémově špatně, problém kommunismu neexistoval. Svobodná Evropa byla tedy skutečná "štvavá vysílačka", která účelově překrucovala tvrzení a pro své aktivisty připravovala půdu pro „zvednutí tématu ze země“.
Autorka napsala: "Myslím, že tento jejich dojem [diskriminace a ponížení] z okolní společnosti JE autentický." Já jsem se zaradoval, že konečně jim to nevsugeroval zlý levicový ideolog a poukázal na rozpor mezi tvrzením, že Pařížané si to uvědomili sami, zatímco Romům to někdo sugeruje: "Aha, takže ti se bouří oprávněně, zatímco Romům to někdo vsugeroval. Geniální logika." Autorka však zase popírá sama sebe: "V textu jste se jako dobry ctenar nemohl docist, ze se bouri opravnene." Opět tedy klubko oxymoronů. Jak ale diskutovat s klubkem oxymoronů? Dovolím si ale skromnou opravu mé věty. Autorka kritisuje mou větu tak, že Romům zatím nikdo nic nevsugeroval. Ano, stejně jako Andy se hluboce omlouvám za použití nesprávného času.
Další problém je pýthičnost autorčina textu. Věta: "Je totiž výsledkem totality laskavosti, totality rovnosti, totality tolerance, která je však stejně omezující jako kterákoliv jiná klec," prý není odmítnutím laskavosti, rovnosti, ani tolerance. Nešlo by to příště srozumitelněji? A k thesím rovnou přikládat i autorisovaný překlad do češtiny. A začít rovnou zde: "A autentická laskavost, rovnost a tolerance je OK? Jak kdy."
K autorčině názoru: "Vubec nechapete o cem je rec a podsouvate kraviny," bych si dovolil upozornit na fakt, že jsou na světě demokracie, kde vládla, nebo vládne theokracie a apartheid. Byť Evropa má své limity, ještě to není s ní tak zlé. Problém souladu názoru lidu a politických špiček je spíše na další článek, takže jej s dovolením ponechám stranou.
"Konce sladkého života v neuvědomění si toho, co jim vlastně schází." Ano, "beati pauperes spiritu quoniam ipsorum est regnum caelorum". Proto ten nenáviděný Marx nazval náboženství opiem (tj. anestetikem) lidstva. Co je tedy nejlepším řešením pro české Romky? Sladké neuvědomění po vzoru slovenských slumů, kde sice zasahovala armáda (sic!), kterýžto fakt autorka radši ani nezmiňuje, aby se jí nezhroutila idyla nezkaženého divocha jako domeček z karet, ačkoliv autorka pod dojmem Tomášovy a mé kritiky tento model označuje za nepřenosný, nebo bezcitná intervence? Čtenáři, rozsuď nás. Dáváš přednost osvícenskému 18. století, nebo liberálnímu 19. století?
Postoj k emigrantům
Jak známo, postoj Čechů k emigrantům je xenofobní. Proč tomu tak je? Pokusím se na to podívat.
Tomáš napsal: "Do toho jsi tady umístil své avízo. Nemůžeš se moc divit, že někteří to pochopili jako provokaci, jako opětovný pokus o rozbití té budované atmosféry. Patříš totiž k těm, kteří ten sprší prostor opustili a není tedy jasné, jak moc Ti její atmosféra leží na srdci." K tomu nedílně patří i subjektivní definice Sprchy: "Sprcha skutečně byla výjimečný prostor. Začali to kazit až jednotliví členové svým egoistickým jednáním: šlo vždy o osobní pocit ukřivděnosti, který tento člen nadřadil tomu společnému prostoru. Vždy tím dal najevo, že je pro něj důležitější jeho ublížení, než celá Sprcha."
Co to znamená? To, že Sprcha, Wikipedie či ČR je výjimečný prostor jaksi apriori, z definice. A na tom z definice výjimečném prostoru působí spousta jedinců. Někteří jsou si vědomi svého závazku k vlasti, nejlepšímu českému serveru apod. Jiní si libují ve svém bezuzdném liberalismu – individualismu a chovají se k státu či serveru jako k nástroji. Takové odmítnutí kolektivismu je však těžkým hříchem.
V každém kollektivu se dříve nebo později ustanoví náboženská policie, která tvrdě vymáhá kollektivistický éthos. Je přitom zcela lhostejné, jak je označována, zda jako Klan či jinak. Její obětí jsou nejprve sólisté, později i její odpůrci. Ti se stávají outsidery, ať již faktickými, nebo formálními.
A nyní po tomto trochu složitějším úvodu přicházíme k vlastnímu thematu článku. Co se stane, když takový formalisovaný outsider rozhodne vrátit do kollektivu? Tomášova odpověď je jasná: Je to pochopeno jako provokace. Jenže, co je to provokace? Je to rušení klidu? Provokace je definována jako dráždění, popuzování. Přicházejí emigranti dráždit a popouzet? Nelze to vyloučit, ale je to obecně málo pravděpodobné. Xenofobní reakce k nim je tedy přiznáním vlastní nejistoty, neochoty podrobit pracně vynucený kollektivní éthos nové zkoušce.
Jsem ten, o němž se v české části Wikipedie (kladně) nemluví. Je neuvěřitelné, jaké psí kusy tamní velcí modráci dokázali vyvinout, aby nemuseli uvést mé jméno jako spoluautora článků, které přebírají z Iuridicta za vulgarisace orthografie, aby vyhovovala (post)kommunistickému vkusu tamních polovzdělanců. Museli by tím totiž implicitně přiznat, že ač mne vyhnali, že se beze mne dosud neobejdou.
Protože jsem bytostný individualista, postuji své tento a své další texty sem. Consilium abeundi, byť je řečeno v žertu, nelze přeslechnout.
Tomáš napsal: "Do toho jsi tady umístil své avízo. Nemůžeš se moc divit, že někteří to pochopili jako provokaci, jako opětovný pokus o rozbití té budované atmosféry. Patříš totiž k těm, kteří ten sprší prostor opustili a není tedy jasné, jak moc Ti její atmosféra leží na srdci." K tomu nedílně patří i subjektivní definice Sprchy: "Sprcha skutečně byla výjimečný prostor. Začali to kazit až jednotliví členové svým egoistickým jednáním: šlo vždy o osobní pocit ukřivděnosti, který tento člen nadřadil tomu společnému prostoru. Vždy tím dal najevo, že je pro něj důležitější jeho ublížení, než celá Sprcha."
Co to znamená? To, že Sprcha, Wikipedie či ČR je výjimečný prostor jaksi apriori, z definice. A na tom z definice výjimečném prostoru působí spousta jedinců. Někteří jsou si vědomi svého závazku k vlasti, nejlepšímu českému serveru apod. Jiní si libují ve svém bezuzdném liberalismu – individualismu a chovají se k státu či serveru jako k nástroji. Takové odmítnutí kolektivismu je však těžkým hříchem.
V každém kollektivu se dříve nebo později ustanoví náboženská policie, která tvrdě vymáhá kollektivistický éthos. Je přitom zcela lhostejné, jak je označována, zda jako Klan či jinak. Její obětí jsou nejprve sólisté, později i její odpůrci. Ti se stávají outsidery, ať již faktickými, nebo formálními.
A nyní po tomto trochu složitějším úvodu přicházíme k vlastnímu thematu článku. Co se stane, když takový formalisovaný outsider rozhodne vrátit do kollektivu? Tomášova odpověď je jasná: Je to pochopeno jako provokace. Jenže, co je to provokace? Je to rušení klidu? Provokace je definována jako dráždění, popuzování. Přicházejí emigranti dráždit a popouzet? Nelze to vyloučit, ale je to obecně málo pravděpodobné. Xenofobní reakce k nim je tedy přiznáním vlastní nejistoty, neochoty podrobit pracně vynucený kollektivní éthos nové zkoušce.
Jsem ten, o němž se v české části Wikipedie (kladně) nemluví. Je neuvěřitelné, jaké psí kusy tamní velcí modráci dokázali vyvinout, aby nemuseli uvést mé jméno jako spoluautora článků, které přebírají z Iuridicta za vulgarisace orthografie, aby vyhovovala (post)kommunistickému vkusu tamních polovzdělanců. Museli by tím totiž implicitně přiznat, že ač mne vyhnali, že se beze mne dosud neobejdou.
Protože jsem bytostný individualista, postuji své tento a své další texty sem. Consilium abeundi, byť je řečeno v žertu, nelze přeslechnout.
Jak to bylo se Sprchou
Vzpomínky pamětníka na předpotopní Sprchu (2002–2003).
motto: "HUSITA mě sice občas vytáčí do vývrtky (ani ne tak buranstvím, ale lajdáctvím v myšlení i psaní), ale byl bych velmi nerad, kdyby mi jednoho dne J. Klabačka suše oznámil, že ho vyloučil a s nikým se o důvodech nehodlá bavit, protože on se tu přece pánem. A kdybych ho musel prosit, aby HUSITU připustil zpátky." Tomáš Pecina
Sprcha vznikla jako soukromý server Jana Klabačky (aka Jena) bez většího zájmu veřejnosti někdy v roce 2002. V té době tam vedle něho přispíval pouze Václav Pinkava a Jiřina Fuchsová. Hlavním záměrem bylo vytvořit místo pro kultivovanou diskussi, jako konkurrenci pro diskussní fóra Britských listů.
Britské listy vznikly odštěpením od Neviditelného psa v létě 1997. Autorem původního layoutu byl Tomáš Vild. Stejně jako jako NP, tak i BL měly forum pro všeobecnou diskussi. Nesledoval jsem ho, takže nevím, o čem se tam povídalo. Po příchodu Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby do Britských listů byl změněn layout a zavedena diskusse ke každému článku. (Domnívám se, že jejich archiv neexistuje nikde na Internetu.) Brzy se vytvořila nesmiřitelná oposice k PC levicovému éthosu článků BL. Ačkoliv řada diskutérů své texty podepisovala svým pravým jménem (max, Michaela, má maličkost a další), byli Janem Čulíkem označováni za anonymy, s nimiž se nediskutuje – např. Tengu. Konflikt eskaloval tím, když Boutros objevil, že Jan Čulík kdysi rovněž používal pseudonym – Václav Písecký. DJing cheb pako se okamžitě přejmenoval na Václav Písecký I. a ostatní členové Církve píseckých ke svému jménu připojili přídomek Písecký či z Písku. (Posledním mohykánem Církve píseckých je tedy Jarda z Písku, což v neznalých vyvolává nesprávný dojem, že jde o Čecha.) Já jsem tak neučinil: Už tehdy jsem měl odpor ke kollektivismu.
V lednu 2003 Janu Čulíkovi došla trpělivost s neodbytnými kritiky, a proto pověřil Joe Pantůčka, aby začal diskussní fora censurovat. Ten se svého úkolu nezhostil právě s úspěchem, takže diskussní fora byla "dočasně" (do prázdnin) zrušena. Ve skutečnosti nebyla obnovena dodnes. Mezitím se rozhostila občanská válka mezi vedením BL a jeho kritiky z diskussních fór. Po té, kdy censura znemožňovala napsat jakýkoliv kloudný text, odešla většina diskutérů na Sprchu.
Patřil k nim zejména Jena (Jan Klabacka), Václav Písecký I (Boutros el Uam), TL, Vodnik, gogo, Michaela, cnemo, HUSITA, Astr, Milos Koenig, JN, neckar, Ales Zeman, max, Vaclav Neckar mladsi prosim (Elvis Has Entered the Building), Tonda Kubrt, Andyo, JardazPisku, jezovec, Postava do dzezu a má maličkost (já jsem se naopak na Sprše ukryl pod pseudonymem Guy Peters), přičem někteří z nich na BL nepřispívali a přišli na Sprchu nově. Tehdejší Sprcha neměla éthos Pravdy a lásky jako dnes. K hlavním přispěvatelům patřili i Jiri Taborsky, Tom, Sinister Nexus, Petr Motyka a Emil a na druhé straně Lucifer, Ivan, Zuzana Wegerova či Muhammar, ba dokonce i vlad123. Maskotem Sprchy byl JaroSlav (Krátký) aka JK, který svými exatickými texty nesmírně dráždil p. Klabačku. Zde je malá ukázka:
"infantilním radikálne proamerickým fašistum a militaristum prijdete casem málo proamerický a casem vás prohlásí za nebezpecného "levicového evropského" intelektuála (dovolí si premýšlet), jehož pravé místo je na kandelábru s kravatou (hahaha) kolem krku. Oni totiž berou jen ty, kterí tancí jako zombie tanec smrti na každé ubité zemi, na kterou posvecený šílenec Bush ukáže prstem (napr. fašisti a kryptokomunisti jako Neumann, Beneš a Wagner). Tady už dávno nejde o Saddáma (i Rumsfeld si s ním kdysi potrásl rukou, viz nedávný Baldachýn na Novinkách), ale o nástup fašismu v USA a snahu o destabilizaci sveta. Nekterým onanistickým primitivum už nestací hrát válecné hry pro potenciální zlocince na Playstation, Sega, X-boxu apod., oni chteji skutecnou krev. USA se predvedly v celé své nahote jako vymiškaná a bezmyšlenkovitá kultura smrti a náboženského fundamentalismu (viz prátelství Busha a sektárského reverenda Moona). Je treba je zastavit, dokud je cas."
O konflikty nebyla nouze, vyvolala je např. Zuzana Wegerova, Josef Novak či Ivan. Těsně před pádem dorazila aschen a zavítal též OndrejCapek. Významnou událostí byl první sraz Sprchy dne 5. 7. 2003, kterou zorganisoval Vodník a kam dorazila Postava, Tomáš Pecina, Michaela a já. Předpotopní Sprcha skončila tak, že Tomáš Pecina vyhlásil stávkovou pohotovost čtenářů, p. Klabačka se naštval a Sprchu zavřel. Následovala MeziSprcha, která však měla spíše podobu Sanhedrinu, takže zveřejněna není.
Updated.
motto: "HUSITA mě sice občas vytáčí do vývrtky (ani ne tak buranstvím, ale lajdáctvím v myšlení i psaní), ale byl bych velmi nerad, kdyby mi jednoho dne J. Klabačka suše oznámil, že ho vyloučil a s nikým se o důvodech nehodlá bavit, protože on se tu přece pánem. A kdybych ho musel prosit, aby HUSITU připustil zpátky." Tomáš Pecina
Sprcha vznikla jako soukromý server Jana Klabačky (aka Jena) bez většího zájmu veřejnosti někdy v roce 2002. V té době tam vedle něho přispíval pouze Václav Pinkava a Jiřina Fuchsová. Hlavním záměrem bylo vytvořit místo pro kultivovanou diskussi, jako konkurrenci pro diskussní fóra Britských listů.
Britské listy vznikly odštěpením od Neviditelného psa v létě 1997. Autorem původního layoutu byl Tomáš Vild. Stejně jako jako NP, tak i BL měly forum pro všeobecnou diskussi. Nesledoval jsem ho, takže nevím, o čem se tam povídalo. Po příchodu Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby do Britských listů byl změněn layout a zavedena diskusse ke každému článku. (Domnívám se, že jejich archiv neexistuje nikde na Internetu.) Brzy se vytvořila nesmiřitelná oposice k PC levicovému éthosu článků BL. Ačkoliv řada diskutérů své texty podepisovala svým pravým jménem (max, Michaela, má maličkost a další), byli Janem Čulíkem označováni za anonymy, s nimiž se nediskutuje – např. Tengu. Konflikt eskaloval tím, když Boutros objevil, že Jan Čulík kdysi rovněž používal pseudonym – Václav Písecký. DJing cheb pako se okamžitě přejmenoval na Václav Písecký I. a ostatní členové Církve píseckých ke svému jménu připojili přídomek Písecký či z Písku. (Posledním mohykánem Církve píseckých je tedy Jarda z Písku, což v neznalých vyvolává nesprávný dojem, že jde o Čecha.) Já jsem tak neučinil: Už tehdy jsem měl odpor ke kollektivismu.
V lednu 2003 Janu Čulíkovi došla trpělivost s neodbytnými kritiky, a proto pověřil Joe Pantůčka, aby začal diskussní fora censurovat. Ten se svého úkolu nezhostil právě s úspěchem, takže diskussní fora byla "dočasně" (do prázdnin) zrušena. Ve skutečnosti nebyla obnovena dodnes. Mezitím se rozhostila občanská válka mezi vedením BL a jeho kritiky z diskussních fór. Po té, kdy censura znemožňovala napsat jakýkoliv kloudný text, odešla většina diskutérů na Sprchu.
Patřil k nim zejména Jena (Jan Klabacka), Václav Písecký I (Boutros el Uam), TL, Vodnik, gogo, Michaela, cnemo, HUSITA, Astr, Milos Koenig, JN, neckar, Ales Zeman, max, Vaclav Neckar mladsi prosim (Elvis Has Entered the Building), Tonda Kubrt, Andyo, JardazPisku, jezovec, Postava do dzezu a má maličkost (já jsem se naopak na Sprše ukryl pod pseudonymem Guy Peters), přičem někteří z nich na BL nepřispívali a přišli na Sprchu nově. Tehdejší Sprcha neměla éthos Pravdy a lásky jako dnes. K hlavním přispěvatelům patřili i Jiri Taborsky, Tom, Sinister Nexus, Petr Motyka a Emil a na druhé straně Lucifer, Ivan, Zuzana Wegerova či Muhammar, ba dokonce i vlad123. Maskotem Sprchy byl JaroSlav (Krátký) aka JK, který svými exatickými texty nesmírně dráždil p. Klabačku. Zde je malá ukázka:
"infantilním radikálne proamerickým fašistum a militaristum prijdete casem málo proamerický a casem vás prohlásí za nebezpecného "levicového evropského" intelektuála (dovolí si premýšlet), jehož pravé místo je na kandelábru s kravatou (hahaha) kolem krku. Oni totiž berou jen ty, kterí tancí jako zombie tanec smrti na každé ubité zemi, na kterou posvecený šílenec Bush ukáže prstem (napr. fašisti a kryptokomunisti jako Neumann, Beneš a Wagner). Tady už dávno nejde o Saddáma (i Rumsfeld si s ním kdysi potrásl rukou, viz nedávný Baldachýn na Novinkách), ale o nástup fašismu v USA a snahu o destabilizaci sveta. Nekterým onanistickým primitivum už nestací hrát válecné hry pro potenciální zlocince na Playstation, Sega, X-boxu apod., oni chteji skutecnou krev. USA se predvedly v celé své nahote jako vymiškaná a bezmyšlenkovitá kultura smrti a náboženského fundamentalismu (viz prátelství Busha a sektárského reverenda Moona). Je treba je zastavit, dokud je cas."
O konflikty nebyla nouze, vyvolala je např. Zuzana Wegerova, Josef Novak či Ivan. Těsně před pádem dorazila aschen a zavítal též OndrejCapek. Významnou událostí byl první sraz Sprchy dne 5. 7. 2003, kterou zorganisoval Vodník a kam dorazila Postava, Tomáš Pecina, Michaela a já. Předpotopní Sprcha skončila tak, že Tomáš Pecina vyhlásil stávkovou pohotovost čtenářů, p. Klabačka se naštval a Sprchu zavřel. Následovala MeziSprcha, která však měla spíše podobu Sanhedrinu, takže zveřejněna není.
Updated.
Ještě ke kosmogonii
Podle starých Egypťanů stvořil svět bůh Atum ejakulací při masturbaci. To je asi nejrealističtejší pohled všech kreacionistů. :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)