Jak píše Pavel Příhoda, se zjednodušením lze říci, že jaro začíná 21. března, léto 21. června, podzim 23. září a zima 21. prosince. Je to díky Řehoři XIII., který se svévolně rozhodl, že chce mít velikonoce stejně jako byly za prvního ekumenického koncilu, a proto škrtnul 10 dnů.
Oprava řehořského kalendáře bude provedena v roce 4080 nebo 4840, který bude nepřestupný, ačkoliv přestupným by jinak byl.
Je třeba upozornit na to, že novokalendářníci neužívají gregoriánský kalendář, nýbrž svůj vlastní, mnohem horší, který způsobí chybu již v roce 2800. Způsobil to nepříliš vzdělaný srbský fysik Милутин Миланковић.
Nejbližší slunovrat nastane 22. prosince 2007 v 7.08 SEČ. V tento den Slunce vyjde v 7.59 a zapadne v 16.03. Pak bude zapadat stále později.
20. prosince 2007
Chalcedonský koncil uznal papeže za strážce pravoslaví
V dopisu, který zaslal sv. Lvu I., doslova uvádí: "and besides all this he stretched forth his fury even against him who had been charged with the custody of the vine by the Saviour, we mean of course your holiness, and purposed excommunication against one who had at heart the unifying of the Church."
Manifest feminismu
Eva Pallotto píše: "Jsem hluboce přesvědčena, že nic jako typicky ŽENSKÉ a nebo typicky MUŽSKÉ vlastnosti a vzorce chování neexistuje. A čím je společnost svobodnější a "vyzrálejší", tím je to zjevnější. Například: Něžnost – jsou něžné jen ženy? Odvážnost, agresivita – copak nejsou holky co se dokážou porvat? A dalo by se pokračovat dál a dál ... Vy snad nějakou vlastnost u druhého pohlaví zcela nevídanou znáte? Přijde mi to prostě hrozně nefér obecně lamentořit nad muži a přisuzovat a vnucovat jim nějaké vlastnosti, postoje a motivace jež mnohdy nemají, nebo někdy snad i mají ale vyváženy spoustou jiných, údajně ŽENSKÝCH, údajně nepatřičných."
19. prosince 2007
Sv. Cyprián a Firmilián
Není pochyb o tom, že starokalendářníci jsou heretickými donatisty, protože se dovolávávají sv. Cypriána a Firmiliána ve sporu se sv. Štěpánem I. o platnost heretických křtů z roku 255. Ve skutečnosti jak katholická ("The modern Catholic church holds dogmatically that baptism by heretics and even by atheists or other non-Christians is valid if intentionally done according to the manner that the Church prescribes and that the person doing the Baptizing be Baptised themselves. The doctrinal basis for this was articulated by St. Augustine in his conflict with the Donatists, who claimed the authority of Cyprian for their own position."), tak pravoslavná ("Baptism is not repeated, unless it was performed in a heretical Church which does not baptize in the name of the Holy Trinity." wiki: "In Orthodox Church history, examples and instances of economy abound. Since ancient times, converts to the Church who were coming from certain heretical groups were not required to be baptized, even though the normal path of entrance to the Church is through baptism. Thus the Church, guided by the Holy Spirit, decided that under specific conditions, the application of economy (i.e. according to leniency) would be the norm in this matter. But since the usual rule is baptism, such leniency can easily be, and sometimes has been, suspended (usually in periods when the heretical groups in question were actively opposing the Church). In these cases, the Church returned to her customary usual rule of "exactness," not applying economy (or not applying economy according to lenience). In calling for the reception of converts into Orthodoxy through means other than baptism in certain cases, the Ecumenical Councils made no determination regarding the existence of sacraments outside of Orthodoxy, but only addressed the situation of the convert to Orthodoxy.") církev heretické křty uznávají, pokud jsou provedeny správným způsobem.
Ekumenism pokračuje
Po II. vatikánském koncilu i mezi katholíky začal převažovat názor, že je třeba překonat skandální rozpad Církve na vzájemně soupeřící sekty. Za těch 40 let se mnohé udělalo a v poslední době pokrok akceleruje.
Nejnovějším výsledkem je společný ravennský dokument ze dne 13. října 2007, který v totožném znění zveřejnil jak Vatikán, tak Cařihrad. Není divu, že se setkal s hlubokým odporem starokalendářních sektářů. (V Řecku mají 5 až 8 %.)
Tihle sektáři mají takový strach o své úzkoprsé pojetí víry, že neváhají tvrdit nepravdy: "Ta druhá linie je trochu záhadná a zaznívají v ní nejasné tóny - o nutnosti, aby Církev měla hlavu a koordinační centrum (k čemu?, není celé druhé tisíciletí dějin pravoslavné církve důkazem, že církev narozdíl od světských organizací žádné koordinační centrum nepotřebuje?, a jak vypadala ta "koordinace" v prvním tisíciletí? - vždyť papežové byli všeobecnými sněmy usvědčováni z herezí, nebo jejich připomínky či direktivy byly na sněmech svobodně přepracovány, různé "soudní výnosy" Říma nebyly na Východě brány v úvahu; v prvním tisíciletí většina křesťanstva - a ta byla tehdy právě na Východě - Řím k církevnímu života nikterak nepotřebovala. Poměry v prvotní církvi můžeme dobře sledovat na myšlení a dopisech sv. Kypriana Kartagenského, který odsuzuje rozkolníky, kteří se odvážili apelovat "na katedru sv. Petra", jak se papež sám sebe pokoušel představovat; "Máme se držet jednoty všeobecné církve," píše Kyprian papežovi, "protože všichni biskupové jsou si rovni." Přítel sv. Kypriana, Firmilian, nazval papeže Štěpána Jidášem a dále o píše papeži, že je horší než všichni heretikové a že jesli někoho vyloučil z církve, tak tím vylučuje jen sám sebe. Podobně byli i nadále na Východě odsuzováni ti, kteří se pokoušeli využít papežských nároků na moc nad církví pro svůj vlastní prospěch, a hledali podporu v Římě). Jestli se dnes naznačuje, že by pravoslavní mohli začít uznávat nějakou "moc" papeže, pak to bude znít uchu většiny pravoslavných křesťanů dost divně."
Ve skutečnosti to byl papež, kterýsvolával předsedal ekumenickým koncilům. Byl to papež, který rozhodoval spory mezi patriarchy, např. mezi sv. Fótiem a sv. Ignátiem. Byl to papež, který byl strážcem pravoslaví, zejména v době, kdy se cařihradský patriarchát dlouhá období zmítal v heresích, např. po vyhnání sv. Jana Zlatoústého. Žádný papež nebyl heretikem, kromě Honoria I., který se provinil shovívavostí k monothelitismu.
Chtějí-li tedy starokalendářní sektáři být aspoň trochu věrohodní, musejí respektovat historická fakta.
Updated.
Nejnovějším výsledkem je společný ravennský dokument ze dne 13. října 2007, který v totožném znění zveřejnil jak Vatikán, tak Cařihrad. Není divu, že se setkal s hlubokým odporem starokalendářních sektářů. (V Řecku mají 5 až 8 %.)
Tihle sektáři mají takový strach o své úzkoprsé pojetí víry, že neváhají tvrdit nepravdy: "Ta druhá linie je trochu záhadná a zaznívají v ní nejasné tóny - o nutnosti, aby Církev měla hlavu a koordinační centrum (k čemu?, není celé druhé tisíciletí dějin pravoslavné církve důkazem, že církev narozdíl od světských organizací žádné koordinační centrum nepotřebuje?, a jak vypadala ta "koordinace" v prvním tisíciletí? - vždyť papežové byli všeobecnými sněmy usvědčováni z herezí, nebo jejich připomínky či direktivy byly na sněmech svobodně přepracovány, různé "soudní výnosy" Říma nebyly na Východě brány v úvahu; v prvním tisíciletí většina křesťanstva - a ta byla tehdy právě na Východě - Řím k církevnímu života nikterak nepotřebovala. Poměry v prvotní církvi můžeme dobře sledovat na myšlení a dopisech sv. Kypriana Kartagenského, který odsuzuje rozkolníky, kteří se odvážili apelovat "na katedru sv. Petra", jak se papež sám sebe pokoušel představovat; "Máme se držet jednoty všeobecné církve," píše Kyprian papežovi, "protože všichni biskupové jsou si rovni." Přítel sv. Kypriana, Firmilian, nazval papeže Štěpána Jidášem a dále o píše papeži, že je horší než všichni heretikové a že jesli někoho vyloučil z církve, tak tím vylučuje jen sám sebe. Podobně byli i nadále na Východě odsuzováni ti, kteří se pokoušeli využít papežských nároků na moc nad církví pro svůj vlastní prospěch, a hledali podporu v Římě). Jestli se dnes naznačuje, že by pravoslavní mohli začít uznávat nějakou "moc" papeže, pak to bude znít uchu většiny pravoslavných křesťanů dost divně."
Ve skutečnosti to byl papež, který
Chtějí-li tedy starokalendářní sektáři být aspoň trochu věrohodní, musejí respektovat historická fakta.
Updated.
18. prosince 2007
Omezení kommentářů
Omlouvám se všem náhodným návštěvníkům, ale když jsem povolil přispívat všem neanonymním, zneužil toho opět jeden troll. Schvalování kommentářů je nezáživná činnost, a proto od nynějška mohou přispívat pouze kommentátoři ZMP. Kdokoliv se jím chce stát, nechť mi pošle e-mail.
Vražda Stolypina
Ruského "Bismarcka" Stolypina zavraždil Мордехай Гершкович Богров vulgo Аленский, když na něj dne 14. září 1911 (1. 9. S. K.) vystřelil ze svého browningu. Zraněním dne 18. září 1911 (5. 9. S. K.) Stolypin podlehl. Dnes není pochyb o tom, že to byla provokace Ochranky, protože Bogrov byl placeným agentem Ochranky (dostával 100 až 150 rublů měsíčně). Otázkou pouze zůstává, koho konkrétně. Podle Solženicyna to byla černosotněnská frakce, která nenáviděla jeho parlamentarism a agrární reformy jako protipravoslavné.
Mordechaj Gerškovič Bogrov byl pověšen dne 24. září 1911 (11. 9. S. K.).
Mordechaj Gerškovič Bogrov byl pověšen dne 24. září 1911 (11. 9. S. K.).
Britský postoj k běžencům
Jeremy Seabrook cituje dokument oddělení pro běžence britského ZaMini z ledna 1945: "Sources of information are nearly always Jewish whose accounts are only sometimes reliable and not seldom highly coloured. One notable tendency in Jewish reports on this problem is to exaggerate the numbers of deportations and deaths."
16. prosince 2007
Leninův zákon proti antisemitismu
Byl zveřejněn v Izvěstiích dne 27. července 1918 a měl toto znění: "The Council of People's Commissars instructs all Soviet Deputies to take uncompromising measures to tear the anti-semitic movement out by the roots. Pogromists and pogrom agitators are to be placed outside the law." (citováno podle Steve Cohen: That's Funny You Don't Look Antisemitic (1984), kapitola 5. In Engage.)
Nová vlna se starým obsahem
Byl to článek, který napsal dosud neidentifikovaný kulturträger a který v březnu 1983 popravil progressivní skupiny Pražský výběr, Jasná páka a Letadlo. V české kultuře přituhlo.
Dodatek: O technice natáčení Kuřete v hodinkách. Slova Mertovy písně Pravda o Marii.
Updated.
Dodatek: O technice natáčení Kuřete v hodinkách. Slova Mertovy písně Pravda o Marii.
Updated.
15. prosince 2007
Johnny Hallyday odchází do důchodu
Francouzský Karel Gott, Johnny Hallyday, ohlásil odchod do důchodu. Během téměř 50 let kariéry měl 18 platinových desek a prodal 100 milliónů nosičů. Na 400 turné zazpíval 15 milliónům lidí.
Výzva k občanské neposlušnosti
Plný text, jehož autorem je Alexander Kramer: "Počínaje 1. 1. 2008 byla v České republice zákonem zavedena povinnost občanů-pacientů platit přímé platby za zdravotní péči. My, níže podepsaní, jsme přesvědčeni, že tento zákon je hanebný a protiústavní, neboť v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR, se říká, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Vyzýváme proto občany České republiky, aby až do konečného rozhodnutí Ústavního soudu ČR tyto poplatky odmítali platit."
Podle ČTK: "Mezi zhruba šesti desítkami lidí, kteří nyní podepsali výzvu k neplacení poplatků, jsou například exministr zahraničí Jiří Dienstbier, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD a bývalý ministr zdravotnictví David Rath, místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, místopředseda KSČM Jiří Dolejš, místopředseda Republikové rady Strany zelených Matěj Stropnický, režisérka Věra Chytilová, herečka a bývalá poslankyně za Unii svobody-DEU Táňa Fischerová, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková, předseda Nadace Charty 77 František Janouch, šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka, předseda Českomoravské komory odborových svazů a senátor za ČSSD Milan Štěch, předsedkyně Odborového svazu ve státní sféře Alena Vondrová, filozof Erazim Kohák, historik Karel Jech či spisovatelka Eva Kantůrková." Je jich celkem 57, v LN vyšel jejich úplný seznam.
Předseda Senátu, Přemysl Sobotka, to okommentoval takto: "Pokud senátor či poslanec aktivně svým podpisem vyzývá k nedodržování zákonů této země, měl by ze své ústavní funkce odstoupit."
Doc. Zdeněk Kühn se vyjádřil takto: "Regulační poplatky typu, které byly letos zavedeny, by proto měly být podle mne v zásadě v dispozici parlamentní většiny. Opačný závěr by byl absurdní, neboť by v podstatě vyloučil vládě opírající se o parlamentní většinu možnost vládnout a provádět nutné reformy směřující k ozdravení státního rozpočtu a reformě zdravotnictví. Ústavní soud by proto podle mne neměl ústavnost regulačních poplatků ve stávající podobě zpochybnit."
Domnívám, že tvorba podobných výzev je dalším symptomem úpadku české journalistiky, jmenovitě Alexandra Kramera. Pokud novináři nechtějí o realitě pouze referovat, měli by journalistiku opustit a vstoupit do politiky.
Podle ČTK: "Mezi zhruba šesti desítkami lidí, kteří nyní podepsali výzvu k neplacení poplatků, jsou například exministr zahraničí Jiří Dienstbier, místopředseda poslaneckého klubu ČSSD a bývalý ministr zdravotnictví David Rath, místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, místopředseda KSČM Jiří Dolejš, místopředseda Republikové rady Strany zelených Matěj Stropnický, režisérka Věra Chytilová, herečka a bývalá poslankyně za Unii svobody-DEU Táňa Fischerová, předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů Vladimíra Bošková, předseda Nadace Charty 77 František Janouch, šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka, předseda Českomoravské komory odborových svazů a senátor za ČSSD Milan Štěch, předsedkyně Odborového svazu ve státní sféře Alena Vondrová, filozof Erazim Kohák, historik Karel Jech či spisovatelka Eva Kantůrková." Je jich celkem 57, v LN vyšel jejich úplný seznam.
Předseda Senátu, Přemysl Sobotka, to okommentoval takto: "Pokud senátor či poslanec aktivně svým podpisem vyzývá k nedodržování zákonů této země, měl by ze své ústavní funkce odstoupit."
Doc. Zdeněk Kühn se vyjádřil takto: "Regulační poplatky typu, které byly letos zavedeny, by proto měly být podle mne v zásadě v dispozici parlamentní většiny. Opačný závěr by byl absurdní, neboť by v podstatě vyloučil vládě opírající se o parlamentní většinu možnost vládnout a provádět nutné reformy směřující k ozdravení státního rozpočtu a reformě zdravotnictví. Ústavní soud by proto podle mne neměl ústavnost regulačních poplatků ve stávající podobě zpochybnit."
Domnívám, že tvorba podobných výzev je dalším symptomem úpadku české journalistiky, jmenovitě Alexandra Kramera. Pokud novináři nechtějí o realitě pouze referovat, měli by journalistiku opustit a vstoupit do politiky.
Zapomenutý slavný kommunista
Vítězslav Mikulíček (4. 3. 1882 Zlín-Malenovice – 1. 10. 1962 Praha) byl "[p]olitik, senátor a poslanec za Komunistickou stranu Československa. Působil v řadě malenovických i okresních spolků, ve dvacátých letech v poslanecké sněmovně a od roku 1929 v senátě Národního shromáždění Republiky československé. Za 2. světové války působil v emigraci. Po válce se již v politice neangažoval."
K tomu též článek na Britských listech.
K tomu též článek na Britských listech.
Kramář o kommunismu
Po Rapallu (16. dubna 1922), tomto velkém selhání Západu, měl Karel Kramář ve Sněmovně velikou řeč o Rusku. Je zajímavá i dnes, např. "Neobyčejně zajímavá je zápiska, psaní, které napsal jeden z nejfanatičtějších komunistů, totiž Džeržinski, který není Rusem, nýbrž Polákem, ale který má nejvíc životů na svědomí při tom velikém vraždění, a o něm se musí říci, že to skutečně dělá z vášnivého přesvědčení komunistického." A tady bude někdo s vážnou tváří tvrdit, že ve 30. letech nikdo nevěděl, co jsou bolševici zač.
Ještě Kramář: "Jsem přesvědčen, a to je také to, co jsem napsal před rokem ve své knize, - že není možná evoluce bolševictví, že není možné všecko to, co si lidé pod evolucí představují. To je sebeklam vědomý nebo nevědomý proto, poněvadž zde není mezi komunismem a mezi, řekl bych, kapitalismem smíření (Výborně!), a zrovna tak nemůže býti komunismus v jedné říši vedle kapitalismu." Kramář tedy jasně předpověděl krach NEP a krach politiky mostů. Jaká tragédie, že v čele ČSR stál ve 40. letech Beneš, který politiku mostů aktivně prosazoval.
"V Rusku, a to je nejstrašnější věc v sociálních věcech zvítězilo nejstrašnější násilí, ale civilisovaná Evropa mluvila s představiteli těchto násilníků, kteří zločinem zavedli druhý státní pořádek v Rusku. Civilisovaná Evropa se smířila se zločinem. (Hlas: A co bylo za cara?) Já vám něco řeknu: I za cara se věšelo, ač není pochyby, že to nesnese ani srovnání, ale přece byla zachována alespoň jistá procedura soudní, kdežto zde se prostě střílelo do hlavy. Přistaví se ke zdi a střílí se do hlavy. (Hlas: A co kárné expedice v Rusku po první revoluci?) To je něco docela zvláštního, že páni, kteří hájí to nejstrašlivější, co kdy bylo na světě, nejúžasnější takovou krvavou metodu uvádění principu v život, jak tomu bylo v Rusku, ti páni stále a stále vypichují, že se také někdo jednou brání. Když je revoluce, musí býti přece každý připraven, že se nestřílí jenom s jedné strany, nýbrž že se střílí také s druhé. Neměl bych pranic proti tomu, kdyby bývali byli v ruské revoluci bolševici zmocnili se vlády a kdyby snad byli někde někoho odsoudili proto, že kul snad pikle, stavěl se na odpor nebo dělal atentáty. To jsou sice věci, které velmi těžce působí na člověka lidsky cítícího, ale jsou vysvětlitelny v boji. Ale vyvraždit celou třídu, jak oni to dělali, vyexpropriovat kde co, a to takovým způsobem, že expropriované věci, brilanty, kožichy, šaty se objeví na těle expropriátorů, že takovým způsobem se tvoří přímo nová třída zbohatlíků, to, prosím, je přece jen něco jiného než se dosud kdekoli dělo."
Ještě Kramář: "Jsem přesvědčen, a to je také to, co jsem napsal před rokem ve své knize, - že není možná evoluce bolševictví, že není možné všecko to, co si lidé pod evolucí představují. To je sebeklam vědomý nebo nevědomý proto, poněvadž zde není mezi komunismem a mezi, řekl bych, kapitalismem smíření (Výborně!), a zrovna tak nemůže býti komunismus v jedné říši vedle kapitalismu." Kramář tedy jasně předpověděl krach NEP a krach politiky mostů. Jaká tragédie, že v čele ČSR stál ve 40. letech Beneš, který politiku mostů aktivně prosazoval.
"V Rusku, a to je nejstrašnější věc v sociálních věcech zvítězilo nejstrašnější násilí, ale civilisovaná Evropa mluvila s představiteli těchto násilníků, kteří zločinem zavedli druhý státní pořádek v Rusku. Civilisovaná Evropa se smířila se zločinem. (Hlas: A co bylo za cara?) Já vám něco řeknu: I za cara se věšelo, ač není pochyby, že to nesnese ani srovnání, ale přece byla zachována alespoň jistá procedura soudní, kdežto zde se prostě střílelo do hlavy. Přistaví se ke zdi a střílí se do hlavy. (Hlas: A co kárné expedice v Rusku po první revoluci?) To je něco docela zvláštního, že páni, kteří hájí to nejstrašlivější, co kdy bylo na světě, nejúžasnější takovou krvavou metodu uvádění principu v život, jak tomu bylo v Rusku, ti páni stále a stále vypichují, že se také někdo jednou brání. Když je revoluce, musí býti přece každý připraven, že se nestřílí jenom s jedné strany, nýbrž že se střílí také s druhé. Neměl bych pranic proti tomu, kdyby bývali byli v ruské revoluci bolševici zmocnili se vlády a kdyby snad byli někde někoho odsoudili proto, že kul snad pikle, stavěl se na odpor nebo dělal atentáty. To jsou sice věci, které velmi těžce působí na člověka lidsky cítícího, ale jsou vysvětlitelny v boji. Ale vyvraždit celou třídu, jak oni to dělali, vyexpropriovat kde co, a to takovým způsobem, že expropriované věci, brilanty, kožichy, šaty se objeví na těle expropriátorů, že takovým způsobem se tvoří přímo nová třída zbohatlíků, to, prosím, je přece jen něco jiného než se dosud kdekoli dělo."
Zapomenutý ruský antikommunista
Michail Michajlovič Gorělov (Михаил Михайлович Горелов, 1874–1929) byl ruský novinář: бывший директор двух наиболее распространенных российских газет. Vlastní jménem se jmenoval Gakkebus / Gakkebuš (Hackebusch), knihy psal též pod jménem M. Kustorubov (М. Кусторубов).
V letech 1906–1916 byl šéfredaktorem Биржевые ведомости (Birževyje vědomosti), poté kijevského deníku Мир (Mir). Po VŘSR emigroval do ČSR a napsal svůj největší román Ďábelský rok (anno diaboli). Je rovněž autorem vzpomínek На реках Вавилонских: заметки беженца.
Nejúplnější informace o něm jsou ve wiki. Je vysoce zajímavé, co napsal o povaze obyčejného ruského člověka: "В 1917 году мужик снял маску… «Богоносец» выявил свои политические идеалы: он не признает никакой власти, не желает платить податей и не согласен давать рекрутов. Остальное его не касается."
Updated.
V letech 1906–1916 byl šéfredaktorem Биржевые ведомости (Birževyje vědomosti), poté kijevského deníku Мир (Mir). Po VŘSR emigroval do ČSR a napsal svůj největší román Ďábelský rok (anno diaboli). Je rovněž autorem vzpomínek На реках Вавилонских: заметки беженца.
Nejúplnější informace o něm jsou ve wiki. Je vysoce zajímavé, co napsal o povaze obyčejného ruského člověka: "В 1917 году мужик снял маску… «Богоносец» выявил свои политические идеалы: он не признает никакой власти, не желает платить податей и не согласен давать рекрутов. Остальное его не касается."
Updated.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)