Nejnovějším výsledkem je společný ravennský dokument ze dne 13. října 2007, který v totožném znění zveřejnil jak Vatikán, tak Cařihrad. Není divu, že se setkal s hlubokým odporem starokalendářních sektářů. (V Řecku mají 5 až 8 %.)
Tihle sektáři mají takový strach o své úzkoprsé pojetí víry, že neváhají tvrdit nepravdy: "Ta druhá linie je trochu záhadná a zaznívají v ní nejasné tóny - o nutnosti, aby Církev měla hlavu a koordinační centrum (k čemu?, není celé druhé tisíciletí dějin pravoslavné církve důkazem, že církev narozdíl od světských organizací žádné koordinační centrum nepotřebuje?, a jak vypadala ta "koordinace" v prvním tisíciletí? - vždyť papežové byli všeobecnými sněmy usvědčováni z herezí, nebo jejich připomínky či direktivy byly na sněmech svobodně přepracovány, různé "soudní výnosy" Říma nebyly na Východě brány v úvahu; v prvním tisíciletí většina křesťanstva - a ta byla tehdy právě na Východě - Řím k církevnímu života nikterak nepotřebovala. Poměry v prvotní církvi můžeme dobře sledovat na myšlení a dopisech sv. Kypriana Kartagenského, který odsuzuje rozkolníky, kteří se odvážili apelovat "na katedru sv. Petra", jak se papež sám sebe pokoušel představovat; "Máme se držet jednoty všeobecné církve," píše Kyprian papežovi, "protože všichni biskupové jsou si rovni." Přítel sv. Kypriana, Firmilian, nazval papeže Štěpána Jidášem a dále o píše papeži, že je horší než všichni heretikové a že jesli někoho vyloučil z církve, tak tím vylučuje jen sám sebe. Podobně byli i nadále na Východě odsuzováni ti, kteří se pokoušeli využít papežských nároků na moc nad církví pro svůj vlastní prospěch, a hledali podporu v Římě). Jestli se dnes naznačuje, že by pravoslavní mohli začít uznávat nějakou "moc" papeže, pak to bude znít uchu většiny pravoslavných křesťanů dost divně."
Ve skutečnosti to byl papež, který
Chtějí-li tedy starokalendářní sektáři být aspoň trochu věrohodní, musejí respektovat historická fakta.
Updated.
Teď si nevzpomínám, ale mám pocit, že Honorius nebyl jediný, který byl heretikem. Každopádně koncily svolával císař, nikoli papež a je pravdou, že v období ikonoklasmu byl Řím baštou pravoslaví, ale od 9. stol. je tomu zase opačně a - bohužel pro Řím - trvale.
OdpovědětVymazatŽádný jiný nebyl, to je zcela jasné.
OdpovědětVymazatMáte plnou pravdu, omlouvám se, byl jsem postižen náhlým zatměním mysli. Papež koncily nesvolával, nýbrž jim předsedal.
Nejen v době obrazoborectví, ale prakticky po celou dobu.
O 9. století je spor, kvůli schismatikovi sv. Fótiovi, který protiprávně zabral úřad sv. Ignatiovi.
Sv. Fotius je pravoslavný svatý, nemůže tedy být schismatikem.
OdpovědětVymazatMůže. X svatých bylo schismatiky. Důležité je pouze, zda nahlédli svůj omyl, nebo zda umřeli v hříchu jako Tertullian.
OdpovědětVymazatPříkladem za všechny je sv. Hippolytus.
OdpovědětVymazatPokud se smířili s Církví, nejsou schismatiky. Pokud ne a pokud zemřeli ve schismatu, nemohou být svatí.
OdpovědětVymazatTo máte plnou pravdu. Musí to být bývalý schismatik. A protože Photius zemřel v hříchu, jsou mu všechny jeho předchozí zásluhy na nic. Není tedy svatý, stejně jako není svatý Tertullian či Ὠριγένης (Órigenés).
OdpovědětVymazatPhotius zemřel v hříchu?? Odkdy?
OdpovědětVymazatTo je známá věc. wiki: "During the altercations between Basil I and his heir Leo VI, Photios took the side of the emperor. Consequently, when Basil died in 886 and Leo became senior emperor, St. Photios was dismissed and banished, although he had been Leo's tutor. St. Photios was sent into exile to the monastery of Bordi in Armenia. From this time Photios disappears from history. No letters of this period of his life are extant. The precise date of his death is not known, but it is said to have occurred on 6 February 893."
OdpovědětVymazat