Patrick Buchanan vystihl dilema Ruska

Ve svém článku (zde je jeho překlad do češtiny) Patrick J. Buchanan vcelku trefně vystihl dilema Ruska v otázce politiky uznávání některých států. Putin vcelku logicky pohrozil uznáním některých jednostranně vyhlášených států jako Podněsteří, Abcházie či Jižní Osetie v případě uznání nezávislosti Kosova ze strany určitých zemí.

Na druhou stranu je to však právě Rusko, které má na svém území řadu oblastí se separatistickými tendencemi a rozhosně se nejedná jen o Čečensko. Nyní se navíc zdá, že doba po 11. září, kdy si Rusko mohlo relativně nerušeně řešit své vnitřní problémy s menšinami, již končí.

Zapomeňte na 50. léta

V souvislosti s 60. výročím únorového putsche se opět množí články o 50. letech. Kromě toho, že jsou bezduché, nemají suché popisy kommunistického státního terroru (1948–1954, stovky mrtvých) pro současnost o nic větší význam než nacistická okupace (desítky tisíc mrtvých) nebo III. republika (tisíce mrtvých). Podstatný pro dnešek byl obyčejný kommunism (1956–1989), neboť právě v něm se definovaly mnohé stereotypy, v nichž žijeme dodnes.

Dokud budeme svou analysu kommunismu omezovat na 50. léta, která nebyla ničím jiným než revolučním vybočením z normality, nepochopíme z kommunismu a jeho významu pro dnešek vůbec nic podstatného.

Obama vyhrává

Zatímco John McCain má vítězství v primárkách prakticky jisté, v Demokratické straně drama pokračuje. Akutálně vede Obama nad Clintonovou 977 : 911. To je překvapivý výsledek. Jak správně konstatuje Raimondo, je to vzpoura lidu proti mediálnímu establishmentu.

Česká ultralevice

V české ultralevici dlouho dominovali stalinisté, trockisté a pouliční anarchističtí násilníci a rváči, ale nyní už to neplatí. Ultralevice se začíná etablovat i v establishmentu. Ačkoliv panslavistické a rusofilské tendence jsou v české veřejnosti silné, Kavanovu a Schnurovu pro-srbskou iniciativu mnoho lidí nepodpořilo. Z těch známějších uvádím:

1. Jan Keller
2. Vladimíra Levá
3. Milan Nápravník
4. Josef Pokštefl
5. Miroslav Polreich
6. Jan Tesař
7. Vlastimil Aubrecht
8. Čestmír Císař
9. Anna Čurdová
10. Ivan David
11. Kosta Dimitrov
12. Richard Dolejš
13. Jaroslav Foldyna
14. Vítězslav Jandák
15. Jaromír Jermář
16. Zdeněk Jičínský
17. Jiří Jírovec
18. Miloslav Kaláb
19. Kateřina Konečná
20. Stanislav Křeček
21. Vladimír Laštůvka
22. Karel Machovec
23. Ivan Ohlídal
24. Rudolf Převrátil
25. Miroslav Ransdorf
26. Jakub Rolčík
27. Martin Škabraha
28. Ladislav Skopal
29. Karel Šplíchal
30. Martin Tesařík
31. Petr Uhl
32. Milan Valach
33. Miloš Zeman
34. Dagmar Žaludová

Na této iniciativě je znepokojivé, kolik sociálně demokratických politiků je ochotno ji podepsat. Hodlá snad ČSSD dělat protievropskou, protiamerickou a proruskou politiku? To si pak ale hraje s ohněm.

To iniciativa Ne základnám je jiné kafe. Podporují ji zvučné a jinak obvykle apolitické osobnosti.

1. Noam Chomsky
2. Miroslav Hroch
3. Václav Pavlíček
4. Jan Rataj
5. Jan Keller
6. Erazim Kohák
7. Luboš Kropáček
8. Radim Valenčík
9. Ivan Odilo Štampach
10. Jaroslav Šabata
11. Petr Uhl
12. Jan Tesař
13. Radovan Suchánek
14. Petr Bělovský
15. Zdeněk Bárta
16. Jan Kavan
17. Věra Chytilová
18. Zdeněk Troška

Otázkou je, zda přesně vědí, kdo za ní stojí.

Srbské zločiny

Britské listy v roce 1999 uveřejnily výtah z vynikajícího článku v Sunday Times: "To, že k některým masakrům došlo po bombardování, nesnímá z jejich pachatelů břemeno morální odpovědnosti ani o jediný milimetr. Jen to potvrzuje hluboký nihilismus srbského politického vedení. Stejně jak jako se zrychlila likvidace evropských židů, když začalo spojenecké bombardování proměňovat Německo v rumiště, tak v Kosovu režim dál prováděl svůj plán terorizování a likvidace kosovských Albánců i v situaci, kdy směřovalo Srbsko k drtivé porážce. Srbové si mysleli: jestliže prohrajeme, ať to dopadne špatně i s našimi nepřáteli . . . Mýtus Kosova Pole stojí na počátku historie srbské sebelítosti a sebelítost byla používána po dlouhá staletí jako nástroj pro ospravedlňování zločinů. Vyhnali nás z našich domovů v chorvatské Krajině, řeknou vám Srbové. Je to pravda, ale k tomu došlo teprve až poté, co se pokusil Slobodan Miloševič uškrtit chorvatskou nezávislost při jejím zrodu. Vyhnali nás v roce 1996 ze Sarajeva. Ano, ale teprve poté, co srbští střelci obléhali město a stříleli na ženy, které se snažily nabírat vodu pro domácnost u hydrantů v ulicích. V jádru temného maelstromu, který proměnil obyčejné Srby v Kosovu ve vrahy, je sebelítost a popírání skutečnosti."

Annexe Bosny a Hercegoviny

Annexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem v roce 1908 nebyla násilná, jak se nám pokouší namluvit zastydlý chauvinista Ivo Vašíček. Naše vlast Bosnu a Hercegovinu okupovala již od roku 1878 a v roce 1909 s annexí souhlasily všechny velmoci, včetně Ruska. Toto o tom píší Dodatky k Ottovi, tedy Dohodová propaganda: "Od sblížení Ruska a Anglie r. 1907 veškeru pozornost rus. diplomacie pohlcovala balkánská krise, kterou způsobilo vyhlášení anekse Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem (6. říj. 1908). Mimo to současně s tím prohlásilo se také Bulharsko za stát naprosto nezávislý na Turecku a jeho kníže Ferdinand přijal král. titul. Podle tvrzení rakouského min. zahr. bar. Aehrenthala dal Izvolskij na poradách, konaných na zámku Buchlově, k aneksi souhlas. Izvolskij marně se potom dovolával svolání konference signatárních mocností (t. j. mocností, podepsavších berlín. smlouvu v r. 1878), až nakonec byl donucen před spojenou diplomacií rak.-něm. na celé čáře ustoupiti. Za pomoci Ruska byla sice upravena otázka bulhar. nezávislosti, ale Srbové, dožadující se za aneksi Bosny a Hercegoviny příslušných kompensací, byli Ruskem opuštěni a donuceni přijmouti potupné rak. ultimatum. Na jaře r. 1909 Německo postavilo se za svého rak. spojence a Rusko, nedostatečně vyzbrojené a zmítané vnitřními spory, musilo uznati aneksi bez jakýchkoliv výhrad. Tuto diplomatic. porážku Ruska přijala rus. vlastenecká veřejnost ostrou kritikou. Izvolskij byl nucen ustoupiti (28. září 1910) a jeho místo zaujal D. S. Sazonov."

Rovněž je lživý Vašíčkův výrok: "Srbové dokázali vlastními silami vyhnat oslabené cizí agresory ze svého území a obnovili svá původní území." Ve skutečnosti naše vojska Srbsko na hlavu porazila již v roce 1915. Zbytky srbského vojska musely prchnout do Řecka. Teprve když Dohoda na podzim 1918 porazila Bulharsko a Turecko, mohli Srbové uvažovat u ukončení naší okupace. Ale bez Francouzů by se na nic nezmohli.

Anonym a Švejnar

Anonym na ZMP neustále tvrdí, že KSČM nezavinila porážku Jana Švejnara. Co o tom soudí sám Švejnar? "Vždy bylo otázkou, jak se zachovají komunisté. Kdyby se rozhodli pro mě, tak by se daly pak získat hlasy i několika dalších původně nerozhodnutých volitelů." Podrobněji o tom mluví v dnešním vynikajícím rozhovoru pro Právo Jiří Paroubek.

Švejnar: "Měli příležitost nabrat nový směr, neudělali to. Vedení komunistické strany ukázalo, že zatím není ochotno plně se integrovat do české politické scény." Je zjevné, že ČSSD nyní půjde do prava.

Justin Raimondo se mýlí

Ve svém článku Iraq and the Kosovo Connection (přeloženo jako Justin Raimondo: Irácké a kosovské souvislosti) Raimondo tvrdí: "We are, it seems, presently engaged in a two-front "civilizational" conflict: with the Slavic world, in central and eastern Europe, as well as in the rest of Russia's "near abroad"; and with Sunni insurgents and Shi'ite Iranians, i.e., a good deal of the Islamic world." ("Vypadá to, že jsme byli zavlečeni do války na dvou „civilizačních“ frontách: se slovanským světem ve střední a východní Evropě a se sunitskými povstalci a šítskými Íránci.")

Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako "Slavic world". Srbští chauvinisté jsou, vyjma Ruska, zcela isolováni: "Proti vyhlášení samostatného Kosova dnes přišlo na Palackého náměstí v Praze demonstrovat zhruba sto lidí. Akci svolal Ivan Hadrava, původně očekával, že přijde tisícovka demonstrantů." Podporují je toliko extrémisté, ale od nich se opatrně distancují: "Z toho, že na náměstí dorazilo i několik desítek radikálů z Autonomních nacionalistů, neměli účastníci protestu radost. "Není nám to příjemné, ale vyhnat je nemůžeme. Zkusíme je přimět, aby nedělali problémy," doufal Hadrava."

Policejní brutalita v USA

K policejním excessům dochází i v USA (video). Rozdíl je však v reakci společnosti a politiků. "It is horrific, but the swift action to remove the officer involved in the incident by Police Chief (Henry) Whitehorn certainly will go a long way in restoring public confidence and trust," she said. "It sends a strong message that this community does not tolerate that kind of behavior. Most people realize that the actions of one member are not reflective of the entire body." (místní deník)

V USA se nečeká, až policejní inspekce celou věc vyšetří, nýbrž poškozený podá žalobu o náhradu škody. To jen v ČR si lidé myslí, že trestní právo vyřeší vše.

Zajímavé srovnání

Bobošíkové a Tachecí.

Jejich pravá podstata

Heslem sametové revoluce bylo: "Nejsme jako oni." Jací byli oni? Zakazovali se pokojně shromažďovat, petice či jiný politický názor pro ně byl zločin.

Jak to vypadá dnes, po téměř 20 letech? "Podle Löwyho v ČR svoboda shromažďování je, ale nesmí se přehánět." Že Vám není hanba.

Guy Peters: Pitomost novinářů prosakuje do politických stran

ODS zvažovala, zda senátora SNK ED Josefa Novotného zažaluje nebo udá. Nakonec se rozhodla, že ho udá. Pokud by státní zástupce hodlal zahájit trestní stíhání, přeji si, aby Senát Novotného nevydal, aby kohokoliv přešly choutky persekuovat své opponenty za politickou činnost, za verbální delikty.

Proč o tom píši? Kvůli tradiční pitomosti novinářů z Lidovek. Předseda senátního klubu ODS Jiří Stříteský svého kollegu udá, ale Lidové noviny napíší: "ODS kontruje. Zažalovala senátora". Jsou ti ignoranti vůbec schopni rozlišit mezi udáním a žalobou?

Nejhorší je, že toto právní bezvědomí journalistů prosakuje i do politických stran. "Občanští demokraté podle něj [Stříteského] ještě s právníky konzultují to, zda mají podat jen trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv, nebo přímo žalobu kvůli poškození dobrého jména ODS." Jen udání. Jako kdyby udání nebylo mnohem tíživější než žaloba. Jako kdyby hrozba vězením nic neznamenala.

Evropský ethnomasochism?

Člen předsednictva Konzervativní strany, Vlastimil Podracký, dne 24. 1. 2008 zveřejnil článek Evropský ethnomasochism (název převeden do konservativní orthografie), který dne 6. února 2008 přetiskla jeho strana, dne 11. února 2008 Atllanka a dne 17. února 2008 Délský potápeč. (Nejhezčí verse je na Atllance; ta je i s obrázky). ZMP ho přetiskovat nebudou a místo toho ho zkritisují. Málokdy se totiž stane, aby ZMP obhajovaly mainstreamový názor.

Omlouvám se ctěnému přispěvateli ZMP a členu Konzervativní strany, ale jak svědčí již její název, Konzervativní strana není konservativní. Jedinými pravými konservativci jsou paleos. Naproti tomu váleční štváči neo-cons nezapřou svůj marxistický původ. Tak i slovo etnomasochizmus by vedle Podrackého takto napsalyi již prakticky jen kommunistické Haló noviny levicoví extrémisté.

Ale k věci. Pokání a sebezpytování je základní křesťanskou ctností. Těžko může být něco více konservativního. Naproti tomu zastydlý nacionalism (národovectví), maskovaný jako vlastenectví (patriotism), je přímým dědicem hrůz Francouzské revoluce a šílenství jakobínů. Indiferentismem a relativismem je proto postoj, že utrpení bližního nás nezajímá, pokud to není utrpení soukmenovce. To je ten nejhorší příznak zániku kultury a rovnosti lidí před Bohem. Kristus nepřinesl evangelium pouze Čechům, nýbrž všem lidem bez rozdílu.

Křížové výpravy, otrokářství, kolonialism. Každý komplexní jev má své kladné a své stinné stránky. V době vrcholného nacionalismu (chauvinismu) se stinné stránky těchto událostí neviděly. Ačkoliv si hrál na objektivism, objektivní nebyl. Přitom schopnost sebereflexe slouží k sebezdokonalení. Teprve, když si přiznám chybu, mohu ji napravit.

Laicisace státu. Ale abych na 19. století jenom nenadával. Teprve v 19. století se obecně prosadila myšlenka, kterou v USA zavedli již v století 18., a to odluka církve od státu. To, že škola nemá být nástrojem ideologické náboženské nebo quasináboženské výchovy, je úžasný výdobytek, který tuto citlivou otázku ponechává přirozené jednotce – rodině. Nechápu, proč si Podracký přeje, aby nezletilým stát vymýval mozek v "národních nebo náboženských hodnotách".

Jiná kultura. Buddhism, jóga nebo islám je pro Podrackého zlo. Je pro něj zlem i judaism nebo pohanství? Schvalování zločinů je přirozené lidské právo. Bez svobodné diskusse, a to včetně diskusse o zločinech, není svoboda vůbec. Zvláště, když je zřejmé, že je pro jednoho zločin, pro jiného zločin není: "Vražda na tyrannu není zločinem."

Obrana appeasementu. Schopnost se dohodnout, tolerance a mír jsou základními lidskými hodnotami. Rooseveltova provokace války s Japonci jí nebyla. Chamberlain je dnes lacině odsuzován. Přitom poznal svou chybu a také ji napravil. Naproti tomu israelský apartheid si zaslouží odsouzení a na tom nemohou nic změnit zoufalé násilné akce kolonisovaného ethnika. Důvodem je elementární neschopnost velkorysosti na israelské straně, což nezakryje ani dovedná propaganda, které veří stále méně lidí.

Česká otázka. Není náhodou, že tito neo-"konservativci" nemají ponětí o české historii, o českém státním právu. Češi měli svůj stát vždy. Nejsou to Slováci, to je zcela jiný národ. Není náhodou, že tito neo-"konservativci" jsou antiromští rasisté. To je totiž problém, který musíme řešit, nikoliv muslimy ve Francii. Popírání romského holocaustu je jen symptomech neschopnosti postavit se vlastním problém čelem. Antiněmecký chauvinism už ani nepřekvapuje. Je totiž pro české národovectví tradiční a nacionalisté se z něj nejsou s to poučit, ačkoliv zavinil všechny tragédie českého národa ve 20. století.

Není lepší illustrací zvrácenosti českého chauvinismu než je jeho postoj ke Slovákům. Je velkou zásluhou Václava Klause, že rozdělil neživotné Československo a tím vzájemné vztahy postavil na zdravou úroveň. Porušovat Pittsburskou dohodu nešlo donekonečna a ani terror proti Tukovi a dalším na tom nemohl nic změnit. (Dodatky: "Z [Tuka Vojtěch JUDr.]-ova pera byl také článek Vacuum juris ve Slováku 1928, který se stal bezprostř. popudem k tomu, že [Tuka Vojtěch JUDr.] byl 3. led. 1929 zatčen a 5. říj. 1929 odsouzen na 15 let do káznice a ke ztrátě obč. práv na 3 léta pro zločin úkladů proti republ." x wiki: "V roce 1929 byl zatčen a odsouzen za špionáž v prospěch Maďarska na 15 let vězení.") Oktrojovat ústavu 3 000 000 Němcům rovněž také není normální.

Historie. Dějiny jsou minulostí psanou pro dnešek. Nemá cenu být za každou cenu mravní relativista a říkat, že Žižkovo úpálení adamitů není zločinem, protože tehdy upalovali i pravověrní katholíci. Žižkův čin byl zločin tehdy, je zločinem i dnes. Ale co čekat od bývalého lapky.

Euroatlantická společnost není v úpadku. Naopak je v nejlepším období svého vývoje vůbec.

Updated.

Klika správců opět zasahuje

Správce Vrba vyzval Dezidora, aby vyvolal hlasování o tom, zda má zůstat ve funkci. To je takový wikipedický folklore a pro p. Vrbu je typické, že se ani nenamáhal pořádně odůvodnit, proč tuto šaškárnu požaduje: "je Tvuj mesic . . . rada Tvych kroku byla stejne kontroverznich . . . V nekterych ohledech jsi me pri shrnovani diskusi prekvapil."

Dezidor mu nicméně vyhověl. Protože je to momentálně nejlepší správce (čímž neříkám, že je dobrý; to si netroufám hodnotit), tak v hlasování snadno obstál. (P. Vrba symptomaticky, když viděl, že výsledek je jednoznačný, raději nehlasoval, ačkoliv tento nesmysl sám požadoval.) Proti Dezidorovi vesměs hlasovali jen ti největší tyranni wikipedie: Chmee2, Aktron, Cynik a Daniel Baránek. Ládina vynechávám, protože se svůj hlas nenamáhal odůvodnit, takže není známo, co ho k tomu vedlo.

Vsuvka: Pro p. Baránka je typické, že si plete otevřenou encyklopedii s věstníkem establishmentu (à la Mladá fronta). To by nám mohlo být jedno, kdyby wiki nebyla tak důležitá. Cituje ji totiž kdekdo. V tomto konkrétním případě mne uklidňuje, že ani nejrůznější cynikové nestačili poničit solidní základy hesla, které jsem mu dal. Naproti tomu blábol respektisty musí na pravou míru uvádět skuteční odborníci.

Proti ale hlasoval i Malý čtenář, který i přes svou nespornou genialitu v jiných oblastech, je posedlý honbou za ultrapravičáky, jako kdyby Dezidor i nakrásně byl neonacista, neměl právo jím být. Závadnost hesla Martin Herzán nechápu a tím méně jeho nebezpečnost. Nicméně velkým lidem by se měly tolerovat jejich zvláštnosti, zejména, když nijak zvlášť neškodí.

V normální kommunitě by Dezidor smazal ten paranoidní výkřik a bylo by. Ne tak ve wikipedii. To bylo křiku od Berenů všeho typu, že zasahuje ve své vlastní věci! Proto se Dezidor obrátil na kommunitu správců. Nota bene, že nenavrhoval žádný trest. To byla chyba, protože vědět měl a mohl, že to nějaký wiki nadrženec zneužije k tomu, aby své komplexy méněcennosti saturoval masturbačním ego tripem. A taky, že jo. Chmee2, jehož jediná "zásluha" o wiki je, že ji zasvinil rádobyhumorem, mu vysolil 14 dní natvrdo a tento skvělý orgasm mu zase na několik dní poskytl illusi vlastní užitečnosti.

Útěchou nám může být, že Malému čtenáři může být tato Chmee2ova ejakulace naprosto ukradena. A nemělo by nás mýlit rozumné Cynikovo vystupování v kause Chmee2ově onanie. Řídí se totiž heslem: "Nepřítel mého nepřítele je mým spojencem." To je celé.

Guy Peters: Nechutná propaganda ODS

Přečtěte si text Vladimíra Tlustého a pak si poslechněte projev, na nějž naráží. A takto tento propagandista pracuje soustavně.

Je také zajímavého srovnat Tlustého: "Pokud ale dostane šanci, tak si Paroubek společně s komunisty určitě nenechá utéct příležitost "umravnit" svobodné občany . . . A stejným směrem, tedy na východ, by nasměrovali i naši zahraniční politiku" a Peheho: "Někteří američtí experti a vysocí úředníci se ovšem v soukromých rozhovorech nadále nijak netají svými pochybnostmi o Klausově skutečné podpoře pro strategické cíle USA, například umístění radarové základny v Česku. Spekulují, že Klaus po svém znovuzvolení obrátí, neboť v podstatných věcech vždy souzněl s ruskou zahraniční politikou. To může být dobrá zpráva pro komunisty, ale jak se s tím srovná ODS?"

Kdo z nich má pravdu? Oba? Že by nás čekala rusifikace tak jako tak?

Guy Peters: Pochybná kvalita svobody slova ve Francii

Jak informuje Délský potápěč, Jean-Marie Le Pen byl odsouzen, protože v časopise Rivarol prohlásil, že „během německé okupace se ve Francii nic krutého ani nelidského nedělo,“ což je ve Francii trestný čin.

Na druhou stranu je nutno uvést na pravou míru informaci, že Le Pen byl v protiněmeckém odboji (FFI). Ve skutečnosti byl odmítnut, protože mu bylo jen 16.

Guy Peters: Správný rozsudek

Někteří lidé si myslí, že cizí právní řády z nějakého důvodu nemusí respektovat. Snad je toto poučení i pro ně.

Francouzský folk

via Knihomyš: Renan Luce (* 1980) – La lettre (2007).

Updated.

Proč byla Švejnarova kandidatura od začátku "mission impossible"

Jan Čulík ve svém článku velmi přesně vystihl, z jakého důvodu jsem i já byl od samého počátku přesvědčen o tom, že kandidatura Jana Švejnara je bez šance:

Česká republika se vždycky, v klíčových momentech, navrátila k svému normalizačnímu étosu, mírně pozměněnému postkomunistickou érou. To, že tento normalizační étos (čachrování a pragmatické boje o osobní moc, bez ohledu na to, jak se mají občané) v zemi dál vládne - toho je vyjádřením i nynější "volební" vítězství Václava Klause.

Bohorovnost ústavního soudu

Pavel Rychetský prohlásil: "Ústavní soud není schopen na všechny tyto dopisy odpovídat, nehledě na to, že mu takovou kompetenci k vyřizování stížností občanů ani Ústava České republiky nesvěřila".

Takovou úřední aroganci by jeden pohledal. Každý úřad, včetně ústavního soudu, je povinen odpovídat na podání kohokoliv. Od toho si koneckonců lidé úřady zřizují a platí. Není-li toto předseda ÚS schopen zařídit kmenovými zaměstnanci, měl by ze svého zřejmě nepřiměřeného platu zařídit mimořádnou výpomoc.