13. července 2008
Vláda Ignáců Pospíšilů v Polsku
Kam to vede, když se k moci dostanou lidé podobní cynickému Náckovi Pospíšilovi, ukazuje Michaela Marksová-Tominová.
Velký test české části původní wikipedie
Protože wikipedisté neustále tvrdí, že 100 000 stránek české části původní wikipedie znamená, že wiki je použitelná jako standardní encyklopedie, rozhodl jsem se jejich tvrzení otestovat v praxi. Náhodně jsem vybral těchto 10 článků:
Znovu se tak potvrdilo, že wiki není žádná encyklopedie, nýbrž pouhé strukturované úložiště znalostí.
- Microsoft Office. Předmět článku důvěrně znám. Článek sám přiznává, že je pahýl. Je to pouhý výčet součástí tohoho kancelářského balíku, bez jakéholiv pokusu o vysvětlení synergie. Závěr: Článek je k ničemu.
- Inline brusle. Článek sám přiznává, že je nekvalitní. Obsahuje někoholik náhodně vybraných charakteristik této pomůcky, navíc smíchané se sportem, který se jí provozuje. Závěr: Článek je k ničemu.
- Tomismus a novotomismus. Ačkoliv článek nepřiznává, že je pahýl, čiší to z něj. Obsahuje pouze několiv vnějškových popisů bez pokusu popsat podstatu jevu. Závěr: Článek je k ničemu.
- Seznam československých a českých finalistů na grandslamových turnajích v tenise. Jeden z nekonečných seznamů wiki. Svou funkci jistě plní, ale encyklopedie není pouhá statistika. Závěr: Článek není encyklopedický.
- Take This to Your Grave. Ačkoliv se tento text předstírá, že je článek, ve skutečnosti je to opět pouhá suchá statistika, bez jakéhokoliv pokusu o uměleckokritický rozbor tohoto alba. Závěr: Článek je k ničemu.
- Jizerka (pravostranný přítok Jizery). Poměrně vyčerpávající popis jednoho potoka. Ještě mapku a byl by článek dokonalý. Závěr: první článek hodný toho jména.
- Megalodon. Článek sám sebe označuje za pahýl. Já bych nebyl tak přísný, tento popis vymřelé paryby považuji za dostatečný. Závěr: druhý článek hodný toho jména.
- Dave Mattacks. Nesmyslný seznam toho, s kým vším temto umělec nahrával, bez jakéholiv pokusu o zhodnocení jeho kvalit a přínosu pro umění. Závěr: Článek je k ničemu.
- Tuhaň. Symetrické přesměrování. Závěr: Není co hodnotit.
- Souhvězdí Jižní ryby. Článek sám sebe označuje za pahýl. Je to suchý popis, z čeho se skládá toto souhvězdí. Závěr: Ačkoliv je to pouhá deskripce (nikoliv analysa), takový článek do encyklopedie patří.
Znovu se tak potvrdilo, že wiki není žádná encyklopedie, nýbrž pouhé strukturované úložiště znalostí.
Další ruské vydírání
Bohumil Doležal: "Ruská federace během posledního týdne výrazně (skoro na polovinu) zmenšila své dodávky ropy do ČR. O důvodech lze jen spekulovat, nesdělila je (pochopitelně). Optimisté se domnívají, že jde o běžné technické problémy, které se touto roční dobou opakují (Rusové ovšem sdělili, že výpadek potrvá celý červenec). Myslím, že k optimismu nejsou žádné důvody. Rusové testují českou veřejnost, české sousedy, Evropskou unii a konec konců i Američany."
Je prvořadým zahraničně politickým úkolem ČR zmenšit svou závislost na dodávkách surovin z Ruska. Ať to stojí, co to stojí.
Je prvořadým zahraničně politickým úkolem ČR zmenšit svou závislost na dodávkách surovin z Ruska. Ať to stojí, co to stojí.
12. července 2008
Těžké starosti trollů
Cituji: "Bylo by dobré nezobrazovat ani čas příspěvku. Člověk klikne na odkaz na článek, přečte si, jakou hovadinu on či některá z jeho skopových hlav stvořila, a v několika minutách sem napíše odpověď. Pak není těžké si podle časů dát dohromady, kdo odkud píše." (pravopisné chyby opraveny)
Význam Locarna
Je málo známý fakt, že k Mnichovu jsme se zavázali v Locarnu, konkrétně rozhodčí smlouvou mezi Československem a Německem, vyhlášenou pod č. 215/1926 Sb. z. a n.
Zkušenost odjinud
Zajímavý poznatek: "A nejsou to jen filmy, co se v "nedabujících" zemích titulkuje - je to například i zpravodajství. V České republice (a dalších zemích) je zvykem pustit přes originál projevu kohokoliv tázaného televizní zpravodajskou redakcí simultánní překlad. V "titulkujících" zemích se zpravidla nechává originál a doplňují se titulky."
Modely společnosti
Převzato z Nekorektně, autor Finrod Felagund: "Soudě podle mých osobních zkušeností to v Evropě vypadá přibližně takhle - setkávají se +-4 přístupy k tomuto problému, které jsou do různé míry namixované v té které zemi. Označil bych je takhle: anglosaský, francouzský, jihoevropský a ruský. To, co Vy i já chválíme, že funguje a že tam jsou ti "Mirkové Dušínové" většinově zastoupeni a demokratický proces opravdu sklízí své ovoce, jsem nazval anglosaským modelem, protože je postaven na anglosaské tradici úcty k zákonům a vůbec celém principu common law, kdy zákony tvoří reálné situace a každý soudce cítí povinnost (právě kvůli precedentu) neudělat ze zákona šmejd, protože se mu může příště stát, že i on sám bude svůj precedens potřebovat v jiné kauze. Zároveň je tam silná tradice parlamentarismu (všechny ty "tinger", tedy severské parlamenty, jsou na té tradici postaveny, tzn. Althing (IS), Stortinget (NO), Riksdag (SE) a Folketinget (DK)), která se promítla i do britského politického systému a třebaže je v USA tradice silného prezidenta, úcta k zákonům se přenesla i tam.
Oproti tomu francouzský model je to, co považují za ideální kavárenští levičáčtí intelektuálové, tedy jakýsi nesmyslnými pravidly svázaný stát, který se pak snadno svrhává revolucí, protože svou neschopností vládnout vytváří pro revoluce ideální záminku. Pro tento systém je typická schopnost si cokoliv vyřvat a chovat se docela bezohledně ve jménu jakéhosi vyššího principu. Kořeny toho sahají do roku 1789.
Jihoevropský model je nejsytěji koncentrován v Itálii. Jde o systém, v němž je stát povětšinou tak neschopný a plný úplatných politiků, že na právo kašle každý a společnosti se účastní mafie, která je kolikrát vnímaná jako vymahatel práva, kde stát selhává i běžnými lidmi (proto sicilská a kalábrijská mafie tak dlouho vydržela, protože měla podporu "zdola"). Tento systém je charakteristický naprostým nedostatkem konsensu, střídáním politických extrémů a rozštěpením společnosti zpravidla mezi jakýkoliv druh fašistů a jakýkoliv druh bolševiků.
A konečně ruský model je nám důvěrně známé samoděržaví, v němž co je dobré pro vůdce je dobré pro společnost, vše se podřizuje "národní hrdosti" (jak to nazývají Rusové), tedy "tomu, aby se nás svět bál a tím jsme měli respekt" (tak to nazývám já) a člověk jako individuum neznamená zpravidla vůbec nic. Změna systému je takřka nemožná, proto lidé kašlou na zákony a dělají si svoje s tím, že "Moskva je daleko", tedy s přesvědčením, že je nikdo nepotrestá. Stát je vnímán jako nástroj represe.
Odhadem bych napsal procentuální podíl jednotlivých principů v jednotlivých evropských zemích tak, jak to vnímám já:
ČR: jihoevropský 5%, anglosaský 15%, ruský a francouzský oba po 40%.
Slovensko: jihoevropský tak 35%, anglosaský 5%, francouzský 10% a ruský 50%.
Polsko: anglosaský 70%, jihoevropský 0%, francouzský a ruský po 15%.
Norsko, Švédsko, Dánsko: anglosaský 80%, francouzský 20%, zbytek 0%."
Updated.
Oproti tomu francouzský model je to, co považují za ideální kavárenští levičáčtí intelektuálové, tedy jakýsi nesmyslnými pravidly svázaný stát, který se pak snadno svrhává revolucí, protože svou neschopností vládnout vytváří pro revoluce ideální záminku. Pro tento systém je typická schopnost si cokoliv vyřvat a chovat se docela bezohledně ve jménu jakéhosi vyššího principu. Kořeny toho sahají do roku 1789.
Jihoevropský model je nejsytěji koncentrován v Itálii. Jde o systém, v němž je stát povětšinou tak neschopný a plný úplatných politiků, že na právo kašle každý a společnosti se účastní mafie, která je kolikrát vnímaná jako vymahatel práva, kde stát selhává i běžnými lidmi (proto sicilská a kalábrijská mafie tak dlouho vydržela, protože měla podporu "zdola"). Tento systém je charakteristický naprostým nedostatkem konsensu, střídáním politických extrémů a rozštěpením společnosti zpravidla mezi jakýkoliv druh fašistů a jakýkoliv druh bolševiků.
A konečně ruský model je nám důvěrně známé samoděržaví, v němž co je dobré pro vůdce je dobré pro společnost, vše se podřizuje "národní hrdosti" (jak to nazývají Rusové), tedy "tomu, aby se nás svět bál a tím jsme měli respekt" (tak to nazývám já) a člověk jako individuum neznamená zpravidla vůbec nic. Změna systému je takřka nemožná, proto lidé kašlou na zákony a dělají si svoje s tím, že "Moskva je daleko", tedy s přesvědčením, že je nikdo nepotrestá. Stát je vnímán jako nástroj represe.
Odhadem bych napsal procentuální podíl jednotlivých principů v jednotlivých evropských zemích tak, jak to vnímám já:
ČR: jihoevropský 5%, anglosaský 15%, ruský a francouzský oba po 40%.
Slovensko: jihoevropský tak 35%, anglosaský 5%, francouzský 10% a ruský 50%.
Polsko: anglosaský 70%, jihoevropský 0%, francouzský a ruský po 15%.
Norsko, Švédsko, Dánsko: anglosaský 80%, francouzský 20%, zbytek 0%."
Updated.
Tvář českého neokonzervatismu
Přišel s tím blog Délský potápěč, ale o tu fotku se nelze nepodělit. Původně pochází z Nekorektně, kde to ovšem autor (ale není zcela jisté, zda je na fotce on) myslí smrtelně vážně.
Počítačová analysa šachových mistrů světa
Nejvíce zajímavá je asi tabulka od taktických (Steinitz) po posiční (Capablanca) šachové velmistry.
Přehled wiki terroru vůči nováčkům
Blokování nevhodných uživatelských jmen. Odhadem až 50 % účtů je tam naprosto neoprávněně.
Těhotenská dohoda
via wiki. Zajímavý případ se stal v Gloucester, MA. Příčiny jsou neznámé. "But Amanda Ireland, who graduated from Gloucester High on June 8, thinks she knows why these girls wanted to get pregnant. Ireland, 18, gave birth her freshman year and says some of her now pregnant schoolmates regularly approached her in the hall, remarking how lucky she was to have a baby. "They're so excited to finally have someone to love them unconditionally," Ireland says."
Polemika mezi Tomášem Pecinou a Michaelou
motto: Lidi! Pamatujte si: Pokud k vám přijde exhibovat nějaký takový jedinec, tak jeho komentář bez výčitky smažte. Smazat komentář od hovada není cenzura, není to potlačení cizího názoru, je to věc soukromé psychohygieny!
Byla velice usilovná a jako pars pro toto si můžete přečíst jeden illustrativní úryvek.
Nesouhlasím s Tomášem Pecinu, že nemá cenu se zabývat texty hulvátů. Oni si hulvátstvím posilují své nízké sebevědomí, ale to nezmená, že po škrtnutí hulvátství nezůstane vůbec nic jako u textů trollů. To je právě od nich nejvíce odlišuje.
Dvojí metr. K dvojímu metru se klidně přiznám. Na splašky Neslušného wikipedisty jsem allergický, k hulvátství MMM jsem více tolerantní než normální lidé. Wikipedie nikdy nebyla myšlena jako objektivní medium, to by byla naprosto bezbarvá a nikdo by ji nečetl. Takto ji čte 200–250 lidí denně a Neslušný wikipedista je na ní fysicky závislý.
Anonym v. pseudonym. Někteří lidé diskutují pod svým pravým jménem, např. Tomáš Pecina. Já jsem od toho po strašlivých zkušenostech s gaunery z české části původní wikipedie upustil. Někteří lidé používají pseudonymů či křestních jmen, ale svou identitu netají, např. Vodník nebo Petra. To má nevýhodu v tom, že takový člověk se může stát snadnou obětí trollů, což Michaela není s to pochopit. A pak jsou zde anonymové jako Beren či Neslušný wikipedista, o jejichž identitě je možno jen spekulovat (jedná se o Egga?), kteří svou anonymitu míní jako ochranu před následky svého sprosťáctví. Slovy Cyrila Höschla: "Do anonymity se utíkají zpravidla mimořádní zbabělci." Podotýkám, že Míša, Petra, Medvídek i má maličkost patří do prostřední kategorie, takže nechápu nesmyslné Míšino rozlišování.
Oko za oko, zub za zub. Trollové jsou zlo. Je však velká otázka, jak s nimi bojovat. Já zkouším aplikovat tuto starou židovskou zásadu. Je otázkou, jak se osvědčí. Prosté zablokování IP adresy by možná bylo lepší, ale to zde nefunguje.
Trolling není kritika a vice versa. AndyO si oba koncepty plete. Tak se jí pokusím rozdíl názorně vysvětlit. Její příspěvek, na nějž odkazuji, je kritikou. Texty, v nichž bez důkazů Vodníka obviňuje z antisemitismu, jsou trollingem.
Postoj Michaely. Michaela na Sprchu píše velice sporadicky a možná proto v ní postoj Klanu zůstal nejvíce zakořeněn. V kostce: My jsme ti jediní spravedliví, máme právo trestat všechny kolem sebe. Michaela není s to pochopit, že existují přirozené sympathie. Proto bych hulvátství Magna nikdy nemazal, zatímco ostatní by ho nejradši mazali za pochodu. Naproti mne šíleně irrituje Neslušný wikipedista, ale ostatní s ním zřejmě problém nemají.
Na Klanu bylo nejhorší, jak na základě velice pochybných kritérií vyzdvihnul na piedestal některé osoby. Obvykle čím větší macho, tím větší hrdina. Nyní je to Medvídek. Nic proti němu, ať sem klidně píše, ale můj favorit to není. A Klanu doporučuji, ať sleduje blog Rudy Havlíka, tam onen machism dosáhl zjevně vrcholu. Wikipedie touto cestou nikdy nepůjde, neboť jsem feminista a věřím na prospěšnost odstranění genderu.
Konec Sprchy. Jedna z věcí, která mne rovněž silně irrituje, je selektivní paměť. Každý, kdo u toho byl, přeci dobře ví, že Sprcha skončila tak, že Jezovec překročil veškeré pravomoci, které měl, a svévolně ze Sprchy vykopnul Husitu, Neckáře a Ivana. My ostatní jsme na protest proti tomu ze Sprchy dobrovolně odešli a založili Vrbu. Tak jaképak: "Co Sprše hodně ublížilo je, že se ve snaze o skutečně otevřenou a demokratickou diskusi dlouho bránila tomu, zamést s každým nepohodlným názorem tak rázným způsobem, jako se to děje zde a na Vrbě"? Každý přeci vidí, jak později odpadávali všichni, kteří se Klanu nehodili do krámu, od Elvise, přes Nonamea, Davida Pavlíčka po Cnema. Dnes je Sprcha zombie, protože tam Klan nastolil terror a trolling Boutrose nejen, že netrestá, ale dokonce chválí.
Navíc ten odchod nastolil novou realitu. Když po krachu Jezovce jako technického správce nový správce Pajout vyhlásil amnestii, bylo už pozdě. Propast byla příliš široká a všem pokusům ji přemostit (např. ze strany Alexe Juchelky) Klan rázně zamezil.
Demokracie a censura. Oba pojmy spolu nijak nesouvisí, jak dokazuje například první republika. V Israeli je zakázáno popírat holocaust, a přesto zůstavá demokracií. Neznalost tohoto faktu svědčí o blátivém myšlení. Navíc bojující demokracie je koncept, který vychází z Magnova oblíbence Carla Schmitta.
Byla velice usilovná a jako pars pro toto si můžete přečíst jeden illustrativní úryvek.
Nesouhlasím s Tomášem Pecinu, že nemá cenu se zabývat texty hulvátů. Oni si hulvátstvím posilují své nízké sebevědomí, ale to nezmená, že po škrtnutí hulvátství nezůstane vůbec nic jako u textů trollů. To je právě od nich nejvíce odlišuje.
Dvojí metr. K dvojímu metru se klidně přiznám. Na splašky Neslušného wikipedisty jsem allergický, k hulvátství MMM jsem více tolerantní než normální lidé. Wikipedie nikdy nebyla myšlena jako objektivní medium, to by byla naprosto bezbarvá a nikdo by ji nečetl. Takto ji čte 200–250 lidí denně a Neslušný wikipedista je na ní fysicky závislý.
Anonym v. pseudonym. Někteří lidé diskutují pod svým pravým jménem, např. Tomáš Pecina. Já jsem od toho po strašlivých zkušenostech s gaunery z české části původní wikipedie upustil. Někteří lidé používají pseudonymů či křestních jmen, ale svou identitu netají, např. Vodník nebo Petra. To má nevýhodu v tom, že takový člověk se může stát snadnou obětí trollů, což Michaela není s to pochopit. A pak jsou zde anonymové jako Beren či Neslušný wikipedista, o jejichž identitě je možno jen spekulovat (jedná se o Egga?), kteří svou anonymitu míní jako ochranu před následky svého sprosťáctví. Slovy Cyrila Höschla: "Do anonymity se utíkají zpravidla mimořádní zbabělci." Podotýkám, že Míša, Petra, Medvídek i má maličkost patří do prostřední kategorie, takže nechápu nesmyslné Míšino rozlišování.
Oko za oko, zub za zub. Trollové jsou zlo. Je však velká otázka, jak s nimi bojovat. Já zkouším aplikovat tuto starou židovskou zásadu. Je otázkou, jak se osvědčí. Prosté zablokování IP adresy by možná bylo lepší, ale to zde nefunguje.
Trolling není kritika a vice versa. AndyO si oba koncepty plete. Tak se jí pokusím rozdíl názorně vysvětlit. Její příspěvek, na nějž odkazuji, je kritikou. Texty, v nichž bez důkazů Vodníka obviňuje z antisemitismu, jsou trollingem.
Postoj Michaely. Michaela na Sprchu píše velice sporadicky a možná proto v ní postoj Klanu zůstal nejvíce zakořeněn. V kostce: My jsme ti jediní spravedliví, máme právo trestat všechny kolem sebe. Michaela není s to pochopit, že existují přirozené sympathie. Proto bych hulvátství Magna nikdy nemazal, zatímco ostatní by ho nejradši mazali za pochodu. Naproti mne šíleně irrituje Neslušný wikipedista, ale ostatní s ním zřejmě problém nemají.
Na Klanu bylo nejhorší, jak na základě velice pochybných kritérií vyzdvihnul na piedestal některé osoby. Obvykle čím větší macho, tím větší hrdina. Nyní je to Medvídek. Nic proti němu, ať sem klidně píše, ale můj favorit to není. A Klanu doporučuji, ať sleduje blog Rudy Havlíka, tam onen machism dosáhl zjevně vrcholu. Wikipedie touto cestou nikdy nepůjde, neboť jsem feminista a věřím na prospěšnost odstranění genderu.
Konec Sprchy. Jedna z věcí, která mne rovněž silně irrituje, je selektivní paměť. Každý, kdo u toho byl, přeci dobře ví, že Sprcha skončila tak, že Jezovec překročil veškeré pravomoci, které měl, a svévolně ze Sprchy vykopnul Husitu, Neckáře a Ivana. My ostatní jsme na protest proti tomu ze Sprchy dobrovolně odešli a založili Vrbu. Tak jaképak: "Co Sprše hodně ublížilo je, že se ve snaze o skutečně otevřenou a demokratickou diskusi dlouho bránila tomu, zamést s každým nepohodlným názorem tak rázným způsobem, jako se to děje zde a na Vrbě"? Každý přeci vidí, jak později odpadávali všichni, kteří se Klanu nehodili do krámu, od Elvise, přes Nonamea, Davida Pavlíčka po Cnema. Dnes je Sprcha zombie, protože tam Klan nastolil terror a trolling Boutrose nejen, že netrestá, ale dokonce chválí.
Navíc ten odchod nastolil novou realitu. Když po krachu Jezovce jako technického správce nový správce Pajout vyhlásil amnestii, bylo už pozdě. Propast byla příliš široká a všem pokusům ji přemostit (např. ze strany Alexe Juchelky) Klan rázně zamezil.
Demokracie a censura. Oba pojmy spolu nijak nesouvisí, jak dokazuje například první republika. V Israeli je zakázáno popírat holocaust, a přesto zůstavá demokracií. Neznalost tohoto faktu svědčí o blátivém myšlení. Navíc bojující demokracie je koncept, který vychází z Magnova oblíbence Carla Schmitta.
11. července 2008
Ještě k nedávné přestřelce
Omlouvám se Tomáši Pecinovi, ale ještě se vrátím k nedávné přestřelce. Ostatní texty, které Magnovi vymazal, skutečně hraničily s trollingem, a proto nemá cenu je jakkoliv obnovovat. Zaujal ale mne věcný obsah, který jsem z něho vydestilloval.
Magnovi vadí text Moulové na Internetu, protože se dotýká jeho kamaráda. Tak co kdyby místo kritiky kritiky se snažil svému příteli domluvit? Ačkoliv jsem stejně jako p. Juchelka nad ním zlomil hůl, třeba by to od něj vzal.
Jinak si myslím, že by Magnus neměl ostatní soudit podle sebe a pokud mu vadí, že mu na Wikipedii něco smazali, měl by se zamyslit, do jaké míry je otevřená Sprcha.
Magnovi vadí text Moulové na Internetu, protože se dotýká jeho kamaráda. Tak co kdyby místo kritiky kritiky se snažil svému příteli domluvit? Ačkoliv jsem stejně jako p. Juchelka nad ním zlomil hůl, třeba by to od něj vzal.
Jinak si myslím, že by Magnus neměl ostatní soudit podle sebe a pokud mu vadí, že mu na Wikipedii něco smazali, měl by se zamyslit, do jaké míry je otevřená Sprcha.
Co a jak číst
Jak je vidět na blogu Malého čtenáře, je četba bellettrie ušlechtilá zábava. Magnus Maximus si ale myslí opak a ve svém rozhorlení nepřesně čte texty. Nepsal jsem, že 75 knih přečetl v originále, nýbrž jen to, že jejich autoři nebyli Češi.
Jinak je čast číst a čas přemýšlet. Teď je, myslím, čas číst. Duchovní roztříštěnost je sporná. Domnívám se, že je to opak fanatismu a představy, že mám jednou pro vždy o všem jasno, ale mohu se mýlit. Alogičnost je pouhý Magnův předsudek pramenící z toho, že mám na mnoho věcí radikálně odlišné názory než on.
Člověk bellettrii nečte pro myšlenky. Člověk ji čte pro příběhy, pro podobenství. Proto je také Bible příběhů plná. Filosofické texty jsou sice plné myšlenek, ale také často jalových spekulací o počtu andělů na špičce jehly. K čemu nám jsou ustavičné ontologické dohady?
Jinak je čast číst a čas přemýšlet. Teď je, myslím, čas číst. Duchovní roztříštěnost je sporná. Domnívám se, že je to opak fanatismu a představy, že mám jednou pro vždy o všem jasno, ale mohu se mýlit. Alogičnost je pouhý Magnův předsudek pramenící z toho, že mám na mnoho věcí radikálně odlišné názory než on.
Člověk bellettrii nečte pro myšlenky. Člověk ji čte pro příběhy, pro podobenství. Proto je také Bible příběhů plná. Filosofické texty jsou sice plné myšlenek, ale také často jalových spekulací o počtu andělů na špičce jehly. K čemu nám jsou ustavičné ontologické dohady?
Zhodnocení debaty
V poslední době jsem naštěstí na Internet neměl moc času. Proto jsem se ani nemohl zapojit do debaty, která se na Wikipedii rozhořela. Teprve nyní, s odstupem, přičiním několik neučesaných poznámek.
Děkuji Tomáši Pecinovi i Vodníkovi, když mažou trolly. Je to velice záslužná a nevděčná práce, ale díky ní není z blogu Wikipedie stoka.
Poněkud jiná situace je s hulváty. Zde bych se přimlouval za co největší toleranci, byť nikomu nemohu vyčítat allergii na Magna Maxima. Pokud Vám osobně jeho příspěvek nevadí, tak ho prosím nemažte. Domnívám se, že by měla být mírnější kritéria na lidi, které známe osobně, s pochopitelnou výjimkou trolla Petra Mauleho, který se na Internetu chová jako skutečné Pako. Svou přezdívku si nezvolil náhodně.
K Magnovi i Michaele chovám osobní sympathie, tak je prosím, pokud možno, berte jako mé hosty. Jak víte, sympathie jsou zhusta irracionální, ale já si opravdu rád přečtu, co Magnus o mně píše. Ač s tím asi budou mnozí nesouhlasit, máme podobné zkušenosti i názory, tak mi jeho texty (na rozdíl od podobných Tomáše ze Sprchy) přijdou inspirativní.
S některými trolly si nevím rady. Osobně neznám jediný příspěvek "slušného wikipedisty", který by za něco stál. Mazat ho paušálně? Mne více než jeho trolling (který obvykle zase tak hrozný není, jen urputný) vadí neskutečná blábolivost jeho textů. Myslím, že Wikipedie není místo, kam je každý oprávněn psát cokoliv, co ho napadne.
Nicméně, vše má své meze. Jeden příspěvek Michaely jsem smazal, protože se snížila k trollingu, věřím, že neúmyslně. Ačkoliv se jinak řídím starou židovskou zásadou oko za oko, zub za zub, tentokrát to nechám bez povšimnutí. Zde je onen příspěvek zbavený trollingu:
Podívejte Tomáši, je pravda, že na ZMPfree jsem četla příspěvky, které byly daleko za pro mne únosnou mezí způsobu vyjadřování se o druhém. Prostě co je moc je příliš a GP mne bylo líto,.. jenže pak jsem si vzpomněla, že podobné hrůzy a příliš silná vyjádření jsem četla z klábosnice GP mnohokrát předtím a že si to v podstatě zaslouží. Takže bych vás chápala kdyby tenhle blog byl prostý hrubostí na adresy nejrůznějších internetových oponentů anonyma Petra Urbana. Pokud tenhle blog unese to co tu tenhle anonym napáchal (a další jeho kámoši), unese jistě i příspěvky mého manžela, i když na něj máte alergii. Na alergii si vemte prášek a zkuste zůstat nestranný. To tomuhle blogu prospěje nejvíc.
Updated.
Děkuji Tomáši Pecinovi i Vodníkovi, když mažou trolly. Je to velice záslužná a nevděčná práce, ale díky ní není z blogu Wikipedie stoka.
Poněkud jiná situace je s hulváty. Zde bych se přimlouval za co největší toleranci, byť nikomu nemohu vyčítat allergii na Magna Maxima. Pokud Vám osobně jeho příspěvek nevadí, tak ho prosím nemažte. Domnívám se, že by měla být mírnější kritéria na lidi, které známe osobně, s pochopitelnou výjimkou trolla Petra Mauleho, který se na Internetu chová jako skutečné Pako. Svou přezdívku si nezvolil náhodně.
K Magnovi i Michaele chovám osobní sympathie, tak je prosím, pokud možno, berte jako mé hosty. Jak víte, sympathie jsou zhusta irracionální, ale já si opravdu rád přečtu, co Magnus o mně píše. Ač s tím asi budou mnozí nesouhlasit, máme podobné zkušenosti i názory, tak mi jeho texty (na rozdíl od podobných Tomáše ze Sprchy) přijdou inspirativní.
S některými trolly si nevím rady. Osobně neznám jediný příspěvek "slušného wikipedisty", který by za něco stál. Mazat ho paušálně? Mne více než jeho trolling (který obvykle zase tak hrozný není, jen urputný) vadí neskutečná blábolivost jeho textů. Myslím, že Wikipedie není místo, kam je každý oprávněn psát cokoliv, co ho napadne.
Nicméně, vše má své meze. Jeden příspěvek Michaely jsem smazal, protože se snížila k trollingu, věřím, že neúmyslně. Ačkoliv se jinak řídím starou židovskou zásadou oko za oko, zub za zub, tentokrát to nechám bez povšimnutí. Zde je onen příspěvek zbavený trollingu:
Podívejte Tomáši, je pravda, že na ZMPfree jsem četla příspěvky, které byly daleko za pro mne únosnou mezí způsobu vyjadřování se o druhém. Prostě co je moc je příliš a GP mne bylo líto,.. jenže pak jsem si vzpomněla, že podobné hrůzy a příliš silná vyjádření jsem četla z klábosnice GP mnohokrát předtím a že si to v podstatě zaslouží. Takže bych vás chápala kdyby tenhle blog byl prostý hrubostí na adresy nejrůznějších internetových oponentů anonyma Petra Urbana. Pokud tenhle blog unese to co tu tenhle anonym napáchal (a další jeho kámoši), unese jistě i příspěvky mého manžela, i když na něj máte alergii. Na alergii si vemte prášek a zkuste zůstat nestranný. To tomuhle blogu prospěje nejvíc.
Updated.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)