Modely společnosti

Převzato z Nekorektně, autor Finrod Felagund: "Soudě podle mých osobních zkušeností to v Evropě vypadá přibližně takhle - setkávají se +-4 přístupy k tomuto problému, které jsou do různé míry namixované v té které zemi. Označil bych je takhle: anglosaský, francouzský, jihoevropský a ruský. To, co Vy i já chválíme, že funguje a že tam jsou ti "Mirkové Dušínové" většinově zastoupeni a demokratický proces opravdu sklízí své ovoce, jsem nazval anglosaským modelem, protože je postaven na anglosaské tradici úcty k zákonům a vůbec celém principu common law, kdy zákony tvoří reálné situace a každý soudce cítí povinnost (právě kvůli precedentu) neudělat ze zákona šmejd, protože se mu může příště stát, že i on sám bude svůj precedens potřebovat v jiné kauze. Zároveň je tam silná tradice parlamentarismu (všechny ty "tinger", tedy severské parlamenty, jsou na té tradici postaveny, tzn. Althing (IS), Stortinget (NO), Riksdag (SE) a Folketinget (DK)), která se promítla i do britského politického systému a třebaže je v USA tradice silného prezidenta, úcta k zákonům se přenesla i tam.

Oproti tomu francouzský model je to, co považují za ideální kavárenští levičáčtí intelektuálové, tedy jakýsi nesmyslnými pravidly svázaný stát, který se pak snadno svrhává revolucí, protože svou neschopností vládnout vytváří pro revoluce ideální záminku. Pro tento systém je typická schopnost si cokoliv vyřvat a chovat se docela bezohledně ve jménu jakéhosi vyššího principu. Kořeny toho sahají do roku 1789.

Jihoevropský model je nejsytěji koncentrován v Itálii. Jde o systém, v němž je stát povětšinou tak neschopný a plný úplatných politiků, že na právo kašle každý a společnosti se účastní mafie, která je kolikrát vnímaná jako vymahatel práva, kde stát selhává i běžnými lidmi (proto sicilská a kalábrijská mafie tak dlouho vydržela, protože měla podporu "zdola"). Tento systém je charakteristický naprostým nedostatkem konsensu, střídáním politických extrémů a rozštěpením společnosti zpravidla mezi jakýkoliv druh fašistů a jakýkoliv druh bolševiků.

A konečně ruský model je nám důvěrně známé samoděržaví, v němž co je dobré pro vůdce je dobré pro společnost, vše se podřizuje "národní hrdosti" (jak to nazývají Rusové), tedy "tomu, aby se nás svět bál a tím jsme měli respekt" (tak to nazývám já) a člověk jako individuum neznamená zpravidla vůbec nic. Změna systému je takřka nemožná, proto lidé kašlou na zákony a dělají si svoje s tím, že "Moskva je daleko", tedy s přesvědčením, že je nikdo nepotrestá. Stát je vnímán jako nástroj represe.

Odhadem bych napsal procentuální podíl jednotlivých principů v jednotlivých evropských zemích tak, jak to vnímám já:

ČR: jihoevropský 5%, anglosaský 15%, ruský a francouzský oba po 40%.
Slovensko: jihoevropský tak 35%, anglosaský 5%, francouzský 10% a ruský 50%.
Polsko: anglosaský 70%, jihoevropský 0%, francouzský a ruský po 15%.
Norsko, Švédsko, Dánsko: anglosaský 80%, francouzský 20%, zbytek 0%."

Updated.