11. července 2008

Co a jak číst

Jak je vidět na blogu Malého čtenáře, je četba bellettrie ušlechtilá zábava. Magnus Maximus si ale myslí opak a ve svém rozhorlení nepřesně čte texty. Nepsal jsem, že 75 knih přečetl v originále, nýbrž jen to, že jejich autoři nebyli Češi.

Jinak je čast číst a čas přemýšlet. Teď je, myslím, čas číst. Duchovní roztříštěnost je sporná. Domnívám se, že je to opak fanatismu a představy, že mám jednou pro vždy o všem jasno, ale mohu se mýlit. Alogičnost je pouhý Magnův předsudek pramenící z toho, že mám na mnoho věcí radikálně odlišné názory než on.

Člověk bellettrii nečte pro myšlenky. Člověk ji čte pro příběhy, pro podobenství. Proto je také Bible příběhů plná. Filosofické texty jsou sice plné myšlenek, ale také často jalových spekulací o počtu andělů na špičce jehly. K čemu nám jsou ustavičné ontologické dohady?

0 – počet kommentářů:

Okomentovat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>