Tomáš Pecina napsal odsudek největšího českého scénáristy, Jaroslava Dietla. Ačkoliv Koloc určitě netrpí ostalgií, ba právě naopak, nelze nevidět, že jeho výtečná úvaha je zatížena těžkou nepřesností. Vzhledem k vševládnoucímu manicheismu vidí Koloc i v normalisaci souboj Dobra a Zla. Dobro mu představují osmašedesátníci, které vidí v kdekom, včetně Dietla, zlo mu ztělesňuje normalisační establishment. Jenže takové pojetí je příliš schematické.
Na druhou stranu Dietl byl člen KSČ a nelze předpokládat, že by kommunismu nevěřil. Rehabilitoval ho Vladimír Diviš, I. náměstek ústředního ředitele ČST, který mu v roce 1974 nabídl napsal seriál o kolektivisaci vesnice – Nejmladší z rodu Hamrů (PDF). Není tedy důvodu dávat jej do jedné řady se Štěpánkem, Werichem či Gottem, u nichž lze důvodně předpokládat, že kommunismu nevěřili. Navíc spor o rok 1968 je nerozhodnutelný; nesdílím laciné antikommunistické odsudky.
Rovněž je velkou otázkou, zda líčení prostředí, které neodpovídá realitě, je lhaním. Copak idealisace není přípustný umělecký prostředek? Ano, Dietl líčí kommunistické obchody plné zboží, obětavé a nezištné zdravotníky a moudré, vzdělané a čestné aparátčíky. Všichni věděli, že to tak není. Není toto druhem kritiky? Na druhou stranu vygumoval KSČ z nemocnice. Není i to druhem kritiky? Nechtějme po uměleckém díle, aby bylo dokumentem.
Děj Okresu na severu se odehrává městě, které je něco mezi Mostem a Litvínovem. Pecina má pravdu, že seriál je výrazem kommunistické eschatologie: "Nahlíženo moderní optikou je seriál analyticky přesným pojednáním, proč centrálně řízená ekonomika musí selhávat, resp. proč by tehdejší komunistický režim dokázal prosperovat jedině v případě, že by v něm lidé byli nahrazeni anděly. Ze všech seriálů je tu ovšem nejmenší distorse reality: obchody jsou poloprázdné, zboží nekvalitní, komunisty řízené podniky nefungují, všude vládne neskutečný šlendrián, mladí lidé jsou demoralisovaní a snaží se najít únik před realitou. Vykoupením je – jak jinak – pouze stranický aparátník, který svou téměř absolutní moc nad okresem užívá moudře, uvážlivě a ku prospěchu všech." Zklamáním jsou 2 mužské vedlejší postavy: Pláteníkův zeť a Prokop Jr. Nejsou napsány příliš věrohodně.
Přesto přese všechno si myslím, že věrohodné zachycení KSČ jako opričniny i obou opričniků Vejříka (Petr Oliva) a Krečmara (Ilja Prachař) dává Okresu na severu hodnotu dodnes.
28. srpna 2010
Příčiny katastrofálních požárů v Rusku
Ačkoliv se rusofilové všech barev velice rozčilují, je zjevné, že humanitární pomoc velmoci by byla stejně absurdní jako slovenská pomoc Řecku. Navíc, jak správně píše Jan Ziegler: "Takže za rozbujelé ruské požáry může rovněž lidská lhostejnost, porušování požárních předpisů a chybějící hasičská technika. Dále se někteří dobrovolníci, kteří přijeli na venkov hasit, setkávali neuvěřitelnou byrokracií. Podle MF DNES docházelo i k situacím, kdy lidi bojující s ohněm perlustrovala milice s tím, že pokud chtějí hasit, musí se zaregistrovat na místním úřadě." Postoj pravoslavné církve rovněž nepřekvapí: "Vaše svatosti, jak jste správně poznamenal, příčinou všech neštěstí (a to současné nevyjímaje) jsou naše hříchy, naše odstoupení od Boha a nedostatek touhy z celého srdce činit pokání a změnit svůj život."
Nelidský rozsudek
Ačkoliv ze zprávy Novinek nebylo vůbec jasné, zda se jednalo o civilní nebo trestní řízení, protože "informace" Novinek je nadmíru zmatená, jedno jisté je: "Podle předsedy soudního senátu měl Réda (tehdy ještě nezletilý) možnost společně s matkou podniknout právní kroky, které jej nezbavovaly otcovských práv. Dnes se jich už nemůže dožadovat. „Nebyl zapsán jako otec v rodném listě dítěte, po adopci dítě otce právně získalo,“ upozornil Špryňar. Podle něj ochrana práv dítěte bylo tím nejdůležitějším momentem rozhodnutí senátu. „To má přednostní právo před právem otce,“ zdůraznil soudce Šprynar." Takové rozhodnutí je nelidské a nejpozději ústavní soud jej napraví.
Deník rozlišit mezi civilním a trestním řízení rozlišit umí: "Osmnáctiletý mladík se domáhal určení otcovství dítěte, které se narodilo jeho nezletilé přítelkyni." Žvanění Baudyšové je neuvěřitelné: "[P]okud Réda souložil s nezletilou dívkou, není u něj předpoklad, že bude zodpovědný otec." Ze zprávy Deníku vyplývá, že Novinky referovaly o trestním řízení.
"„V civilizovaném světě je běžné, že součástí práv dítěte je to, že bude znát svého biologického rodiče, tedy i otce. Domnívám se, že už nastal čas, aby se Česká republika zařadila mezi tyto civilizované země a tato skutečnost se stala normou,“ řekl advokát Vilém Fránek." Ano, přesně tak.
"„Myslím si, že je situaci potřeba změnit. Chceme se pomocí tohoto procesu přiblížit tam, kde chceme být. K rodině slušných zemí, kde neplatí pozitivistické výstřelky zákonodárců z minulosti, ale spíše platí přirozeně právní normy odvěkého etického chování mezi lidmi,“ uvedl právník Vilém Fránek."
Deník rozlišit mezi civilním a trestním řízení rozlišit umí: "Osmnáctiletý mladík se domáhal určení otcovství dítěte, které se narodilo jeho nezletilé přítelkyni." Žvanění Baudyšové je neuvěřitelné: "[P]okud Réda souložil s nezletilou dívkou, není u něj předpoklad, že bude zodpovědný otec." Ze zprávy Deníku vyplývá, že Novinky referovaly o trestním řízení.
"„V civilizovaném světě je běžné, že součástí práv dítěte je to, že bude znát svého biologického rodiče, tedy i otce. Domnívám se, že už nastal čas, aby se Česká republika zařadila mezi tyto civilizované země a tato skutečnost se stala normou,“ řekl advokát Vilém Fránek." Ano, přesně tak.
"„Myslím si, že je situaci potřeba změnit. Chceme se pomocí tohoto procesu přiblížit tam, kde chceme být. K rodině slušných zemí, kde neplatí pozitivistické výstřelky zákonodárců z minulosti, ale spíše platí přirozeně právní normy odvěkého etického chování mezi lidmi,“ uvedl právník Vilém Fránek."
Policejní provokace
Když jsem psal svůj článek, tak jsem byl opatrný, protože jsem neznal ani spis, ani rozsudek. Nicméně se ukázalo, že se policie ostudné provokace skutečně dopustila.
Spor o Pláteníka
Dietl je kommunistická kurva, napsal Tomáš Pecina. Lord Haw-Haw byl popraven, Alfred Rosenberg rovněž, stejně jako Antonín Jarmil Kožíšek, Alois Kříž, Rudolf Novák, Vladimír Krychtálek a Karel Werner. Kde se ta nenávist k propagandistům bere? V Německu dokonce mají speciální trestný čin: štvaní lidu (Volksverhetzung). Přitom to nejhorší, co Dietl kdy udělal, bylo, že obhajoval kommunistickou devastaci Berouna. Nikomu neublížil. Poslouchat každý den propagandu je jistě protivné, ale nikdy to nebylo povinné.
Je málokteré umělecké dílo je dokonalé. Namátkou: Nebezpečné známosti, Švejk, Den triffidů nebo Norské dřevo. Kundera nebo Čapek jsou čtiví, ale jejich texty mají více či méně nedostatků. Kundera má dokonalou češtinu a sloh, na druhou stranu jsou jeho postavy a záplety umělé, neživé. Čapek zase příliš ideologisuje svým humanismem.
Tak ani Dietl a jeho Okres na severu není dokonalý. Nejlepší, co by pro svůj seriál Dietl udělal, by bylo, kdyby škrtnul postavu Pláteníka. Pokud to někomu přijde absurdní, nechť si uvědomí, kolik různých episodních příhod tam bez něj je. Seriál by se hned stal realističtější. Okresní tajemník by tam mohl plnit stejně dekorativní funkci jako tajemník krajský. Jenže to by bylo přirozeně v rozporu s Dietlovými záměry workoholického outsidera jako hlavní postavy a rovněž se záměry KSČ ukázat své představitele jako moudré otce hospodáře, jako lidi z masa a kostí.
JzP polemisuje: "Ani já si nemyslím, že by Moučka byl mizerný herec." Jaké polohy Moučka předvádí? Jediné, co umí, je moudrý rozšafa. Pláteníkův konflikt se Soldánem zahrál neuvěřitelně špatně.
Nás teď přirozeně nejvíce zajímá vylíčení osmašedesátníků a určitě to silně zajímalo i schvalovací kommisse tehdy. Myslím, že to Dietl vystihl dobře, včetně přirozeného konfliktu mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. To, že Dietlův pohled je normalisační, mu přeci neubírá na umělecké pravdivosti.
Je nutno uznat, že Hanychův příběh je uměle natahovaný. Jenže Dietl byl povídkář, nikoliv romanopisec. A pro své dílo potřeboval nějakou katharsi, když konflikt mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. byl příliš o hubu a jeho positivní zakončení nevěrohodné (úlitba bohům).
Jinak musím souhlasit s JzP, že Pláteník nebyl žádný osmašedesátník, to jen Koloc podlehl negativní mýthologisaci (umělé démonisaci) normalisace. Pokud by ho zajímal realističtější obraz, může si přečíst třeba Hegenbartovy vzpomínky: "Předložil jste návrh na zrušení komise VTIR, nechal schválit, aniž jste to projednal se mnou a s kolektivem. Do roka a do dne jsem pochopil, co je ta šance, která se vyskytne jednou za 25 let, jak jste zdůrazňoval při mém „náboru“ do vládní funkce. Byl jsem bez práce a máte rozhodující podíl, spolu s M. Jakešem, že jste mě vrhli na oddělení Státní administrativy ÚV KSČ, kde prý určitě „skončím“. Připomínám i chvíle kdy jste, v dubnu a v květnu 1988, mně přehrával a předčítal Vámi koncipovaný program strany. Žádal jste, abych vše vyřídil M. Jakešovi a pomáhal Vám v propagaci Vašich názorů. Současně jste požadoval, abych Vám dal typy mých spolupracovníků, které by jste využil. Po druhé to bylo již na federální vládě, kdy jste mně ve Vaší kanceláři řekl, že mě „uděláte“ ideologickým tajemníkem ÚV KSČ a znovu jste žádal o typy lidí, které využijete. Připomínám i dopis, který jsem Vám zaslal jménem svým i 40ti odborníků životního prostředí, s nimiž jsem spolupracoval. Neodpověděl jste a naše názory ignoroval."
Nevládla nám jednotná skupina démonů, nýbrž reální politici, kteří se rvali o moc. A protože volby byly jen formální, nástrojem politické obměny byl klientelism, stejně jako ve starém Římě.
Je málokteré umělecké dílo je dokonalé. Namátkou: Nebezpečné známosti, Švejk, Den triffidů nebo Norské dřevo. Kundera nebo Čapek jsou čtiví, ale jejich texty mají více či méně nedostatků. Kundera má dokonalou češtinu a sloh, na druhou stranu jsou jeho postavy a záplety umělé, neživé. Čapek zase příliš ideologisuje svým humanismem.
Tak ani Dietl a jeho Okres na severu není dokonalý. Nejlepší, co by pro svůj seriál Dietl udělal, by bylo, kdyby škrtnul postavu Pláteníka. Pokud to někomu přijde absurdní, nechť si uvědomí, kolik různých episodních příhod tam bez něj je. Seriál by se hned stal realističtější. Okresní tajemník by tam mohl plnit stejně dekorativní funkci jako tajemník krajský. Jenže to by bylo přirozeně v rozporu s Dietlovými záměry workoholického outsidera jako hlavní postavy a rovněž se záměry KSČ ukázat své představitele jako moudré otce hospodáře, jako lidi z masa a kostí.
JzP polemisuje: "Ani já si nemyslím, že by Moučka byl mizerný herec." Jaké polohy Moučka předvádí? Jediné, co umí, je moudrý rozšafa. Pláteníkův konflikt se Soldánem zahrál neuvěřitelně špatně.
Nás teď přirozeně nejvíce zajímá vylíčení osmašedesátníků a určitě to silně zajímalo i schvalovací kommisse tehdy. Myslím, že to Dietl vystihl dobře, včetně přirozeného konfliktu mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. To, že Dietlův pohled je normalisační, mu přeci neubírá na umělecké pravdivosti.
Je nutno uznat, že Hanychův příběh je uměle natahovaný. Jenže Dietl byl povídkář, nikoliv romanopisec. A pro své dílo potřeboval nějakou katharsi, když konflikt mezi Prokopem Sr. a Prokopem Jr. byl příliš o hubu a jeho positivní zakončení nevěrohodné (úlitba bohům).
Jinak musím souhlasit s JzP, že Pláteník nebyl žádný osmašedesátník, to jen Koloc podlehl negativní mýthologisaci (umělé démonisaci) normalisace. Pokud by ho zajímal realističtější obraz, může si přečíst třeba Hegenbartovy vzpomínky: "Předložil jste návrh na zrušení komise VTIR, nechal schválit, aniž jste to projednal se mnou a s kolektivem. Do roka a do dne jsem pochopil, co je ta šance, která se vyskytne jednou za 25 let, jak jste zdůrazňoval při mém „náboru“ do vládní funkce. Byl jsem bez práce a máte rozhodující podíl, spolu s M. Jakešem, že jste mě vrhli na oddělení Státní administrativy ÚV KSČ, kde prý určitě „skončím“. Připomínám i chvíle kdy jste, v dubnu a v květnu 1988, mně přehrával a předčítal Vámi koncipovaný program strany. Žádal jste, abych vše vyřídil M. Jakešovi a pomáhal Vám v propagaci Vašich názorů. Současně jste požadoval, abych Vám dal typy mých spolupracovníků, které by jste využil. Po druhé to bylo již na federální vládě, kdy jste mně ve Vaší kanceláři řekl, že mě „uděláte“ ideologickým tajemníkem ÚV KSČ a znovu jste žádal o typy lidí, které využijete. Připomínám i dopis, který jsem Vám zaslal jménem svým i 40ti odborníků životního prostředí, s nimiž jsem spolupracoval. Neodpověděl jste a naše názory ignoroval."
Nevládla nám jednotná skupina démonů, nýbrž reální politici, kteří se rvali o moc. A protože volby byly jen formální, nástrojem politické obměny byl klientelism, stejně jako ve starém Římě.
27. srpna 2010
Rehabilitace Jaroslava Dietla
V myšlenkovém úhoru Britských listů se zaskvěl brilantní a poučený rozbor díla Jaroslava Dietla z pera Tomáše Koloce: "pod pláštěm režimního autora dokázal do úst postav svých děl často propašovat takové motivy a výroky, nad nimiž znalci poměrů zůstává rozum stát, čímž se pro kulturní život v normalizaci stal svého druhu podobným „zastřešujícím“ fenoménem, jakým byl Jan Werich v letech 1948–1960, kdy byl ředitelem Hudebního divadla v Karlíně a divadla Satiry (později ABC)" + "v konkurenci dalších kvalitních autorů, kteří byli Dietlovými souputníky ve druhé, normalizační epoše jeho tvorby (Jiří Hubač, Oldřich Daněk) se hloubkou svého psaní neumístil na čele pelotonu", který lze vnímat též jako nepřímou polemiku s Tomášem Pecinou.
Věra Tydlitátová končí flirt s ultralevicí
Je zajímavé, jak mezi stoupenci Israele je ostrá hierarchisace podle intelektu. Není pochyb o tom, že Fedor Gál je z nich široko daleko nejchytřejší, o čemž mimo jiné svědčí i to, jak se o sebe dokázal postarat svým engagement v TV Nova. Proto má ve své kommunitě vůdčí postavení.
Teď se dosti patronisujícím způsobem vyjádřil pro První zprávy (video je na technicky nesmírně nekvalitním serveru: prohlížení vyžaduje několika megabitovou pevnou linku), že si Romana Jocha váží, protože konservativism je legitimní politický prostoj. Proto i Věra Tydlitátová naskočila na stejnou loď.
Teď se dosti patronisujícím způsobem vyjádřil pro První zprávy (video je na technicky nesmírně nekvalitním serveru: prohlížení vyžaduje několika megabitovou pevnou linku), že si Romana Jocha váží, protože konservativism je legitimní politický prostoj. Proto i Věra Tydlitátová naskočila na stejnou loď.
24. srpna 2010
Skutečný význam
motto: "These sophisters substitute a fictitious cause and feigned personages, in whose favor they suppose you engaged whenever you defend the inheritable nature of the crown. It is common with them to dispute as if they were in a conflict with some of those exploded fanatics of slavery, who formerly maintained what I believe no creature now maintains, "that the crown is held by divine hereditary and indefeasible right". — These old fanatics of single arbitrary power dogmatized as if hereditary royalty was the only lawful government in the world, just as our new fanatics of popular arbitrary power maintain that a popular election is the sole lawful source of authority."
Musím říci, že už mne opravdu unavují "diskusse" s ideology, kteří tvrdí, že VŘSR a kommunism nebyla ruská záležitost, ačkoliv jim člověk až do zblbnutí předkládá fakta (1, 2, 3), tak oni přesto i nadále budou trvat na své utkvělé myšlence. I kdybyste jim předložili úplně všechny důkazy, oni přesto budou pořád mlít svou, protože víra ve vlastní smyšlenku má u nich vždy přednost před realitou a nálepkování ("římský katholík" jako označení řeckého katholíka, "lidová demokracie" jako označení vyšší formy demokracie) přednost před srozumitelností. Jenže nálepkování není klassifikace, nálepkování je hodnocení pomocí zneužití pojmů.
Co za tím vězí? Blátivost myšlení. Všimněme si, že tihle rádoby antinominalisté nikdy nevymezí, o čem je vlastně spor. Když Vodník řekne Rus, koho tím vlastně myslí? Je to россиянин nebo русский? Nevíme, ale o to víc je Vodník ve svém tvrzení neústupný. Je Uljanov Rus? Není, protože jeho děd byl Žid. Co na tom, že Uljanov byl pokřtěn a vychováván rusky v ruské kultuře. Prostě to Rus není, protože Vodník rozhodl, že VŘSR neřídili Rusové. Čirá svévole – zaslepená ideologie. Když už Vodník jako každý správný levičák nemůže rýsovat reálný svět, tak aspoň rýsuje myšlenkový.
Stejně jako s Leninem to dopadne s Burkem. To také není ten správný konservativec, protože Vodník, který o politických směrech všechno ví nejlíp, tedy i o konservativismu, rozhodl, že není. Inu, byl to Angličan a levicové kecy o Zlatém věku, které k němu doléhaly z Francie, poprávu odmítal. A myslím, že úplně stejně jako jakobínství by ho nechalo v klidu, kdyby věděl, jak ho Vodník škatulkuje podle skutečného (sic!) významu slova.
Myslím, stejně jako Burke, že debata se starými fanatiky nemá smyslu. Oni všechno vědí nejlíp a s jejich dogmatismem nic nepohne. Tak ať si ve své ignoranci vězí i nadále.
—Edmund Burke, zakladatel konservativismu
Musím říci, že už mne opravdu unavují "diskusse" s ideology, kteří tvrdí, že VŘSR a kommunism nebyla ruská záležitost, ačkoliv jim člověk až do zblbnutí předkládá fakta (1, 2, 3), tak oni přesto i nadále budou trvat na své utkvělé myšlence. I kdybyste jim předložili úplně všechny důkazy, oni přesto budou pořád mlít svou, protože víra ve vlastní smyšlenku má u nich vždy přednost před realitou a nálepkování ("římský katholík" jako označení řeckého katholíka, "lidová demokracie" jako označení vyšší formy demokracie) přednost před srozumitelností. Jenže nálepkování není klassifikace, nálepkování je hodnocení pomocí zneužití pojmů.
Co za tím vězí? Blátivost myšlení. Všimněme si, že tihle rádoby antinominalisté nikdy nevymezí, o čem je vlastně spor. Když Vodník řekne Rus, koho tím vlastně myslí? Je to россиянин nebo русский? Nevíme, ale o to víc je Vodník ve svém tvrzení neústupný. Je Uljanov Rus? Není, protože jeho děd byl Žid. Co na tom, že Uljanov byl pokřtěn a vychováván rusky v ruské kultuře. Prostě to Rus není, protože Vodník rozhodl, že VŘSR neřídili Rusové. Čirá svévole – zaslepená ideologie. Když už Vodník jako každý správný levičák nemůže rýsovat reálný svět, tak aspoň rýsuje myšlenkový.
Stejně jako s Leninem to dopadne s Burkem. To také není ten správný konservativec, protože Vodník, který o politických směrech všechno ví nejlíp, tedy i o konservativismu, rozhodl, že není. Inu, byl to Angličan a levicové kecy o Zlatém věku, které k němu doléhaly z Francie, poprávu odmítal. A myslím, že úplně stejně jako jakobínství by ho nechalo v klidu, kdyby věděl, jak ho Vodník škatulkuje podle skutečného (sic!) významu slova.
Myslím, stejně jako Burke, že debata se starými fanatiky nemá smyslu. Oni všechno vědí nejlíp a s jejich dogmatismem nic nepohne. Tak ať si ve své ignoranci vězí i nadále.
TB47
Process Irving v. Lipstadtová byl k něčemu dobrý: Vyjasnil věci, o nichž někteří bůhvíproč pochybují.
"11.18 Evans claimed that there were internal reasons why Irving should have been suspicious about the supposed TB47. Apart from the lack of official stamps or signature, the text of TB47 is indicative of a clumsy forgery. It opens with the words 'In order to be able to counter wild rumours' and closes 'As the rumours exceed the reality, open use can be made of the actual figures'. But the rumours themselves never pointed to more than 200,000, so quoting 202,040 could do little to counter the wild rumours. Furthermore, Evans noted that comparable raids on other German cities had led to casualties representing between 1% and 3.3% of their populations. In Dresden 250,000 dead would have meant 20-30% of the population. How, asked Evans, would it have been possible to have removed 200,000 bodies within a month. Moreover the claim in TB47 that 68,650 were incinerated in the Altmarkt defies belief, according to Evans, since it would have taken weeks and many gallons of gasoline to burn so many corpses in the available space."
"11.23 In 1965 the document on which TB47 was based surfaced. It was the Final Report issued by the Dresden police on 15 March 1945. It bore the initials of a Dresden police officer named Jurk, whose daughter-in-law gave it to an historian named Weidauer. It was signed by Thierig, who had been a colonel in the Dresden police force at the material time. It recorded the number of deaths up to 10 March 1945 as 18,375.
11.24 In May 1966 another document came to light which confirmed the authenticity of the Final report. It was a Situation Report No 1404 of the Berlin Chief of Police dated 22 March 1945 (the same day at TB47). It recorded the same data as the Final Report, giving the current death toll as 18,375 and predicting a final toll of 25,000. Another Situation Report No. 1414 also made by the Berlin Chief of Police and dated 3 April 1945 put the figure for the number of killed recovered persons at 22,096. Evans argued that, in the light of these documents, Irving should have abandoned all reliance on TB47. He noted that Irving affected to take the matter seriously and announced his intention to publicise the new evidence. Evans claimed that when Irving did finally reveal the existence of the 'Final Report', through The Times and Sunday Telegraph in June and July 1966, it was too little and too late."
Ono přehánění je klassickou lidskou vlastností. Stejně jako neschopnost rozumného odhadu počtu většího počtu lidí – cf. staré kroniky. Proto je nutná schopnost rozumného úsudku. Tu však české školství svým biflováním nepodporuje.
"11.18 Evans claimed that there were internal reasons why Irving should have been suspicious about the supposed TB47. Apart from the lack of official stamps or signature, the text of TB47 is indicative of a clumsy forgery. It opens with the words 'In order to be able to counter wild rumours' and closes 'As the rumours exceed the reality, open use can be made of the actual figures'. But the rumours themselves never pointed to more than 200,000, so quoting 202,040 could do little to counter the wild rumours. Furthermore, Evans noted that comparable raids on other German cities had led to casualties representing between 1% and 3.3% of their populations. In Dresden 250,000 dead would have meant 20-30% of the population. How, asked Evans, would it have been possible to have removed 200,000 bodies within a month. Moreover the claim in TB47 that 68,650 were incinerated in the Altmarkt defies belief, according to Evans, since it would have taken weeks and many gallons of gasoline to burn so many corpses in the available space."
"11.23 In 1965 the document on which TB47 was based surfaced. It was the Final Report issued by the Dresden police on 15 March 1945. It bore the initials of a Dresden police officer named Jurk, whose daughter-in-law gave it to an historian named Weidauer. It was signed by Thierig, who had been a colonel in the Dresden police force at the material time. It recorded the number of deaths up to 10 March 1945 as 18,375.
11.24 In May 1966 another document came to light which confirmed the authenticity of the Final report. It was a Situation Report No 1404 of the Berlin Chief of Police dated 22 March 1945 (the same day at TB47). It recorded the same data as the Final Report, giving the current death toll as 18,375 and predicting a final toll of 25,000. Another Situation Report No. 1414 also made by the Berlin Chief of Police and dated 3 April 1945 put the figure for the number of killed recovered persons at 22,096. Evans argued that, in the light of these documents, Irving should have abandoned all reliance on TB47. He noted that Irving affected to take the matter seriously and announced his intention to publicise the new evidence. Evans claimed that when Irving did finally reveal the existence of the 'Final Report', through The Times and Sunday Telegraph in June and July 1966, it was too little and too late."
Ono přehánění je klassickou lidskou vlastností. Stejně jako neschopnost rozumného odhadu počtu většího počtu lidí – cf. staré kroniky. Proto je nutná schopnost rozumného úsudku. Tu však české školství svým biflováním nepodporuje.
Nespletl si Zahradil stranu?
Tohle by podepsal kterýkoliv kommunista. A to samé platí pro bláboly dalšího českého chauvinisty, Václava Hořejšího: "Hodláte napsat nějaký podobný článek vybízející k „vyrovnání s minulostí“ třeba Brity v souvislosti s vojensky bezvýznamným zničením Drážďan, při kterém zahynulo stokrát víc nevinných civilistů než v poválečném Československu?" Ve skutečnosti Češi zavraždili 18 000 Němců, Britové s Američany v Drážďanech 25 000. Jistě, to Spojence neomlouvá, ale je třeba vidět, že je to zhruba 1 : 1, nikoliv 100 : 1, jak si vymýšlí Hořejší.
23. srpna 2010
Méně antinominalismu, více studia
motto: "Pokračovaly zuřivé útoky levicových, antidiskriminačních a LGBT aktivistů na osobu premiérova nastávajícího poradce Romana Jocha, jakož i vystoupení konzervativních autorů na jeho obhajobu."
Ačkoliv jsem levicový liberál, stoupenec antidiskriminace a LGBT práv, přesto jsem mnohokrát vystoupil na Jochovu obranu. Označkován jako konservativec, jsem tedy práv přistoupit k rozboru Vodníkova antinominalistického opusu. Stejně jako Tomáš Pecina v něm vidím především touhu разоблачить уклоны. Vodník je tak mentální dvojče Věry Tydlitátové, avšak na rozdíl od něj, který mýtí kacířství, ona mýtí rovnou kacíře.
Vodník by měl potlačit své nutkání jednou pro vždy definovat "správný" význam slova konservativism a více si nastudovat původ a význam toho pojmu. Conservare znamená latinsky uchovat. A co uchovat? To vymezil otec tohoto politického směru Edmund Burke. A jeho nezajímal Zlatý věk, antika, Byzanc či západní středověk, neboť stál pevně na zemi: "Burke’s conservatism was not an abstract doctrine; it represented the particular conservatism of the unwritten British constitution. In the politics of his time Burke was a Whig, and he bequeathed to later conservative thinkers the Whig belief in limited government. This belief was partly why Burke defended the American Revolution (1775–83), which he believed was a justified defense of the traditional liberties of Englishmen." Předmětem jeho kritiky byli jakobínští doktrináři a jejich angličtí stoupenci.
Ano, normalisace byla nekonservativní konservativism: "České televizní seriály se soustřeďovaly na rodinný život. Nákupčí ze sovětské televize se někdy v sedmdesátých letech pokusili koupit některé z nich, ale vrátili se do Ruska s prázdnou – stěžovali si, že československé televizní pořady se vůbec nezabývají životem československé společnosti – „je to všechno jenom o rodině“." Proto KSČM zabírá voliče, kteří by jinde volili konservativní stranu, a v ČR žádná konservativní strana (např. KDS) neuspěla.
Na druhou stranu má neokonservativism sice trockistické kořeny, ale mnoho z nich nezbylo, jen vývoz revoluce změněný na vývoz demokracie. Se stejnou by kommunism bylo možné nazývat blanquism a bylo by to dokonce přesnější. Jenže pak by byl pominut ruský vklad do kommunismu, který z něj udělal nejhroznější ideologii lidských dějin.
Updated.
Ačkoliv jsem levicový liberál, stoupenec antidiskriminace a LGBT práv, přesto jsem mnohokrát vystoupil na Jochovu obranu. Označkován jako konservativec, jsem tedy práv přistoupit k rozboru Vodníkova antinominalistického opusu. Stejně jako Tomáš Pecina v něm vidím především touhu разоблачить уклоны. Vodník je tak mentální dvojče Věry Tydlitátové, avšak na rozdíl od něj, který mýtí kacířství, ona mýtí rovnou kacíře.
Vodník by měl potlačit své nutkání jednou pro vždy definovat "správný" význam slova konservativism a více si nastudovat původ a význam toho pojmu. Conservare znamená latinsky uchovat. A co uchovat? To vymezil otec tohoto politického směru Edmund Burke. A jeho nezajímal Zlatý věk, antika, Byzanc či západní středověk, neboť stál pevně na zemi: "Burke’s conservatism was not an abstract doctrine; it represented the particular conservatism of the unwritten British constitution. In the politics of his time Burke was a Whig, and he bequeathed to later conservative thinkers the Whig belief in limited government. This belief was partly why Burke defended the American Revolution (1775–83), which he believed was a justified defense of the traditional liberties of Englishmen." Předmětem jeho kritiky byli jakobínští doktrináři a jejich angličtí stoupenci.
Ano, normalisace byla nekonservativní konservativism: "České televizní seriály se soustřeďovaly na rodinný život. Nákupčí ze sovětské televize se někdy v sedmdesátých letech pokusili koupit některé z nich, ale vrátili se do Ruska s prázdnou – stěžovali si, že československé televizní pořady se vůbec nezabývají životem československé společnosti – „je to všechno jenom o rodině“." Proto KSČM zabírá voliče, kteří by jinde volili konservativní stranu, a v ČR žádná konservativní strana (např. KDS) neuspěla.
Na druhou stranu má neokonservativism sice trockistické kořeny, ale mnoho z nich nezbylo, jen vývoz revoluce změněný na vývoz demokracie. Se stejnou by kommunism bylo možné nazývat blanquism a bylo by to dokonce přesnější. Jenže pak by byl pominut ruský vklad do kommunismu, který z něj udělal nejhroznější ideologii lidských dějin.
Updated.
Filipika proti současným konservativcům
Také jsem mohl toto pojednání nazvat Falsifikace řeči: znamení doby II (článek je dostupný na netu). Bude to opět úvaha velmi zestručňující a vynechávající.
V poslední době mne velmi irrituje okázalé zpátečnictví tzv. „konservativců“, a to zejména pro svou ideologickou schizofrenii v samých základech tohoto postoje. Klassickým příkladem může být třeba Konservativní strana, jejíž členem je např. (při jeho IQ pro mě zcela nepochopitelně) Tomáš Pecina. Ideály, které tato strana hlásá, představují zhruba nějaký ten tatíčkovský kapitalism První republiky (možná trochu i ten dickensovský), okořeněný současnou technologií. „Konservativism“ těchto „konservativců“ má nejblíže – ještě víc než k původnímu významu „zachovat“ – ke slovu „konserva“: tito občané by rádi zakonservovali k nezměnitelnosti výdobytky pokroku 18. – 19. stol. Jaký protimluv! V celých evropských dějinách (snad s výjimkou renaissance) nebylo takového revolučního „pokroku“ v myšlení, jaké přineslo osvícenství! Na tomto pokroku staví celé 19. stol., přesněji řečeno, celé tzv. „konservativní“ 19. stol. Skutečně konsekventní pokrokáři se stali buď socialisty, marxisty nebo nietzscheovci a posléze existencialisty apod. To byli skuteční dědici osvícenských myšlenek.
Myšlenková konsistence Konservativní strany vykazuje podobné rysy jako ideologie KSČ, jenže v opačném gardu: „pokroková strana“ a „předvoj dělnické třídy“ vykazovala skutečně všechny znaky zkostnatělosti a konservativismu, kterými se KS pyšní. KS zase okázale petrifikuje výdobytky nebývalého myšlenkového pokroku v jeho ranější fasi. Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet...
Jiným příkladem je Roman Joch. Tento muž, pravda, applauduje všem nástrojům authoritativního régimu, včetně mučení a střelby do demonstrantů, jehož cílem je „chránit západní hodnoty“. Západními hodnotami míní onu tolikrát diskutovanou „židokřesťanskou civilisaci“. Jenže pan Joch pod tímto pojmem rozumí plody této civilisace v její nejúpadkovitější fasi: tzv. „demokracii“, hierarchii na basi finanční movitosti a – se skřípějícími zuby – i trochu té tolerance k homosexuálům. Tohle kdyby presentoval někomu kolem i jen r. 1600, tak skončí na hranici!
Konsensuálně jsme všichni termín „konservativism“ přijali a všichni pod tím termínem chápeme to, co opravdu znamená: buržoasní sentimentalism a romantisování hodnot 19. stol. v settingu současné doby - módy a technologie. Pokud někdo chce být konservativcem v pravém slova smyslu toho slova, nesmí se inkonsekventně zastavit někde napůl cesty, v Masarykově republice nebo biedermeierovském mlýně v podzámčí! Důsledný konservativní vektor směřuje k opravdovému Počátku, do Ráje, do Zlatého věku, se všemi jeho atributy nenarušenosti. Pokud by někdo chtěl tuto důslednost přece jen naředit, pak nechť se upne k počátkům tohoto civilisačního okruhu, do doby křesťanské římské či byzantské říše, popř. raně středověkých křesťanských státních útvarů, tam, kde vidí základy našich hodnot i MUDr. Roman Joch. Pokud tyto hodnoty nejsou politicky realisovatelné a mohou být pouze cílem individuálního - v pravém slova smyslu konservativního - snažení a usilovaní, pak hlasuji pro to, vyřadit slovo „konservativní“ z politického discoursu jako takového a nazývat věci takovými, jakými skutečně jsou: KS by se tedy měla přejmenovat na BSS (Buržoasně sentimentální stranu) a Roman Joch by se neměl skrývat za „konservativism“, ale přiznat, že je římský katholík, který propadl straussiánské versi trockismu a sionismu.
Ale je mi jasné, že na to je už pozdě. Jako ostatně na mnoho dalších věcí...:-(
Updated.
V poslední době mne velmi irrituje okázalé zpátečnictví tzv. „konservativců“, a to zejména pro svou ideologickou schizofrenii v samých základech tohoto postoje. Klassickým příkladem může být třeba Konservativní strana, jejíž členem je např. (při jeho IQ pro mě zcela nepochopitelně) Tomáš Pecina. Ideály, které tato strana hlásá, představují zhruba nějaký ten tatíčkovský kapitalism První republiky (možná trochu i ten dickensovský), okořeněný současnou technologií. „Konservativism“ těchto „konservativců“ má nejblíže – ještě víc než k původnímu významu „zachovat“ – ke slovu „konserva“: tito občané by rádi zakonservovali k nezměnitelnosti výdobytky pokroku 18. – 19. stol. Jaký protimluv! V celých evropských dějinách (snad s výjimkou renaissance) nebylo takového revolučního „pokroku“ v myšlení, jaké přineslo osvícenství! Na tomto pokroku staví celé 19. stol., přesněji řečeno, celé tzv. „konservativní“ 19. stol. Skutečně konsekventní pokrokáři se stali buď socialisty, marxisty nebo nietzscheovci a posléze existencialisty apod. To byli skuteční dědici osvícenských myšlenek.
Myšlenková konsistence Konservativní strany vykazuje podobné rysy jako ideologie KSČ, jenže v opačném gardu: „pokroková strana“ a „předvoj dělnické třídy“ vykazovala skutečně všechny znaky zkostnatělosti a konservativismu, kterými se KS pyšní. KS zase okázale petrifikuje výdobytky nebývalého myšlenkového pokroku v jeho ranější fasi. Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet...
Jiným příkladem je Roman Joch. Tento muž, pravda, applauduje všem nástrojům authoritativního régimu, včetně mučení a střelby do demonstrantů, jehož cílem je „chránit západní hodnoty“. Západními hodnotami míní onu tolikrát diskutovanou „židokřesťanskou civilisaci“. Jenže pan Joch pod tímto pojmem rozumí plody této civilisace v její nejúpadkovitější fasi: tzv. „demokracii“, hierarchii na basi finanční movitosti a – se skřípějícími zuby – i trochu té tolerance k homosexuálům. Tohle kdyby presentoval někomu kolem i jen r. 1600, tak skončí na hranici!
Konsensuálně jsme všichni termín „konservativism“ přijali a všichni pod tím termínem chápeme to, co opravdu znamená: buržoasní sentimentalism a romantisování hodnot 19. stol. v settingu současné doby - módy a technologie. Pokud někdo chce být konservativcem v pravém slova smyslu toho slova, nesmí se inkonsekventně zastavit někde napůl cesty, v Masarykově republice nebo biedermeierovském mlýně v podzámčí! Důsledný konservativní vektor směřuje k opravdovému Počátku, do Ráje, do Zlatého věku, se všemi jeho atributy nenarušenosti. Pokud by někdo chtěl tuto důslednost přece jen naředit, pak nechť se upne k počátkům tohoto civilisačního okruhu, do doby křesťanské římské či byzantské říše, popř. raně středověkých křesťanských státních útvarů, tam, kde vidí základy našich hodnot i MUDr. Roman Joch. Pokud tyto hodnoty nejsou politicky realisovatelné a mohou být pouze cílem individuálního - v pravém slova smyslu konservativního - snažení a usilovaní, pak hlasuji pro to, vyřadit slovo „konservativní“ z politického discoursu jako takového a nazývat věci takovými, jakými skutečně jsou: KS by se tedy měla přejmenovat na BSS (Buržoasně sentimentální stranu) a Roman Joch by se neměl skrývat za „konservativism“, ale přiznat, že je římský katholík, který propadl straussiánské versi trockismu a sionismu.
Ale je mi jasné, že na to je už pozdě. Jako ostatně na mnoho dalších věcí...:-(
Updated.
22. srpna 2010
Censura na Facebooku
Jedna výzkumnice zjistila, že na Facebooku je možné mít obrázky/fotky, kde jsou nahá prsa nebo schemata milostných poloh, ale nahé přirození je zakázáno.
Update: Tak jsem na vlastní oči viděl, jak censura zaspala. Holt všechno nezvládá.
Update: Tak jsem na vlastní oči viděl, jak censura zaspala. Holt všechno nezvládá.
Bílý terror
Cynik napsal překvapivý článek, kde odsuzuje bílý terror ve Finsku: "Byly dobré i špatné důvody, proč se stát bílým nebo rudým, a po finské občanské válce prostě muselo být pro každého slušného člověka problematické spojení s kteroukoliv z těchto stran."
Připomeňme si, že na přelomu 10. a 20. let 20. století byly 3 státy, které měly zkušenost s kommunismem, kterou musely nějakým způsobem překonat: Finsko, Maďarsko a Německo. (Slovensko nepočítám, neboť to bylo součástí Maďarska.)
Dne 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Občanská válka začala 17. ledna 1918 ve Vyborgu. Rusové dodávali finské ultralevici, která ovládala sociálně demokratickou stranu (bylo v Rusku, nezapomínejme), zbraně. Dne 28. ledna 1918 vyhlásila ultralevice Finskou socialistickou dělnickou republiku, přičemž ovládala celý jih Finska. Officiálně se nejednalo o diktaturu proletariátu. Předsedou lidových zástupců byl Kullervo Manner. Dne 15. května 1918 Finská socialistická dělnická republika padla. Rudí zavraždili celkem 1 500 lidí, bílí celkem 8 000. Po válce bylo navíc 555 rudých odsouzeno k smrti a 113 popraveno.
V Maďarsku dne 20. března 1919 podala vláda Dénese Berinkeye demisi. Druhý den abdikoval president republiky, Mihály Károly, když byl předsedou ústředního výkonného sovětu byl zvolen ethnický Maďar, Sándor Garbai. Lidovým kommissařem vojenství byl Žid Tibor Szamuely, který si jako svoji osobní ochranku vybudoval oddíl 200 mužů pod velením Józsefa Cserného – Lenin-fiúk, kteří byli posláni na venkov na boj s kontrarevolucí a rekvisici potravin. Mají na svědomí 590 obětí za "zločiny proti revoluci". 30. července 1919 rumunská vojska překročila demarkační linii a kommunisty rychle vyřídila, když 6. srpna 1919 vstoupila do Budapešti. Zajímavostí je, že např. známý marxista György Lukács, který byl zástupcem lidového kommissaře školství, osobně nařídil popravu 8 lidí. Bílý terror tyto oběti pomstil usmrcením 1 500 Židů a kommunistů.
Neklid byl po celém Německu, ale můžeme si vzít za příklad Bavorsko. Dne 19. ledna 1919 se konaly svobodné volby do Národního shromáždění. V Bavorsku vyhrála BVP. SPD však měla silné posice, a proto byl od 17. března 1919 koaličním premiérem její představitel – Johannes Hoffmann. Dne 6. dubna 1919 provedla ultralevice převrat, když vyhlásila Bavorskou sovětskou republiku. Nejdříve jí vládli chaoti, kteří např. informovali Lenina, že uprchlý premiér si s sebou vzal klíč od záchodu. Poté to vzal do ruky čistokrevný kommunista, ruský Žid Eugen Leviné. Dne 29. dubna 1919 nechal popravit 8 zajatců. Když Freikorpsy osvobodily Mnichov, tak zastřeli 700 kommunistů.
Připomeňme si, že na přelomu 10. a 20. let 20. století byly 3 státy, které měly zkušenost s kommunismem, kterou musely nějakým způsobem překonat: Finsko, Maďarsko a Německo. (Slovensko nepočítám, neboť to bylo součástí Maďarska.)
Dne 6. prosince 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost. Občanská válka začala 17. ledna 1918 ve Vyborgu. Rusové dodávali finské ultralevici, která ovládala sociálně demokratickou stranu (bylo v Rusku, nezapomínejme), zbraně. Dne 28. ledna 1918 vyhlásila ultralevice Finskou socialistickou dělnickou republiku, přičemž ovládala celý jih Finska. Officiálně se nejednalo o diktaturu proletariátu. Předsedou lidových zástupců byl Kullervo Manner. Dne 15. května 1918 Finská socialistická dělnická republika padla. Rudí zavraždili celkem 1 500 lidí, bílí celkem 8 000. Po válce bylo navíc 555 rudých odsouzeno k smrti a 113 popraveno.
V Maďarsku dne 20. března 1919 podala vláda Dénese Berinkeye demisi. Druhý den abdikoval president republiky, Mihály Károly, když byl předsedou ústředního výkonného sovětu byl zvolen ethnický Maďar, Sándor Garbai. Lidovým kommissařem vojenství byl Žid Tibor Szamuely, který si jako svoji osobní ochranku vybudoval oddíl 200 mužů pod velením Józsefa Cserného – Lenin-fiúk, kteří byli posláni na venkov na boj s kontrarevolucí a rekvisici potravin. Mají na svědomí 590 obětí za "zločiny proti revoluci". 30. července 1919 rumunská vojska překročila demarkační linii a kommunisty rychle vyřídila, když 6. srpna 1919 vstoupila do Budapešti. Zajímavostí je, že např. známý marxista György Lukács, který byl zástupcem lidového kommissaře školství, osobně nařídil popravu 8 lidí. Bílý terror tyto oběti pomstil usmrcením 1 500 Židů a kommunistů.
Neklid byl po celém Německu, ale můžeme si vzít za příklad Bavorsko. Dne 19. ledna 1919 se konaly svobodné volby do Národního shromáždění. V Bavorsku vyhrála BVP. SPD však měla silné posice, a proto byl od 17. března 1919 koaličním premiérem její představitel – Johannes Hoffmann. Dne 6. dubna 1919 provedla ultralevice převrat, když vyhlásila Bavorskou sovětskou republiku. Nejdříve jí vládli chaoti, kteří např. informovali Lenina, že uprchlý premiér si s sebou vzal klíč od záchodu. Poté to vzal do ruky čistokrevný kommunista, ruský Žid Eugen Leviné. Dne 29. dubna 1919 nechal popravit 8 zajatců. Když Freikorpsy osvobodily Mnichov, tak zastřeli 700 kommunistů.
Mediální bláboly
To, co předvádí Vodník nebo Cvek, jsou jedním (dvěma :-) slovem mediální bláboly. Romana Jocha čtu od 90. let, kdy psal do Mladé fronty, cca od roku 2005 ho znám osobně, letos jsme spolu polemisovali na stránkách Lidových novin a byli vedle sebe v panelu na jedné konferenci o lidských právech. Proto jsem zůstal neveřícně stát, když jsem sledoval mediální campagne, kterou proti němu ultralevice rozpoutala. Roman Joch je totiž všechno, jen ne fascista. Jako neokonservativec má k fascismu stejně daleko jako třeba liberálové.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
Jenže tohle všechno propagandisty nezajímá. Našli si cíl, tak střílí. Takže jestli o něčem celá tato affaira vypovídá, tak o mediích a jejích konsumentech, kteří jsou ochotni uvěřit doslova všemu, ačkoliv je to na první pohled přitažené za vlasy. Čest výjimkám.
Kvalita českého školství
Dědictví pruského kasárenského modelu: "Stovky učitelů, autoři a recenzenti učebnic, udělovači ministeriálních doložek, vyhodnocovači olympiád. Lidé, kterým se dostalo (vesměs zase českého, já vím) univerzitního vzdělání v souvisejících oborech. Jeden by očekával, že některé věci jako nepodstatné pominou. Ale když už se z titulu své odbornosti rozhodnou, že je místo a číslo tak podstatné, že se je děti musí nadrčet nazpaměť (a jistě jsou taková), je také logické požadovat, aby měli schopnost rozpoznat, že pracně memorovaný a pak zase zkoušený údaj je v kontextu ostatních údajů nějak podivný. Od koho by se ty děti asi tak měly kritické práci s daty naučit?"
Ale někteří si budou pořád myslet, že české školství je to nejlepší, co existuje. Že, Kapitáne?
Ale někteří si budou pořád myslet, že české školství je to nejlepší, co existuje. Že, Kapitáne?
21. srpna 2010
Jak to chodí v Rusku
Poučení pro všechny nepoučitelné rusofily: "půlmilionová Rjazaň ležící necelých 200 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Mávající Lenin tu stojí v samém centru (jak jinak). V 90. letech, po rozpadu SSSR, sochu odstranili. Tak jako mnohde jinde. A vzhledem k tomu, že na inkriminovaném místě stál kdysi kostel, rozhodla se radnice nahradit revolucionáře velkým pravoslavným křížem. "Jenže ten vypadal hrozně. Obří temný kříž v centru města. Děti se ho bály," říká dnes sedmadvacetiletá Máša. A tak kříž zmizel a nahradil ho pomník znázorňující ony typické cibulovité věže pravoslavných chrámů. "Ale z těch si zase všichni dělali legraci, říkalo se jim Tři klystýry," vysvětluje Máša. Pointa celého příběhu je zřejmá: po odstranění "klystýrů" nechala radnice přivézt mávajícího Lenina. Toho, který tu už stával (byl ve skladu). A tak už to zůstalo, Lenin kyne centru Rjazaně dodnes."
Štampach positivně překvapil
Napsal: "To, že tu někdo o někom v diskusi napsal, že je "svazák," byla okamžitá, a v tu chvíli svěží metafora. Úporné dohadování o tom, kdo je a kdo není svazák a jaké znaky opravňují zařazení toho či onoho publicisty nenbo politika mezi svazáky, se stává trapným a komickým. Prosím diskutující, aby neřešili je-li svazákem Jan Černý, Adam Borzič, František Kostlán a je-li svazačkou Jiřina Šiklová. To nemá řešení. Pokračování v dohadech o tom, kdo je a kdo není svazák začíná silně připomínat debatu "Ty jsi mi rozdupal bábovičku!" - "A ty jsi mně předtím ukradl kyblíček!""
Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.
Myslel jsem, že všichni kontinentální věřící jsou antinominalisté, ale zjevně nejsou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)