23. srpna 2010

Filipika proti současným konservativcům

Také jsem mohl toto pojednání nazvat Falsifikace řeči: znamení doby II (článek je dostupný na netu). Bude to opět úvaha velmi zestručňující a vynechávající.

V poslední době mne velmi irrituje okázalé zpátečnictví tzv. „konservativců“, a to zejména pro svou ideologickou schizofrenii v samých základech tohoto postoje. Klassickým příkladem může být třeba Konservativní strana, jejíž členem je např. (při jeho IQ pro mě zcela nepochopitelně) Tomáš Pecina. Ideály, které tato strana hlásá, představují zhruba nějaký ten tatíčkovský kapitalism První republiky (možná trochu i ten dickensovský), okořeněný současnou technologií. „Konservativism“ těchto „konservativců“ má nejblíže – ještě víc než k původnímu významu „zachovat“ – ke slovu „konserva“: tito občané by rádi zakonservovali k nezměnitelnosti výdobytky pokroku 18. – 19. stol. Jaký protimluv! V celých evropských dějinách (snad s výjimkou renaissance) nebylo takového revolučního „pokroku“ v myšlení, jaké přineslo osvícenství! Na tomto pokroku staví celé 19. stol., přesněji řečeno, celé tzv. „konservativní“ 19. stol. Skutečně konsekventní pokrokáři se stali buď socialisty, marxisty nebo nietzscheovci a posléze existencialisty apod. To byli skuteční dědici osvícenských myšlenek.

Myšlenková konsistence Konservativní strany vykazuje podobné rysy jako ideologie KSČ, jenže v opačném gardu: „pokroková strana“ a „předvoj dělnické třídy“ vykazovala skutečně všechny znaky zkostnatělosti a konservativismu, kterými se KS pyšní. KS zase okázale petrifikuje výdobytky nebývalého myšlenkového pokroku v jeho ranější fasi. Jedni za osmnáct, druzí bez dvou za dvacet...

Jiným příkladem je Roman Joch. Tento muž, pravda, applauduje všem nástrojům authoritativního régimu, včetně mučení a střelby do demonstrantů, jehož cílem je „chránit západní hodnoty“. Západními hodnotami míní onu tolikrát diskutovanou „židokřesťanskou civilisaci“. Jenže pan Joch pod tímto pojmem rozumí plody této civilisace v její nejúpadkovitější fasi: tzv. „demokracii“, hierarchii na basi finanční movitosti a – se skřípějícími zuby – i trochu té tolerance k homosexuálům. Tohle kdyby presentoval někomu kolem i jen r. 1600, tak skončí na hranici!

Konsensuálně jsme všichni termín „konservativism“ přijali a všichni pod tím termínem chápeme to, co opravdu znamená: buržoasní sentimentalism a romantisování hodnot 19. stol. v settingu současné doby - módy a technologie. Pokud někdo chce být konservativcem v pravém slova smyslu toho slova, nesmí se inkonsekventně zastavit někde napůl cesty, v Masarykově republice nebo biedermeierovském mlýně v podzámčí! Důsledný konservativní vektor směřuje k opravdovému Počátku, do Ráje, do Zlatého věku, se všemi jeho atributy nenarušenosti. Pokud by někdo chtěl tuto důslednost přece jen naředit, pak nechť se upne k počátkům tohoto civilisačního okruhu, do doby křesťanské římské či byzantské říše, popř. raně středověkých křesťanských státních útvarů, tam, kde vidí základy našich hodnot i MUDr. Roman Joch. Pokud tyto hodnoty nejsou politicky realisovatelné a mohou být pouze cílem individuálního - v pravém slova smyslu konservativního - snažení a usilovaní, pak hlasuji pro to, vyřadit slovo „konservativní“ z politického discoursu jako takového a nazývat věci takovými, jakými skutečně jsou: KS by se tedy měla přejmenovat na BSS (Buržoasně sentimentální stranu) a Roman Joch by se neměl skrývat za „konservativism“, ale přiznat, že je římský katholík, který propadl straussiánské versi trockismu a sionismu.

Ale je mi jasné, že na to je už pozdě. Jako ostatně na mnoho dalších věcí...:-(

Updated.

30 komentářů:

  1. Pozor na hyperkorreknost. V základu je σχίζειν, nikoliv *σχίσειν.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, opraveno. Díky i za nalezení odkazu.

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím, že ke konservativismu přistupuješ správně leninsky: veškeré deviace je nutno разоблачить, vyvrátit a jeho nositele, je-li možno, potrestat za heresi.

    Kdyby byl největším problémem naší strany "bourgeoisní sentimentalismus", mohli bychom si gratulovat, protože to je v podstatě ještě legitimní konservativni hodnota (byť pochybná). Horší jsou chauvinisté typu Vladimíra Podrackého, a vůbec nejhorší (hned po trpaslících) jsou křesťanští socialisté, kteří ve Straně tvoří, obávám se, nejpočetnější část.

    Skutečných paleokonservativců, kteří odsuzují osvícenství a požadují restauraci absolutistické monarchie (tak jako já), je, bohužel, mezi údy jen zlomek.

    OdpovědětVymazat
  4. Odhalit nestačí, мелкобуржуазный уклон je nutno rozkulačit.

    OdpovědětVymazat
  5. Skutečných paleokonservativců, kteří odsuzují osvícenství a požadují restauraci absolutistické monarchie (tak jako já), je, bohužel, mezi údy jen zlomek.
    Zajímalo by mě, jak by sis představoval v absolutistické monarchii svobodu slova nebo náboženského vyznání. Jestli Ty si nepředstavuješ absolutistickou monarchii, podobně jako AndyO, jako pravicovou diktaturu pinochetovského ražení.

    OdpovědětVymazat
  6. V absolutistické monarchii, jak známo, je svoboda vyznání postavena na zásadě cuius regio. Praktické, účelné, netřeba vymýšlet nic lepšího: poddaní sdílející stejnou víru spolu nepovedou náboženské války a nebudou revoltovat proti panovníkovi, jehož moc pochází od téhož Boha, ve kterého věří oni sami.

    OdpovědětVymazat
  7. Jenže svět, kdy mohlo platit cuius regio jest nenávratně ztracen! Každé regio se skládá z obyvatel nejrůznějších věr a pověr, včetně nevěry, a při existující mobilitě populace tento mix bude stále vzrůstat. Ale možná, že když Israel zahájí svou nutnou obranu atomovým útokem na Írán a ceny paliva vzrostou o stovky až tisíce procent, tak se ta mobilita zastaví, elity mohou obyvatelstvo distribuovat do patřičných regionů a tam jim absolutisticky vládnout.

    Tím chci říct, že absolutistická, Církví posvěcená monarchie není reálnou opcí a je tedy zbytečno o ni v politice usilovat.

    OdpovědětVymazat
  8. Pokud by skutečně nebylo možno ideálu dosíci, tak je třeba aspoň se pokusit o přiblížení k němu, např. zavedením konstituční (nebo v nejhorším případě parlamentní) monarchie, odnětím volebního práva ženám a blbým – když už nemůže volební právo za voliče-leníka vykonávat jeho lenní pán – a obnovením minimálně sedmileté základní vojenské služby (když delší by asi neprošla).

    OdpovědětVymazat
  9. Konstituční monarchie (o parlamentní nemluvě) není žádná monarchie, ale vláda kupčíků a vozejčkářů, které lid financuje zástěrku v podobě zcela bezmocné atrapy na trůně (pokud tato atrapa neinvestuje své peníze do obchodů těchto kupčíků a tak se s nimi na té vládě nepodílí, jako naše královská rodina, stálí hosté na konferencích Bilderbergu). A pro takovou vládu třetího stavu bych měl jít na 7 let na vojnu?? Povinně??

    Tyhle pokusy "přiblížiti se" skončí jako v Íránu - Chomejní se chtěl taky "přiblížiti", ne-li "dosíci". Rovnají se, co do reálnosti a příčetnosti, pokusům nastolit spravedlivý společenský řád revolučním uchopením moci a výrobních prostředků dělnickou třídou.

    OdpovědětVymazat
  10. Rozdíl, velmi podstatný, řekl bych, je v tom, že zatímco komunisté a islamisté se pokoušejí nastolit ideální (a nemožný) stav, my se toliko pokoušíme restaurovat (obnovit), co tu stovky let bylo a výborně fungovalo.

    Ano, Vaše Beatrix je atrapou, ale tou by po obnově absolutismu nebyla.

    OdpovědětVymazat
  11. komunisté a islamisté se pokoušejí nastolit ideální (a nemožný) stav, my se toliko pokoušíme restaurovat (obnovit), co tu stovky let bylo a výborně fungovalo.
    Nejsem si jist, zda islamisté usilují o "ideální (a nemožný) stav". Pokud chtějí návrat kalífátu (nebo co to nastolili v Íránu), tak zkoušejí přesně to, co vy. Tak jako vy se ale pokoušejí o nemožné. V této době to je vyloučeno. Každá doba, historická perioda, má svou určitou kvalitu (můžeš si ji představovat třeba jako barvu) a v té dnešní ty staré régimy zavádět nelze. Vždy z toho vznikne nějaká polovičatá a hnusná authoritativní diktatura, která má z těch dávných a vznešených systémů jen to špatné, což je v soudobém kontextu přímo odporné.

    Navrch monarchhie má velmi výrazný sakrální rozměr, který je definován výlučně jednou doktrínou, ostatní jsou v nejlepším případě trpěny (jako islám nebo židovství v pravoslavném Rusku) nebo likvidovány (jako islám nebo židovství v římskokatholickém Španělsku). Dokonce i ta naše dnešní pseudomonarchie tento rozměr stále předstírá a sňatek v kalvínském kostele + výchova dětí v této heresi byly pro Maximu podmínkou sine qua non ku sňatku s naším korunním princem. Kdybys tohle zkusil s (např.) římským katholicismem na české neznabohy, viděli by v Tobě nepřítele téměř na úrovni Bin Ládina.

    OdpovědětVymazat
  12. Vůbec netvrdím, že je to snadná cesta, a každý se k tomuto poznání musí propracovat sám. Včetně tebou velmi případně zmíněného sakrálního rámce monarchického způsobu vládnutí.

    Rozčiluje mě, že většina spoluúdů organisuje nesmyslné akce, jako je demonstrace za zákaz KSČM, místo aby šla ke kořenům a uspořádali jsme už konečně pořádnou demonstraci proti Tolerančnímu patentu!

    OdpovědětVymazat
  13. Absolutista jako absolutista, ne? Nebo kde končí ten správný absolutism?

    OdpovědětVymazat
  14. konečně pořádnou demonstraci proti Tolerančnímu patentu!
    To by byl sice chvályhodný podnik, ale opět: v jiném kontextu. Jistě uznáš, že návrat k autokracii je třeba začít odjinud a po troše té sebereflexe nahlédneš, že by takový process dnes nemohl dopadnout jinak než diktaturou nějakého proletáře na posvátném trůně pomazané hlavy.

    Odsouzení dělení postosvíceneckých pokrokářů na "levici" a "pravici" (neboť jsou to dvě strany téže mince) by bylo jistě smysluplnější. Já jsem ze začátku taky podporoval Korunu českou a jako recesse by to snad šlo i teď. Ale seriosní politickou aktivitu tímto směrem musím považovat za pošetilou.

    OdpovědětVymazat
  15. kde končí ten správný absolutism?
    Nevím, jak TP, ale já tím správným absolutismem míním autokracii, přesněji caesaropapism. Nikoli vládu Ludvíka XIV. nebo Alžběty I., jakou zkoušel zavádět v Rusku Petr I. Veliký. Tam už rozhodovala moc světská mimo moci církevní, v holportu s kupčíky a spekulanty (Colbert).

    OdpovědětVymazat
  16. Ještě TP:

    Vaše Beatrix je atrapou,
    To jsem si dlouho taky myslel. Než jsem se dozvěděl, že tato monarchistická atrapa je ve skutečnosti součástí diskretní elity a čile se podílí na plánování chodu věcí kolem nás - ne ovšem z pravomoci monarchy, "legálně", nýbrž, jak jsem psal, účastí na bilderbergských shromážděních s Rockefellery a podobnými.

    OdpovědětVymazat
  17. Vodníku, a je tím správným absolutismem opričina?

    OdpovědětVymazat
  18. Vodníku, a je tím správným absolutismem opričina?
    Řekl bych, že to byla úchylka, ale myslím, že o ní nevím dost na nějaké kategorické výroky.

    OdpovědětVymazat
  19. Jako evropský paleokonservativec jsem spíše pro model duality světské a církevní moci. Polarita mezi nimi sice vedla k určitým excesům (např. k renesanci), ale vposledku fungovala jako velmi účinný regulační mechanismus.

    OdpovědětVymazat
  20. TP: mám opačný názor. Napětí mezi světskou mocí císaře a světskou mocí církve (která jí nepříslušela) nebylo vyřešeno v celých evropských dějinách a latinská církev za to zaplatila schismatem, ztrátou blahodati Ducha svatého, vznikem řady heresí, zrodem protestantismu a tím vlastně generovala celé to současné sračkovité myšlení a intellektualism soudobé "filosofie".

    OdpovědětVymazat
  21. Soudě podle toho, že západní dualistické společnosti následky osvícenství víceméně přežily (zatím), kdežto Rusko se stalo na mnoho desetiletí, ne-li spíše na několik století, za oběť bolševismu, je caesaropapismus méně životaschopný, i se svou "blahodatí" Ducha Svatého.

    OdpovědětVymazat
  22. Caesaropapism přežil v Rusku až do začátku 20. stol., než ho zničil z osvíceneckého pokrokového Západu importovaný bolševism. O něco výše jsem mluvil o kvalitě doby: to, že se v této době daří daleko lépe diktaturám, demokracii, osvícenectví, nominalismu atd. než monarchii, caesaropapismu, pravoslaví a realismu, to vypovídá o kvalitě dnešní doby velmi významně!

    OdpovědětVymazat
  23. Odkud byl bolševismus "importován", není důležité, významné je, že na Západě se neujal, kdežto v Rusku dodnes vzkvétá.

    Mám pocit, že nedokážeš rozlišovat mezi absolutistickou monarchií a diktaturou. Dobře vedená AM není diktatura, panovník si nečiní na své poddané universální nárok, ale existuje mezi ním a jimi symbiosa, která měla v počátečních fasích feudalismu dokonce smluvní základ (který nicméně plynutím staletí zanikl).

    Caesaropapismus naproti tomu tím, že dává panovníkovi moc nad poddanými jak světskou, tak církevní, vytváří podmínky pro diktátorské způsoby vládnutí. Ruské režimy měly proto pro většinu doby blíže k tyraniím (pozor, ani ty nemusejí být nutně zavrženíhodné!), než k absolutistické monarchii.

    OdpovědětVymazat
  24. významné je, že na Západě se neujal, kdežto v Rusku dodnes vzkvétá.
    To ale není důkazem toho, že je caesaropapism horší. Jen toho, že se té rakovině v kvalitních strukturách pravoslavné monarchické společnosti daří lépe než v úpadkové síti parlamentních régimů. Já být parasitem, tak si taky vyberu zdravého zachovalého jedince než nějakou vyčpělou trosku.

    Mám pocit, že nedokážeš rozlišovat mezi absolutistickou monarchií a diktaturou.
    No ten pocit mám spíš já u vás, dnešních monarchistů "pravicového" zaměření.

    Caesaropapismus naproti tomu tím, že dává panovníkovi moc nad poddanými jak světskou, tak církevní, vytváří podmínky pro diktátorské způsoby vládnutí.
    To zas já nepovažuju za významný rys. Důležité bylo, že církev neměla světské ambice a nedošlo k zápolení o světskou moc mezi ní a panovníkem. A ono u takového tyranského panovníka (nebo diktátora ;-)) hovno záleží na tom, jestli má nad lidmi moc pouze světskou nebo i církevní, stejně si dělá co chce a když mu církev stojí v cestě, tak ji zreformuje nebo zakáže...

    OdpovědětVymazat
  25. Já být parasitem, tak si taky vyberu zdravého zachovalého jedince než nějakou vyčpělou trosku.

    Pak bys jako parasit darwinovsky nepřežil: parasit si vždy vybere oslabeného nosiče, zdravý se mu snáz ubrání.

    Důležité bylo, že církev neměla světské ambice a nedošlo k zápolení o světskou moc mezi ní a panovníkem. A ono u takového tyranského panovníka (nebo diktátora ;-)) hovno záleží na tom, jestli má nad lidmi moc pouze světskou nebo i církevní, stejně si dělá co chce a když mu církev stojí v cestě, tak ji zreformuje nebo zakáže...

    Vznikne ovšem stát nikoli caesaropapistický, nýbrž sekulární nebo quasisekulární, viz Anglie a Church of England.

    Naproti tomu v Rusku, kde byl lid navyklý nevzpouzet se spojené světské a církevní moci, vznikla po zániku této formy vlády nejkrvavější dosud známá diktatura.

    OdpovědětVymazat
  26. parasit si vždy vybere oslabeného nosiče, zdravý se mu snáz ubrání.
    Nesmíš brát každou analogii hned tak konsekventně. V přírodě to funguje jinak. To bylo jen na vysvětlenou. Ďábel je Inversí par excellence, "opice Boží". Struktury pravoslavné monarchie se mu právě proto - stejně jako Straně fungování Církve - hodily lépe než struktury západních nesvatých régimů.

    Vznikne ovšem stát nikoli caesaropapistický, nýbrž sekulární nebo quasisekulární, viz Anglie a Church of England.
    Tak jistě: z horšího nemůže vziknout lepší...

    v Rusku ... byl lid navyklý nevzpouzet se spojené světské a církevní moci,
    To stále ještě nic nevypovídá o (ne-)kvalitě samého caesaropapismu, pouze o tom, proč se v ruské společnosti bolševik tak snadno uchytil, tak strašně řádil a tak dlouho vydržel.

    OdpovědětVymazat
  27. Tím už se blížíš katholické sofisticky ve stylu: Bůh Rusy tolik miloval, že jim připravil ze všech národů nejtěžší zkoušku. V principu stejný nesmysl jako povídačky o odňaté Boží milosti. Můžeš mi předložit potvrzení, nejlépe s razítkem a potvrzením z příslušných míst, že je to tak a Bůh skutečně v tom-a-tom roce odňal západnímu křesťanstvu svou milost? Nemůžeš, takže tvůj výrok je mírně řečeno neverifikovatelný.

    Já ti přirozeně nebráním chválit caesaropapismus a carismus, ovšem moje politické ambice směřují k tradiční evropské dualistické monarchii, nikoli k nějaké orientální опричнине, jak správně poznamenal GP.

    OdpovědětVymazat
  28. Bůh Rusy tolik miloval, že jim připravil ze všech národů nejtěžší zkoušku.
    Nikoli, Bůh Rusko potrestal za jeho hříchy, stejně jako Řeky v 15. stol.; tak se aspoň vyjadřují pravoslavní duchovníci.

    Vysvětlení pro fysika: Máme obrázek a:▲ a obrázek b:■. Kterému z nich je podobnější obrázek c:▼? Jistě, obrázku a, přestože je jeho pravým opakem! A proto se bolševismu lépe dařilo v Rusku než na Západě - protože mu byl inversně podobnější.

    Můžeš mi předložit potvrzení, nejlépe s razítkem a potvrzením z příslušných míst,
    V otázkách víry se v naprosté většině právě těch nejdůležitějších postulátů musí právník obejít bez razítka. Ale "poznáte je po plodech", a zde není pochyb, odkud kde vítr vane.

    moje politické ambice směřují k tradiční evropské dualistické monarchii
    To je přirozené, jsi prostě dítětem této tradice. To ale nic nemění na tom, že ta dualistická tradice je oproti caesaropapismu inferiorní.

    OdpovědětVymazat
  29. A duchovník, что это такое?

    A proto se bolševismu lépe dařilo v Rusku než na Západě - protože mu byl inversně podobnější.

    Promiň, nerozumím, snad to bude tím, že nemám VUML. Inversní podobnost, to je koncept, který se na mathfysu ani v topologii, ani v theorii symetrie grup neprobírá.

    To ale nic nemění na tom, že ta dualistická tradice je oproti caesaropapismu inferiorní.

    Proč? Nebo tím, že jsi to řekl, jsi to také dokázal?

    OdpovědětVymazat
  30. Duchovník je osoba, která je na základě svého modlitebního a spirituálního života authoritou v duchovních otázkách. Obvykle na to nemívá razítko.

    Promiň, nerozumím,
    Tak to si nejsem jist, jestli pro Tebe ještě něco mohu udělat.

    To ale nic nemění na tom, že ta dualistická tradice je oproti caesaropapismu inferiorní.
    Proč?
    Protože vede k rozleptání duchovního "profilu" církevní authority a činí z ní částečně authoritu sekulární, čímž se nevyhnutelně sekularisuje i celá instituce církve se všemi následky. Výsledné roztříštění moci, doprovázené sekularisovanou authoritou duchovní je ipso facto inferiorní moci jednomyslné, symbiotické, s přesně vymezenými poli působnosti sakrální a sekulární.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>