5. prosince 2010
30. listopadu 2010
Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi
Johannes Gerloff: „Na tomto místě je třeba se zmínit o židovské a izraelské kritice „etnických čistek“ Palestinců v době vzniku izraelského státu. Že Židé takto kritizují vlastní národ a stát, je v pořádku a hodné obdivu. Když však tuto kritiku přejímají vnější pozorovatelé nebo dokonce Arabové, aniž by zmínili „etnické čistky“ Židů v arabském světě, musí to být označeno za čirý antisemitismus.“ Aneb koncept vyvoleného národa v praxi.
28. listopadu 2010
Morální kitsch v praxi
V sérii článků o morálním kitschi jsem zůstal nepochopen. Proto se pokusím celou otázku osvětlit znovu na sporu Kostlán v. Štampach.
Kostlán doslova napsal:
A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.
A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?
Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.
Updated.
Kostlán doslova napsal:
„Mnohem důležitější než "nápravy rozpočtu" a penzijní reformy (určitě v té podobě, kterou připraví současná vláda) je politická kultura. Teprve na základě dobré politické kultury může vzejít pro všechny dobrý kompromis či konsenzus jak v nápravě rozpočtu, tak v různých dalších reformách. Současná vláda tuto kulturu postrádá, takže namísto hledání společného průsečíků s opozicí, si nechala ty své polotovary schválit Senátem ve zkrácené lhůtě. Jde přitom o věci, které mají platit dlouhohobě, proto je nutné je domluvit i s opozicí, aby je případně po příštích volbách neměnila. Takže: prioritou je politická kultura, to ostatní je také důležité, ale až ve druhém sledu.“Je to přesně naopak. Znovu opakuji, že politika není přehlídkou morální krásy. Je to dosti přízemní vyvažování protichůdných zájmů. Kam vede tento kostlánovský mravní absolutism? K preferenci fanatiků, neboť ti zkorrumpovaní nejsou.
A když nejsou po ruce fanatici, tak tihle mravní kitschaři vezmou zavděk alespoň pokrytci. Pokud totiž někdo má politicky korrektní řeči, už příliš nezáleží na tom, co dělá, protože tihle inkvisitoři hodnotí hlavně veřejné projevy; skutky jsou jim do značné míry ukradené.
A Štampach zcela správně upozorňuje na to, že moralisté neváhají jít tak daleko, že demonstrují proti výsledku voleb. Ukazují tak v plné nahotě, že jsou vším, jen ne demokraty. Povinná dohoda s opposicí totiž vyprazdňuje význam voleb: K čemu jsou, když se na řešení stejně musí dohodnout všichni?
Rovněž ŠOK ve svém překvapivě lucidním kommenáři správně ukázal na dětinskost moralistů. Měli by konečně dozrát a černobílé dětské knihy nahradit barevným viděním reality. To je znak dospělosti. Obávám se však, že na to nemají. Práce bolí, denní snění je pohodlnější.
Updated.
27. listopadu 2010
Wikileaks
Julian Assange se rozhodl, že bude imitovat Lva Trockého: „In publishing the secret diplomatic documents from the foreign policy archives of Tsarism and of the bourgeois coalition Governments of the first seven months of the revolution, we are carrying out the undertaking which we made when our party was in opposition. Secret diplomacy is a necessary tool for a propertied minority which is compelled to deceive the majority in order to subject it to its interests. Imperialism, with its dark plans of conquest and its robber alliances and deals, developed the system of secret diplomacy to the highest level. The struggle against the imperialism which is exhausting and destroying the peoples of Europe is at the same time a struggle against capitalist diplomacy, which has cause enough to fear the light of day. The Russian people, and the peoples of Europe and the whole world, should learn the documentary truth about the plans forged in secret by the financiers and industrialists together with their parliamentary and diplomatic agents. The peoples of Europe have paid for the right to this truth with countless sacrifices and universal economic desolation,“ a proto soustavně zveřejňuje US tajné dokumenty.
Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.
Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).
Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.
Pozoruhodné je na tom nejvíce to, jak se stoupenci spikleneckých theorií těší především na to, že tam konečně bude důkaz pro jejich fantasmagorie. V tom je Wikileaks musely strašlivě zklamat. Co tedy Wikileaks ukazují? To, že i v demokracii je to navrch huj a vespod fuj. To možná někoho irrituje, ale čekal něco jiného? Jsme jen lidé.
Nicméně, proč o tom píšu? Protože Jezovec zcela odmítl: „Transparence moci je moc hezka, akorat ze zadna moc pokud ma fungovat stabilne, efektivne a dlouhodobe proste transparentni byt moc nemuze. Komunikace a rozhodovani musi probihat castecne v skrytu a pod poklickou aby byly opravdu svobodne.“ wilsonovský koncept otevřené demokracie: „Open covenants of peace must be arrived at, after which there will surely be no private international action or rulings of any kind, but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view,“ jehož výrazem je i Government in the Sunshine Act (1976).
Jezovec v tom není sám. Bohumil Doležal napsal: „Žijeme v zastupitelské demokracii. Zdaleka není dokonalá, ale přímá demokracie, prosazovaná jako princip, generuje totální politický chaos. Tím nechci říci, že přímá demokracie je ďáblův vynález, ale jen že se s ní musí zacházet opatrně a v rámci demokracie zastupitelské.“ Tohle je hlavní kritérium, které mne odlišuje od pravice. Apriorní nedůvěra k přímé a otevřené demokracii není ničím jiným než nedůvěrou k lidu. Demokracie je v pojetí pravice redukována na pouhý mechanism verifikace elity. A to je trochu málo.
26. listopadu 2010
Levičácká kritika Církve
Hans Küng, hlava modernistického křídla Církve, napsal rozsáhlou kritiku současného papeže k 5. výročí jeho pontifikátu. Fascinující na tom je, jak doslova papouškuje všechny výhrady mainstremových levicových medií typu New York Times. A samozřejmě zcela zamlčel vše, co se modernistům nehodí do krámu: Podle Künga má Církev hledat smíření s heretiky, včetně kalvinistických pseudocírkví, ale hlavní úkol, před nímž Církev stojí, tj. překonání Velkého schismatu (od 1054), nezmínil ani slovem. Stejně velkým úkolem je odstranění rozkolu s orientálními církvem: s nestoriány (od 431) a miafysity (od 451).
Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)
Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.
Dojemná je péče o nepřátele Kristovy: Bůh jasně ukázal, co si o nich myslí, když je vyhnal do diaspory a jejich nový stát sužuje neustálými ranami. Zavinili to svým neslýchaným rouháním: „A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!““ (Mt 27, 25)
Na druhou stranu má pravdu, že se musí změnit církevní sexuální morálka, protože je to jednak neúnosné břemeno, a jednak budí pohoršení. Středověký celibát pro všechny kněží bez výjimky by měl být nahrazen pravoslavným principem celibátu toliko ordinářů. Princip je jasný: Stejně jako evagelijní rady mladíkovi jsou určeny jen pro někoho, tak by i tradiční církevní sexuální morálka měla být přeměněna na morálku aspirace.
Skandál v Novém Bydžově
Bída bezplatných internetových právních poraden
Obrátila se na mě kamarádka s jedním dotazem. Před tím se ptala na řadě internetových bezplatných právních poraden. Její dotaz, i když trochu idealizující její reálnou situaci, zněl:
Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.
1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?
Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.
Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?
Uzavřela jsem se svým bratrancem písemnou darovací smlouvu, ve které mi daroval ideální 1/16 nemovitostí. Jsou v ní jasně určeny strany, předmět převodu i je řádně podepsána. Zkrátka je to písemná smlouva se vším všudy. Nyní jsem šla na katastr (v Praze) si předběžně zjistit, co po mě chtějí, a tam jsem dostala papír, na kterém píší, že chtějí pro zápis originál smlouvy s ověřenými podpisy a návrh na vklad musí podepsat všichni účastníci. Problém je, že jsem se o té doby s bratrancem dost nepěkně pohádala (nemluvíme spolu) a navíc bratranec před dvě měsíci zmizel neznámo kam. Mám hned několik dotazů.
1. Opravdu musím mít smlouvu s ověřenými podpisy a ne podpisy normálními?
2. Opravdu musí návrh na vklad podepsat i převodce?
3. Jak postupovat, kdyby mi odmítli převod zapsat, protože chybí jedna z těch dvou věcí.
4. Je nějaká lhůta do kdy od podepsání (či účinnosti) smlouvy se musí převod nemovisti vložit na katastr nebo tam můžu přijít se smlouvou jakkoliv starou?
5. Možná to zní nepěkně, ale vzhledem k sortě lidí, mezi kterými se pohybuje, se musím se na to zeptat. Změnila by se nějak moje situace, kdyby bratranec zemřel či byl prohlášen za mrtvého a já návrh na vklad do jeho smrti nepodala?
Obvykle se od tamních "právníků" dozvěděla (s výjimkou bodu 4, kde je situace jasná) něco a když si sama našla právní předpisy a reagovala, tak jí odpovědili zase jinak (zde a zde). Odpověď na podobný dotaz je i na další poradně jiná.
Mě tato oblast práva příliš nezajímá, takže ji asi také neporadím. Ostatně, a teď neřešme ověřenost podpisů, jak je to s návrhem na vklad do katastru po smrti převodce?
25. listopadu 2010
Smutná zpráva
Zemřel Jan Wiener. Učil mne na filosofické fakultě. Na každého, kdo slyšel jeho lidský příběh, to muselo zapůsobit.
23. listopadu 2010
Soukromé dilemma na Internetu
Dřív se podobné věci řešily v úzkém kruhu, dnes na to můžeme koukat všichni.
22. listopadu 2010
Falešné signály
JzP se mnou polemisoval. Uvedl pěkný příklad: Majitel maloobchodu jako svůj podnikatelský záměr zvolí, že bude mít nejnižší ceny široko daleko. Proto cutuje costy, kde se dá, včetně toho, že odírá zaměstance. To se JzP nelíbí a do toho obchodu přestane chodit.
Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.
Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.
Co se stalo? Vyslal falešný signál. Uvědomí si majitel obchodu, že JzP tam přestal chodit kvůli odírání zaměstnanců? Ne. Bude mít dojem, že ve svém podnikatelskému záměru nebyl zcela důsledný (vždycky jsou „reservy“) a bude zaměstnance odírat ještě více, aby mohl být ještě lacinější.
Proč? Protože si JzP popletl segment. V podnikání hraje primární roli cena a kvalita produktu. To, jak se toho dosáhlo, je druhotné. Chce-li tedy JzP obrátit pozornost na tyto druhotné aspekty podnikání, musí překonat svou lenost a být aktivní: pomoci tamním zaměstnancům zorganisovat odbory, zorganisovat boycott takového obchodu apod. Jinak toto pasivní hraní si na slušnost nikdo nepochopí.
21. listopadu 2010
Slušnost v politice
Jedním z důvodů, proč nemám rád diskusse na Internetu, je to, že pokud člověk vše nevysvětlí jako v mateřské škole, tak mu to vždy někdo omlátí o hlavu. Důvod? Neochota opravdu diskutovat a místo toho snaha získat lacino nad soupeřem převahu a body.
Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.
A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.
Takže když jsem napsal: „Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální,“ tak se mi na hlavu sneslo neuvěřitelné množství kritiky, že popírám slušnost v politice. Při tom něco takového jsem vůbec netvrdil. Kdyby mí opponenti uměli číst (Václav Žák: „ukázalo se, že čeští vysokoškoláci neumějí – číst. Tím se samozřejmě nemyslí, že by neznali písmenka. Ale uniká jim smysl textu.“), tak by věděli, že jsem hovořil o podstatě (lat. substantia, řec. ὑπόστᾰσις) politiky, resp. podnikání. A tím není slušnost, to je pouhý akcident neboli bonus. Slušný politik nebo podnikatel je plus, ale politika nebo podnikání nemůže být hodnoceno podle slušnosti, nýbrž podle svého účelu. Pokud politiku nebo podnikání hodnotím podle slušnosti, sklouzávám do morálního kitsche a vyprazdňuji ji na morální přehlídku krásy. Jinými slovy, zkorumpovaný odborník je prospěšnější než nezkorumpovaný fanatik. Korrupce se dá do značné míry ohlídat (např. teamovostí), fanatism nikoliv.
A Starému pánovi vzkazuji, že realism v politice i v životě ≠ sociální darwinism, což je redukce sociologie na biologii. A já jsem holista. Nikdy jsem neřekl, že slušnost do politiky nepatří, jak tam z neznámého důvodu čte on, nýbrž že slušnost není κριτήριον politiky. O sociologii politiky jsem nemluvil, nýbrž o politologii, tedy o abstraktnější vědě.
Nový předseda KDU-ČSL
Přiznám se, že máloco mne dokáže rozčílit tak jako další orgie ostrakismu. Novým předsedou KDU-ČSL byl zvolen Pavel Bělobrádek a Pravda a láska na něj okamžitě uspořádala hon. Důvod? 3 roky starý článek, o kterém Lucerna wikipedie referovala již před 2,5 lety, kdy officiální media v jejich typické přezíravosti nějaký prosťáček nezajímal. Je to důkaz toho, že číst LW se vyplatí.
Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.
Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.
Snad nejhorší odsudek měly nyní už otevřeně kryptokommunistické „Britské“ listy, že i příslovečně intolerantní Věru Tydlitátovou nechaly daleko za sebou. Oproti mínění kryptokommunistově není zvolení Bělobrádka nějaké „směřování strany k nahnědlým siláckým vodám“, nýbrž vale pokusu o imitaci CDU – silné občanské strany. S Bělobrádkem se strana bude orientovat tvrdě křesťansky a, řekněme to otevřeně, katholicky. To znamená stop potratům, emancipaci gayů a leseb a sexuální výchově. Pokud se to někomu nelíbí, nechť si laskavě nestěžuje na politiku, ale na křesťanství jako takové.
Zděšení zavládlo i v Deníku Referendum, který prohrál svůj boj o přeměnu KDU-ČSL na křesťansko-sociální stranu s Hovorkou v čele. Sorry mládenci, ale KDU-ČSL roli levicové TOP 09 sehrát nemůže, což bylo jasné už od počátku.
17. listopadu 2010
Polemika s Kreutzfeldem
Leon Kreutzfeld napsal na DS polemiku s mým článkem. Toto je má reakce:
Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.
Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.
A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.
UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.
A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.
Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.
Nepřímo označil mou podporu pražské koalici ODS–ČSSD („Ať ukáží, co umí.“) za politikaření bez ducha. Jenže politika není o morálce, není o hledání ducha. Politika není nedělní škola. Je to dosti přízemní vyvažování zájmů. Hledat slušnost v politice je jako hledat slušnost v obchodu a hodnotit něčí podnikání podle toho, jak je morální.
Opět se ukazuje zhoubnost českého něcařství. Čechům bytostně chybí religiosita, tak si ji nahrazují planým moralisováním tam, kam to nepatří. Všichni ti ohniví kazatelé proti zkaženosti ODS a ČSSD si spetli povolání. Měli by se nechat zaměstnat nějakou drobnou evangelickou církví. Tam by jejich kázání bylo smysluplnější.
A krajně urážlivé je na tom ten dvojí metr. Jako kdyby kmotři TOP 09 byli něco lepšího jen proto, že mají přímou linku na média a ODS i ČSSD ne. Jako kdyby byl takový rozdíl, zda se udržují staré penězovody nebo naváží nové typu „ekologický supertendr, privatizace části financí na důchodovém účtu, církevní restituce, respektování zájmů farmaceutických firem, neprůhledné armádní zakázky“. Nebo ten poukaz na to, že „Praze vladne dlouho porad ta sama parta“. Když to tak lidé chtějí, který povýšenec si je troufne mistrovat? Radnice se vymění, pokud si to lidé přejí. Ve volbách. Ne, když to pár falešných kazatelů křičí v mediích.
UK se od zbytku Evropy odlišuje, protože má jednokolový jednomandátový relativní většinový systém. Až budeme mít podobný systém v ČR, budeme se UK blížit více než dnes. Ale obávám se, že francouzský stín dvou kol nebudeme schopni mentálně překročit.
A proč ČR hned přepjatě přirovnávat k Střední Africe? Mnohem více se podobáme třeba Itálii. A květnová konservativní revoluce ukázala, že demokracie má v ČR cenu. Pokud máme špatný systém voleb do obecních zastupitelstev, nemůžeme čekat zázraky. ODS se strategicky rozhodla, že nepřipustí v Praze etablování TOP 09. Tomu se žádný analytik nemůže divit, protože by tím oslabila své posice na hodně dlouho.
Doufám, že Pravda a láska bude poražena, stejně jako byla poražena v televisní revoluci. Jak by řekl radikální kritik: V opačném případě elitářství diskrétních elit NWO opět zvítězí nad demokracií prostých neprivilegovaných lidí.
Pravda a láska znovu zasahuje
motto: „Dřív vládnul Praze Bém. Byl to psychiatr a bylo to na hlavu. Teď vládne Praze Bohuslav Svoboda. Je to gynekolog. A je to na píču.“
Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.
Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila.“ Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.
Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.
V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.
Nikdy jsem nebyl stoupenec pravo-levých koalic. Avšak to, co momentálně předvádí Pravda a láska, je už trochu moc. Pražská koalice ODS–ČSSD je stejně legitimní jako koalice ODS–TOP 09 nebo koalice ČSSD–TOP 09.
Přední kommentátor Pravdy a lásky, Jindřich Šídlo, píše: „Praha bude mít koalici, kterou si nezvolila.“ Jak to? Copak v zastupitelstvu snad nemá většinu? „A bez mimořádných pražských výsledků na úrovni 40 procent nemá ODS fakticky šanci nikdy vyhrát sněmovní volby v celé zemi.“ Při vší úctě k Praze, je to jen desetina republiky. Vládnout zemi pomocí Prahy je vrcholem odporného pragocentrismu; rozumnější je mít podporu rovnoměrně rozloženou všude.
Pravda a láska tedy opět, jako před 10 lety za televisní krise, vyhlásila demokracii válku. Od 4 hodin se dnes bude konat demonstrace proti koalici ODS–ČSSD v Praze. Což takhle pro jednou respektovat výsledky voleb? Věra Tydlitátová má pravdu: „Ale voliči ODS a ČSSD jsou naštvaní neprávem. Mají, co chtěli. Pozdě chodit ke svatému Václavu demonstrovat a volat o pomoc. Krleš! Krleš! Kreleš!“ Ano, když někdo volí radniční strany, nemůže očekávat, že se radnice promění. To je elementární zákonitost politiky.
V mediálním jednorozměrném šílenství je příjemným osvěžením hlas Jiřího Paroubka. Po krachu Zelených ve sněmovních a krachu nových stran (VV a TOP 09) v senátních volbách chce Pravda a láska zase hlavní politický konflikt mezi pravicí v. levicí nahradit pseudonáboženským sporem mezi „slušnými“ a „neslušnými“. Tohle štěpení se jí daří, jde napříč stranami, v ČSSD je např. Paroubek a Vyvadil pro opposiční smlouvu, Sobotka a Rath pro Pravdu a lásku. Ale politika není neumělá náhražka náboženského života. Politika je o zájmech.
Nejstarší používaný zákon
Jeden mladý advokát objevil, že nejstarší používaný zákon v ČR je zákon č. 255/1921 Sb. z. a n., kterým se zavádí 24 hodinové počítání času (původní návrh, usnesení senátních výborů, rozprava v poslanecké sněmovně, wiki):
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.
„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.
Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“
Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro službu vojenskou a pro podniky sloužící veřejné dopravě (železnice, paroplavbu, poštu, telegrafy, telefony a pod.) zavádí se počínaje dnem 1. června 1921 24hodinové počítání času tím způsobem, že hodiny počítají se od půlnoci k půlnoci.
§ 2.
Vláda se zmocňuje zavésti nařízením toto počítání času i v ostatních oborech života ve státě.
§ 3.
Zákon tento stává se ihned účinným a provedou jej všichni členové vlády.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Husák v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.
Dr. Fajnor v. r.,
též za ministra Dra Mičuru.
Černý v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Husák v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.
Dr. Fajnor v. r.,
též za ministra Dra Mičuru.
„Posl. inž. Jung (pokračuje): To je právě příznačno pro poměry, že se teď zabýváme zavedením 24hodinového počítání času, když již od 1. června bylo zavedeno na drahách. Jen sněm pokulhává vzadu. Hodiny, jež nám tu bijí, neukazují ještě 24 hodiny. Snad vůbec neodbíjejí hodin, jsme zde, jak se zdá, velmi šťastnými lidmi, alespoň v tomto sále.
Ptáme-li se po příčině, proč toho bylo třeba, aby bylo zavedeno 24 hodinové počítání času, zda toho je tak naléhavá potřeba, tu, jak se zdá, spočívá nejnaléhavější potřeba i při této věci v napodobování velkého bratra na Seině. Protože má Francie 24 hodinový den, musí jej přirozeně míti i Československý stát. Když ten francouzský kohout kokrhá na kulturním smetišti, nemůže přece český lev zůstati pozadu.“
Pokud někdo nalezne ještě starší používaný zákon, budu rád.
14. listopadu 2010
Demografická katastrofa
Zatímco k výronům špatného zažívání z pera Miroslav "Tarase" Kodeta nemá sebemenšího smyslu se jakkoliv vyjdřovat, Kapitánův alarmism si kommentář zaslouží. Nejprve suchá fakta z ČSÚ:
Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348
Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.
Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.
Porodnost v českých zemích:
1919 : 189 675
1920 : 244 668
1921 : 257 281
1922 : 248 728
1923 : 241 230
1924 : 228 894
1925 : 225 555
1926 : 219 802
1927 : 208 711
1928 : 208 942
1929 : 203 064
1930 : 207 224
1931 : 196 214
1932 : 190 397
1933 : 176 201
1934 : 171 042
1935 : 161 748
1936 : 157 992
1937 : 155 996
1938 : 163 525
1939 : 192 344
1940 : 218 043
1941 : 208 913
1942 : 199 259
1943 : 225 379
1944 : 230 183
1945 : 194 182
1946 : 210 454
1947 : 206 745
1948 : 197 837
1949 : 185 484
1950 : 188 341
1951 : 185 570
1952 : 180 143
1953 : 172 547
1954 : 168 402
1955 : 165 874
1956 : 162 509
1957 : 155 429
1958 : 141 762
1959 : 128 982
1960 : 128 879
1961 : 131 019
1962 : 133 557
1963 : 148 840
1964 : 154 420
1965 : 147 438
1966 : 141 162
1967 : 138 448
1968 : 137 437
1969 : 143 165
1970 : 147 865
1971 : 154 180
1972 : 163 661
1973 : 181 750
1974 : 194 215
1975 : 191 776
1976 : 187 378
1977 : 181 763
1978 : 178 901
1979 : 172 112
1980 : 153 801
1981 : 144 438
1982 : 141 738
1983 : 137 431
1984 : 136 941
1985 : 135 881
1986 : 133 356
1987 : 130 921
1988 : 132 667
1989 : 128 356
1990 : 130 564
1991 : 129 354
1992 : 121 705
1993 : 121 025
1994 : 106 579
1995 : 96 097
1996 : 90 446
1997 : 90 657
1998 : 90 535
1999 : 89 471
2000 : 90 910
2001 : 90 715
2002 : 92 786
2003 : 93 685
2004 : 97 664
2005 : 102 211
2006 : 105 831
2007 : 114 632
2008 : 119 570
2009 : 118 348
Z toho jasně vidíme, že žádná demografická katastrofa, jak nás alarmisté straší, se jednoduše nekoná. Dalším nesmyslem je tvrzení, že porodnost v českých zemích jakkoliv ovlivnila antikoncepční pilulka. První hormonální antikoncepcí na světě byl, jak známo, Enovid v roce 1960. Jenže ten nebyl v ČSSR k dostání. První čs. antikoncepční pilulkou byl až Antigest v roce 1965. A jak každý vidí prostým okem, v polovině 60. let k žádnému demografickému zlomu nedošlo.
Největší počet obyvatel v historii tak české země měly v roce 1944: 11 109 341. A nacistická okupace je tak zřejmě ideálem sociálních darwinistů dodnes. Husákovské překonání 10 millionové laťky nebylo způsobeno ničím jiným než zopakováním sociální korrupce z dob německé okupace. K 1. 7. 2010 měla ČR 10 515 818 obyvatel, tedy více než kdykoliv za kommunismu, včetně normalisace, a téměř tolik jako v roce 1945, před vyhnáním Němců. Chce to méně blábolení a více faktů.
Dissidenti v uvozovkách
Když člověk píše zásadní texty, tak si musí dávat pozor i na maličkosti. Petr Hájek napsal vynikající text, bohužel v něm dal průchod své osobní animositě: „Plastici, Jan Ruml a další bývalí hrdinní „disidenti“ doby nesvobody“. To mu hned všichni nepřátelé lidských práv otloukli o hlavu, aniž by se jakkoliv namáhali k textu vyjádřit meritorně, protože by museli přiznat své sympathie k fascistickému omezování politických práv nepohodlným. Je škoda, že si Hájek nedal pozor, protože lepší liberální obrana lidských práv tady a teď není.
Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.
Liberální Hrad se pak utkal v debatě s hrdinou z dob kommunismu. Je více než smutné, když někteří bývalí dissidenti dávají zpětně za pravdu kommunistům, že jim nešlo o svobodu pro všechny, nýbrž toliko o výhody pro sebe (monopolisaci veřejného prostoru a pronásledování nonkonformistů). To je asi největší zklamání, které přinášejí.
13. listopadu 2010
Zemřel Miroslav Plzák
Přes všechny kontroverse kolem jeho osoby si myslím, že bez něj tady bude hůře a smutněji. Nekrolog Lidových novin.
12. listopadu 2010
Zpytákům od jejich velmistra
The intuitive mind is a sacred gift and the rational mind is a faithful servant. We have created a society that honors the servant and has forgotten the gift.
Albert Einstein
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)