29. března 2009

BBC a arabsko-židovský konflikt

Antonín Kostlán: "Opusťme však Vatikán, a věnujme ještě chvilku pozornost vlasti biskupa Williamsona, kterou je Velká Británie. V této krásné a svobodymyslné zemi se slina antisemitské nenávisti obrací v těchto dnech především proti zdejší státní televizi BBC, což je přinejmenším paradoxní, protože tato televizní stanice neproslula nikdy přílišnou objektivitou při referování o arabsko-židovských konfliktech, takže musela mnohdy čelit oficiálním izraelským protestům." Čti: "Nebyla hlásnou troubou israelské propagandy, což se vedení tohoto militaristického státu s atomovou bombou nelíbilo."

28. března 2009

Jak to bylo v Gaze

Ve čtvrtek 19. března 2009 přinesl Arec skandální výpovědi vojáků IDF a akci v Gaze. Hned se samozřejmě našli spin-doktoři, kteří se je snaží bagatelisovat. Zajímalo by mne, zda by si Goldmann troufnul svá kritéria applikovat na výpovědi z druhé světové války.

Ernst Jünger (1895–1998)

Vedle potomního nacisty Carla Schmitta (1888–1985) byl jedním z hlavních architektů konservativní revoluce Ernst Jünger (1895–1998). Podívejme se blíže na tohoto myslitele, který zaujal i největšího filosofa 20. století, Martina Heideggera (1889–1976), takže napsal: „Der Arbeiter od Ernsta Jüngera je na základě základní metafyzické pozice Nietzscheho vytvořená metafyzika správně pochopeného … imperiálního ,komunismu‘.“

Jüngerův 103letý život se vyznačoval pozoruhodnými obraty: byl vojákem francouzské Cizinecké legie, nositel nejvyššího německého vojenského vyznamenání v první světové válce, antisemita a narkoman. Ale nejdůležitější je fakt, že ačkoliv měl krajně pravicové názory, nikdy se nenechal zkorumpovat nacisty (na rozdíl od Schmitta). Je proto živoucím důkazem falešnosti these trockistů a jiných kommunistů, kteří kladou mezi krajní pravici a nacism rovnítko.

K jeho neznámějším pracem patří In Stahlgewittern (1920), Der Arbeiter (1932), Der Waldgang (1951) a Eumeswil (1977). Jeho poslední knihou jsou Die Schere (1990), které vydal 70 let po své prvotině.

V roce 1938 mu NSDAP udělila zákaz psaní. Ten byl obnoven v roce 1945 britskou okupační správou, s odůvodněním, že se naprosto nedostatečně účastnil odporu proti nacismu. Svou knihu Der Friede (1947) proto vydal v zahraničí.

V 50. letech byl rehabilitován, aniž by se musel zříci svých předchozích názorů, a dostal mnoho ocenění a vyznamenání. V roce 1984 promluvil na připomínce bitvy o Verdun společně se svými obdivovateli, Mitterrandem a Kohlem. Ve 101 letech konvertoval z protestantství na katholictví.

Z historie Počátků

Počátky jsou městem v pelhřimovském okrese. V roce 1874 tam byla zřízena měšťanka. Jejím ředitelem byl v letech 1939–42 sokolský funkcionář Richard Zvánovec. Dne 4. března 1942 byl zatčen Gestapem. Dne 22. září 1942 zemřel v Mauthausenu a jeho manželka, Zdeňka Zvánovcová, dne 29. října 1942 v Osvětimi.

27. března 2009

Les Particules élémentaires

Il y a des mois j’ai lu un roman de Michel Houellebecq, Les Particules élémentaires. Je crois que c’est son meilleur texte. Il l’a écrit après son premier roman, Extension du domaine de la lutte. Les héros sont deux frères, Bruno et Michel, mais les deux sont très differents : Bruno est normal, Michel est génial. Le roman décrit leur vie de la naissance à la mort et il finit par de la science-fiction. Une bonne place est donnée à l’histoire d’amour entre Bruno et Christiane. Le roman est une critique des années soixantes et soixante-dix avec toute leur permissivité. Houellebecq dit que la permissivité dévaste la société.

Updated.

Netradiční pohled na komunistické zločiny

Z pera Tomislava Sunice.

Doposud však bylo vyvinuto jen málo úsilí o analýzu komunistického systému v rámci moderní genetiky. Jak si totiž dále ukážeme, komunistický teror byl přinejmenším v určitých svých etapách disproporcionálně zaměřen proti příslušníkům vyšších tříd. Z genetické perspektivy to značí, že působil dysgenickým efektem na genofond populací, jež mu padly za oběť, což zapříčinilo celkový pokles genetické kvality populace prostřednictvím odstranění vyšších tříd.

26. března 2009

Krejčíř v. Česká republika

Jak informoval Tomáš Pecina, Česká republika byla dnes, tj. 26. března 2009, odsouzena (DOC) Evropským soudem pro lidská práva, že porušila tyto články evropské úmluvy o lidských právech:

čl. 5 odst. 3
Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčení.
čl. 5 odst. 4
Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.

ESLP neshledal porušení lidských práv Krejčíře příliš závažným, protože ČR odsoudil toliko k náhradě nákladů řízení ve výši 5 000 €. Přesto je to však závažné rozhodnutí, neboť se týká něčeho jiného než čl. 6 odst. 1 úmluvy.

Updated.

23. března 2009

Nefunkčnost Google

Rok 2009 bude zřejmě pro Google kritický. Postihlo ho několik velkých výpadků, kterými byla dříve pověstná jen Wikipedie. Právě nyní nefunguje Google Calendar. Zatímco heslem Web 2.0 byl přechod applikací na web, zdá se, že nastala doba právě opačná: Vrátit se k stand-alone applikacím.

Stanislav Markelov

Je vždy zvláštní, když se člověk dočte, že zemřel někdo, kdo byl mladší než on sám. V případě Stanislava Markelova je to o to hroznější, že byl zavražděn. Zdá se být skoro jisté, že byl zavražděn z politických důvodů: Byl to advokát Anny Politkovské. Úděsné vysvědčení pro Putinův régime.

Tupí, necivilisovaní divoši

Via Vrba. Přetiskuji bez diakritiky, jen s korrekcí některých chyb.

Neco o primitivech v dzungli, patrne jsem vam to dosud nenapsal. v jedne indianske vesnici na brezich amazonky ziji zcasti civilizovani indiani, zduraznuji zcasti, poznate proc a jak je tezke z techto divochu udelat lidi. tato vesnice je v kontaktu se svetem, maji dokonce tv i kdyz elektrinu odmitaji. nuze divala se cela vesnice na zpravy ze sveta. zrovna probihalo humanitarni bombardovani gazy. brazilci toho ukazali vice nezli americani, cili jak my rikame severoamericani nebot americani jsme i my brazilici. ovsem kanadane jsou take severoamericani, ale jak tedy gringos yankees spisovne nazvat? byly tam zabery zmrzacenych deti, utrzene ruce a nohy atd. indiani vyskakovali, sermovali rukama, kriceli a plakali. indianky vsechny plakali a odvracely se od obrazovky, nesnesly pohled na vedlejsi ucinky humanity. a jeden indian mi rekl --my nezabijeme ani zvire, kdyz si myslime, ze by mohlo mit mladata. inu tupi divosi, jen zcasti zcivilizovani a mozna i nezcivilizovatelni...

Lamentace nad svobodou projevu

Ve svém novém článku paní Tydlitátová využívá vulgárního a rasistického prostředí internetových diskusí k tomu, aby se zase po svém způsobu navážela do svobody slova a projevu. Pro jistotu k článku zrušila diskussi. ;-)

22. března 2009

Jsme na cestě k post-materialistickému světu?

Jiří Pehe napsal brilantní analýzu současného tržního materialismu. Opět uvádím pár vyňatků:
Není divu, že stále větší množství lidí podlehlo iluzi, že hlavním smyslem života je spotřebovávat. Že ve světě, v němž může lidský rozum zajistit více méně bezstarostnou existenci pro stále větší množství lidí, je nakonec hlavním smyslem spotřebovat—pokud možno co nejpříjemněji a co nejbezstarostněji—i náš život.

(...)

Zdá se, že se tak cosi zásadního mění i ve společensko-psychologických předpokladech, na nichž stojí celý náš systém bezuzdného konzumu, jenž zdánlivě nepotřebuje vyšší hodnoty. Modla růstu dává jistý smysl pouze v případě, že hospodářství—a tím i naše osobní bohatství—neustále roste na základě racionálních faktorů.

Analysa perské otázky

Ondřej Šlechta na Délském potápěči analysoval nedávné kroky Baraka Obamy. Domnívám se, že se přitom dopustil několika podstatných omylů.

Předně, muslimské státy jsou theokratické. Nacionalism tam hraje ještě mnohem menší roli než v Evropě, a to je co říci. Vzájemný vztah mezi Araby a Peršany tak není podmíněn ethnicky, nýbrž nábožensky, jako vztah mezi sunnity a šíity.

Persie nesousedí s žádným nemuslimským státem, kromě Arménie. A s tou má přátelské styky. Huntingtonovské paradigma je tedy vyvráceno samotnou realitou.

Jinak se však nutno se Šlechtou souhlasit, že neokonservativní povyk válečných štváčů je směšný a že je výrazem paniky z toho, že neokonservativism byl vykázán na smetiště dějin.

21. března 2009

Nejslavnější rozhovor biskupa Richarda Williamsona

Protože se o rozhovoru biskupa Richarda Williamsona pro švédskou televisi neustále diskutuje, našel jsem si čas, abych ho našel a poslechl. Kommentář vám k tomu neposkytnu, neboť to zakazuje české trestní právo. Martin C. Putna: "Popírání holocaustu má pro porozumění problému jedině tu „výhodu“, že to je hovadství zřetelné, všeobecně srozumitelné."

Brutální humor

20. března 2009

Problém s Krystlíkem

Hlavní problém s články Tomáše Krystlíka je ten, o němž se učí již v úvodu do studia historie v každém vysokoškolském kursu historiografie hodném toho jména: heuristika. Tomáš Krystlík píše à la thèse: Češi jsou špatní, a proto se nám každá pomluva, kterou naleznu v pramenech, hodí do krámu, bez ohledu na to, zda je pravdivá či nikoliv. Tím ale škodí své ústřední snaze, která je vysoce chvályhodná: Napomoci sebereflexi českého národa.

Tak ve svém posledním článku vedle klade bolševické pomluvy běločechů a nepodložené zkazky neznámých sudetských Němců (typický příklad kolektivně tradovaných horrorů, tak známých z koncentračních táborů druhé světové války) na jedné straně a opravdové hrůzy pozemkové reformy a smutné poválečné osudy arisace na straně druhé.

A v neposlední řadě, pokud o něčem píšu, tak bych měl znát správnou terminologii. Zcizit opravdu neznamená ukrást (DOC).

17. března 2009

Nebyl jsem komunistou, nemusím být antikomunistou

Zajímavá úvaha.

Václav Bělohradský o společnosti konzumu

Filozof, sociolog a politolog Václav Bělohradský (navazujícím ve svém díle na Husserlova a Heideggerova žáka Jana Patočku) vypráví v tomto zajímavém rozhovoru o součásné společnosti konzumu. Vybral jsem pár úryvků:
To, co si dneska říká levice, je pravice s pozlátkem žvástu o sociálním státu.
My Evropané jsme jen lidi, gens v [americkém] impériu, ale měli jsme šanci být populus v Evropě. Rozšířením jsme ji však promarnili, protože noví členové EU jsou proti politické Evropě, chtějí raději být gens pod ochranou imperiální moci Světového Demokrátora.
Za přívlastkem neideologický se schovává vůle odpolitizovat výkon moci a to znamená vždy jen jedno: tím, že vyhlásím hlediska svých odpůrců za „ideologická“, mohu obejít hledání konsenzu ve veřejném prostoru pro hlediska, která já sám hájím jako hlediska Celku. Demokratická politika je boj o hegemonii, a to znamená, že různé části společnosti mezi sebou bojují o právo vyhlásit své instance za legitimní z hlediska Celku, vystupovat jako lid, demos. Pojmy, jako pravda, dobro, řád, právo, krása, jsou vždy jen dočasnou vítěznou inkarnací hegemonií; jsou to úspěšné rétoricko-mocenské konstrukce, které reprezentují hledisko Celku v určité konstelaci. Každá nová hegemonie vyvrací hegemonii starou, je výsledkem politického boje, střetu mocenských strategií. Nepolitičnost je vždy podvod — předstírá se, že pravda (hlavně garantovaná mašinérií vědy), tělo, moralita, krása jsou nepolitické pojmy, že mají svou věčnou esenci.
Update: Brilantní esejí k zamyšlení od V. Bělohradského je i "Soumrak multikulturalismu", dostupná zde.

14. března 2009

Rachel Corrie má možná nástupce

Téměř přesně 6 let po zavraždění Rachel Corrie postřelila IDF Američana Tristana Andersona, protestujícího proti Zdi v palestinském Niilinu. Video. Zpráva.

V Rusku větší svoboda než na Západě?

V novém zajímavém článku na Délském potápěči cituje Srdja Trifkovič Dimitrije Rogozina:
Pokud se severní civilizace míní bránit, musí být jednotná a do svých řad zahrnout jak Ameriku, tak i Evropskou unii a Rusko. Jestliže se totiž nespojí, budou poraženi jedni po druhých.

A dodává: "Naznačuje to, že dnešní Rusko je v určitých ohledech svobodnější než Spojené státy nebo Evropská unie, žádný americký nebo západní diplomat jeho postavení by si totiž nemohl dovolit učinit podobné prohlášení".

Na tom IMHO něco je. Ruská politická scéna rozhodně není tak zatížená politickou korrektností jako zbytek západního světa.

Myšlenka sama, tj. idea "severní civilisace" místo "eurasijského blouznění" (© Peters) se mně osobně zdá být pravdě podobnější, "biologicky" se linie našeho budoucího přežití skutečně táhne spíš zde než mezi "Západem" a "Východem" jak jsou historicky rozděleny v Evropě. S autorem (pravoslavný Srb) jeho extrémně antiislámský a anti-cokolimimonašicivilisaci postoj nesdílím, byť ho po zkušenostech z Jugoslávie 90. let chápu.