Italská Terri Schiavo

Málo známý je osud Eluany Englaro, která byla stejně jako Terri Schiavo usmrcena zvlášť trýznivým způsobem, smrtí hladem a žízní. Je fascinující, jak se nenapravitelní levičáci, jako je třeba Václav Bělohradský, radují nad touto smrtí. Euthanasie ano, ale proč tak nelidským způsobem? Pokud obě ženy z neznámého důvodu musely zemřít, proč ne civilisovaně? I odsouzenec na smrt je popraven lidštěji.

Polemika s Bělohradským.

Střízlivý pohled na StB

Jan Frolík (* 1947): "Státní plánovací komise měla ve společnosti daleko větší moc než Státní bezpečnost."

O stíhačkách

Milliardy nemáme na rozhazování.

Ozvěny předvolební campagne

Tak už o ní vědí i na Islandu.

Sochor v. ČSSZ

Ačkoliv poslední doba byla bohatá na události, rád bych se vyjádřil ještě k jedné. Nález ústavního soudu Sochor v. ČSSZ (PDF; v NALUS dosud není) pokládám jednoznačně za správný, kritiku ze strany ČSSD za neuvěřitelnou. Když ÚS vyhoví prosťáčkovi, tak ze sebe nedělá III. komoru Parlamentu, ale právě naopak, než jak si Mládek plete.

Banho tcheco

Podle Golga výraz brasilské portugalštiny "banho tcheco" znamená "mýt se málo", případně "nemýt se vůbec". Podle brasilského slovníku to však znamená něco úplně jiného: "mýt si pouze genitálie" + "mýt si podpaždí". To mi přijde pravděpodobnější. Podle Golgova výkladu ten výraz pochází ze 30. let 20. století. Nesmíme zapomínat na to, že v té době byla v Československu nižší životní úroveň než v Latinské Americe. Tekoucí voda nebyla zdaleka samozřejmostí. Čeští dělníci si tak do Latinské Ameriky přivezli své návyky z domoviny, kdy se mylo v pracně získané vodě ze studny.

A vy zase bijete černochy

Ruský způsob "argumentace" vystihuje následující vtip:

Hlas Ameriky se ptá sovětského rádia: Je pravda, že v obchodech nic nemáte? Za tři dny dostane odpověď: A vy zase bijete černochy.

Tak v debatě o diskriminaci Romů ČR Vodník argumentuje novým britským zákonem o elektronických kommunikacích, aniž by si jej přečetl. Nebo si snad myslí, že autorské právo je možné ignorovat?

Česká segregace ve školství

Současný stav českého školství byl zaveden zákonem č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol, který ZDŠ přejmenoval na ZŠ a v § 23 odst. 3 stanovil: Do základních škol pro mládež vyžadující zvláštní péči, do zvláštní školy a do pomocné školy zařazuje žáky národní výbor.

Zvláštní škola byla v § 26 odst. 1 definována takto: Ve zvláštní škole se vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat na ostatních školách, pomocná škola v § 27: Pomocná škola poskytuje základy vzdělání obtížně vzdělavatelným žákům s takovými nedostatky rozumového vývoje, pro které se nemohou vzdělávat ani ve zvláštní škole. Obsah výchovné činnosti se zaměřuje především na vypěstování návyků sebeobsluhy, osobní hygieny a na rozvíjení základních pracovních dovedností s předměty denní potřeby. V praxi byla zvláštní škola segregovaná škola pro Romy, zatímco pomocná škola byla pro debily (IQ 50–85; politicky korrektně mírně nebo lehce mentálně znevýhodněný), imbecily (IQ 25–50; politicky korrektně (středně) těžce mentálně znevýhodněný) a idioty (IQ 0–25; politicky korrektně hluboce mentálně znevýhodněný).

Na tom se nic nezměnilo dodnes, ačkoliv § 185 odst. 3 nového školského zákona zvláštní školy zrušil a pomocné školy přejmenoval na základní školy speciální. Odborná školská veřejnost tak byla zaskočena rozsudkem evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku D. H. a ostatní v. ČR z 13. 11. 2007 (PDF), který odsoudil ČR za přetrvávající segregaci Romů. Nic se totiž nezměnilo: zvláštní školy existují dál, jen se jim neformálně říká základní školy praktické a pedagogicko-psychologické poradny radí (de facto rozhodují, souhlas rodičů je formální, neinformovaný) romským rodičům, aby do nich své děti zařazovali. Výsledek je, že do ZŠP chodí 26 % romských dětí, ale jen 8 % neromských.

Příčina je jasná: názor odborníků, že Romy je třeba segregovat. V UK je cca 100 000 Romů, přesto odborník neváhá konstatovat, že Podobně od pracovníků britského ministerstva školství víme, že v jejich zemi je téměř 30 procent Romů a dalších přistěhovalců negramotných, aniž by se chystala koncepce, jak daný stav nějak zásadně měnit, kde Romy dovedně zahrne mezi Romy a další přistěhovalce po vzoru koňskoskřivánčí paštiky vyrobené v poměru 1 : 1.

Co s tím? Buď chceme být součástí západní civilisace, nebo chceme být součástí ruské zájmové sféry. Pokud to první, tak si musíme uvědomit, že přes názor odborníků, kteří jen replikují dávno zastaralé názory, že segregace není cesta. ESLP (nějaký zmatený soud) to konstatoval jasně. V případě druhém budeme i nadále odborníky označovat za aktivisty, neboť lidská práva (zde lidská důstojnost) nic neznamenají.

Prvorepublikové dědictví.

Ad usum Delphini

64svazková sbírka klassiků (1670–98) pro potřeby syna Ludvíka XIV. byla očištěna od nevhodných výrazů. Např. Racineova Esther byla očištěna takto: Místo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de son lit bylo Lorsque le roi, contre elle enflammé de dépit / La chassa de son trône ainsi que de sa court. Největším expertem na podobnou očistu byl Thomas Bowdler (1754–1825), který purifikoval Shakespearea.

Nová doba přináší nové problémy. Ruští spisovatelé adaptovali/plagiovali pro potřeby kommunistické výchovy Le avventure di Pinocchio (1883) Carlo Collodiho jako Золотой ключик, или Приключения Буратино (1936) Alexeje Tolského, The Wonderful Wizard of Oz (1900) L. Franka Bauma jako Волшебник Изумрудного города (1939) Alexandra Volkova a The Story of Doctor Dolittle, Being the History of His Peculiar Life at Home and Astonishing Adventures in Foreign Parts (1920) Hugha Loftinga jako Айболит (1929) Korneje Čukovského.

Opačný osud potkal Honzíkovu cestu (1954) Bohumila Říhy (1907–1987). Myslím, že tato bowdlerisace byla zcela zbytečná. Jiná je otázka rasových a interethnických vztahů. Uncle Tom's Cabin; or, Life Among the Lowly (1852) Harriet Beecher Stoweové utvrzuje v rasových stereotypech. To samé Doctor Dolittle: For the Prince's face had turned as white as snow, and his eyes, which had been mud-colored, were a manly gray!

A tím se dostáváme k Josefu Ladovi (1887–1957), který žil v době, kdy byl rasism (v animované versi (kolem 3. minuty) není ethnicita zmíněna) a antisemitism naprosto běžný. Když byl v roce 2005 Kocour Mikeš (1936) vyřazen ze seznamu doporučené četby, příliš pozornosti to nevyvolalo. Opak nastal prohlášením Roma Realia. To byla megaudálost, která na Facebooku i jinde vyvolala poprask. Václava Miku nepodpořil prakticky žádný romský spolek, od svých nejasných slov se nakonec distancoval i sám autor. MŠMT navrhuje Mikeše používat pouze jako studijní pomůcku pro xenofobii.

Nemá však Miko pravdu? Samozřejmě, že má. Kocour Mikeš utvrzuje české děti v stereotypech o Romech naprosto stejně jako Chaloupka strýčka Toma americké děti v stereotypech o Afroameričanech. Řešení? Nečíst Kocoura Mikeše mi přijde jako ochuzení. Proto se mi zdá lepší postupovat jako kommunisté v roce 1972 při natáčení večerníčku: Rasistickou větu škrnout.

Na celé affaiře tak zůstává překvapivá pouze síla odporu k Mikově iniciativě. Zřejmě je xenofobie v Češích zakořeněna více, než by nám bylo libo. Saša Uhlová to pojmenovala přesně: Absurdní mediální kauza „Kocour Mikeš“ mohla vzniknout jen proto, že představuje přesně to, po čem mnozí lidé touží. Možnost prezentovat beztrestně své předsudky a spolu s ostatními se utvrzovat v tom, že je to normální.

Updated.

Konservativism, liberalism a socialism

Cynik píše: "Omlouvám se všem politologům a politikům, které jsem výše uvedeným prohlášením zvedl ze židle a kteří nyní o překot brebentí, že Kaczyński nebyl konzervativec, ale socialista – v ekonomické a hospodářské části politiky samozřejmě ano, ale ekonomická část politiky pro mne není a nikdy nebyla zas až tak důležitá, pokud je vedena konzistentně a lidsky."

Česká média jsou ovládána zdivočelými liberály, progressivisty, kteří jakýkoliv jiný myšlenkový směr, vyjma neokonservativismu, považují za nelegitimní. Nejvíce je na ráně socialism, ale těžké zásahy dostává i paleokonservativism.

K negativnímu dědictví Klausových 90. let patří zbožštění ekonomie. Politika se měla vyčerpávat debatou o státním rozpočtu. Jenže tahle redukce, které podlehl i Joch, je neúnosná. Podívejme se na to, jaké základní hodnoty mají 3 hlavní demokratické politické směry:

1. konservativism – řád. Je jasné, že bez regulace ekonomiky řád být nemůže.
2. liberalism – svoboda. Tedy lidská práva, zejména politická. Právo na vlastnictví je pouze jedno z lidských práv, nelze ho absolutisovat.
3. socialism – solidarita. Ani ta bez regulace ekonomiky být nemůže.

Tak si to shrňme. Jenom proto, že konservativism i socialism regulují ekonomiku, tak je progressivisté dávají na levici. Ve skutečnosti je konservativism napravo, liberalism uprostřed a socialism nalevo. Kaczyński byl jako konservativec napravo a progressivistická media mu to dávala sežrat.

Kromě tří základních směrů existují smíšené. Neokonservativism je kommunism (heretický: trockism) oplodněný konservatismem. Sociální liberalism je liberalism ovlivněný socialismem.

Uzavřel bych příspěvkem kommentátora Bomben auf Jerusalem: Právě díky prosazování židokřesťanského jedu to byl [Kaczyński] NEJHORŠÍ polský, a nejspíše také evropský, prezident. Mimochodem, "díky" takovým, jako je autor [Cynik] se z wikipedie stává nepoužitelná břečka.

Updated.

Poučení pro Vodníka: Levice a pravice

Roman Joch.

Vzpoura obyčejných lidí

Plebs v. elita.

Popíračství zleva

Věra Tydlitátová ostouzí Kommunistický svaz mládeže, protože měl tu drzost, že napsal: tzv. Katyňského masakru, který, jak známo, nespáchala sovětská strana, jak se nyní neustále předhazuje veřejnosti, ale nacistická, tedy reakční armáda kapitalistického světa…

Je strašlivé, že těch pár slov je myšlenkový zločin, za který by měl být někdo potrestán, a to dokonce žalářem. Zároveň je to ironie, protože nacističtí váleční zločinci byli v Norimberku z jeho spáchání skutečně obviněni.

Stádnost

Souhlas.

Adam B. Bartoš разоблачен

Věra Tydlitátová: Pan Adam B. Bartoš spolu s jinými mladými neokonzervativci zastával dříve sice radikální, ale zcela pochopitelný a akceptovatelný politický názor, který nevybočoval z rámce demokratické diskuse. Jako představitel Mladé pravice byl v jisté době nadějí české pravicové žurnalistiky. V poslední době se ale jeho rétorika posouvá sněrem k ultrapravici, k bulvárním fašizujícím a antisemitským portálům Osud nebo Zvědavec, kde ostatně již své články opakovaně  s úspěchem publikuje, tedy k velmi pochybým tribunám totalitních, protidemokratických ideologií (včetně bolševismu), konspiračních paranoických blábolů, nenávisti vůči Západu a lživých dezinformací včetně osobních útoků a pomluv … Ptám se, jestli by mu nebylo lépe na krajní levici, kde reprezentanti například nacionálního socialismu jistě lépe ocení jeho snahu klepnout oponenty přes prsty, sotva vznesou nějaký všetečný dotaz směrem k vrchnosti.

Osud nečtu, ale že by byl antisemitský, o tom nevím. Nacism je ultralevicový asi tak stejně jako neokonservativism Tydlitátové se svými trockistickými kořeny.

To bude ještě zajímavé: Bartoš mě v médiích nepravdivě pomlouvá, to dám samozřejmě soudu. Měl možnost se omluvit a články stáhnout, ale pokračuje a posílá mi otravné sms. Já mám právo se bránit.

Čtverák Juchelka

Cynik: „Na těch kroupách je dobrý to, že se od člověka odrážej, takže tolik nezmokneme!“

Semín o Tydlitátové

Označil ji za levicovou aktivistku. Aktivistka sice je, ale proč levicová? Tohle nálepkování je mor, kterého se jen tak nezbavíme.

Semín: Usilovná snaha levicových aktivistů, působících ve veřejném životě i médiích, přispívá zneužíváním ideje lidských práv nejen k potlačení občanských svobod a tradičních hodnot, ale i vzrůstu neonacismu. Stoupenci antidiskriminační agendy jsou tak ve skutečnosti s jinými extremisty spojeni více, než si možná sami uvědomují. S tím nelze než souhlasit.

Masarykova družina

Je zajímavé, kolik prostoru se v české historiografii dává hrstce sektářů z Jednoty bratrské, a to samé platí pro lidi kolem Masaryka. Již jsem o nich sice psal, ale protože Bohumil Doležal pokračuje v jejich mythologisaci: "Masaryk kolem sebe dokázal soustředit mladší, evropsky vzdělanější a kulturnější generaci univerzitních učitelů", je čas na dekonstrukci.

Vzhledem k tomu, že intellektuální pokrok se nedá zastavit, je jasné, že např. Pekař byl lepší historik než Palacký a Třeštík než Pekař, protože ti mladší mohli stát na ramenou svých předchůdců. Thesi o vzdělanosti a kulturnosti tedy můžeme rovnou odložit stranou.

Zbývá these "kolem sebe". Analysujme postoj k TGM těch českých intellektuálů, kteří se narodili v letech 1850–1880. K Masarykově družině patřili lidé jako Jan Herben (1857–1936), Josef Svatopluk Machar (1864–1942) či Emanuel Chalupný (1879–1958). Mimo něj, či dokonce proti němu, stáli lidé jako Václav Beneš Třebízský (1849–1884), Gustav Eim (1849–1897), Karel Baxa (1863–1938), Karel Stanislav Sokol (1867–1922), Ladislav Mattuš (1868–1951), Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951) a další. Vesměs jsou "díky" první republice zapomenuti.

Všeobecná paranoia

Žijeme ve irracionální době, kde se to jen hemží nejrůznějšími spikleneckými theoriemi na všech stranách – nejsmutnější dědictví antinominalismu, víry ve sv. Trojici. Rusofobové naznačují, že v polské tragédii mají prsty Rusové. Rusofilové ji používají jako důkaz mírumilovnosti Ruska.

Kde se bere tolik blátivého myšlení, Bůh suď. Osobně se domnívám, že za tím vězí nechuť k faktům, že tihle lidé sledují zprávy jen proto, aby si potvrdili svou ideologii. Nepohodlná fakta, která se jim nehodí do krámu, okamžitě vytěsňují. Příčinou (následkem?) je lenost myslet.

K rusofobii. Neexistuje stát, kde by místo smrti 100 lidí bylo v průběhu vyšetřování volně přístupné. Je více než triviální úvahou, že je to proto, aby tam nikdo nemohl podvrhnout falešné stopy. O žádném informačním embargu nevím, zprávy jsou uvolňovány, jak vznikají – nikdo neví od počátku všechno. Letadlo ruské nebylo; pouze bylo v Rusku vyrobeno.

K rusofilii. Tuto událost by mohl zneužít jedině blázen. Za prvé s ní nikdo nepočítal a za druhé, mezinárodní komunita by se okamžitě postavila na protiruskou stranu. Chcete-li rozpoutat válku, musíte dlouhodobě eskalovat napětí, aby bylo možné poukázat na domnělé či skutečné křivdy ze strany napadeného. To, že dvojka Medveděv & Putin blázni nejsou, není důkazem toho, že nejsou aggressivní. To je typické non sequitur.

יום הזיכרון לשואה ולגבורה

Protože je dnes 27. nissan, připomeňme si jej příběhem, jehož hlavní hrdinkou byla Marie-Léonie Leblanc. Tento případ mythomanie (motive for the behavior can be clinically discerned e.g. long lasting extortion or habitual spousal battery might cause a person to lie repeatedly) zevrubně popsal Yohanan Winogradsky a v roce 2009 byl o něm natočen film La fille du RER.

Důsledky? Ariel Sharon, urged French Jews to leave for Israel to “escape the wildest anti-Semitism.” Leblancová dostala 4měsíční podmínku na 2 roky, ochranné léčení a z neznámého důvodu též náhradu škody 1 € francouzským drahám.

Násilí vůči muslimům a Arabům obecně nikoho nezajímá: Several mosques in France have recently come under a string of racist attacks and arsons. Mosques and Muslim graves in two cemeteries have been defaced with swastikas and Neo-Nazi slogans last month, while gunshots were fired at a mosque in northern France. On June 27, racist slogans have been sprayed on the wall of a mosque near Paris. The mosque in Nanterre, a suburb west of Paris, was sprayed with three giant inscriptions, telling Muslims to "go home" and extolling the policies of Jean-Marie Le Pen, leader of the xenophobic far-right National Front party. Last March, two mosques were hit by arson attacks in the two cities of Seynod and Annecy.