Musíme si pomáhat

Recense jednoho nepovedeného midcultu: "Postavy a jejich vztahy tu působí jednorozměrně, je snadné je popsat čítankovou charakteristikou blízkou karikatuře (kolaborant, oportunista, esesák, zlotřilý lékař apod.). To podporuje i obsazení herců podle typů - klišé. Samozřejmě, že komedie přílišnou plastičnost postav nesnáší nejlépe - kvalitní tragikomedie by však z vícevrstevnatosti měla přímo těžit. Film navíc působí vcelku vykonstruovaně - jednání postav je spíše než lidskou přirozeností a dobovou skutečností posouváno tvůrčí svévolí. (Na to poukazoval již Stankovič.) Případná dramatická proměna hrdinů (například v závěru) působí tezovitě, odehrává se ve jménu honby za vtipností. Není divu, že samotný děj - drama klopýtá od jedné více či méně povedené anekdoty či gagu ke druhé - jako by vyplňoval prostor mezi smíchem. Dialogy, které mají osvětlit historická fakta zasahující do osudů hrdinů, šustí papírem. Potenciálně dramatické situace nevytvářejí napětí - to je jim příznačně dodáváno zvnějšku - patřičně napínavou hudbou a obrazovým trikem, který rozfázuje pohyb aktérů, a tak upozorňuje méně chápavé diváky: Tady byste se měli cítit stísněně!

* * *

Díky tomu pochopí i nejtupější divák, že povinností kladného hrdiny je Žida ukrýt a že to nebude jen tak. Další úkol, který mu tvůrci přisoudili, je oplodnění ženy Josefa - Marie, poslední důvod pro existenci nešťastníka vězí v závěrečných peripetiích některých postav. Ale i v tomto případě jde o figurku jakoby vedlejší - slouží k demonstrování činnosti ostatních, či finální proměně zápornějších postav. K ničemu jinému tu David není. O jeho individualitě se nedozvíme nic. Tvůrci se této postavě buď úmyslně vyhnuli - řekněme z ostychu, nebo si s ní prostě nevěděli rady. Ať je to jakkoliv, tímto vytěsněním postavili uprchlíka na dramatickou roveň uzeného, které je stejně jako David skryto ve spíži."

Updated.