Israelská demokracie v praxi

Výsledky posledních demokratických voleb

Zbyněk Petráček napsal pozoruhodný článek, kde zdůraznil, že v Evropě Židům nic nehrozí, leda od muslimů, a vyjádřil ostře proisraelské mínění.

Zaujal mne klassický mýthus o demokratickém nacistickém Německu: "Jejich poselství však spočívá v čemsi obecném: ukazují, jak je možné demokratickou cestou (Říšský sněm v roce 1935 ještě odrážel výsledky posledních demokratických voleb) definovat a jako takovou zároveň delegitimizovat celou skupinu občanů. Ukazují, jak lze legálně tu skupinu postavit mimo zákon, poté ožebračit a posléze poslat do táborů na „konečné řešení“."

Jak to bylo ve skutečnosti? Poslední volby se konaly 5. března 1933, tedy měsíc poté, co se nacisti dostali k moci (30. ledna 1933). Ten měsíc nacisté nezaháleli. Tyto "demokratické" volby lze tak přirovnat k "demokratickým" volbám v roce 1948. Výsledky tomu odpovídají. NSDAP získala 44 % a s DNVP (8 %) měla pohodlnou většinu. Navíc KPD (12 %) byla z říšského sněmu vyloučena a 26 ze 120 poslanců SPD (SPD získala 18 %) bylo persekuováno. SPD brzy následovala osud KPD a byla rozpuštěna. Centrum se rozpustilo samo 6. července 1933; stejně tak DNVP a DDP.

Vyhnání židů ze Španělska

Mělo neuvěřitelně absurdní zdůvodnění: Že židé missií svádějí křesťany ke konversi na judaism: "…Christians have engaged in and continue to engage in social interaction and communication they have had means and ways they can to subvert and to steal faithful Christians from our holy Catholic faith and to separate them from it, and to draw them to themselves and subvert them to their own wicked belief and conviction, instructing them in the ceremonies and observances of their law, holding meetings at which they read and teach that which people must hold and believe according to their law, achieving that the Christians and their children be circumcised, and giving them books from which they may read their prayers and declaring to them the fasts that they must keep, and joining with them to read and teach them the history of their law, indicating to them the festivals before they occur, advising them of what in them they are to hold and observe, carrying to them and giving to them from their houses unleavened bread and meats ritually slaughtered, instructing them about the things from which they must refrain, as much in eating as in other things in order to observe their law, and persuading them as much as they can to hold and observe the law of Moses, convincing them that there is no other law or truth except for that one. This proved by many statements and confessions, both from these same Jews and from those who have been perverted and enticed by them, which has redounded to the great injury, detriment, and opprobrium of our holy Catholic faith."

Známý nový antisemita Karel De Gucht

Evropský kommisař obchodu, Karel De Gucht, prohlásil: "Nesmí se podceňovat váha židovské lobby na Kapitolu, v americkém Kongresu. Je to nejlépe organizovaná nátlaková skupina, jaká tam je. Mimo tuto lobby se nesmí podceňovat ani mínění průměrného Žida, který nežije v Izraeli. Většina Židů žije ve víře, že mají pravdu, těžko bych to mohl popsat jinak. A víra je něco, s čím se dá racionálními argumenty těžko bojovat. I laičtí Židé sdílejí tutéž víru. Ani s umírněným Židem tudíž není snadné diskutovat o tom, co se děje na Blízkém východě. Je to (pro ně) velmi emocionální otázka."

De Gucht si nedával pozor na jazyk už dřív: "V letech 2004 až 2009 byl belgickým ministrem zahraničí. Už tehdy mu jeho vyjadřování způsobilo určité problémy. V roce 2005 vyvolal diplomatický konflikt s Nizozemskem, když o jeho ministerském předsedovi Janu Peteru Balkenendovi řekl, že je to "směsice Harryho Pottera a rigidního měšťáka bez charismatu". Předloni energicky odsoudil údajnou korupci v řadách elity v Kongu, což vedlo k přerušení styků mezi Belgií a touto jeho někdejší africkou kolonií."

Teď je jeho problém mnohem vážnější. EJC (které se nenamáhalo poskytnout ucelené stanovisko, a proto cituji Jerusalem Post): "This is part of a dangerous trend of incitement against Jews and Israel in Europe that needs to be stamped out immediately. Once again we hear outrageous anti-Semitism from a senior European official. The libel of Jewish power is apparently acceptable at the highest levels of the European Union. This should worry everyone who seeks a more tolerant Europe. It has somehow become acceptable to attack Jews through Israel, even at the highest levels. The old anti-Semitic libels are remade to fit 21st century hostility to the Jewish state."

AJC si pozvala  De Guchta na kobereček: "It must be stated unequivocally that America’s longstanding support for, and solidarity with, Israel is not the work of any “lobby.”  It is our country’s natural identification with a sister democracy that shares Western values, has faced continuous security challenges, and holds profound religious and historical resonance for a majority of Americans. U.S. policy toward the Middle East has, indeed, remained consistent over the years – and reflects the support of Americans across the political, ethnic and religious spectrum. […] AJC maintains an office in Brussels, the AJC Transatlantic Institute, and in the spirit of dialogue we would be happy to discuss these and other issues with you there, or in the United States, at any time.  In the meantime, we strongly urge you to find ever opportunity to build on the corrective statement you issued today and undertake a serious effort to counter the scourge of anti-Semitism, which, regrettably, is all too real in today’s world."

Naproti tomu ADL nechodí ke kováříčkovi, ale rovnou ke kováři. Proto žádá předsedu evropské kommissi, aby svého antisemitu umravnil: "We urge you to issue a clear and public condemnation of Karel de Gucht's anti-Semitic remarks yesterday to VRT radio."

Soudružská De Guchtova sebekritika byla totiž naprosto nedostatečná: "Today Mr. de Gucht correctly said that "anti-Semitism has no place in today's world and is fundamentally against our European values," but he obviously does not recognize that his comments were anti-Semitic. He merely expressed regret that his comments "have been interpreted in a sense that I did not intend" and that he "did not mean in any possible way to cause offense or stigmatize the Jewish Community.""

Já se postoji ochránců lidských práv z EJC, AJC & ADL vůbec nedivím. Postavení Židů je nejhorší od druhé světové války; jsme na prahu nového holocaustu: "Most worryingly, Jews are being forced out of many European cities, like Malmo, because of the atmosphere of hostility and violence."

Aysar Yasser Fawaz al-Zeben

Zatím posledním nezletilcem usmrceným v israelsko-palestinském konfliktu byl 16letý Aysar Yasser Fawaz al-Zeben, který měl 13. května 2010 tu drzost, že na okupovaném území házel kameny na okupační osadnické auto. Osadník (okupant) ho za to zastřelil. Obávám se, že zdaleka není posledním.

In the West Bank, on Thursday evening, 13 May 2010, a Palestinian child was killed by an Israeli settler near Ramallah. According to investigations conducted by PCHR, at approximately 17:30 on Thursday, 13 May 2010, 4 Palestinian children, including 16-year-old Aysar Yasser Fawaz al-Zeben from al-Mazr'a al-Sharqiya village, went to al-Bayada area, approximately 50 meters from the Ramallah – Nablus road. At approximately 19:30, the four children threw stones at an Israeli car. The car immediately stopped. An Israeli settler exited the car and fired 14 to17 bullets at the children. The children fled into different directions. At approximately 21:00, 3 of the children met in the village. They called al-Zaben on his mobile phone, but he did not answer their call. They immediately began to look for him. At approximately 21:30, a number of residents of the village went to search for him, and at approximately 22:00, they found his body. They transferred the body to Ramallah Hospital. According to medical sources, the child was hit by a bullet to the back.

Posledním mrtvým nezletilým Israelcem je 13letý (16letý?) Shlomo Nativ, který byl před více než rokem (2. dubna 2009) zavražděn na okupovaném území.

Pořád nechápu, co jsem udělala špatně

Nový israelský skandál + necensurované fotky. IDF: "Kdyby Eden Abergilová pořád ještě byla příslušnicí IDF, byla by postavena před vojenský soud." Ona se ptá: "Pořád nechápu, co jsem udělala špatně?" Odpověď je přitom jasná: Ukázala celému světu, jak to v Israeli chodí.

Nejstarší dějiny Židů

Název článku je poněkud matoucí, protože se budu zabývat dějinami Israelitů, tj. před židovskou ethnogenesí.

Vodník je známý tím, že úmyslně ignoruje veškerý intelektuální vývoj po roce 1848. Poslední text, který vstřebal a na který přísahá, je Kommunistický manifest, přesněji Manifest kommunistické strany (21. 2. 1848). Proto ignoruje nejen On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life (24. 11. 1859) a The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex (24. 2. 1871), ale i Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (1871) a Prolegomena zur Geschichte Israels (1878).

Dějiny Israelitů lze rozdělit na archaické (hebrejské) a klassické období. Levanta byla vždy místem střetu sfér vlivu dvou mocností: Egypta a Mezopotámie. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. byla rozhodující mocností Assyrie (sever Mezopotámie) se sídlem v Aššuru, zejména od vlády Tiglatpilesara I. (1114–1076 př. n. l.), a Babylonie (jih Mezopotámie) se sídlem v Babylóně. Mezinárodním jazykem té doby byla aramejština.

Za vlády faraona Ramesse III., v roce 1179 př. n. l., přepadly Egypt mořské národy. Jejich součástí byli i Semité, včetně Hebrejců, kteří na rozdíl od bronzových Egypťanů již žili v době železné. Zdá se, že mezi mořskými národy Indoevropané převažovali. V Levantě do té doby žili jen pastevci. Nyní se tam usadili semitští Kanaánci (lidé z nížiny), kteří si vybudovali města, a v horách se usadili Hebrejci, kterým se od té doby říká Israelité, podle mýthického sjednoceného israelského království. Vedle nich v dnešní Gaze sídlili indoevropští Filištíni, posléze semitisovaní. Odtud název Palestina.

V roce 925 př. n. l. začíná klassické období, když farao Šešonq I. vytáhl do Kanaánu a vyplenil jej. Zdecimovaná města obsadili horští Israelité, kteří založili severní království – Samaří (nevhodně ahistoricky "israelské" království), jehož prvním králem byl Jarobeám I. (922–901 př. n. l.) – a jižní království – Judeu. Vrcholné assyrské období začíná vládou Adad-nárárího II. (911–891 př. n. l.). Samaří bylo na mnohem vyšší kulturní úrovni než Judea. Nicméně v roce 722 př. n. l. bylo vyvráceno Assyrií. Část obyvatel byla deportována do dnešní Persie, část zůstala, ale velká část odešla do Judey. Např. počet obyvatel Jerusaléma vzrostl 10x. Kulturní shock, který tím byl způsoben, dal vzniknout Bibli. Samařskou tradici representuje Elohista, judskou Jahvista.

Na konci 7. století př. n. l. se rovněž Judea stala obětí cizí expanse – tentokrát babylónské. V roce 587 př. n. l. byla většina judské elity odvlečna do babylónského zajetí. Velká část národa zůstala v Judeji, silná diaspora byla i v Egyptě: "Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě" (Jeremiáš 44, 1). Obyvatelé severního království byli po jeho zániku nazváni Samaritáni, obyvatelé jižního Židé.

Epilog. Bitvou u Gaugamél (1. října 331 př. n. l.) skončila perská říše a začala světovláda hellénistických diadochů, zejména Ptolemaiovců (Egypt) a Seleukovců (Sýrie). Ta skončila v letech 149 př. n. l. – 30 př. n. l. nástupem Říma.

Schwarzenbergovo pokrytectví

Schwarzenberg: "Nezapomínejme, že první velvyslanectví Izraele na světě bylo u nás. Bez zbraní, které jsme jim dodali, by asi ani neobstáli v té první občanské válce. Pak se to prudce zhoršilo, po převzetí moci komunisty a po roce 1968 byly přerušeny diplomatické vztahy." (zdůrazněno mnou).

Kommunistický převrat v Československu se konal 25. února 1948. Stát Israel vznikl 3 měsíce poté, 14. května 1948. Diplomatické vztahy mezi Československem a Israelem byly přerušeny 10. června 1967. Proč Schwarzenberg takto pitomě lže?

Pro dobrotu na žebrotu

Těžko si představit více proisraelskou veřejně známou osobnost, než je Roman Joch. Přesto Věra Tydlitátová zveřejnila článek, kde ho sice výslovně neodsoudila, ale přesto odsudek alespoň naznačila. Inu, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Vyjádření Věry Tydlitátové:

To, že má někdo pro-izraelskou orientaci, pro mne vůbec neznamená, že musím souhlasit s jeho názory na střelbu do mládeže, na přípustnost mučení zajatců a že souhlasím s jeho ultrakonzervativním, nenávistným postojem ke každému, kdo je trochu jiný. Osobně toho pána neznám a na osobní rovině je mi lhostejný. Inteligenci mu neupírám a dokonce se mi ani nelíbí ultralevicové nebo hloupé argumenty některých jeho odpůrců. Ale já jsem na straně demokracie a tyhle krajní fanatické postoje mi vadí. Prostě nemohu přijmout nenávist vůči příslušníkům menšin, předsudky o rasové nerovnosti nebo přesvědčení, že jediné správné a přípustné náboženství je katolicismus, ani neschvaluji účelové lhaní, které těmto lidem není vůbec proti mysli, jak se ukázalo nedávno. Bylo by lepší, kdyby takoví lidé Izrael nepodporovali, protože Izraeli hodně škodí. Antisemité pak díky nim mají dost silné argumenty.

Updated.

Budovatelská písnička

Kita almonit (Bezejmenná četa)

Kdyby Američané věděli

Užitečný monitoring zaujatosti US medií přináší spolek If Americans Knew a jeho zakladatelka Alison Weirová.

Antisemitský sionism

Známý kalvinistický fundamentalista, Pat Robertson, v roce 1991 napsal knihu The New World Order, kde obvinil Židy z celosvětového spiknutí: "A summary of Robertson’s book is found on page 177 of the writing in which Pat says a conspiracy has existed in the world working through Freemasonry and a secret Order of the Illumaniti, a group combining Masons and Jewish Bankers." To však nijak nebránilo, aby dostal sionistickou cenu: "Pat Robertson will be honored by the Chicago chapter of the ZOA for his consistent support of Israel with the State of Israel Friendship Award on Sunday, July 14 [2002]."

Proč Carter nemohl promluvit na sjezdu Demokratů

Dershowitz vysvětluje: "The Democratic Party, and its leaders, made a deliberate decision not to invite Jimmy Carter precisely because they so fundamentally disagree with the bigotry toward Israel and its Jewish supporters that he displayed both in his mendacious book Palestine: Peace Not Apartheid and in his subsequent television appearances. They decided that they, as a party, did not want to be associated with Jimmy Carter's despicable views. This took courage, more courage than the Republican Party showed in 1992 when they invited Pat Buchanan, to deliver a prime time speech at its convention."

Zajímavý Gándhího příspěvek

Indové stejně jako Peršané jsou zajímaví tím, že ač árijci a s mnoha vazbami na Evropu, netrpí mnohými evropskými předsudky a stereotypy. Arun Gándhí ve svém příspěvku Židovská identita nemůže záviset na násilí napsal: "Národ, který odmítá odpustit, mění lítost na zlost." Tuto thesi potvrdil i ve své omluvě: "I do believe that when a people hold on to historic grievances too firmly it can lead to bitterness and the loss of support from those who would be friends." Já s ním souhlasím. Nenávist neokonservativců nikam nevede.

Západní establishment si to však nenechal líbit. Inkvisitorka Lipstadtová ho promptně označila za antisemitu. V takových chvílích začínám pochybovat, že západní civilisace je nadřazena ostatním, když nedokáže respektovat ani své vlastní standardy, jako je svoboda slova. S pokrytectvím a dvojím měřítkem to daleko nedotáhneme.

Pracovní skupina

O vyjednávání Židů s nacisty se moc nemluví. Radši. Ne, že by to bylo zakázáno, nežijeme za Stalina, ale do officiální verse to příliš nezapadá. Proto je vždy malý zázrak, když vznikne dílo, které toto mlčení prolomí.

Jedním z nich je dokument Mezi zaslepenými blázny, který pojednává o bratislavské Pracovní skupině, předchůdkyni aktivit Rudolfa Kastnera. Hlavním organisátorem Pracovní skupiny, který přežil válku, byl rabín Chaim Michael Dov Weissmandl (1903–1957), který se spojil se socialistou Nathanem Schwalbem (1908–2004). Toto spojenectví však nebylo bez konfliktů a po válce Weissmandl dokonce sionisty obvinil, že pro záchranu Židů před holocaustem udělali jen velice málo.

Není proto divu, že o Pracovní skupině se šířeji zmiňují jen alternativní, tj. antisionistické, práce o holocaustu. Citaci z ní si můžete přečíst ve společném překladu Zvědavce a CFP.

Spravedlnost po americku a po evropsku

Vodník na svém blogu informoval, že v jeden den dostal u českých soudů Tomáš Pliska souhrnný trest 3,5 roku žaláře za to, že pořádal neonacistickou demonstraci (2 roky) a vyrobil CD s neonacistickou hudbou (1,5 roku) a Karel Kučera 3 roky podmíněně odložené na 5 let za to, že usmrtil (sic!) člověka, který jej verbálně (sic!) napadal.

Nedávno před tím byl francouzský ministr vnitra, Brice Hortefeux, odsouzen za přestupek proti čl. 33 tiskového zákona. (Ve Francii o přestupcích rozhoduje soud, na druhou stranu za ně hrozí i vězení.) Za svůj neveřejný úrok byl udán hlídacím psem politické korrektnosti, inkvisičním Hnutím proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP), které česká média z neznámého důvodu prohlašují za "organizaci na ochranu lidských práv". MRAP je známé tím, že se snažilo zakázat publikovat na wiki francouzský překlad knihy Протоколы сионских мудрецов, neboť francouzský ministr vnitra dne 26. května 1990 zakázal oběh, šíření a prodej této knihy na francouzském území pro rozpor s veřejným pořádkem. Wiki se však řídí floridským právem, a proto je pro ni francouzský Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) právně bez významu.

Hortefeux se vskutku dopustil xenofobních výroků. Ale má být trestán podle orwellovsky nazvaného zákona o svobodě tisku? Když Šámal propagoval svůj nový trestní zákoník, tak sliboval, že budou zvýšeny tresty za násilné trestné činy. Nyní to vidíme v praxi: Karatista brutálně zkopal svou oběť: "poté, co poškozený odešel z pivnice ven a pokračoval v chůzi po pozemní komunikaci jej fyzicky napadl tak, že jej kopl do pravého boku, čímž mu způsobil okrouhlý podkožní krevní výron a v důsledku kopu poškozený upadl na zem, kde zůstal ležet, přestal komunikovat, přičemž uvedené poranění hlavy si vyžádalo jeho převoz ZZS Královéhradeckého kraje na oddělení urgentní medicíny fakultní nemocnice a následnou hospitalizaci na JIP neurochirurgické kliniky uvedené nemocnice, kde byl opakovaně operován a pro neuspokojivý zdravotní stav (karniotrauma s komplikacemi ve vigilním komatu) nadále sledován v LDN, kde dne 23. 11. 2009, v příčinné souvislosti se shora uvedeným poraněním mozku ze dne 16. 5. 2009, zemřel." Ale podle soudce: „Kučera je velmi fixovaný na své děti a mohl cítit velký strach z toho, že poškozený své výhrůžky splní. Soud proto využil možnosti, kterou poskytuje nový trestní zákoník a použil ustanovení o omluvitelné pohnutce. Věřím, že obžalovaný ocení dobrodiní zákona a napříště se vyvaruje dalších excesů“. Ano, soud doufá, že příště již karatista za výroky na svou adresu zabíjet nebude. To je přímo karikatura spravedlnosti.

Je zajímavé, že lidé s US zkušeností případ instinktivně posoudili správně: "dát někomu po verbální urážce pěstí by bylo právně jednoznačně hodnoceno jako eskalace a násilný čin", zatímto český přístup považuje násilí za normální, resp. tolerovatelné. Holt, když vás někdo za vaše nevhodné výroky zabije, proč by měl být potrestán žalářem? Zákon jungle. Za to rouhače je třeba zavřít, až zčernají. To by tak hrálo, aby veřejně říkali, co si myslí.

Let's talk about Revisionism

Carlos Latuff

Israelité o rouhání

„Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.

Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.

Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“

Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.“

—Lv 24, 10–23

Můžeme být tedy rádi, že za rouhání již není trest smrti, ale „pouze“ 3,5 roku natvrdo.

Závan zdravého rozumu

Dokonce i na blogu Věry Tydlitátové se občas objeví rozumný názor: To ovšem nepopírá skutečnost, že v Izraeli je početná arabská menšina, jejíž příslušníci např. nemají povinnou vojenskou službu v IDF. To, že je Izrael neustále označován jako židovský stát nebo že ho Židé považují výhradně za svůj stát, není v pořádku. Češi a Slováci taky považovali Československo výhradně za svůj stát a na Němce se dívali skrz prsty. Taky se jim to pak vymstilo. Ovšem pakliže Arabové v Izraeli stále jsou a ještě z něj nezdrhli do Sýrie nebo Jordánska, svědčí možná o tom, že to zas takový apartheid nebude, spíš to bude provokační rétorika poslankyně Soabi. Ale co chci říct: Média a vůbec všichni, ale především izraelští Židé, by měli brát na vědomí, že jejich stát je mnohonárodnostní a multietnický. Pokud ho berou jako výhradně židovskou věc, může se stát, že budou trnem v okům nejen svým sousedům, ale i svým vlastním občanům. (pravopisné chyby opraveny)

A pí Tydlitátovou bych chtěl upozornit, aby nám nezkoušela namluvit pohádky: Sousloví Židovský stát je spíš metafora, dobře, i pro politiky výhodná. Vyjadřuje hrdost na to, že si Židé dokázali svůj stát vybudovat a obhájit. Ale nevyjadřuje faktickou povahu toho státu.

Jak je to ve skutečnosti: These two goals of Israel as a Jewish and a democratic state must coexist and not contradict each other. So, what does that mean, a Jewish state? It is not only a matter of the number of Jews who live in Israel. It is not just a matter of numbers but a matter of values. The Jewish state is a matter of values, but it is not just a matter of religion, it is also a matter of nationality. And a Jewish state is not a monopoly of rabbis. It is not. It is about the nature of the State of Israel. It is about Jewish tradition. It is about Jewish history, regardless of the question of what each and every Israeli citizen does in his own home on Saturdays and what he does on the Jewish holidays. We need to maintain the nature of the State of Israel, the character of the State of Israel, because this is the raison d'être of the State of Israel.

Důsledky jsou jasné: Nežidé jsou občané druhé kategorie. Aby byli snadno rozpoznáni, jsou tak označkováni pomocí občanek.

We cannot forgive them for forcing us to kill their children

Ruské Židovce, Goldě "Meir" Mabovič, se připisuje, že v roce 1957 pronesla: "Nemůžeme jim odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti." Vzhledem k tomu, že není potvrzený, nebudu se na něm točit, ale myslím, že israelskou mentalitu vystihuje jako nic jiného.

Vrátím se k reflexi israelského zásahu v mezinárodních vodách v českých mediích. První vlaštovkou, že se cosi mění, bylo svědectví Pavlíny Reš. Následovala výprava 4 českých novinářů s Flotillou do Gazy. Jako první přeživší se vrátil do vlasti Jan Línek, který předpokládal, že celou akci bude nestranně monitorovat a neskrýval své proisraelské sympathie. Jenže krátkozrací Israelci hodili všechny do jednoho pytle: "Říkali, že jsme teroristi a zločinci. Mně nadávali, že jsem jako posranej Rusák," po zadržení ho týrali: "Zavřeli nás do auta s pěti extrémně malými buňkami a postavili ho na slunce, vypnuli klimatizaci a odešli" a upírali jim jejich základní práva: "On se mi na to vysmál a řekl, že nebude telefonát ani velvyslanec a zavřeli mě na dalších 20 hodin."

Není divu, že i tradičně proisraelská Česká televise otočila. Když se vrátil další přeživší, Petr Zavadil, israelské týrání unesených novinářů potvrdil. Zdeněk Lokaj navíc oznámil, že mu Israelci ukradli jeho majetek: "Měl jsem sebou fotoaparát, videokameru a počítač. Všechna data, zvukové i filmové záznamy, všechny fotky, všechno je pryč."

Co k tomu dodat? Česká diplomacie by měla chránit české zájmy, nikoliv nějaké cizí: "Dočkali jsme se jediné rady: podepište." Politik, který dá přednost zájmům svých sponsorů místo svých voličů, by měl v politice skončit a pro mne je zcela nevolitelný: "Očekával bych, že [Přemysl Sobotka] přijede do věznice a řekne Izraelcům: pánové, ruším svou návštěvu, protože tohle nebudete našim lidem dělat, a tady ty tři pány si odvezu s sebou do Prahy. Nic takového se nestalo. On místo toho vydal prohlášení, že celá akce byla provokací. To mě zděsilo." Mne také.