Ruská třetí cesta

Vynikající článek Radima Lhotáka na Délském potápěči! Cituji:

"Spojení katolické církve s mocí světskou, idea dvou pilířů Evropy vyjadřující vládu víry a meče, odklon od jediné spásné role božího království k nastolení nového společenského řádu na zemi, ruku v ruce se silnou třídou vyvolených vládců, nuže tento autoritativní, utrhačný a ryze světský rys katolicismu přivedl křesťanskou Evropu k totalitním režimům mnohem dokonalejším, mnohem životaschopnějším, než byl despotismus ruské revoluce. Jeho vrcholem je současná plutokracie celého euroatlantického společenství. A není nic na tom, že katolická církev během sekularizace a rozmachu trhové dekadence ve svém vlastním prostoru již duchovní království ztratila. Zuby nehty se drží alespoň triviálních dogmat „bratrství v Kristu“ a především svojí těžce hájené světské zahrádky, která jí byla vymezena jako existenční příděl v rámci parcelace hmotného bohatství z titulu zákonných opatření moderního státu a jeho přerozdělování potřebným. Její neschopnost účinně promluvit do globálního nihilismu a sjednat nápravu upadající morálky i kultury je očividná.

Pravoslavný patriarchát se naopak od světských věcí distancoval tak, jak to odpovídá původním ideálům křesťanství, a tím nebyl dost silný, aby dokázal čelit nelidskému materialismu přicházejícímu ze západu. Pravoslavná církev se nespojila s ruskou aristokracií na podporu nové buržoazie, nepřizpůsobila se jako slizký a zchytralý had liberálnímu proudu v myšlení lidí, aby dala vzniknout kapitalismu a parlamentní demokracii. Trvala na svém pohrdání světskými statky a tím umožnila, že ruská aristokracie ve svém boji proti lůze trestuhodně selhala. Jen tak mohl vzniknout leninský Svaz sovětských socialistických republik a následná etapa komunistického běsu, jímž právě Rusko nejvíce utrpělo.

Jak zlovolné, nechápavé a proradné jsou všechny apely, které míří varovným prstem na Ruskou hrozbu válečné expanze a vyvolávají rusofobní nálady. Jediná opravdu vážná hrozba doutná za vlnami Atlantiku, čpí z amerického opojení silou a neuměřené industrie, z amerického nedostatku národní identity, s níž hlásá globální světový řád pod taktovkou oligarchů a dravčí mentality. Pokud Amerika něco opravdu postrádá, tak je to její vlastní kultura, její těžce nabyté a staletími hájené hodnoty, a strach ze ztráty národního svébytnosti, kterou vlastně vůbec nikdy neměla."

Křesťanství je totalitní hnutí

Jiří Baroš to napsal naprosto jasně: Křesťanství není pouhý koníček, je to hnutí, které nárokuje celého člověka, a to ve všech aspektech života. Tak se nad touto thesí zamysleme. Pokud křesťanství nárokuje celého člověka, jak se staví k nekřesťanům? Je zjevné, že člověka, který žije plným životem, musí existence člověka, který takto nežije, urážet. Odtud všechny ty missie a útlak nekřesťanů.

"Weiler ve své knize (PDF) mluví o křesťanství jako sociální realitě a odlišuje dvě její verze. Ve své silné verzi je křesťanství společenstvím věřících, pro něž má křesťanská identita velice důležitý význam pro vlastní sebepochopení. Tito lidé se snaží následovat praktiky a učení církve. Církev je pro ně místem zvláštní přináležitosti a hraje velkou roli v jejich každodenním životě. Svou zkušenost žijí i ve světě práce. Ve své slabé verzi je křesťanství náboženstvím těch, kteří se sice cítí být křesťany, ale pro něž tento aspekt jejich identity nestojí na prvním místě. Praktikování křesťanství se u nich ukazuje jen v rozhodujících momentech života (narození, manželství, smrt). Někdy sice chodí na mši, ale učení církve považují za cosi příliš zavazujícího. Neúčastní se aktivně života své církve. Musím osobně říct, že když jsem byl mladý a hledal s velkou intenzitou odpovědi na svoje otázky, byl jsem vždy naštvaný na křesťany, kteří sice chodili do kostela, ale svou víru nechápali jako něco nejdůležitějšího v jejich životě, a proto neměli odpovědi na moje otázky. Teď musím říct, že jsem často smutný, neboť na určitých místech vidím umírat církev, která představuje nejkrásnější realitu na této zemi. Myslím si proto, že jedině první zmíněná varianta je dobrá, přesvědčivá a konzistentní."

Dokud nebude první varianta hlasitě odmítnuta jako totalitní a spolu s ní i všichni ostatní fanatici, tak se křesťané nenaučí opravdové toleranci a úctě k jinakosti a do té doby budou jen překonanou netolerantní sektou. "Since time began, the most terrible suffering has not been inflicted by those who acted out of greed or with ambitions for power, but rather by the idealists who believed they were in possession of such a truth."

Updated.

Eric Rudolph, katholický terrorista

V USA je náboženství zvláštní. Dokonce i katholíci jsou tam sektáři, na rozdíl od většinově katholických států jako je Polsko, Irsko, Španělsko či Itálie, nebo od států s respektovanou katholickou menšinou jako je Německo či ČR.

Eric Rudolph zavraždil svými terroristickými útoky 2 lidi. Důvodem bylo, že vyhlásil partisánskou válku potratům a homosexualitě. Zdá se, že některé konservativní hodnoty jsou životu nebezpečné. Rudolph byl 5 let na útěku a bylo zjevné, že mu pomáhali lidé, kteří sdíleli jeho "hodnoty". Zadržel ho náhodou policejní nováček.

A nejhorší na tom je, že media falešně obvinila z jeho nejznámějšího útoku Richarda Jewella, hrdinu, který pomáhal zneškodnit bombu a zachránil mnoho lidí. Ten tuto potupu neunesl a zemřel předčasně ve 44 letech.

Jsou katholíci homofobní?

Jan Záruba narazil na zajímavý problém: Jsou katholíci homofobní? Je to problém stejného druhu jako: Jsou pravoslavní antisemitští?

Nemá smysl debatovat o míře korrelace. Je rovněž zjevné, že mezi katholíky mnoho LGBT aktivistů nebude. Skeptický postoj k homosexuální ideologii však z nich ještě nedělá homofoby per se. K tomu se ještě musí přidružit intolerance, odpor k jinakosti a hluboký fanatism, tedy de facto nenávist k lidem.

Problém všech homofobů je indoktrinace. "Občanská práva na úkor řádné rodiny ale nesmí dostat," píše IoannesM. Od kdy jsou něčí práva na úkor jiného? To je právě ta ústřední, ničím, nepodložená these intolerantů. Mají pocit, že když homosexuálové budou mocí žít svobodně, když bude zakázána jejich diskriminace, že se zhroutí tradiční hodnoty a zbortí se svět.

Osobně nepovažuji homosexulitu za natolik přitažlivou, že i kdyby byla sebevíce propagována, že by nějaký heterosexuál kvůli tomu odhodil svou orientaci, rodina skončila, porodnost se snížila. Je proto zjevné, že podobné obavy homofobů jsou největším důkazem jejich latentní, potlačené, homosexuality.

Homosexuálové jsou stejní lidé jako my. I oni mají stejnou touhu po posvátnu, i oni chtějí zakoušet obřady. S výjimkou severských zemí naprostá většina lidí žije v manželství. Pokud homosexuálům stejnopohlavní manželství odepřeme, činíme z nich lidi druhé kategorie, kteří nemají nárok na státem posvěcený láskyplný monogamní vztah. To je ten hlavní důvod, i když ani nesmírnou byrokracii jako způsob, jak obejít potřebu úředně posvěceného vztahu, rozhodně nepovažuji za elegantní řešení.

Je na čase registrované partnerství zrušit a nahradit ho regulérním manželstvím osob stejného pohlaví, se stejnými právy, včetně ničím neomezené adopce.

Jinak sdílím názor, že starý Řím zanikl vinou křesťanství. Bylo legalisováno v roce 313 a netrvalo ani 200 let (476) a tisíciletá říše zanikla.

Chalcedonský koncil uznal papeže za strážce pravoslaví

V dopisu, který zaslal sv. Lvu I., doslova uvádí: "and besides all this he stretched forth his fury even against him who had been charged with the custody of the vine by the Saviour, we mean of course your holiness, and purposed excommunication against one who had at heart the unifying of the Church."

Ekumenism pokračuje

Po II. vatikánském koncilu i mezi katholíky začal převažovat názor, že je třeba překonat skandální rozpad Církve na vzájemně soupeřící sekty. Za těch 40 let se mnohé udělalo a v poslední době pokrok akceleruje.

Nejnovějším výsledkem je společný ravennský dokument ze dne 13. října 2007, který v totožném znění zveřejnil jak Vatikán, tak Cařihrad. Není divu, že se setkal s hlubokým odporem starokalendářních sektářů. (V Řecku mají 5 až 8 %.)

Tihle sektáři mají takový strach o své úzkoprsé pojetí víry, že neváhají tvrdit nepravdy: "Ta druhá linie je trochu záhadná a zaznívají v ní nejasné tóny - o nutnosti, aby Církev měla hlavu a koordinační centrum (k čemu?, není celé druhé tisíciletí dějin pravoslavné církve důkazem, že církev narozdíl od světských organizací žádné koordinační centrum nepotřebuje?, a jak vypadala ta "koordinace" v prvním tisíciletí? - vždyť papežové byli všeobecnými sněmy usvědčováni z herezí, nebo jejich připomínky či direktivy byly na sněmech svobodně přepracovány, různé "soudní výnosy" Říma nebyly na Východě brány v úvahu; v prvním tisíciletí většina křesťanstva - a ta byla tehdy právě na Východě - Řím k církevnímu života nikterak nepotřebovala. Poměry v prvotní církvi můžeme dobře sledovat na myšlení a dopisech sv. Kypriana Kartagenského, který odsuzuje rozkolníky, kteří se odvážili apelovat "na katedru sv. Petra", jak se papež sám sebe pokoušel představovat; "Máme se držet jednoty všeobecné církve," píše Kyprian papežovi, "protože všichni biskupové jsou si rovni." Přítel sv. Kypriana, Firmilian, nazval papeže Štěpána Jidášem a dále o píše papeži, že je horší než všichni heretikové a že jesli někoho vyloučil z církve, tak tím vylučuje jen sám sebe. Podobně byli i nadále na Východě odsuzováni ti, kteří se pokoušeli využít papežských nároků na moc nad církví pro svůj vlastní prospěch, a hledali podporu v Římě). Jestli se dnes naznačuje, že by pravoslavní mohli začít uznávat nějakou "moc" papeže, pak to bude znít uchu většiny pravoslavných křesťanů dost divně."

Ve skutečnosti to byl papež, který svolával předsedal ekumenickým koncilům. Byl to papež, který rozhodoval spory mezi patriarchy, např. mezi sv. Fótiem a sv. Ignátiem. Byl to papež, který byl strážcem pravoslaví, zejména v době, kdy se cařihradský patriarchát dlouhá období zmítal v heresích, např. po vyhnání sv. Jana Zlatoústého. Žádný papež nebyl heretikem, kromě Honoria I., který se provinil shovívavostí k monothelitismu.

Chtějí-li tedy starokalendářní sektáři být aspoň trochu věrohodní, musejí respektovat historická fakta.

Updated.

Sex a křesťanství

Benjamin Kuras: Askesi a celibát [židé] pokládají za psychologicky škodlivé, protože v člověku mohou pěstovat zlobu, závist, duchovní nabubřelost a krutost. V tomto podezření je utvrzuje i tento křesťanský mýtus, který – zároveň s nenávistí k ženám a morbidní hrůzou z veškeré sexuality – razili pohlavně frustrovaní asketici, kterým se později říkalo církevní otcové."

Oremus et pro perfidis Judaeis

Součástí mše na Velký pátek je modlitba (litanie) za židy. Do roku 1955 (podle missálu z roku 1953) zněla:

Oremus et pro perfidis Judæis: ut Deus et Dominus noster auferat velamen de cordibus eorum; ut et ipsi agnoscant Jesum Christum, Dominum nostrum. (Non respondetur 'Amen', nec dicitur 'Oremus', aut 'Flectamus genua', aut 'Levate', sed statim dicitur:) Omnipotens sempiterne Deus, qui etiam Judaicam perfidiam a tua miscericordia non repellis: exaudi preces nostras, quas pro illius populi obcaecatione deferimus; ut, agnita veritatis tuae luce, quae Christus est, a suis tenebris eruantur. Per eumdem Dominum nostrum Jesum Christum filium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum. Amen.

(anglický překlad: Let us pray also for the faithless Jews: that our God and Lord may remove the veil from their hearts; that they also may acknowledge Our Lord Jesus Christ. Let us pray. ('Amen' is not responded, nor is said 'Let us pray', or 'Let us kneel', or 'Arise', but immediately is said:) Almighty and Eternal God, Who dost not exclude from Thy mercy even the faithless Jews: hear our prayers, which we offer for the blindness of that people; that acknowledging the light of Thy Truth, which is Christ, they may be delivered from their darkness. Through the same Lord Jesus Christ, Who livest and reignest with God the Father in the unity of the Holy Ghost, God, through all endless ages. Amen.)

Jak uvádí časopis Cyril: "Po této modlitbě nezpívá se ani Ámen, ani Flectamus genua, ani Levate, kněz nepokleká na znamení, že židé pro výsměch poklekali před Kristem a jej tupili."

V roce 1955 papež Pius XII. zavedl pokleknutí stejně jako u ostatní modliteb (za heretiky, schismatiky a pohany).

V roce 1960 papež Jan XXIII. škrtl slovo perfidis (bezbožní).

V roce 1965 byla modlitba změněna celá: Anglicky: "Let us also pray that our God and Lord will look kindly on the Jews, so that they too may acknowledge the Redeemer of all, Jesus Christ our Lord. ... Almighty and eternal God, you made the promises to Abraham and his descendants. In your goodness hear the prayers of your Church so that the people whom from of old you made your own may come to the fullness of redemption." Česky: "Modleme se i za židy: ať náš Bůh a Pán nad nimi milostivě rozjasní svou tvář, aby i oni uznali vykupitele všech, našeho Pána Ježíše Krista. Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svá zaslíbení Abrahámovi a jeho potomstvu; vyslyš tedy dobrotivě prosby své Církve: aby lid starou úmluvou tobě přivlastněný si zasloužil dospět k plnosti vykoupení; skrze našeho Pána."

Podle nového missálu z roku 1967 modlitba zní: "Oremus et pro Judaeis, ut ad quos prius locutus est Dominus Deus noster, eis tribuat in sui nominis amore et in sui foederis fidelitate proficere (Flectamus genua – Levate.) Omnipotens sempiterne Deus, qui promissiones tuas Abrahae eiusque semini contulisti, Ecclesiae tuae preces clementer exaudi, ut populus acquisitionis prioris ad redemptionis mereatur plenitudinem pervenire. Per Christum Dominum nostrum. Amen." (česky: „Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha. Kéž ho stále více milují a kéž věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzavřel. (tichá modlitba) Všemohoucí, věčný Bože, tys slíbil spásu především Abrahámovi a jeho potomkům. Vyslyš prosby své církve a dej, ať se na tvém vyvoleném národě tvé zaslíbení naplní. Skrze Krista, našeho Pána. – Amen.“)

(anglicky: Let us pray for the Jewish people, the first to hear the word of God, that they may continue to grow in the love of his name and in faithfulness to his covenant. (Silent prayer) Almighty and eternal God, long ago you gave your promise to Abraham and his posterity. Listen to your Church as we pray that the people you first made your own may arrive at the fullness of redemption. We ask this through Christ our Lord. Amen.)

V roce 2007 papež Benedikt XVI. obnovil možnost používat missál z roku 1962 bez nutnosti dispensu. To vyvolalo velké pobouření Židů na celém světě, protože modlitba v něm zní takto: "Oremus et pro Judæis: ut Deus et Dominus noster auferat velamen de cordibus eorum; ut et ipsi agnoscant Jesum Christum Dominum nostrum. Oremus. Flectamus genua. Levate. Omnipotens sempiterne Deus, qui Judæos etiam a tua misericordia non repellis: exaudi preces nostras, quas pro illius populi obcæcatione deferimus; ut, agnita veritatis tuæ luce, quæ Christus est, a suis tenebris eruantur. Per eumdem Dominum nostrum Jesum Christum Filium tuum, qui tecum vivit et regnat in unitate Spiritus Sancti, Deus, per omnia saecula saeculorum. Amen." Katholíci se tedy mohou modlit za to, aby Bůh a Pán sňal závoj ze srdcí židů a aby vyšli ze tmy na světlo pravdy, což Židy uráží. Tradiční katholíci však Židy obvinili z pokrytectví.

Jak křesťanští graselové vyhubili římské pohanství

S pohanstvím to bylo nahnuté už od dob sv. Konstantina Velikého. Nicméně přesto bylo pohanství tolerováno ještě nějakých 50 let. Musel přijít jeden z největších křesťanských gaunerů, císař Theodosius I. Veliký (379–395), organisátor soluňského massakru, který pohanství vyhubil. Pomáhal mu v tom antisemita sv. Ambrož (339–397), další výtečník, který má na svědomí 1. popravu heretika, Priscilliána z Ávily († 385), ačkoliv příbuzným Ambrože byl pohanský mluvčí Senátu, Quintus Aurelius Symmachus (345–402).

Jak se to všechno seběhlo? Celé to připomíná budování kommunismu v Rusku. Jistou roli v tom hraje barbar Arbogast, který rychle šplhal po římském vojenském žebříčku, a křesťanský fanatik sv. Ambrož, biskup milánský. První Theodosiovy a Gratianovy (367–383) výnosy proti pohanům pocházejí z let 379, 381 a 382 (odstranění sochy bohyně Vítězství ze Senátu). V roce 388 Theodosius poslal do asijských provincií prefekta, aby rozvrátil tamní pohanské společnosti a jejich chrámy. Když v roce 388 Theodosius porazil usurpátora Magna Maxima, Arbogast Theodosiovi pomáhal pacifikovat ostatní oblasti, Rýn a Galii. Brzy však přestal uznávat západního císaře Valentiniana II.

V roce 389 Theodosius prohlásil pohanské svátky za pracovní dny. V únoru 391 Theodosius zakázal zvířecí oběti, navštěvovat chrámy a uctívat pohanské sochy. Byl zhasnut věčný oheň ve Vestině chrámu a tamní panny vyhnány. Pohanské chrámy pak byly prohlášeny za "opuštěné" a byly buď zbořeny, nebo christianisovány. Tak bylo zničeno alexandrijské Serapeum a větší část obrovské knihovny. (Zbytek pak zničili muslimové pod známým rčením: "Co je v Koránu je zbytečné, a co není, je škodlivé.") Předpovídání budoucnosti a čarodějnictví se stalo zločinem. Dne 15. května 392 Arbogast Valentiniana ve Vídni zavraždil, aby předešel svému odvolání z funkce. Zda se té vraždy skutečně dopustil, není úplně jisté, nicméně sv. Ambrož dělal na pohřbu temné narážky a Theodosius jim uvěřil. Dne 8. listopadu 392 Theodosius zakázal uctívat pohanské bohy úplně a zrušil všechny pohanské slavnosti, např. olympijské hry – poslední se konaly v roce 393. Začal středověk.

Arbogast věděl, že jako barbar nemůže aspirovat na nejvyšší post, a proto jako nového západního císaře prosadil svou figurku, pohanského učitele rhétoriky Eugenia. Pohané, které vedl Nicomachus Flavianus, na jaře 393 obsadili Itálii, takže tam protipohanské edikty nebyly účinné. To už bylo na Theodosia moc. V květnu 394 zahájil válečné tažení pod vedením barbara Flavia Stilichona. Ve dnech 5. a 6. září 394 pohany porazil v bitvě u Frigidu (mezi dnešní Itálií a Slovinskem). Zpočátku to vypadalo, že vyhrají pohané. Druhý den ale větrná smršť rozvrátila řady pohanů a pravoslavní katholíci vyhráli. Eugenius byl popraven, Nicomachus Flavianus a Arbogast spáchali sebevraždu.

Katholická církev pomohla Hitlerovi

Ačkoliv se to Cynik pokouší všelijak zakrývat, je nezvratným faktem, že Katholická církev pomohla Hitlerovi. Co píše Encyclopædia Britannica? "Hitler placed the greatest value upon concluding with the Vatican in 1934 a concordat that granted the Roman Catholic Church more special rights in the German Reich than had ever been granted it in any earlier concordat. The concordat with the Vatican represented the first recognition of the Hitler regime by a European government and was viewed by Hitler as a method of entrance into the circle of internationally recognized political powers."

Pojem "žido-křesťanský" - poslední pozůstatek druhé světové války

Pojem "žido-křesťanský" nemá v sobě moc logiky. Proto je zajímavé se podívat, jak vznikl. Důvodem byla obrana Židů proti Hitlerovi. První známé použití pochází z 27. července 1939: "The Judaeo-Christian scheme of morals".

Obyčejný katholický terrorista

Většině z Vás jméno Sean Kelly nic neřekne. Je to jeden z mnoha katholických vrahů. Osobně zavraždil 9 lidí, z toho jedna byla těhotná žena a jedna byla holčička. Britská spravedlnost mu udělila 9x doživotí: "This wanton slaughter of so many innocent people must rank as one of the most outrageous atrocities endured by the people of this province in the last quarter of a century."

Nicméně i tento sprostý vrah byl po 7 a 3/4 roce propuštěn na svobodu. Katholíci, jak známo drží při sobě. Domnívám, že tento těžký zločinec je Cynikovi milejší než kterýkoliv kommunista. Katholík se totiž vyzpovídá a vše je v pořádku, vše je odpuštěno. Proto se můžete podívat na seznam jemu podobných katholíků.

Katholická censura

To, že katholíci nejsou o nic lepší než muslimové, je obecně známo. Nejnovější obětí jejich pojetí "svobody" projevu je kreslený seriál Popetown.

Katholictví

Vždy jsem měl ke katholictví sympathie. Vážil jsem si a vážím mužů jako je Jiří Rajmund Tretera, Tomáš Halík nebo Marek Benda. Hájil jsem katholictví proti pravoslavnému Vodníkovi i proti protestantu RaSovi.

Ale pak přišel David Vopřada alias Blboun nejapný a Ignác Pospíšil alias Cynik a stal se ze mne tak militantní antikatholík, že by se za mne nemusela stydět Volná myšlenka v dobách největší slávy. Čím to je?

Jak vypadá typický katholík?

Je to p. Vopřada alias dodo. Nejvíce se vyznačuje 100% solidaritou se svými soudruhy ve zbrani. Ať udělá Cynik sebevětší pitomost, Raphus cucullatus je mu vždy nablízku.

Nyní si p. Hedviček dovolil požádat o zablokování Cynika. Právo, které má každý. Jen ho většina lidí nevyužívá, protože se Pospíšila bojí. A odpověď našeho vykutáleného katholíka: "naopak Vás varuji před dalšími útoky tohoto tipu s žádostí o zablokování, protože pak budu já či jiný ze správců nucen zablokovat Vás." Ano, na soudruha nám nešahej, ten je náš.