Radomír Luža kdysi na Britských listech uveřejnil rozsáhlý článek, jímž hodlal obhájit chauvinistické pojetí českých dějin. Bohužel mu k tomu chyběla potřebná erudice. Je možné, že některé chyby byly způsobeny nekvalitním překladem z angličtiny. Nicméně p. Lužovi nic nebránilo, aby je korrigoval. Tak to napravme aspoň tímto příspěvkem.
"vedoucí představitelé české politiky . . . [vyslovovali] se pro liberalizaci mnohonárodní habsburské říše". Ve skutečnosti byli čeští politici součástí Taaffeho železného kruhu pravice, proti němuž byli liberálové v opposici.
"S velkým úspěchem spojovali své třídní zájmy" Marxism už je passé, p. Lužo.
"Tomáš G. Masaryk a Edvard Beneš, kteří cílevědomě přivedli český a slovenský lid do tábora demokratické Evropy." Rakousko-Uhersko snad nebylo demokracií?
"Pokud jde o „československou národnostní politiku až do roku 1938, nelze mluvit o potlačování práv neslovanského obyvatelstva". Němci ani Maďaři nebyli přizváni k tvorbě ústavy, nemohli se na ní podílet, byla jim oktrojována.
"Napodobování nacistických metod bilo do očí: moře stranických praporů, uniformované útočné oddíly". A co Rote Wehr, ta p. Lužu nezajímá?
Není náhoda, že Luža zcela zamlčel zákon, který nepřímo diskriminoval Němce, zákon č. 131/1936 Sb. z. a n., o obraně státu.
"České zákonodárství přiznalo plná občanská práva těm Němcům, kteří zůstali věrni republice." Ve skutečnosti § 2 odst. 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, stanovil: "Osobám, spadajícím pod ustanovení § 1, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, zachovává se československé státní občanství." Nestačilo tedy zůstat věren, jak úmyslně mate Luža. Nutné bylo být v odboji, nebo být zavřen ve vězení nebo koncentráku.
A tak bych mohl pokračovat dále, nicméně to považuji za zbytečné. Místo toho je lepší si přečíst solidní práci, např. o málo známém sudetoněmeckém protinacistickém odboji: "Sudetoněmecký sociálně demokratický exil se nyní, v tak nepříznivé mezinárodní situaci, snažil aktivizovat domácí odboj pomocí tam ještě žijících sociálně demokratických kádrů, jako pokus legitimovat protinacistickým bojem právo na vlast. Informace o tomto odboji byly programaticky potlačeny, ve skutečnosti lze jeho intenzitu beze všeho srovnat s odbojem českým. Nejvýznamnější akce proběhly v závěrečné fázi války. Byly při nich zničeny zásobovací zařízení mostecké hnědouhelné pánve, zásoby benzinu a ropy, potopeny labské nákladní lodě s válečným materiálem, zastavena těžní zařízení bílinských šachet, založen požár opavského cukrovaru, systematicky bylo narušováno dálkové telefonní vedení, byly napadeny zbrojní závody v Děčíně-Podmoklech a narušována železniční doprava. Bojové skupiny operovaly na Děčínsku, Sokolovsku, Karlovarsku a mnohde jinde."
Zobrazují se příspěvky se štítkemKvalitní články. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKvalitní články. Zobrazit všechny příspěvky
27. října 2007
26. října 2007
Polemika s Davidem Kopřivou
David Kopřiva, který se bůhvíproč podepisuje jako Michaela, napsal polemiku s mým článkem Sprostý vrah Radomír Luža. Podle jeho názoru je vražda četníků Karla Sojky a Ondřeje Otevřela, kteří měli tu smůlu, že sloužili na stejné četnické stanici jako Bohuslav Mečíř, Stanislav Onderka / Kunderka a Josef Navrátil, "jedině dobře". Co je to za člověka, když chvaluje tak bestiální vraždu? "Po seznámení s rozsudkem byli postupně odváděni do sklepa a tam popravováni." Tak se nechová k lidem, tak se chová k dobytku na porážce.
Magnus Maximus o sobě tvrdí, že studoval historii. Evidentně ji studoval špatně, jinak by nemohl tvrdit, že "policajti by odhalene partyzany taky popravili." Evidentně netuší, že protektorátní policie nebyla žádná Čeka a že neměla pravomoc nikoho popravovat. Naopak čeští četníci byli často v odboji, na což doplatili i životem. Dejme opět slovo Jindřichu Markovi: "Prostor kobyliské střelnice však byl znovu použit pro „zvláštní úkoly“ i v dalším roce. Na základě rozhodnutí H. Himmlera a K. H. Franka zde byla vykonána veřejná poprava čtyř českých protektorátních četníků pro výstrahu ostatním. V pondělí 8. července 1943 tak použila nacistická okupační moc novou formu teroru – veřejnou popravu, která měla opět zastrašit rostoucí odbojové hnutí a zabránit rozkladu protektorátního četnictva a policie. Popravčí četu tvořili sice příslušníci německé Schutzpolizei, diváky z donucení mělo však tvořit 30 důstojníků a 120 příslušníků protektorátního četnictva a policie. Krátce před šestou hodinou odpoledne sem byli převezeni z cely smrti II/A pankrácké věznice odsouzení četníci. V pankrácké knize popravených jsou zapsáni pod následujícími čísly:
89. František Rajmon - * 25. 10. 1892 Libáň
90. František Famfulík - * 30. 1. 1910 Horní Újezd – Vidlatá Seč
91. Josef Bojas - * 25. 3. 1901 Plzeň
92. Jan Jirásek - * 10. 5. 1905 Netvořice u Benešova u Prahy"
Z herese praesentismu jsem už obviněn byl. Nic si z toho nedělám. Vražda je vraždou dnes, stejně jako jí byla před 60 lety. Kdyby lyncheři zavraždili starostu, tak by zcela zbytečně zmařili další lidský život. Jsem rád, že se jim to nepovedlo, stejně jako se jim nepovedla vražda Jiřího Hörnera, který jejich řádění přežil a mohl by ho dosvědčit, kdyby poválečné úřady měly zájem vraždy stíhat.
Magnus Maximus o sobě tvrdí, že studoval historii. Evidentně ji studoval špatně, jinak by nemohl tvrdit, že "policajti by odhalene partyzany taky popravili." Evidentně netuší, že protektorátní policie nebyla žádná Čeka a že neměla pravomoc nikoho popravovat. Naopak čeští četníci byli často v odboji, na což doplatili i životem. Dejme opět slovo Jindřichu Markovi: "Prostor kobyliské střelnice však byl znovu použit pro „zvláštní úkoly“ i v dalším roce. Na základě rozhodnutí H. Himmlera a K. H. Franka zde byla vykonána veřejná poprava čtyř českých protektorátních četníků pro výstrahu ostatním. V pondělí 8. července 1943 tak použila nacistická okupační moc novou formu teroru – veřejnou popravu, která měla opět zastrašit rostoucí odbojové hnutí a zabránit rozkladu protektorátního četnictva a policie. Popravčí četu tvořili sice příslušníci německé Schutzpolizei, diváky z donucení mělo však tvořit 30 důstojníků a 120 příslušníků protektorátního četnictva a policie. Krátce před šestou hodinou odpoledne sem byli převezeni z cely smrti II/A pankrácké věznice odsouzení četníci. V pankrácké knize popravených jsou zapsáni pod následujícími čísly:
89. František Rajmon - * 25. 10. 1892 Libáň
90. František Famfulík - * 30. 1. 1910 Horní Újezd – Vidlatá Seč
91. Josef Bojas - * 25. 3. 1901 Plzeň
92. Jan Jirásek - * 10. 5. 1905 Netvořice u Benešova u Prahy"
Z herese praesentismu jsem už obviněn byl. Nic si z toho nedělám. Vražda je vraždou dnes, stejně jako jí byla před 60 lety. Kdyby lyncheři zavraždili starostu, tak by zcela zbytečně zmařili další lidský život. Jsem rád, že se jim to nepovedlo, stejně jako se jim nepovedla vražda Jiřího Hörnera, který jejich řádění přežil a mohl by ho dosvědčit, kdyby poválečné úřady měly zájem vraždy stíhat.
14. října 2007
Jak se hádá František Fuka a Daniel Dočekal
František Fuka a Daniel Dočekal navštívili P. R. akci Google a napsali o tom na své blogy. Protože každý napsal něco trochu jiného, tak se začali hádat. Nic nového.
20. září 2007
Výslovnost norských samohlásek
Lena: "Ono je to jednoduche, "a" se vyslovuje jako [a], "å" se vyslovuje jako ceske [o], "o" se vyslovuje jako ceske [u], "ø" jako nemecke [ö], "e" jako klasicke ceske [e], "ae" jako anglicke otevrene [e], "i" jako normalni [i], "u" jako nemecke [ü] a "y" jako takove hluboke [i] - neco mezi nemeckym [ü] a nasim [i]."
10. září 2007
Výpisky z četby IV
"Z toho hlediska je zajímavá Gollova mírná výhrada k Pekařově zálibě v díle Masarykova osobního přítele Josefa Svatopluka Machara. Goll Machara vnímal jako rozpornou básnickou osobnost. Oceňoval jeho lyriku i schopnost satirického šlehu a epického výrazu, vadily mu však – lumírovskému druhu Jaroslava Vrchlického – údajný básníkův občasný nevkus, surovost a vulgarita, nedostatek osobní kultury. Choval k němu pochopitelně i aversi politickou a náboženskou, nazýval ho posérem. Dotkl se kromě toto otázky těžko řešitelné potud, dokud historická věda nebude mít k disposici veškerou korespondenci mezi Macharem a Masarykem: "Jedna věc je podivná – jak mohou Machar a Masaryk si býti vzájemně proroky . . ." Goll viděl anglosaského Masaryka jako pravý protiklad k barbarskému Macharovi. Pekař mu odpověděl: "Machar a Masaryk – to je ovšem možné jen v České straně lidové, jež má hotový jednotný programm a přílušníky naprosto rozlišných programmů a názorů . . .""
Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)
Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)
MSC v. MTP
K počítači se připojují různá periferní zařízení. Často obsahují nebo produkují soubory, které se třeba přenést do nebo z počítače. K tomu se používají dvě základní methody: Mass Storage Class (MSC) a Media Transfer Protocol (MTP). MSC funguje tak, že periferní zařízení slouží jako další disk, se stejnou stromovou strukturou jako má např. hard disk. To zajistí ovladač (driver), který se v novějších operačních systémech nainstalluje automaticky. MTP je nutno ovládat pomocí speciálního programu (aplikace), bez něj jsou soubory na periferním zařízení pro počítač neviditelné.
Je zjevné, že MSC je lepší než MTP. Zatímco pro MSC si dokonce každý může napsat vlastní program, který bude fungovat jako MTP, opačně to nejde. Fotoaparáty Olympus obvykle fungují v régimu MSC. Fotoaparát Canon IXUS 850 IS bohužel jen v modu MTP.
Je zjevné, že MSC je lepší než MTP. Zatímco pro MSC si dokonce každý může napsat vlastní program, který bude fungovat jako MTP, opačně to nejde. Fotoaparáty Olympus obvykle fungují v régimu MSC. Fotoaparát Canon IXUS 850 IS bohužel jen v modu MTP.
3. září 2007
Ještě k Dušanu Třeštíkovi
Malý čtenář nás upozornil na nekrolog Dušana Třeštíka z pera Antonína Kostlána. Jenže nekrolog . . . Je to spíš vyřizování účtů s člověkem, který se už nemůže bránit. Sice si nemyslím, že je nutné se za každou cenu řídit heslem: "O mrtvých jen v dobrém", ale co je moc, to je příliš.
Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.
Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?
Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."
Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.
Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.
Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.
Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.
Nechci zbytečně psychologisovat, ale mám dojem, že v pozadí Kostlánova textu je to, že zatímco Třeštíka zná každý český historik, Kostlána skoro nikdo. Nikdy jsem nečetl žádnou Kostlánovu práci, takže netuším, zda patří k oněm faktopiscům, které si Třeštík tak často bral na paškál. Ale zdá se mi to pravděpodobné. Nebo že by to byla pouhá závist méně úspěšného? "[U] Třeštíka mě jeho šarže vlídného fauna nabádala, abych byl neustále ve střehu a takříkajíc si kryl záda". Proboha proč? Něco možná naznačí text Nikolase Proksche: "Jakoby jeden nevybíravý útok, nemající s relevantní diskusí nic společného, nestačil, postavil se pod trapný prapor Maternův i historik Kostlán. Je pravdou, že Kostlán rozlišuje do definice Třeštíky dva: “jednak špičkový historik raného středověku, a jednak mediálně proslulý rozšafný eskamotér se slovy.” Takže trochu alibisticky pochválí Kostlán kolegu historika, aby pak mohl dosti nehorázně bušit do Třeštíka – “eskamotéra”. V první fázi denunciace komentuje Třeštíkovy publikační počiny jako nadprodukci, kterou nikdo nekomentuje, protože není potřeba něco takového ani komentovat či vnímat. Druhá fáze denunciace je založena na tvrzení, že ve filosofii českých postmodernistů jsou “výrazná rezidua komunistického balastu ze stalinistické éry.” Tím začíná Kostlánova analýza stalinistických prvků v Třeštíkově chování." Kostlán Třeštíkovi vyčítá, že se v 50. letech hlásil k Leninovi. Ať mi ukáže historika, který v 50. letech publikoval v ČSR a nehlásil se k Leninovi a uznám, že nebylo potřeba se hlásit k Leninovi.
Kostlán napsal srovnávací nekrolog, aby vyzdvihl na piedestal historičku, kterou nikdo nezná. Nechápu tento obdiv k faktopisu. Čím jsou záslužné "pokorné soupisové práce korespondence Jana Amose Komenského"? Čte je vůbec někdo? Jak se svým významem liší od spisů klassiků marxismu-leninismu?
Kostlán se mýlí. Třeštík byl jedním z nejvýznamějších badatelů o českém středověku vůbec. Budoucí věda ho bude znát nikoliv pro jeho rané práce, nýbrž pro velké synthesy z 90. let 20. století a prvních let 21. století. Kromě toho, že byly vědecké, byly totiž i čtivé. A to nikdy žádný faktopis o významu prodloužení délky hrábí na jičínském panství ve 30. letech 18. století na tamní produktivitu práce nemůže poskytnout. Nicméně je zjevné, že Třeštíkovy snahy nebyly marné. Dokonce i u Kostlána padly na úrodnou půdu: "Žádný historik totiž minulost nepopisuje, i když si to třeba myslí: přichází k matérii dochované z minulosti se svou apriorní etickou a odbornou výbavou, na jejímž základě si z minulosti vybírá jen některá fakta, a z nich pak s využitím jistých nástrojů buduje svou vlastní konstrukci toho, co se vlastně kdysi stalo... A možná si konstruuje i samotná fakta, ze kterých svůj obraz minulosti staví, protože i těmto základním prvkům jakékoli budoucí mozaiky dává tvar a rozměr ten, kdo je vyloví z pomyslné zásobnice, ohmatá si je (a opakujme ona důležitá slova: s využitím jistých nástrojů) a nakonec je i vyjádří ve slovech."
Positivisté Kostlánova typu nikdy neztratili komplex méněcennosti z exaktních věd. Jenže jak lépe vyjadřuje původní pojem svobodná umění (a contrario krásná umění) nebo anglický pojem arts, humanitní vědy jsou na pomezí přírodních věd a umění. A bez umění není humanitní vědec (angl. scholar) pravdivý, protože přesvědčivý. Dokazuje to např. "nejlepší" článek wikipedie Byzantská říše. K čemu je dobrý takový mix marxistických a řeckých nacionalistických cliché? Kdyby autorka článek doplnila o nějaký ten třídní boj, tak by ho mohla s klidem uveřejnit v 50. letech a nikdo by nic nepoznal. Pro srovnání, jak vypadá opravdová dnešní historiografie, dopručuji článek The History of the Byzantine Empire v Encyclopaedia Britannica.
Jednou kommunista, navždy kommunista? Jsem dalek přístupu zaprděných antikommunistů, kteří každého, kdo byl v KSČ, považují za zplozence Satana jen proto, že do KSČ vstoupil dobrovolně. Co tam dělal, je nezajímá a ani je nezajímá to, co dělali ostatní. Zkuste si někdy přečíst Kunderovy či Kohoutovy verše z 50. let a hned poznáte rozdíl od "dělnických" veršotepců té doby. Osobní historie má pro dílo jen podružný význam. Je mi jedno, že Jaroslav Durych byl fašista; jeho Sedmikráska patří ke klenotům české literatury. A na tom se shodnu i s kommunistou Juliem Fučíkem. Každý člověk má právo na vývoj a marxism je inspirativní, byť se s ním neztotožňuji. Kostlánovo kaceřování: "Jak snadno opadávala z tohoto anglicky vyhlížejícího gentlemana jeho elegantní slupka, aby obnažila modrou košili vespod..." proto není nic jiného než sprostota, navíc nepodložená. Po smrti člověka za něj mluví jeho dílo; jeho aktuální životní postoje odvál čas.
Ano, Třeštík se nedržel rankeovského projektu historie a tím je pro Kostlána kacíř, kterého je potřeba vyloučit z obce seriosních historiků, tj. faktopisců, ač pokrytecky tvrdí opak. Co na tom, že se tím se tak podobá kommunistům, kteří pořád někoho vylučovali a pořád něco zakazovali. Co na tom, že Ranke je mrtvý už od dob Marca Blocha? Záviš Kalandra nebyl doma prorokem.
Cílem mého textu nebylo dokázat, že život Mirjam Bohatcové neměl smysl. Nicméně její význam odpovídal její známosti a na tom nic nezmění Kostlánova snaha plivnout na Dušana Třeštíka a jako trpaslík se mu zakousnout alespoň do kotníku. Nejsmutnější je, že Kostlán redukuje historii na PVH. Jenže historie nikdy nebudou pouhé chronologické a jiné kategorisační tabulky, nýbrž příběh, který cosi sděluje dnešku. A myslím, že je nejvyšší čas ukončit neblahou českou tradici už od boje o Rukopisy, tj. místo ad rem diskutovat ad hominem.
23. července 2007
Když dva dělají totéž, není to totéž II
Na konci 80. let společnost Ocean vyvinula hru Rambo III. Cílem je osvobodit amerického plukovníka v Afghánistánu z ruského zajetí. Nyní Unie islámských studentů vyvinula hru Special Operation 85: Hostage Rescue. Cílem je osvobodit iránské vědce v Israeli z amerického zajetí. Najděte 10 rozdílů. Pro islamofoby je to však událost měsíce.
Větu: "Fakhrian said that the computer game had been inspired by Iran's supreme leader Ayatollah Ali Khamenei," čeští nedouci přeložili jako: "Hra dokonce je posvěcena nejvyšším duchovním vůdcem Alím Chameneím". Na Sprše z toho mají vánoce. Ad fontes, Sprchaři, ad fontes.
Updated.
Větu: "Fakhrian said that the computer game had been inspired by Iran's supreme leader Ayatollah Ali Khamenei," čeští nedouci přeložili jako: "Hra dokonce je posvěcena nejvyšším duchovním vůdcem Alím Chameneím". Na Sprše z toho mají vánoce. Ad fontes, Sprchaři, ad fontes.
Updated.
14. června 2007
Konkurenční blog
Ačkoliv ZMP jsou otevřeny všem, 5 wikipedistů cítilo potřebu si založit vlastní blog. Přeju jim hodně zdaru, ačkoliv Egg cítil potřebu je za jejich otevřenost kritisovat.
Dodatek. Nicméně snaha o uzavřenost a censuru je vlastní i autorům toho blogu: "Jinak bych chtěl upozornit na to, že jaksi není vhodné vynášet takto živé (a citlivé) aféry na blog, příjde mi to dost nekonstruktivní." (Aktron)
Dodatek. Nicméně snaha o uzavřenost a censuru je vlastní i autorům toho blogu: "Jinak bych chtěl upozornit na to, že jaksi není vhodné vynášet takto živé (a citlivé) aféry na blog, příjde mi to dost nekonstruktivní." (Aktron)
4. května 2007
Normálnost
Měl jsem kdysi na Sprše zuřivý flame war s Postavou do jazzu a Gogem o normálnosti. Zatímco já hlásal názor, že normální = většinové, jejich postoj jsem pochopil tak, že zastávají thesi, že normální je to, co je funkční. Postava nyní podal dementi: "tento pojem se dá vykládat různě".
Jak jsem však později zjistil z hovorů s mnoha lidmi, pojetí, že normální = funkční zastává tím méně lidí, oč horlivěji nebo vulgárněji je toto pojetí zastáváno. Jako symbolickou tečku za tímto sporem si proto dovolím o ocitovat Jana Zrzavého: "(Pozor – slovo „normální“ nemá jiný seriózní význam než ten, který užívá statistika, tedy vlastně „obvyklý“ či „běžný“. Inženýrský titul je jev stejně nenormální jako homosexualita či nezkažený chrup.)"
Updated.
Jak jsem však později zjistil z hovorů s mnoha lidmi, pojetí, že normální = funkční zastává tím méně lidí, oč horlivěji nebo vulgárněji je toto pojetí zastáváno. Jako symbolickou tečku za tímto sporem si proto dovolím o ocitovat Jana Zrzavého: "(Pozor – slovo „normální“ nemá jiný seriózní význam než ten, který užívá statistika, tedy vlastně „obvyklý“ či „běžný“. Inženýrský titul je jev stejně nenormální jako homosexualita či nezkažený chrup.)"
Updated.
30. června 2006
Obyčejný katholický terrorista
Většině z Vás jméno Sean Kelly nic neřekne. Je to jeden z mnoha katholických vrahů. Osobně zavraždil 9 lidí, z toho jedna byla těhotná žena a jedna byla holčička. Britská spravedlnost mu udělila 9x doživotí: "This wanton slaughter of so many innocent people must rank as one of the most outrageous atrocities endured by the people of this province in the last quarter of a century."
Nicméně i tento sprostý vrah byl po 7 a 3/4 roce propuštěn na svobodu. Katholíci, jak známo drží při sobě. Domnívám, že tento těžký zločinec je Cynikovi milejší než kterýkoliv kommunista. Katholík se totiž vyzpovídá a vše je v pořádku, vše je odpuštěno. Proto se můžete podívat na seznam jemu podobných katholíků.
Nicméně i tento sprostý vrah byl po 7 a 3/4 roce propuštěn na svobodu. Katholíci, jak známo drží při sobě. Domnívám, že tento těžký zločinec je Cynikovi milejší než kterýkoliv kommunista. Katholík se totiž vyzpovídá a vše je v pořádku, vše je odpuštěno. Proto se můžete podívat na seznam jemu podobných katholíků.
29. května 2006
Ignorant Karel Hvížďala I
motto: "Česká celostátní printová média . . . díky svému posunu v zaměření, který je tlačí od transferu informací k transferu emocí, se soustředila na citace a tematizování nejmarkantnějších hrubostí." Karel Hvížďala
5. května 2006
Polemika s gogem
Protože gogo jako správný natěšený čecháček polemisuje s mým zdejším článkem na Vrbě, odpovím mu zde. Tyhle manýry, které měly opodstatnění v době zápasu s nyní mrtvou Sprchou, kde žádný slušný člověk nemohl nic napsat, nemohou mít opodstatnění na tomto blogu, kde gogovi nikdo nebrání diskutovat, a to ani případným výsměchem.
Jedním ze znaků čecháčkovství je přenášet své spory k rozhodnutí k většímu staršímu bratrovi. Přes varování Tomáše Peciny jsem se ho dopustil sám. Ale na druhou stranu to bylo užitečné: Ztratil jsem illuse o správní radě Nadace Wikipedie.
Slovo "fašista" vyvolává veliké emoce. Zčásti zřejmě proto, že si ho nedouci pletou s nacistou. Nicméně, co chce říct člověk, který druhého označí za fašistu? To, že takový člověk je odpůrce svobody, zejména svobody projevu. To, že je stoupenec vlády tvrdé ruky.
Uznávám sebekriticky, že označení některých lidí z anglické části Wikipedie není právě přesné. Mnohem případnější je tento poměrně nový fenomén označovat za vznik nové sekty – Wikipedie. A jako každá správná sekta se zapouzdřuje: "Linking from Wikipedia to your homepage and posting personal attacks about editors is unacceptable, so I'm in favor of this compromise. The current policy is too restrictive as its reach clearly extendeds to unrelated web forums, IRC, phone calls, your personal non-wikipedia-linked blog, etc. Strom 20:41, 4 May 2006 (UTC)"
Tyto smutné výsledky se časem pokusím analysovat v článku pro Wikipedia Watch, který pečlivě monitoruje vznik nového SSSR, na němž jsem se bohužel sám aktivně podílel.
Jedním ze znaků čecháčkovství je přenášet své spory k rozhodnutí k většímu staršímu bratrovi. Přes varování Tomáše Peciny jsem se ho dopustil sám. Ale na druhou stranu to bylo užitečné: Ztratil jsem illuse o správní radě Nadace Wikipedie.
Slovo "fašista" vyvolává veliké emoce. Zčásti zřejmě proto, že si ho nedouci pletou s nacistou. Nicméně, co chce říct člověk, který druhého označí za fašistu? To, že takový člověk je odpůrce svobody, zejména svobody projevu. To, že je stoupenec vlády tvrdé ruky.
Uznávám sebekriticky, že označení některých lidí z anglické části Wikipedie není právě přesné. Mnohem případnější je tento poměrně nový fenomén označovat za vznik nové sekty – Wikipedie. A jako každá správná sekta se zapouzdřuje: "Linking from Wikipedia to your homepage and posting personal attacks about editors is unacceptable, so I'm in favor of this compromise. The current policy is too restrictive as its reach clearly extendeds to unrelated web forums, IRC, phone calls, your personal non-wikipedia-linked blog, etc. Strom 20:41, 4 May 2006 (UTC)"
Tyto smutné výsledky se časem pokusím analysovat v článku pro Wikipedia Watch, který pečlivě monitoruje vznik nového SSSR, na němž jsem se bohužel sám aktivně podílel.
6. března 2006
Evropské hodnoty
V souvislosti s návrhem evropské ústavy se rozhořela debata o evropských hodnotách, zda v preambuli k evropské ústavě má být odkaz na Boha a na křesťanské kulturní dědictví. Rozhodně ne. Tou hlavní evropskou hodnotou je demokracie a jeho nezbytná podmínka: sekulární stát.
Sekulární stát je americký vynález. Evropské státy té doby jen kopírovaly arabskou vymoženost: toleranci. Jak známo, v islámských státech byli od samého počátku (7. století) tolerováni židé i křesťané. Byli však v postavení druhořadých osob a všemožně diskriminováni. To samé platí pro evropskou toleranci: anglickou (Toleration Act z 24. května 1689) a rakouskou (toleranční patent z 13. listopadu 1781). Oba zákony se navíc nevztahovaly na všechna vyznání. Anglický neplatil pro katholíky a unitáře, rakouský se vztahoval jen na lutherány, kalvinisty a pravoslavné, tedy nikoliv na Jednotu bratrskou, unitáře a deisty.
Demokracie a sekulární stát byly zavedeny v Rakousku až téměř o 100 let později – prosincovou ústavou z roku 1867, jejímiž autory byli němečtí liberálové. Čeští konservativci (Palacký, Rieger) ji odmítli. Nikoliv z odporu k demokracii, ale proto, že jim byl nacionalismus přednější než nějaká demokracie. Stejně se zachovali Slováci o 100 let později, když v roce 1968 dali přednost nacionalismu (federalismus) přednost před občanskými svobodami.
Rakouská demokracie měla vyšší formální i obsahovou úroveň než prvorepubliková. Trvala až do anenských patentů (1913), kdy ji pod egidou císaře Františka Josefa v českých zemích zrušil diktátor, hrabě Karl von Stürgkh (1859–1916), rakouský premiér. Za války zrušil demokracii v celém Rakousku. Jeho válečná diktatura potlačila svobodu slova, popravila 5 000 Čechů, 20 000 jich bylo konfinováno v internačním táboře Talerhof poblíž Štýrského Hradce jako "politicky podezřelí". Vláda zavedla přídělové hospodářství. V tomto kursu Stürgkh pokračoval, dokud ho nezavraždil terrorista Friedrich Adler. Císař František Josef tak začínal jako absolutista a skončil jako absolutista. Podle jeho názoru se demokracie neosvědčila.
Demokracii obnovil nový císař, pacifista a blahoslavený Karel I., jehož premiér hrabě Jindřich Karel Clam-Martinic (1863–1932) byl konservativní český aristokrat. Císař pověřil ministra zahraničí, hraběte Ottokara Czernina, vyjednáváním o separátní mír. Zasedání říšské rady bylo obnoveno 30. května 1917. V červencové všeobecné amnestii bylo popruštěno 100 000 rakouských politických věznů, včetně internovaných.
Sekulární stát je americký vynález. Evropské státy té doby jen kopírovaly arabskou vymoženost: toleranci. Jak známo, v islámských státech byli od samého počátku (7. století) tolerováni židé i křesťané. Byli však v postavení druhořadých osob a všemožně diskriminováni. To samé platí pro evropskou toleranci: anglickou (Toleration Act z 24. května 1689) a rakouskou (toleranční patent z 13. listopadu 1781). Oba zákony se navíc nevztahovaly na všechna vyznání. Anglický neplatil pro katholíky a unitáře, rakouský se vztahoval jen na lutherány, kalvinisty a pravoslavné, tedy nikoliv na Jednotu bratrskou, unitáře a deisty.
Demokracie a sekulární stát byly zavedeny v Rakousku až téměř o 100 let později – prosincovou ústavou z roku 1867, jejímiž autory byli němečtí liberálové. Čeští konservativci (Palacký, Rieger) ji odmítli. Nikoliv z odporu k demokracii, ale proto, že jim byl nacionalismus přednější než nějaká demokracie. Stejně se zachovali Slováci o 100 let později, když v roce 1968 dali přednost nacionalismu (federalismus) přednost před občanskými svobodami.
Rakouská demokracie měla vyšší formální i obsahovou úroveň než prvorepubliková. Trvala až do anenských patentů (1913), kdy ji pod egidou císaře Františka Josefa v českých zemích zrušil diktátor, hrabě Karl von Stürgkh (1859–1916), rakouský premiér. Za války zrušil demokracii v celém Rakousku. Jeho válečná diktatura potlačila svobodu slova, popravila 5 000 Čechů, 20 000 jich bylo konfinováno v internačním táboře Talerhof poblíž Štýrského Hradce jako "politicky podezřelí". Vláda zavedla přídělové hospodářství. V tomto kursu Stürgkh pokračoval, dokud ho nezavraždil terrorista Friedrich Adler. Císař František Josef tak začínal jako absolutista a skončil jako absolutista. Podle jeho názoru se demokracie neosvědčila.
Demokracii obnovil nový císař, pacifista a blahoslavený Karel I., jehož premiér hrabě Jindřich Karel Clam-Martinic (1863–1932) byl konservativní český aristokrat. Císař pověřil ministra zahraničí, hraběte Ottokara Czernina, vyjednáváním o separátní mír. Zasedání říšské rady bylo obnoveno 30. května 1917. V červencové všeobecné amnestii bylo popruštěno 100 000 rakouských politických věznů, včetně internovaných.
28. února 2006
Rehabilitace Romanovců
Potomci Romanovců požadují rehabilitaci Mikuláše II. a jeho rodiny. Větší nesmysl pohledat. Mikuláš II. a jeho rodina byli zavražděni. Nešlo o nesprávný úřední postup. Požadovat jejich rehabilitaci je stejné jako požadovat rehabilitaci Jana Masaryka nebo Františka Ferdinanda d'Este.
1. února 2006
Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku
V červnu 1893 intervenoval Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) u Františka Thuna (hrabě František Antonín Thun–Hohenstein (1847–1916) byl českým místodržitelem v letech 1889–1896 a 1911–1915. Neuměl česky, byl konservativní velkostatkář a autonomista, nepřítel Pruska a Ruska.), který mu při rozhovoru ukázal dopis Julia Grégra a prohlásil: „Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku.“
Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.
Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.
Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.
Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.
Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.
Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.
16. ledna 2006
Výpisky z četby III
"Spolu s marxismem se také upevňovala zvláštní, svým původem německá metoda myšlení, která konstruuje vědeckou skutečnost okolo přesně vymezených pojmů. S pojmy pak zachází již ne jenom jako se stavebními kameny konstrukce budované nad skutečností, nýbrž jako se skutečností samotnou. Pojmy se stávají téměř posvátnými, jsou znakem a znamením vědeckosti. Ta se pak často vyčerpává ve hře s pojmy bez ohledu na skutečnost. Nic takového nezná ani anglosaská, ani francouzská myšlenková tradice, které stanoví pojmy ad hoc, k jednorázovému použití, častěji se však bezstarostně vyjadřují v metaforách. Sovětský marxismus přejal tuto německou hru s pojmy s nadšením a učinil z nich sakrální objekty Učení, zvláště vhodné jako náplň brožurek. Hra na tuto pravoslavnou scholastiku nahrazovala vědu. Bylo to samozřejmě směšné a nakonec již nebyl téměř nikdo se ochoten jí účastnit. Úcta před posvátnem však zůstala, stalo se zase jaksi přirozeným, záležitostí zdravého rozumu, že skutečnost je skládačka sestavená z pojmů. Povinností vědce zůstalo (na východ od Labe podnes) vyjadřovat se v obecně uznaných pojmech, o kterých se v zásadě vůbec nepochybuje. V mnohoznačných metaforách prý mluví jenom nevědečtí esejisté. Toto podivné mámení je jistě dáno naší tradicí navázanou těsně na německé vědecké prostředí, nemohlo by se však stát “přirozeným”, nebýt dlouhodobého působení marxismu . . . Jako “přirozené” jsme schopni chápat nanejvýše dožívající strukturálně-systémové konstrukce, zbytky starého paradigmatu, reprezentované například německými Sozialgeschichte, dnes převládající poststrukturalistická, kulturalistická vidění dějinného pohybu, tvořící nové paradigma, jsou pro nás ale prostě absurdní, odbýváme je proto jednoduchou nálepkou zvrhlé postmodernosti." Dušan Třeštík: O co skutečně jde v českém dějepisectví
21. prosince 2005
Výpisky z četby II
Michel Houellebecq – Rozšíření bitevního pole (1994), p. 94:
„Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperisace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme "zákonem trhu". V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovská jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům; po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.“
„Stejně jako neomezený ekonomický liberalismus má z analogických důvodů i liberalismus sexuální za důsledek projevy absolutní pauperisace. Někteří mají sexuální styk každý den; jiní pětkrát nebo šestkrát za život nebo nikdy. Někteří poznají desítky žen; jiní žádnou. Závisí to na tom, co nazýváme "zákonem trhu". V ekonomickém systému, kde je zakázáno propouštění, může víceméně každý najít své místo. V sexuálním systému, kde je zakázáno cizoložství, může víceméně každý najít partnera do postele. V naprosto liberálním ekonomickém systému někteří hromadí obrovská jmění a na jiné čeká nezaměstnanost a bída. V naprosto liberálním sexuálním systému vedou někteří pestrý a vzrušující sexuální život, kdežto jiným nezbývá nic než masturbace a samota. Ekonomický liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Stejně tak sexuální liberalismus znamená rozšíření bitevního pole na všechny věkové kategorie a společenské vrstvy. Po ekonomické stránce patří Rafael Tisserand k vítězům; po stránce sexuální k poraženým. Někteří vítězí na obou polích; jiní na obou prohrávají. Podniky se perou o určité mladé muže; muži se perou o určité mladé ženy; zmatek a shon jsou značné.“
7. září 2005
Výpisky z četby I
"Tak se utvořila v zemi katholická strana, počtem sice slabá, ale odhodlaná a bezohledná; poněvadž tehdáž Morava poskytovala všem náboženstvím úplné svobody, katholíci, aby obnovili panství své víry, usilovali o obmezení svobod zemských i starodávných zvyků, což mělo pro další dějiny Moravy dalekosáhlé následky. V čelo této strany postavil se vedle biskupa Františka Dietrichsteina úskočný a hrabivý Ladislav Berka z Dubé, který r. 1602 jmenován byl zemským hejtmanem moravským."
Ottův slovník naučný XVII, p. 689.
Jan Hus o své exkommunikaci: "Kdyby všichni lidé svědčili, že jsem kacířem, neb jinak vinen a jediný Bůh by o mně vydával svěděctví, že jsem spravedliv, hovno bych se chtěl svědectví jich všech báti, ježto jest křivé, odporné nejlepší a nekonečné pravdě."
Jan Sedlák: M. Jan Hus (1915), p. 153.
Ottův slovník naučný XVII, p. 689.
Jan Hus o své exkommunikaci: "Kdyby všichni lidé svědčili, že jsem kacířem, neb jinak vinen a jediný Bůh by o mně vydával svěděctví, že jsem spravedliv, hovno bych se chtěl svědectví jich všech báti, ježto jest křivé, odporné nejlepší a nekonečné pravdě."
Jan Sedlák: M. Jan Hus (1915), p. 153.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)