Evropské hodnoty

V souvislosti s návrhem evropské ústavy se rozhořela debata o evropských hodnotách, zda v preambuli k evropské ústavě má být odkaz na Boha a na křesťanské kulturní dědictví. Rozhodně ne. Tou hlavní evropskou hodnotou je demokracie a jeho nezbytná podmínka: sekulární stát.

Sekulární stát je americký vynález. Evropské státy té doby jen kopírovaly arabskou vymoženost: toleranci. Jak známo, v islámských státech byli od samého počátku (7. století) tolerováni židé i křesťané. Byli však v postavení druhořadých osob a všemožně diskriminováni. To samé platí pro evropskou toleranci: anglickou (Toleration Act z 24. května 1689) a rakouskou (toleranční patent z 13. listopadu 1781). Oba zákony se navíc nevztahovaly na všechna vyznání. Anglický neplatil pro katholíky a unitáře, rakouský se vztahoval jen na lutherány, kalvinisty a pravoslavné, tedy nikoliv na Jednotu bratrskou, unitáře a deisty.

Demokracie a sekulární stát byly zavedeny v Rakousku až téměř o 100 let později – prosincovou ústavou z roku 1867, jejímiž autory byli němečtí liberálové. Čeští konservativci (Palacký, Rieger) ji odmítli. Nikoliv z odporu k demokracii, ale proto, že jim byl nacionalismus přednější než nějaká demokracie. Stejně se zachovali Slováci o 100 let později, když v roce 1968 dali přednost nacionalismu (federalismus) přednost před občanskými svobodami.

Rakouská demokracie měla vyšší formální i obsahovou úroveň než prvorepubliková. Trvala až do anenských patentů (1913), kdy ji pod egidou císaře Františka Josefa v českých zemích zrušil diktátor, hrabě Karl von Stürgkh (1859–1916), rakouský premiér. Za války zrušil demokracii v celém Rakousku. Jeho válečná diktatura potlačila svobodu slova, popravila 5 000 Čechů, 20 000 jich bylo konfinováno v internačním táboře Talerhof poblíž Štýrského Hradce jako "politicky podezřelí". Vláda zavedla přídělové hospodářství. V tomto kursu Stürgkh pokračoval, dokud ho nezavraždil terrorista Friedrich Adler. Císař František Josef tak začínal jako absolutista a skončil jako absolutista. Podle jeho názoru se demokracie neosvědčila.

Demokracii obnovil nový císař, pacifista a blahoslavený Karel I., jehož premiér hrabě Jindřich Karel Clam-Martinic (1863–1932) byl konservativní český aristokrat. Císař pověřil ministra zahraničí, hraběte Ottokara Czernina, vyjednáváním o separátní mír. Zasedání říšské rady bylo obnoveno 30. května 1917. V červencové všeobecné amnestii bylo popruštěno 100 000 rakouských politických věznů, včetně internovaných.