Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku

V červnu 1893 intervenoval Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) u Františka Thuna (hrabě František Antonín Thun–Hohenstein (1847–1916) byl českým místodržitelem v letech 1889–1896 a 1911–1915. Neuměl česky, byl konservativní velkostatkář a autonomista, nepřítel Pruska a Ruska.), který mu při rozhovoru ukázal dopis Julia Grégra a prohlásil: „Čech je buď hulvát, anebo líbá ruku.“

Pravděpodobně šlo o dopis ze srpna 1891, kdy se Julius Grégr omlouval, že nesplnil slib, že Národní listy nebudou uvádět přesné informace o příjezdu delegací na jubilejní výstavu. Dne 29. 6. 1893 mluvil staročech JUDr. František Šromota na valné hromadě Národního klubu v Brně proti mladočechům. 1. 7. 1893 o tom informovala Moravská orlice a uvedla jména Grégra a Masaryka. Julius Grégr pak prohlásil, že místodržiteli nikdy nic nepsal a vypravoval prý pochybný románek, který byl údajně Thunem nastražen.

Vznikla z toho dlouhá polemika mezi Časem a Národními listy. Dne 8. 7. 1893 Masaryk prohlásil, že nikdy žádný Grégrův dopis místodržiteli neviděl a ani to nikdy neprohlašoval. To popřel Hořica v Národních listech dne 10. 7. 1893. Na to reagoval zase Masaryk 15. 7. 1893 v Čase. Dne 29. 8. 1893 přijal mladočeský klub resoluci poslanců. Nakonec dne 25. 9. 1893 se Masaryk vzdal mandátu a vystoupil z mladočeské strany.

Celá affaira vrhla nedobré světlo na Masaryka a všechny realisty.