Výpisky z četby IV

"Z toho hlediska je zajímavá Gollova mírná výhrada k Pekařově zálibě v díle Masarykova osobního přítele Josefa Svatopluka Machara. Goll Machara vnímal jako rozpornou básnickou osobnost. Oceňoval jeho lyriku i schopnost satirického šlehu a epického výrazu, vadily mu však – lumírovskému druhu Jaroslava Vrchlického – údajný básníkův občasný nevkus, surovost a vulgarita, nedostatek osobní kultury. Choval k němu pochopitelně i aversi politickou a náboženskou, nazýval ho posérem. Dotkl se kromě toto otázky těžko řešitelné potud, dokud historická věda nebude mít k disposici veškerou korespondenci mezi Macharem a Masarykem: "Jedna věc je podivná – jak mohou Machar a Masaryk si býti vzájemně proroky . . ." Goll viděl anglosaského Masaryka jako pravý protiklad k barbarskému Macharovi. Pekař mu odpověděl: "Machar a Masaryk – to je ovšem možné jen v České straně lidové, jež má hotový jednotný programm a přílušníky naprosto rozlišných programmů a názorů . . .""

Martin Kučera: Pekař proti Masarykovi. Historik a politika. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1995, ISBN 80-901478-8-7, pp. 21–22 cituje Josefa Klika (ed.): Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře. Praha 1941, dopis z 6. 9. 1901 (p. 292) a dopis z 8. 9. 1901 (p. 295)