Zobrazují se příspěvky se štítkemPrávo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPrávo. Zobrazit všechny příspěvky

18. července 2010

Privatisace trestní justice

Troll "IMHO" JK "IMHO" a další se nesmírně pohoršovali, když jsem napsal: "Pokud se poškozený s pachatelem vyrovná, tak státu do toho nic není – zde pachatel poskytl million dollarů, což není právě málo. To věděli už ve středověku, až hrabivý absolutistický stát, který chtěl pomocí prokurátorů pokutovat zločince a vydělat tak na zločinu, to změnil. A nakonec se žaloba změnila v obžalobu, jenže do vědomí dilettantů to dosud neproniklo." Jak to může fungovat v praxi.

Updated.

Právo je jen jedno

Zaujala mne Kapitánova kritika: "Velmi mne zaujal Petersův článek o Westermarckově jevu. A to nejen proto, že bravurně popřel svou vlastní tezi o "jediném právu"". Nějdřív jsem nechápal, co tím vlastně chce říci. Pak mi došlo, že naráží na tuto mou větu: "V pokrokových státech (Francie, Belgie, Nizozemsko, Turecko, Brazílie a Japonsko) proto na základě genetické sexuální přitažlivosti není incest trestný."

No, Kapitán si popletl právo a právní řád. To je banalita, to neumějí rozlišit nejen novináři, ale často dokonce i právníci, jako kdyby to bylo nějak zvlášť obtížné. Zajímavější je otázka, proč je právo jen jedno, ačkoliv se právní řády od sebe liší. Na to jsou dvě odpovědi:
  1. přirozenoprávní. Podle ní nespravedlivé "právo" (zde konkrétní "právní" normy, tedy přesněji řečeno ustanovení právního předpisu daného právního řádu) není právem. Stíhat za zločin krvesmilstva ty příbuzné, které nechrání Westermarckův jev, je nespravedlivé, protože jde o zvláštní druh nepříčetnosti. Proto ani právní.
  2. positivistická. Podle ní je nespravedlivé právo špatné, ale pořád právo, tedy formální součástí právního řádu. Protože je však špatné, nemělo by se applikovat, tedy de facto (v konkrétní věci) právem (tj. applikovatelnou právní normou) není. Tedy důsledek je stejný jako u přirozenoprávního pojetí.
Stejně jako většina českých právníků jsem zastánce přirozenoprávní koncepce, ačkoliv na Západě převažuje positivistická.

Teď může někdo namítnout, co incest těch, které chrání Westermarckův jev, a přesto spolu ze zvrhlosti souloží? To je evidentní delikt a právní řád by ho stíhat měl. Pokud tak nečiní, je to z legislativní ekonomie, protože takových případů (oba milenci zletitilí nebo (v případě sourozenců) dospělí) bude minimum a de minimis non curat praetor.

17. července 2010

Útěk před spravedlností

Na DS se rozmáhá to, co mne pokaždé dokáže vytočit: Trollové typu "Daniely", JK či "anonyma" píší neuvěřitelné pitomosti a různí naivkové jim sedají na lep. Byl to jeden z důvodů, proč jsem na LW zrušil diskusse, a pokud se bude opakovat pokus takovou žvanírnu exportovat sem, je možné, že k tomu znovu přistoupím. Chápu, že ne každý je odborník, ale když už chce diskutovat, tak by měl alespoň odbornost rozpoznat. To se JzP nepodařilo. Žádám ho proto, aby nikdy nediskutoval o žádné spiklenecké theorii, protože když je schopen skočit na špek jen trochu přesvědčivě psanému blábolu anonymního trolla, jak chce rozpoznat úskalí mnohem složitějšího problému jako je spiklenecká theorie?

Ale anonymního… Ve skutečnosti je identita toho trolla zjevná každému, kdo umí do 5 počítat a kdo si přečte původní diskussi, aby se podíval, kdo se tam vytahoval znalostí okolností počátku nynějšího extradičního řízení. Ty nyní použil znovu, zřejmě mu jednou pracně nabyté znalosti nedávají spát, aby se s nimi nechlubil při každé příležitosti. Troll zůstane trollem, jak svou geniální intuicí rozpoznal Vodník. Jen mne zaráží, že ho na svém blogu toleruje, když ho na LW hubil při každé příležitosti.

Proč mne vlastně tento způsob trollingu vytáčí více než nadávky? Je to z mnoha důvodů. Předně je to amorální bohorovnost trolla. O problematice neví vůbec nic a přesto pindá neuvěřitelné kraviny. Expert to sice pozná na první pohled, ale co lidé typu JzP? To je přeci čestný člověk. Má ho odborník nechávat v omylu, protože si za to, že uvěřil žvanilovi, může sám? Velké morální dilemma. Myslím, že se do budoucna budu spíše řídit heslem: Komu není rady, tomu není pomoci, ale nyní jsem se ještě rozhodl věci uvést na pravou míru. Expert sice nesmysl pozná na první pohled, ale napsat článek, který přesvědčí i naivky, trvá hodiny. K čemu taková námaha? Blábol smazat a kdo uvěřil, jeho blbost.

"Anonymovo" tvrzení, že USA chtěly vydat Lieblinga pro skutek, který je v českém právním řádu klassifikován jako maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 337 NTZ, v 1. odstavci trest až 3 roky; za útěk z vězení trest až 5 let) je lež. BBC: "He is facing a US arrest warrant over his conviction for unlawful sex with a 13-year-old girl in 1977." Čl. II smlouvy č. 48/1926 Sb. z. a n. ze dne 2. července 1925, mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (všimněte si bodu 2):
Čl. II

Podle ustanovení této smlouvy budou vydány osoby, které budou obviněny anebo odsouzeny pro některý z níže uvedených trestných činů:

1. Vraždu, v to zahrnujíc otcovraždu, vraždu úkladnou, úmyslné zabití, otrávení anebo vraždu dítěte;
2. násilné smilstvo, vyhnání plodu, soulož s děvčetem mladším čtrnácti let;
3. únos nebo bezprávné zadržování osob ženských nebo děvčat k smilným účelům;
4. dvojženství;
5. žhářství;
6. úmyslné a bezprávné zničení nebo poškození zařízení železnic, bylo-li tím způsobeno nebezpečí pro život lidský;
7. trestné činy spáchané na moři:
a) námořní lupičství v rozsahu obecně uznaném a stanoveném mezinárodním právem nebo psanými předpisy;
b) bezprávné potopení nebo zničení lodi na moři;
c) vzpoura nebo spiknutí dvou či více členů posádky lodní anebo jiných osob na lodi na širém moři, má-li býti činěn odpor proti opatřením kapitána nebo velitele lodi anebo stalo-li se za účelem zmocnění se lodi lstí nebo násilím;
d) útok na osobu na palubě lodi na širém moři s úmyslem způsobiti poškození na těle;
8. vloupání se a násilné vniknutí do cizího obydlí v noci s úmyslem spáchati tam trestný čin (burglary);
9. vloupání se a násilné vniknutí do úředních místností vládních a veřejných úřadů anebo do úředních místností bank, bankovních závodů, spořitelen, schovacích ústavů, pojišťoven a jiných společností, nebo do jiných nikoliv obytných budov s úmyslem spáchati tam trestný čin;
10. loupež, t.j. úmyslné a násilné odnětí cizích věcí nebo peněz buď násilím proti osobě nebo uvedením jí ve strach a nepokoj;
11. padělání listin anebo uvádění v oběh nebo použití padělaných listin;
12. padělání nebo falšování úředních listin vládních nebo listin veřejných úřadů, v to zahrnujíc i soudy, jich rozšiřování anebo podvodné použití takových listin;
13. padělání peněz ať kovových nebo papírových, padělání cenných papírů nebo kuponů veřejných dlužních listin, jež vydány byly správou veřejnou (státní, zemskou, župní, okresní nebo obecní), bankovek anebo jiných prostředků veřejného úvěru, padělání pečetí, kolků, razítek nebo známek správy státní či jiné jich rozšiřování a podvodné uvádění výše zmíněných předmětů v oběh nebo jich použití;
14. zpronevěra v úřadě nebo zlé užití moci úřední, bylo-li spácháno na území podrobeném pravomoci jedné z obou smluvních stran buď veřejným úředníkem nebo uschovatelem, přesahuje-li cena zpronevěřených věcí jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
15. zpronevěra spáchaná kteroukoli osobou i najatou, buď stále placenou anebo jen zaměstnanou, ku škodě zaměstnavatelů nebo představených, jde-li o trestný čin, na který jest podle zákonů obou smluvních stran stanoven trest žaláře anebo jiný trest na svobodě, a přesahuje-li cena zpronevěřených věcí jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
16. únos osob nezletilých nebo dospělých, t.j. unesení nebo zadržování osoby či osob s úmyslem vynutiti na nich nebo na jich rodinách nebo třetí osobě či osobách peníze anebo s jiným bezprávným úmyslem;
17. krádež, t.j. bezprávné odnětí věcí, osobního majetku nebo peněz v ceně dvaceti pěti dolarů nebo vyšší anebo jich hodnoty v československé měně;
18. nabytí peněz, cenných záruk anebo jiného majetku lstivým předstíráním; převedení na se peněz, cenných záruk anebo jiného majetku u vědomí, že byl bezprávně nabyt, přesahuje-li částka peněz anebo cena takto nabytého nebo na se převedeného majetku jedno sto dolarů anebo jich hodnotu v československé měně;
19. křivou přísahu nebo svádění k ní;
20. podvod nebo nevěrnou správu schovatele, bankéře, agenta (komisionáře), jednatele, t.zv. trustee, vykonavatele, administrátora, poručníka, správce, ředitele nebo úředníka některé společnosti nebo společenstva nebo jakékoliv osoby, jež má postavení vyžadující důvěry, přesahuje-li částka peněžitá anebo cena majetku, jenž byl předmětem trestného činu, jedno sto dolarů nebo jich hodnotu v československé měně;
21. činy trestné podle zákonů obou států o potlačení otroctví a o obchodování otroky;
22. úmyslné opuštění nebo úmyslné zanedbání výživy dětí nezletilých nebo na cizí pomoci závislých.

Vydání bude povoleno i pro spoluvinu na kterémkoli z výše vypočtených trestných činů, jakož i pro účastenství ať před činem trestným nebo po jeho spáchání, jakož i pro pokus některého z nich, je-li taková spoluvina, účastenství nebo pokus ohrožena trestem na svobodě podle zákonů obou Vysokých smluvních stran.
Co je za tím, proč se nevydává a nežádá o vydání za útěk z vězení? Je to proto, že útěk z vězení se považuje za přirozené právo každého vězně: "In other jurisdictions, the philosophy of the law holds that it is human nature to want to escape." Positivní právo sice může toto přirozené právo zvrátit (např. v ČR), neboť nepatří do katalogu lidských práv, ale jsou státy, kde se honoruje (např. Německo, Mexiko a možná též Kalifornie (Předpoklad se nepotvrdil, v Kalifornii je útěk z vězení trestný.)). Známá je kodifikace práva na útěk pro válečné zajatce.

Ještě je k tomu možné z hlediska komparativního práva dodat, že evropské právo tenduje k abstraktním skutkovým podstatám (maření výkonu úředního rozhodnutí), zatímco americké ke konkrétním (absconding, resisting arrest, prison escape etc.) Ale to je známá trivialita.

On by stačil zdravý rozum a jednoduchá úvaha: Je absurdní se domnívat, že zatímco trestné činy se promlčují, plea barganing by se promlčovat nemělo. US právní řád sice plea barganing toleruje, ale šťastný z něj není.

A k deliktu, z něhož je Liebling obviněn. Zdivočelí antinominalisté někdy nejsou s to pochopit, že vlivem odlišné kultury nelze někdy pojem pouze převést (přeložit doslova), ale je nutné použít pojem, který se názvem liší. Tak Táborský nikdy nebyl schopen pochopit, že nationality není národnost, nýbrž státní příslušnost, ačkoliv nation je národ. Jenže on je to národ specifický, státní či svrchovaný. Na západ od Rýna totiž více dají na stát než na ethnicitu, takže un Français není v první řadě Francouz, nýbrž občan/obyvatel Francie. Naproti tomu Čech v první řadě označuje ethnikum, i když má dotyčný třeba kanadské občanství. Přitom české národní menšiny tendují k západnímu pojetí. Čeští Romové se považují za Čechy, zatímco xenofobové jim češství upírají. Stejně tak government nelze "překládat" jako vláda, nýbrž jako státní správa. Vláda je anglicky the Cabinet. Konec exkursu.

Statutory rape není rape, i když je to matoucí. Už extradiční smlouva lišila mezi "násilným smilstvem" (dnešní znásilnění) a "souloží s děvčetem mladším čtrnácti let" (dnešní pohlavní zneužití). V Kalifornii se navíc pohlavní zneužití officiálně nazývá unlawful sexual intercourse. Nicméně vinou svého názvu i kulturních tradic není (na rozdíl od ČR) US veřejnost mnohdy schopna rozlišit mezi znásilněním a pohlavním zneužitím. Např. Kirstie Alley, známá z filmů Look Who's Talking s Travoltou, napsala: "When U wrote "for the record,Polanski copped to unlawful intercourse with a minor (as opposed to rape)..." did u mean we should think that it's LESSER than RAPE?" Přitom je naprosto jasné, že násilí je vždy více než nenásilí. A k tomu kalvinism popírající biologii: "THERE is NO SUCH THING AS CONSENSUAL SEX with a 13 year old girl".

A zbabělec lže i podruhé: "V pripade Romana Polanskeho se nejedna o moralni otazku, tu jiz pred 33 lety vyresil soud v LA a RP odsoudil." Ve skutečnosti: "Upon learning of the judge's plans Polanski fled to France on 1 February 1978, hours before he was to be formally sentenced." Ale co od trolla čekat jiného než lhaní? Všechny jeho bláboly patří smazat, aby nemátly naivky.

A poslední věc. Rozhodně nejsem ten, který by pohlavní zneužití nějak omlouval. Nicméně Liebling traumatisovaný vraždou své ženy skutečně byl a pohlavní zneužití je méně závažný delikt než znásilnění. I když… V ovzduší morální paniky z pedofilie je znásilnění v prvním odstavci méně trestné než pohlavní zneužití, což je morálně pochybné.

Updated.

14. července 2010

Patří Polanski do basy?

Jak má Cynik ve zvyku, napsal velice emotivní článek Polanski patří do basy, jehož základním sdělením je: "Polanski v USA před 33 lety omámil a znásilnil tehdy 13letou dívku." Jak to bylo ve skutečnosti?

Rajmund Liebling, známější pod svým pseudonymem Roman Polanski, byl traumatisovaný brutální vraždou své manželky Sharon Tate. Dne 10. března 1977 fotil akty 13leté, tedy dávno dospělé, Samanthy Gailey. Aby ji uvolnil, tak ji naléval sektem a dal jí methaqualon, sedativum posilující sexuální vzrušivost.

Co bylo dál, vylíčila Gailey sama: "We were alone and I didn’t know what else would happen if I made a scene. So I was just scared, and after giving some resistance, I figured well, I guess I’ll get to come home after this."

Podle českého nového trestního zákoníku znásilní ten, "kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti" (§ 185 NTZ). O násilí evidentně nešlo, prostý nesouhlas neznamená, že jeho překonání je násilí. Co se týká bezbrannosti, Gailey opilá nebyla, ani neusnula a methaqualon nemá omamné účinky. O znásilnění se nade vší pochybnost nejednalo.

Podle českého práva se Liebling dopustil pohlavního zneužití (§ 187 NTZ), neboť vykonal soulož s dítětem mladším čtrnácti let. V US právu je tento zločin označen matoucím názvem statutory rape (zákonné znásilnění), neboť podle americké právní fikce nemůže nedospělý ze zákona dát svobodný a informovaný souhlas k souloži.

Podle českého práva se znásilnění v prvním odstavci a pohlavní zneužití promlčuje (§ 34 NTZ, v angloamerickém světě mu odpovídá statute of limitations) v 10 letech, tedy v roce 1987, přičemž však podle starého TZ se promlčecí doba stavěla, pokud pachatel pobýval v cizině. Stíhat Lieblinga po 33 letech je absurdní, po 20 letech se promlčuje i vražda.

V roce 1993 se Liebling a Geimerová civilně narovnali. Liebling jí jako odškodnění zřejmě zaplatil 600 000 dollarů. V roce 2000 Geimerová prohlásila: "the event had been blown all out of proportion".

Ale je tady Cynik, který by se mstil až za hrob. Kde je křesťanské odpuštění člověku, který se 33 let choval řádně a nyní je před hrobem? Kde je ochota ponechat řešení případu soukromé dohodě pachatele a oběti? Nikde. Cynik se totiž nakazil fundamentalismem US kalvinistů. Je to vidět nejen zde, ale rovněž na přístupu k potratům a evoluci. Proto si jeho skupina nadále nezaslouží označení "tradicionalisté" (nejde jim pouze o tridentskou dogmatiku), ale "fundamentalisté", byť obvykle je toto označení vyhrazeno pouze pro kalvinisty.

Updated.

27. června 2010

Jak to bylo s Tomášem Pliskou

Andy napsala rozsáhlý, extrémně manipulativní kommentář: "On ten osmadvacetiletý "kluk" (proč mu vlastně neříkáte, pánové, třeba "chlapeček" nebo "ten náš malý popleta"?) také JEN nepořádal nějakou demošku, při té akci došlo k obrovské rvačce s policajty, neb odmítli (pod jeho vedením) demošku rozpustit a skončilo to zraněním sedmi policajtů, novináře a dvou koní. Pitomé výmluvy: "Nemůžu nést zodpovědnost za dav pěti set lidí," tvrdil, soud zcela právem shodil ze stolu. Ono je totiž dokázané, co tou podporou nácků myslel a co dělal. Není to nějaký chudák, co se připletl mezi rváče. No a co se těch CD týče, prostě osmadvacetiletý "kluk" porušil platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne."

Jak to bylo ve skutečnosti? Všechny zprávy o Tomáši Pliskovi mluví o organisaci demonstrace a propagaci nacismu: Právo – "Za organizování prvomájové demonstrace a výrobu neonacistických hudebních nosičů mu soudci uložili 3,5 roku souhrnného trestu." MFD 1: "Ze širšího kontextu a důkazů jasně vyplývá, že obžalovaní propagují fašismus. Před námi nestojí žádní dvacetiletí blouznivci, kteří ze svých názorů vyrostou, ale lidé, jimž není cizí násilí a nezůstávají jen u nenávisti." "Každému, kdo prožil nacismus, musí mrazit v zádech, když vidí, jak někdo toto hnutí adoruje." MFD 2: "Hlavní pořadatel demonstrace Tomáš Pliska půjde za propagaci nacismu na dva roky vězení." "Podle státní zástupkyně ale mladíci byli srozuměni s tím, že propagují hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka." Žádná o násilí; ono také přišít někomu jednání jiného je možné toliko v Andyních představách. Proto stále musím trvat na svém názoru: Zavírat za názor je svinstvo, které s demokracií nemá nic společného.

Co se týká CD, jak by se Andy líbilo toto: "Plastici prostě porušili platný a užitečný zákon. Buď budeme zákony respektovat nebo ne." Asi ne. Ona totiž zákony posuzuje podle toho, na koho dopadají. Pokud na naše nepřátele (neonacisty), je každý prostředek dobrý, i kdyby byl sebevíce amorální či protiústavní. Pokud na naše idoly (Plastiky), je každý zákon špatný. Jenže takový přístup je čistý kommunism: Účel světí prostředky. V právním státě platí: Padni, komu padni a zákony psané jen proti jedné skupině s ním nemají nic společného.

Jsem ten poslední, kdo by protestoval proti tomu, aby účastníci pouliční bitky s kameny, holemi a dělbuchy byli přísně potrestáni. Ale to nestalo. V tomhle státě jsou trestáni lidé za to, že mají nesprávné názory. Naproti tomu zabijáci, kteří si do ležící oběti ještě kopnou, vyváznou bez adekvátního trestu.

A co se týká Starého pána. Ano, všichni neonacisté mají alternativní názor na WW 2. Naoproti tomu ne každý, kdo má alternativní názor na WW 2, je neonacista. A to je ta podstata.

26. června 2010

Polemika se Starým pánem

Starý pán se vyjádřil jednak k autorisovanému násilí a jednak k neonacistům. Musím říci, že v obou případech jeho argumenty nechápu. Institut nutné obrany existuje na celém světě. Když vám hrozí násilí, nemusíte trpně čekat. Ale bavíme se o situaci, kdy, když žádné násilí nehrozilo – pachatel byl jen verbálně obtěžován – a zabiják si to pak šel s ním ještě vyřídit ven, kdy oběť odcházela domů. Jak toto někdo (soudce) může brát za polehčující okolnost, to je mimo mé chápání. Alex Juchelka to napsal naprosto jasně: "Když se po vás bude někdo ohánět nebo na vás někdo půjde s nožem a vy mu dáte první ránu (a budete na ty okolnosti mít svědky) je něco jiného, než když vás někdo slovně urazí a vy mu za to urazíte hlavu. To je pak myslím těžší dokazovat, že jste něčemu chtěl předejít." Čím to, že lidé žijící v USA mají zdravý smysl pro spravedlnost, zatímco v ČR ani soudci ne?

A co se týká neonacistů, tak si nemohu pomoci, ale je to šílená aplikace zákona příčiny a následku (officiální ideologie ČR: Byla druhá světová válka, a proto jsme museli vyhnat Sudetské Němce) dotažená ad absurdum. Tak někdo něco říká. Od toho je k činu ještě velice daleko. V trestním právu jsou tzv. vývojová stadia trestného činu. Úvodní se říká příprava. A pouhé řečnění přípravou není. Navíc, jak alternativní názor na druhou světovou válku souvisí s "touhou vyvraždit celé etnikum"? Vůbec nijak. Takové spojení je zkrat.

Spravedlnost po americku a po evropsku

Vodník na svém blogu informoval, že v jeden den dostal u českých soudů Tomáš Pliska souhrnný trest 3,5 roku žaláře za to, že pořádal neonacistickou demonstraci (2 roky) a vyrobil CD s neonacistickou hudbou (1,5 roku) a Karel Kučera 3 roky podmíněně odložené na 5 let za to, že usmrtil (sic!) člověka, který jej verbálně (sic!) napadal.

Nedávno před tím byl francouzský ministr vnitra, Brice Hortefeux, odsouzen za přestupek proti čl. 33 tiskového zákona. (Ve Francii o přestupcích rozhoduje soud, na druhou stranu za ně hrozí i vězení.) Za svůj neveřejný úrok byl udán hlídacím psem politické korrektnosti, inkvisičním Hnutím proti rasismu a za přátelství mezi národy (MRAP), které česká média z neznámého důvodu prohlašují za "organizaci na ochranu lidských práv". MRAP je známé tím, že se snažilo zakázat publikovat na wiki francouzský překlad knihy Протоколы сионских мудрецов, neboť francouzský ministr vnitra dne 26. května 1990 zakázal oběh, šíření a prodej této knihy na francouzském území pro rozpor s veřejným pořádkem. Wiki se však řídí floridským právem, a proto je pro ni francouzský Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum) právně bez významu.

Hortefeux se vskutku dopustil xenofobních výroků. Ale má být trestán podle orwellovsky nazvaného zákona o svobodě tisku? Když Šámal propagoval svůj nový trestní zákoník, tak sliboval, že budou zvýšeny tresty za násilné trestné činy. Nyní to vidíme v praxi: Karatista brutálně zkopal svou oběť: "poté, co poškozený odešel z pivnice ven a pokračoval v chůzi po pozemní komunikaci jej fyzicky napadl tak, že jej kopl do pravého boku, čímž mu způsobil okrouhlý podkožní krevní výron a v důsledku kopu poškozený upadl na zem, kde zůstal ležet, přestal komunikovat, přičemž uvedené poranění hlavy si vyžádalo jeho převoz ZZS Královéhradeckého kraje na oddělení urgentní medicíny fakultní nemocnice a následnou hospitalizaci na JIP neurochirurgické kliniky uvedené nemocnice, kde byl opakovaně operován a pro neuspokojivý zdravotní stav (karniotrauma s komplikacemi ve vigilním komatu) nadále sledován v LDN, kde dne 23. 11. 2009, v příčinné souvislosti se shora uvedeným poraněním mozku ze dne 16. 5. 2009, zemřel." Ale podle soudce: „Kučera je velmi fixovaný na své děti a mohl cítit velký strach z toho, že poškozený své výhrůžky splní. Soud proto využil možnosti, kterou poskytuje nový trestní zákoník a použil ustanovení o omluvitelné pohnutce. Věřím, že obžalovaný ocení dobrodiní zákona a napříště se vyvaruje dalších excesů“. Ano, soud doufá, že příště již karatista za výroky na svou adresu zabíjet nebude. To je přímo karikatura spravedlnosti.

Je zajímavé, že lidé s US zkušeností případ instinktivně posoudili správně: "dát někomu po verbální urážce pěstí by bylo právně jednoznačně hodnoceno jako eskalace a násilný čin", zatímto český přístup považuje násilí za normální, resp. tolerovatelné. Holt, když vás někdo za vaše nevhodné výroky zabije, proč by měl být potrestán žalářem? Zákon jungle. Za to rouhače je třeba zavřít, až zčernají. To by tak hrálo, aby veřejně říkali, co si myslí.

4. června 2010

"Dělníci" reagují na Langera a Mareše

"Dělníci" (na ně překvapivě rozumným způsobem) reagují na Ivana Langera a jeho bývalého kolegu z Mladých konzervativců Miroslava Mareše. Symptomatické je, že i Mareš měl v minulosti problémy s popěvováním nacistických písní.

20. května 2010

Starorakouský volební zákon

K debatě na Slepecké holi vyhlašuji Zemanovo heslo ad fontes. Zajímavé je to od § 9.

12. května 2010

Testování Řápkové

Mladá fronta je posedlá testováním. Tak vymyslila na Řápkovou test, jak umí právo. Protože jsem od fochu, tak jsem se otestoval taky.

1. V jakých městech sídlí vrchní soudy?
To je pro každého praktika ta nejvíce triviální otázka. Avšak pokud právo neděláte, chápu, že se vám to vykouří z hlavy.

2. Kolik činí lhůta pro odvolání v trestní věci?
Přiznám se, že toto jsem nevěděl ani já, ačkoliv jsem se kdysi trestním právem živil. Ale jen na prvním stupni (přesněji řečeno přípravným řízením) a lhůty jsou v trestním právu dosti nestandardně krátké.

3. Co znamená věta ignorantia iuris neminem excusat?
To je triviální pro toho, koho baví latina. Normální právník to ale moc neužije.

4. Kdo byli Gaius, Ulpinianus a Papinianus?
dtto

5. Jaké jsou druhy zavinění?
Tady "správná" odpověď míchá hrušky s jablky a je tedy sama špatně. Spíše theoretická otázka.

6. Co znamená "účinná lítost"?
Správnou odpověď bych nedal, v praxi se účinná lítost prakticky nevyskytuje.

7. Kde je upraveno právo na spravedlivý proces?
To je triviální, ale pro toho, kdo se zajímá o ústavní právo. To opět drtivá většina praktiků není.

8. Kolik činí poplatek za podání ústavní stížnosti?
Klassický chyták. Ale právník by to znát měl.

9. Kde sídlí Právnická fakulta v Plzni?
Nevěděl jsem.

Lze tedy říci, že ty otázky nezkoumaly to, zda je právník, ale snažily se najít to, co neví. Typicky český přístup. A Sokol, který nikdy nedělal nic jiného než trestní právo, by si měl uvědomit, že trestní právo není alfa a omega práva. Jak říkali Gaius, Ulpinianus a Papinianus, trestní právo není právo, ale politika.

A ještě bych chtěl dodat, že z té totální neznalosti latiny u Tachecí bolí uši.

2. května 2010

Svoboda shromažďovací v ohrožení

S tradičními katholíky nemám mnoho společného. Jsem aktivní odpůrce diskriminace a na nové české antidikriminační legislativě jsem se osobně podílel. Jenže kromě zákazu diskriminace jsou i jiná lidská práva, např. politická. Slova Ney Mare Brkičové podepisuji:
Projevy „narušování“ byly ostatně ohlášeny na webu www.feminismus.cz:

„Protiakce bude založená na narušení shromáždění a projevů účastníků a účastnic (píšťalkami, řehtačkami apod.) a na demonstraci opačného názoru prostřednictvím transparentů a symbolického černého oblečení (příp. alespoň černé pásky).“

Tento citát zcela jednoznačně vyjadřuje vůli po nesvobodě slova a touhu umlčet opačný názor, nedat mu ani šanci, aby zazněl – přímý opak snahy o antidiskriminaci.
Podstatou demokracie je, že lidská práva svědčí všem, včetně extrémistů. S akcí DOST naprosto nemohu souhlasit, ale rozbíjení jejího shromáždění dělá ze Strany zelených novodobé SA. Zelené jsem dříve volil, ale stranu s takovou neúctou k lidským právům už volit nemohu.

18. dubna 2010

Sochor v. ČSSZ

Ačkoliv poslední doba byla bohatá na události, rád bych se vyjádřil ještě k jedné. Nález ústavního soudu Sochor v. ČSSZ (PDF; v NALUS dosud není) pokládám jednoznačně za správný, kritiku ze strany ČSSD za neuvěřitelnou. Když ÚS vyhoví prosťáčkovi, tak ze sebe nedělá III. komoru Parlamentu, ale právě naopak, než jak si Mládek plete.

5. dubna 2010

Střet dvou kultur

Se symptomatickým přístupem předložily Novinky čtenářstvu článek o právních poměrech ve Spojeném království. Na Čecha musí zákonitě podobný text působit jako zpráva z Marsu: "Je třeba se připravit na podobné i u nás. Jsme odborníci na přebírání zkušeností, zejména z vyspělých zemí se starou demokracií a pro vykázání činnosti policie je vyřešení takového zločinu penzisty trochu pohodlnější."

Oč jde? O přestupky. V UK jsou přestupky vedle přečinů a zločinů považovány za trestné činy; v ČR stojí přestupky mimo trestní právo. Výsledek je, že v UK je na přestupky více vidět, zatímco v ČR je řeší přestupkové komise a nikoho moc nezajímají. Hmotněprávně je situace v UK a ČR stejná: Za přestupky jsou prohlášena jednání, která by kdysi nikoho nenapadlo vydávat za veřejnoprávní delikt.

14. března 2010

Poznámky k námětu k diskussi

  1. Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník. Jaký má smysl odkazovat na neplatný právní předpis?
  2. Starý trestní zákon byl vydán v roce 1961 (PDF).
  3. Je třeba lišit správní právo a trestní právo.
  4. Ustanovení § 405 NTZ zní: "Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Nevím nic o tom, že by KSM popíral kommunistickou genocidu nebo kommunistické zločiny proti lidskosti.
  5. Zpráva helsinského výboru amerického Kongresu: "V září 2001 byl obžalován David Pěcha, šéfredaktor extrémně levicového listu Nové Bruntálsko, z trestného činu difamace (a z podpory hnutí usilujícího potlačovat lidská práva či podporujícího národnostní, rasovou, třídní či náboženskou nenávist a šířící falešné znepokojující zprávy)."

Námět k diskussi

Předkládám k diskussi tento postulát:

„Ustanovení § 261a zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona, je pouze na ochranu proti nacistům. Vsuvka, zmiňující „komunistické genocidium nebo jiné zločiny… komunistů“, má zákonu dodat objektivity a celosti, ale není míněna vážně.“

Usoudil jsem tak na základě této zprávy.

Updated.

13. března 2010

Zrušit hlavu státu?

K perenniálnímu volání Petra Uhla se nyní překvapivě přidal i Tomáš Klvaňa: "Zrušme post českého prezidenta! Jeho pravomoci lze snadno rozdělit mezi vládu a parlament." To je patentní nesmysl. Každý stát potřebuje svou hlavu. Dokonce i orientální despocie ruského typu (SSSR, NDR, SFRJ) měly hlavu státu alespoň kolektivní. Co by bylo Velkým churalem v ČR?

Ve skutečnosti je možné zrušit jedině premiéra. Myslím, že takovou emancipaci od modelu III. francouzské republiky je možné zkusit. Konečně bychom pak měli v ČR dělbu moci jako v USA a ne jako dnes, kdy se tvrdí opak, v rozporu s realitou.

Mnohomluvně sděleno totéž.

Updated.

2. března 2010

Hlavou proti zdi?

Rodina Rachel Corrie podává soudní žalobu na israelské Ministerstvo obrany (zdroj). Jakou má podle vás chanci na úspěch?

Můj odhad: O,O

25. února 2010

Armáda ČR - verbovací organisace soukromých agentur?

Zdá se, že česká armáda zverbovala pro soukromé bezpečnostní agentury dalšího zaměstnance. Člověka napadá, zda si tyto hony na zakuklené ultrazločince v řadách vojska neplatí ty agentury samy...

20. února 2010

Biologisující příměry

via Malý čtenář. VÚČaKo píše: "No není úžasné, že můžeme klidně spát, protože nad osudem demokracie neúnavně bdí giganti justičního ducha, kteří hlásané zásady dokáží podržet v paměti i několik hodin?"

17. února 2010

Vláda v. Dělnická strana II

Ačkoliv první rozbor rozsudku vláda v. Dělnická strana II již přinesl Tomáš Pecina, po mé úvodní poznámce na okraj si ten přelomový rozsudek zaslouží širší rozbor.

Předně musím poctivě přiznat, že jsem výsledek neodhadl. Myslel jsem, že většina bude liberální. Bohužel vinou českého zákonodárství se nedozvíme poměr hlasů v senátu a ani nebudou žádné dissenty. Na ty se můžeme těšit pouze v případě, že DS podá opravný prostředek k ústavnímu soudu.

Proč jsem se mýlil? NSS podlehl charmu Tomáše Sokola, což je u českých soudů pravidlem. Jeho nekvalitní podání bylo mentálním východiskem i celého rozsudku. Ten je na české poměry extrémně dlouhý. (Typický český rozsudek má 4 strany, tento má 122 stran a 669 odstavců. Nicméně, anglo-amerických poměrů přesto nedosahuje.)

Rozsudek nemá cenu číst celý. V §§ 1–195 je přebujelá rekapitulace, v §§ 237–612 je výtah ze spisu – dokazování skutkového stavu. Čtenáři bych tedy doporučil jen §§ 196–236 a §§ 613–667.

V první řadě je nutno pochválit formální úroveň rozsudku. Ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou. Tak má moderní rozsudek vypadat. Pouze drobnou chybou na kráse je chybná náhrada spojky "od" slovem "Odpůrce:" a anglo-americké legislativní zkratky s majuskulí na počátku slova: "Zákon", "Soud" apod.

Po právní stránce je rozsudek mizerný. Kromě nepřijatelného výroku, který zcela zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, právní kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Celkem 375 odstavců je popis skutkového stavu (jako kdyby čtenáře nějak zvlášť zajímal) a pouze 94 odstavců je právní kvalifikace. Poměr měl být přesně opačný. Sice je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale rozsudek jen málo cituje judikaturu ESLP a vůbec cizozemská či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom články v monothematické Jurisprudenci 7/2009 byly dosti objevné a tamní výsledky komparace šly převzít.

Na druhou stranu je možné, že soudce Šimíček a jeho kollegové vycházeli z koncepce, že strana je pánem sporu. Vandasův výkon byl naprosto tristní, ale ve své sebestřednosti si to nejspíše neuvědomoval. Byl několikrát přistižen při lži, jeho výroky byly často zjevně účelové a nedokázané. Moderní soudci pak logicky takovou stranu nemohou nechat vyhrát.

Myslím, že si NSS mohl odpustit ideologisující passage typu "Soud ani nepochybuje, že některá z témat, jichž se Dělnická strana chopila, odráží skutečné a hluboké společenské problémy. Problémy, jejichž řešení, a mnohdy i jen diskuse o nich, jsou často vytěsňovány z veřejné debaty a haleny jazykem politické korektnosti až do ztráty jejich obrysů. Na tomto místě proto Soud zdůrazňuje, že pojmenování palčivých a bolestivých problémů společnosti je bytostným právem každého jednotlivce i politické strany. Limitem nemůže být ani používání politicky korektního jazyka, které může být vnímáno toliko jako dělítko mezi „společensky slušnými“ a „společensky neslušnými“, nikoliv však již jako kritérium určení protiprávnosti, tím méně pak kritérium pro rozpuštění politické strany." (§ 633) a více se věnovat právu. Takto přinesl jen hluboké zklamání z nepřesvědčivosti rozsudku, kdy přičitatelné bylo DS prakticky vše, kolem čeho se DS byť jen mihla.

Na rozdíl od Dánska tak v ČR opět zvítězila německá doktrína bojující demokracie. Je to překvapivé: V ČR málokdo umí německy a anglo-americké vzory byly v 90. letech určující. Nicméně, svoboda hlásat nepohodlné názory nám zjevně nevoní. Neonacism je tak na rozdíl od zemí s vyšší úrovní lidských práv (jako je třeba právě Dánsko) a priori postaven mimo zákon.