Právo je jen jedno

Zaujala mne Kapitánova kritika: "Velmi mne zaujal Petersův článek o Westermarckově jevu. A to nejen proto, že bravurně popřel svou vlastní tezi o "jediném právu"". Nějdřív jsem nechápal, co tím vlastně chce říci. Pak mi došlo, že naráží na tuto mou větu: "V pokrokových státech (Francie, Belgie, Nizozemsko, Turecko, Brazílie a Japonsko) proto na základě genetické sexuální přitažlivosti není incest trestný."

No, Kapitán si popletl právo a právní řád. To je banalita, to neumějí rozlišit nejen novináři, ale často dokonce i právníci, jako kdyby to bylo nějak zvlášť obtížné. Zajímavější je otázka, proč je právo jen jedno, ačkoliv se právní řády od sebe liší. Na to jsou dvě odpovědi:

1. přirozenoprávní. Podle ní nespravedlivé "právo" (zde konkrétní "právní" normy, tedy přesněji řečeno ustanovení právního předpisu daného právního řádu) není právem. Stíhat za zločin krvesmilstva ty příbuzné, které nechrání Westermarckův jev, je nespravedlivé, protože jde o zvláštní druh nepříčetnosti. Proto ani právní.
2. positivistická. Podle ní je nespravedlivé právo špatné, ale pořád právo, tedy formální součástí právního řádu. Protože je však špatné, nemělo by se applikovat, tedy de facto (v konkrétní věci) právem (tj. applikovatelnou právní normou) není. Tedy důsledek je stejný jako u přirozenoprávního pojetí.

Stejně jako většina českých právníků jsem zastánce přirozenoprávní koncepce, ačkoliv na Západě převažuje positivistická.

Teď může někdo namítnout, co incest těch, které chrání Westermarckův jev, a přesto spolu ze zvrhlosti souloží? To je evidentní delikt a právní řád by ho stíhat měl. Pokud tak nečiní, je to z legislativní ekonomie, protože takových případů (oba milenci zletitilí nebo (v případě sourozenců) dospělí) bude minimum a de minimis non curat praetor.