To nejlepší z atheismu

Cynik Pospíšil napsal delší kritiku (nyní smazanou) úspěšné atheistické campagne, o které se LW zmínila již dávno.

Jak je pro našeho cynika typické, jeho článek obsahuje mnoho nesmyslů jeho nevzdělané mysli. Není pravda, že se dává do reklamy to nejlepší, co o dané věci lze říci. Reklama má mnoho podob. Jednou z nich je, kdy se zdůrazní rys, který podukt odlišuje od konkurenčních. Tak i "přestaňte si dělat starosti a užívejte života" není to nejlepší z atheismu. Já osobně za nejlepší na atheismu považuji to, že nemusím věřit nesmyslným pohádkám typu sv. Trojice či neposkvrněného početí. Jiný může na atheismu oceňovat jiné věci. Každopádně je na náboženské výchově něco nezdravého, jak dokazuje rozhovor s dcerou Jiřího Čunka.

Nácek Cynik, jak je pro něj typické, nepochopil podstatu sdělení. Tím není to, že je všechno dovoleno, jak tmáři straší lidi již desítky let, ale to, že nemusíme dodržovat nesmyslná dogmata frigidního sv. Pavla. Člověk nemusí být věrný, pokud žije v otevřeném svazku. Někomu (asi menšině) to vyhovuje, jiným ne. To jen fanatici cynického typu chtějí všem vnutit jednotný životní styl a ostatním useknout hlavy nebo je upálit. Je mi milejší klidný člověk, který chodí do bordelu saturovat své sexuální potřeby, než Cynik, který si svou frustraci kompensuje terrorisováním ostatních na wiki.

Bohužel je Nácek Cynik případem člověka, kterému ani berlička katholictví nepomohla, aby se choval slušně. Důkazem je jeho chování k p. Sklenářovi. Některým lidem nepomůže nikdy nic.

Updated.

Obětování Isáka

Caravaggio (1594)
Rembrandt (1635)Laurent de La Hyre (1650)

Též wiki.

Nový křesťanský web

Filip Sklenář mne požádal, abych napsal recensi na jeho nový web. Zaujalo mne už jeho programmové prohlášení. Filip si předsevzal, že bude vyvracet tyto mýthy:

1. římskokatolická církev učila, že země je placatá;
2. křesťanství potíralo vzdělanost;
3. do základů klášterů se zazdíval[y] živé panny;
4. protestantští reformátoři byli z moderního pohledu v něčem lepší než ti, proti kterým bojovali.

Vzhledem k tomu, že jsem mučedník placatosti Země na wiki, měl bych si o tom nastudovat víc. Potíráním vzdělanosti se myslí činnost křesťanů v novověku, např. ve vztahu k Brunovi či Galileimu. Fama o zazdívání živých panen je zřejmě ze Svátka. Tomu bych nepřikládal větší váhu.

S poslední thesí souhlasím. Možná mne příliš ovlivnil TGM, ale Chelčický, Komenský a vůbec Jednota bratrská byla morálně výše než její odpůrci. Česká verse původní wikipedie je ve vztahu ke křesťanství nepoužitelná, protože vinou Dodona a Cynika je to jen vykuchaná verse katholického katechismu. S jejich falšováním reality mám vlastní bohaté zkušenosti.

K dějinám křesťanství a theologii jsem se několikrát vyjádřil již v roce 2005:

1. Do které židovské sekty Ježíš patřil? (71)
   
2. Mythologická škola aneb Ježíš nikdy nežil (8)
   
3. Diskriminace žen, ženatých a homosexuálů římsko-katholickou církví (7)
   
4. Je Církev matkou pokroku? (25)
5. Kdo je katholíkem? (3)
6. Ještě jednou k judaismu (14)
7. Do které židovské sekty Ježíš patřil II (20)
8. Důkazy Boží neexistence (48)
9. Jak vznikl judaismus (8)
10. Důkazy Boží neexistence II (34)

Ježíšek

Čeští nacionalisté tvrdí, že Ježíšek je český, zatímco Santa Claus je americký. Jak je to ve skutečnosti? Ježíšek, německy Christkind, je vynález Martina Luthera. Sv. Mikuláš žil v letech 270–346.

O slavné české písničce Veselé vánoce (1962) skupiny Settleři.

Updated.

Velký úspěch atheistické campagne

Posuďte sami.

Velikonoční pondělí

Protestanti by si neměli myslit, že jsou pupkem světa: "Mně by úplně stačilo, kdyby byl svátkem Velký pátek, jako je tomu v řadě civilizovaných zemí. A velikonoční pondělí nechť klidně zruší, naši mladí muži mohou malovat svým přítelkyním a družkám zadnice pomlázkou klidně až po pracovní době (kromě toho, jak to my starší známe z nejapných ruských kreslených grotesek, na velikonoční pondělí malují ve svých podzemních manufakturách také zajíci, nikoli však zadnice, nýbrž velikonoční vajíčka. To budou moci klidně činit i nadále, protože na zajíce se zákoník práce nevztahuje)."

Velikonoční pondělí je tradiční katholický svátek, který se ale slaví i v mnoha protestantských zemích.

Náboženský dualism

Narazil jsem na zajímavé texty, které se blíže zabývají náboženským dualismem, který se vine jako herese celým středověkem. Jeden rozebírá vztah Boha na jedné straně a Hospodina (Satana) na straně druhé. Výsledkem je připomenutí orientální asijské krutosti v Bibli.

Vrcholem dualismu byli kathaři (albigenští): "When they came to the great city of Beziers; which is said to have contained more than a hundred thousand men, they laid siege to it ; and in the sight of them all the heretics defiled in an unspeakable manner the book of the sacred gospel; and then cast it from the wall towards the Christians, and sending arrows after it, cried: " There is your law, miserable wretches!" But Christ, the author of the gospel, did not suffcr such an insult to be hurled at Him unavenged. For some of His followers, burning with zeal for the faith, placed ladders against the wall, and like lions, after the example of those of whom we read in the book of the Maccabbees (2 Macc.xi.ii), fearlessly climbed the walls, and while the hcretics were stricken with panic from on high and fled, they opened the gates to the others, and so gained possession of the city."

O Ježíšovi

z wiki: "V dětství Ježíš utíkal z domova. Konfliktní byl zřejmě i vztah k jeho matce, které dával najevo pohrdání a nezájem (Mt 12, 47–50) a oslovoval ji "ženo". Trpěl záchvaty bezdůvodného a iracionálního vzteku (prokletí fíkovníku za to, že nemá ovoce v období, kdy stromy nerodí, Mt 21, 19), který přecházel až ve veřejné výtržnosti (Jan 2, 15)."

V jiné interpretaci: "Mnohým jednáním Ježíš narušoval dobové a náboženské konvence. Porušoval některá židovská pravidla (uzdravování nebo sbírání klasů v sobotu). Navzdory tehdejší vysoké hodnotě rodinných vazeb vyjádřil vícekrát odstup od své rodiny (opuštění rodičů ve 12 letech v chrámu dle Mt 12, 47–50, oslovení matky při svatbě v Káni, reakce na slova „Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“ v Mk 3, 32) a rovněž své učedníky vyzýval k opuštění rodinných vazeb pro hlásání evangelia, narušoval pojetí výlučnosti Židů atd. Kanibalská symbolika sebeobětování („Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ – Jan 6, 53), dnes křesťany vnímaná se samozřejmostí, tehdy šokovala („To je hrozná řeč, kdo to může poslouchat?“ – Jan 6, 60; „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.“ – Jan 6, 66). Nábožensky motivovaná veřejná výtržnost na nádvořích chrámu (Jan 2, 15) byla jedním z důvodů jeho zadržení před ukřižováním."

Erec Jisra'el

Ačkoliv dnes existuje tendence vykládat pojem אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל (Erec Jisra'el) reálně, tj. územně, ve skutečnosti byl myšlen ideálně, tj. theologicky. Erec Jisra'el nebyla Judea a Samaří, nýbrž Boží království.

Lutheránství

Ein feste Burg ist unser Gott / A Mighty Fortress Is Our God

Hier stehe ich. Ich kann nicht anders. Gott helfe mir. Amen.

Imjaslavie

Je pravoslavná herese, která tvrdí, že Bůh jako slovo je vlastní Bůh.

Proroci

Podle islámské náboženské tradice (hadíth, الحديث, vyprávění, tj. výroků Muhammada jako člověka, nikoliv jako proroka, tj. Božího slova) bylo celkem 124 000 proroků (nabí, نبي). Každý národ měl svého. Ale bylo pouze 5 poslů (rasúl, رسول, ἀπόστολος, poslaný): Išmael (יִשְׁמָעֵאל, bratr Isáka), David, Mojžíš, Ježíš a Muhammad, což je poslední posel. Různé seznamy poslů se však liší. Poslové rozvíjejí Náboženství (pravé je jen jedno) na vyšší stadium. Anděl (άγγελος, posel; malach (מַלְאָךְ)) se řekne مَلَائِكَة (malā’ikah).

Řecký text Nového zákona

Existuje několik standardisovaných versí:

1. alexandrijský textový typ. Je založen na koptských rukopisech. Dnes má mezi vědci největší autoritu. Standardní edice má název Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 27. vydání (NA27). Je však pravděpodobně ovlivněn gnosí.
2. byzantský textový typ (). Je stále používán v pravoslavné církvi. Je též zván většinový text a je založen na rukopisech psaných malými písmeny, tedy po roce 800 (před tím se používala unciála). Na tomto Novém zákoně byla založena reformace (Erasmův Textus Receptus). Verš Mt 24, 36: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," censuruje tak, že vypouští "ani Syn" s cílem dokázat božství Kristovo. Naopak do veršů 1J 5, 7–8: "Tři jsou, kteří vydávají svědectví – duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno," uměle vkládá Sv. Trojici. Jinak je ovlivněn ariánstvím, tj. cílem dokázat reálnou existenci Kristovu. Text pravděpodobně pochází z edice vydané péči Konstantina Velikého.
   
3. západní textový typ. Byl pramenem pro západní církevní otce. Je výrazně menšinový a pravděpodobně porušením originálu. K této versi tendují katholíci, neboť je na něm založena Vulgata.
   
4. caesarijský textový typ. Je zbytkový. Odhaluje ale, že lupič Barabbáš se celým jménem jmenoval Ježíš Barabbáš. Tento typ je více porušený než alexandrijský, ale méně než západní.

Bůh v abrahamovských náboženstvích

Jak známo, jsou tři hlavní abrahamovská náboženství: židovství, křesťanství a islám. Je možný i pohled, že je to vlastně náboženství jen jedno a tyto tři hlavní směry jsou pouhé sekty. Vskutku, zdá se, že například takoví mormoni mají více společného s muslimy než třeba s pravoslavnými.

Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.

To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46

Tak si ji shrňme:

1. židovské pojmy: אל (El) znamená Bůh, אלהים (Elóhím) znamená bohové, יהוה (Jahve) je boží jméno, ‘Elyōn (עליון) znamená Nejvyšší a אֲדֹנָי (Adonai) znamená Pánové.
2. křesťanské pojmy: Hospodin, Pán.
3. islámské pojmy: Allah (الله) znamená Bůh, ilāh (إله) znamená bůh. Zda má Bůh jméno i v islámu, se mi zjistit nepodařilo.

Susanna a starci

Je to jeden z nejslavnějších apokryfních příběhů Starého zákona (Daniel 13, ukázka ekumenického překladu):

1. V Babylóně bydlel muž jménem Jójakím.
2. Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná.
3. Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona.
4. Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější.
5. Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: "Vyšla svévole z Babylóna od starších, soudců", kteří byli považováni za správce lidu.
6. Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.
7. Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže.
8. Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní.
9. Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží.
10. Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením.
11. Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní.
12. Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli.
13. Jednou řekli jeden druhému: "Pojďme domů, je čas k obědu". Vyšli a rozešli se,
14. ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili se důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.
15. Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě.
16. Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali.
17. Zuzana řekla služkám: "Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat."
18. Učinily, jak jim řekla, zavřely, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti.
19. Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní
20. a naléhali: "Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!
21. Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík a že jsi proto poslala služky pryč."
22. Zuzana zabědovala: "Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám.
23. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem."
24. Začala hlasitě křičet, ale oba starší jí překřičeli.
25. Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady.
26. Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo.
27. Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.
28. Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plní zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt.
29. Řekli před lidem: "Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu." Poslali pro ni.
30. Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní.
31. Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu.
32. Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej.
33. Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli.
34. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu.
35. Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu.
36. Starší pak vyprávěli: "Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila.
37. Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní.
38. My jsme byli v rohu zahrady a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim
39. a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl.
40. Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík,
41. ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme." Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.
42. Zuzana hlasitě zvolala: "Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane,
43. ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli."
44. Hospodin vyšlyšel její hlas.
45. Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel.
46. Ten hlasitě zvolal: "Já jsem čist od její krve!"
47. Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: "Co znamenají slova, která jsi promluvil?"
48. On stál uprostřed nich a řekl: "Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru.
49. Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě."
50. Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: "Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří."
51. Daniel jim řekl: "Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu."
52. Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: "Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy.
53. Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: 'Nezabiješ nevinného a spravedlivého!'
54. A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?" On odpověděl: "Pod lentiškem."
55. Řekl mu Daniel: "Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!"
56. Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: "Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce.
57. Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaše svévoli.
58. Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?" Odpověděl: "Pod dubem".
59. Daniel mu řekl: "Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch, Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí."
60. Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.
61. Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu.
62. Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev.
63. Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.
64. Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.

Skvělá analysa islámu

motto: "finální dobytí Byzance by se nejspíš nepodařilo bez uherských kanonýrů - renegátů v tureckých službách"

Napsal ji Jan Šimůnek.

Návrat pohanství?

Server Délský potápěč publikoval zajímavý článek s názvem "Znovuzrození pohanské myšlenky?" Evidentně vychází z knihy francouzského filosofa Alaina de Benoist "Býti pohanem", ve které se zmíněný autor zamýšlí nad možným revivalem tradičních systémů v 21. století.

Co je však nejvíce zajímavé, je cíl, jaký de Benoistova kniha, stejně jako zčásti i článek z Délského potápěče sledují. Snaží se v prvé řadě vymýtit nepradivé mýty (které jsou z velké části produktem katolické církve) o pohanství, jako o vyznávání primitivních kultů, spočívajících v lidských obětech, nebo obskurních obyčejích.

Naopak je zde "pohanská myšlenka" prezentována jako soubor unikátních pramenů myšlení, na kterých byl vystavěn antický svět a které (vzdor staletím útlaku a církevních perzekucí) se v lidském životě a lidských společnostech objevují dodnes. Je připomínána italská renesance, coby snaha "obrodit antického ducha ve výtvarném umění", rozmach "pohanské myšlenky" s úsvitem romantismu a také moderní doba, kde je zmíněno dílo například J.R.R. Tolkiena, Martina Heideggera, Knuta Hamsuna, nebo také Octavia Paze a Gabriele D´Annunzia.

Více než příznačným se potom jeví následující citát:

Dějiny „západního světa“ nezačaly narozením Krista, ani náboženství starých Evropanů nespatřila světlo světa za časů Mojžíše v poušti.

Popeleční středa

Jeden z mála užitečných článků, které Dodo vytvořil, jen ten o popeleční středě. Zapomněl se však zmínit o masopustním úterý.

Guy Peters: Pereniální otázky II

Po čase opět pokračuji v polemice s Vodníkem.

Definice filosofa

Filosofové si často hrají na něco výlučného. Ve skutečnosti to jsou stejní vědci jako všichni ostatní. A stejně jako nás u Einsteina nezajímalo, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu, tak nás ani nezajímá, zda Heidegger byl v NSDAP.

Význam diplomu

ČR klade upřílišněný důraz na to, jaké kdo má vzdělání. Ve skutečnosti je podstatné pouze to, co umí.

Theologie

Theologii je v praxi obtížné odlišit od trpaslíkologie. To, zda je Božských osob 3, 5, nebo 7, je stejně verifikovatelné, jako zda trpaslíci nosí čepici modrou, nebo zelenou.

"Kdo nepracuje, ať nejí."

Nemohu si pomoci, ale věřící si z Písma dělají dobrý den. Pokud pokyn: "Kdo nepracuje, ať nejí," nic neznamená, tak nechápu, proč ho sv. Pavel pronesl a proč se stal součástí Nového zákona.

Odpadlí lidé

Vždycky, když slyším o odpadlých lidech, selhání národa apod., tak se mi vybaví Brechtovy verše:

„Nach dem Aufstand des 17. Juni
Ließ der Sekretär des Schriftstellerverbands
In der Stalinallee Flugblätter verteilen
Auf denen zu lesen war, daß das Volk
Das Vertrauen der Regierung verscherzt habe
Und es nur durch verdoppelte Arbeit
Zurückerobern könne. Wäre es da
Nicht doch einfacher, die Regierung
Löste das Volk auf und
Wählte ein anderes?

Doktrína úpadku II

Sebelepší sofismata nic nezmění na to, že z hlediska křesťana byl celý vývoj od Sumeru a Egypta až do roku nula pokrokem. Z hlediska nekřesťana je to však pozoruhodná nedůslednost. Proč by v roce 0 měly končit veškeré dějiny, které mají nějaký význam?

Otec Jan II

Shodli jsme se na tom, že otázku kontradikce necháme raději stranou. Jde mi o bohatství. Ježíš ho neodsuzoval, tak jakým právem tak činí otec Jan? Stává se tím mnohem spíše buddhistou než žákem Ježíše.

Drancování

V tom se nikdy nemůžeme shodnout. V době, kdy má lidstvo tolik milliard, staré formy zemědělství nemohou stačit. Velkochovy jsou zcela nezbytné.

Updated.

Nejbohatší muslim

Jeden z nejbohatších muslimů je princ al-Walíd bin Talál.