Ignorant Karel Hvížďala I

motto: "Česká celostátní printová média . . . díky svému posunu v zaměření, který je tlačí od transferu informací k transferu emocí, se soustředila na citace a tematizování nejmarkantnějších hrubostí." Karel Hvížďala

Malý čtenář opět obětí terroru

Wikipedii nyní naštěstí sleduji jen sporadicky, takže mi málem úplně uniklo, že se Malý čtenář před několika dny stal opět obětí nepřátelství p. Vrby. P. Vrba je mi blízký v tom, že je to stejný normokrat jako já, na rozdíl od Malého čtenáře. Tak mu připomenu základní pravidlo morálky: nesoudit člověka, proti němuž jsem zaujatý, podjatý. Porušení právě tohoto pravidla je základním důvodem toho, proč 4., Berenův, lynch proti mé osobě je nelegitimní. Byl bych se proti nespravedlivému rozsudku odvolal, protože každý příčetný odvolací orgán by mi musel dát za pravdu. Jenže správní rada Nadace se nijak neliší od Pontského Piláta, takže to nemá cenu.

Nepřátelství mezi p. Vrbou a Malým čtenářem je dlouhodobé, přičemž nemusím zastírat, že jsem jednoznačně na straně Malého čtenáře. P. Vrba se by se proto měl vyvarovat všech mocenských zásahů vůči Malému čtenáři, jinak se chová amorálně, tedy bezectně.

V zásadě bych souhlasil s Berenovým právním názorem: "Co se týká zpochybňované legálnosti, tak jak říká Vrba, máme u nás přeloženou en:Wikipedia:Blocking policy (jako Wikipedie:Blokování), kde jsou taxativně vyjmenovány věci, za které se blokuje (technické opatření na ochranu proti škodám), ale nikoliv en:Wikipedia:Banning policy, kde jsou vyjmenovány věci, za které se uděluje ban (zákaz přímo dané osobě, který není pouhým technickým opatřením, i když je většinou realizovaný pomocí bloku). A za osobní útoky je logické dávat ban a nikoliv pouhý blok. Takže je to neúplnost našich pravidel a doporučení, která si rozhodně zaslouží doplnit a eliminovat případné další nejasné oblasti. Možnost zablokování je na stránce Wikipedie:Žádné osobní útoky zmíněna, i když nejasně (Za opakované osobní útoky byli někteří uživatelé zablokováni – zde je vidět problém i v našich překladatelích, kteří klidně přeloží "ban" z enwiki jako "blok")." Nicméně k mému překvapení se ukázalo, že nemá pravdu: "Hi. I got your email. You haven't been "banned" -- you've been blocked for twelve hours. Please feel free to contact User:Tony Sidaway if you feel strongly that the block needs to be shortened; he's a reasonable person and reliably open to discussion about his decisions. Jkelly 19:28, 3 May 2006 (UTC)" Tento nespravedlivý a nelegální blok byl důvodem, proč jsem Wikipedii jako celek opustil nadobro. Nicméně bych uvítal, kdyby v tomto ohledu zvítězila Berenova koncepce. Wikipedie by pak byla méně chaotická.

Na druhou stranu absolutně nemohu souhlasit s druhým Berenovým názorem, kterým nadále pokračuje v neblahé tradici Berenových dekretů: "Navzdory uvedeným nedostatkům v pravidlech a doporučeních mi však připadá, že na české Wikipedii je už dlouho pevně zavedeným zvykem za opakované osobní útoky udělovat krátké bany." Jednak to je to lež: "Egg mne dne 28. 7. 2005 00:14 (UTC) označil za podvodníka. Později se omluvil za to, že jeho obvinění mé osoby z tvorby maňásků bylo "nedostatečně podložené", ale za urážku nebyl nijak potrestán. Egg mne dne 4. 8. 2005 v 14:38 (UTC) označil za manipulátora. Za tento osobní útok se nikdy neomluvil, ani nebyl nijak potrestán." A mapovat Cynikovy osobní útoky se mi ani nechce. Jednak je to svévole. Pokud zavedený uživatel spáchá přestupek, měl by s ním být zejména prodiskutován a veden k nápravě, zde k omluvě. Represe musí mít vždy subsidární charekter, jinak, Berene, vytváříte na Wikipedii 50. léta, tentokrát v podobě frašky.

Pokud se podíváme do historie, tak to byl právě Beren, kdo jako první vůbec 12. 1. 2005 v 18:16 zablokoval zavedeného wikipedistu (šlo o Jiřího Hofmana). Tím začala Berenem psaná historie tyrannie na české části Wikipedie, což jsem si tehdy ve své krátkozrakosti neuvědomoval. Druhou Berenovou obětí byl Pastorius (14. 1. 2005 v 23:57). No a třetí už jsem byl na řadě já: 26. 1. 2005 v 16:50.

Lze tedy uzavřít, že se Beren soustavě dopouští svévole, kdy se své krajně subjektivní názory pokouší vydávat za názor celé kommunity. Proto by měl být okamžitě desysoppován a vyzývám kteréhokoliv aktivního wikipedistu, aby se toho ujal.

Consilium abeundi

Tento blog čte kolem 200 čtenářů denně, takže si myslím, že nastal čas k formulování jeho politiky. Jsou zde vítáni všichni čtenáři a všichni přispěvatelé, kteří mají co říci. Pokud někdo chce uveřejňovat texty na hlavní stránce, stačí, aby nám poslal e-mail, a dostane pozvánku.

Nejsou zde vítáni trollové. Petrovi, Maxovi Von vulgo Anonymousi a Pohraničníkovi tímto dávám consilium abeundi. Jejich příspěvky nemají žádnou hodnotu, často je jedná o pouhé tapetování či krádež cizích textů. Od nynějška proto budou zvýšenou měrou mazány. Tento blog si nepotřebuje čtenost zvedat umělými "spory" s nějakými trolly. Nekvalitní texty jen zbytečně zabírají místo a zatěžují čtenáře, které nezajímají. Oněm třem trollům doporučuji místo tohoto blogu server Sprcha, tam berou všechno. Avšak jmenovitě Pohraničníka upozorňuji, aby si vzal poučení z osudu AndyOn a nesnažil se hádat s tamním Klanem, jinak od něj dostane výprask. Pokud chce na Sprše uspět, musí být sionista, podporovat invasi do Iráku, být antikommunista, kritik čecháčkovství a stoupenec Kateřiny Jacques. Naproti tomu já osobně jsem v konfliktu Petr Maule – Alex Juchelka jednoznačně na straně p. Juchelky.

Cením si všech ostrých kritiků zdejších textů, jako je p. Vaněk, Fuxoft nebo Neználek. I oni jsou vítáni a mají-li zájem, rád jim pošlu pozvánku opravňující psát texty na hlavní stránku. Tento blog si nebere servítky, nebojí se nikoho a ničeho, nevytečkovává zbaběle slova jako je hovno, prdel či kunda, takže musí počítat s vášnivou kritikou. Jedině v polemikách, které si na nic nehrají, může nestranný čtenář nalézt pravdu.

Updated.

Trochu mathematiky

Tento text je reakcí na diskussi k článku Polemika s Cynikem.

Máme-li soubor o 30 000 prvcích, může četnost zastoupení prvků nabývat hodnot 1 až 30 0000. Chceme-li zjistit prvek, který se v tomto souboru vyskytuje právě jednou, máme pravděpodobnost, že ho najdeme ve vzorku z 10 prvků 0,033 %, ve vzorku ze 100 prvků 0,333 %. Zvýšení pravděpodobnosti úspěšnosti hledání tím, že počet prvků ve vzorku zvýšíme z 10 na 100, není ani půl procentního bodu. Je tedy zcela zanedbatelné.

Opraveno na základě Gogova článku.

Ztracení v paragrafech

I.

Názor, že "zákonů je příliš mnoho" nebo že "právní řád je nepřehledný", prima facie nepřipouští polemiku.

Vezmeme-li téměř libovolné odvětví práva, dospějeme k názoru, že od r. 1989 počet a objem právních norem několikanásobně narostl a jeho složitost a hloubka struktury regulačního systému se zvýšila, v některých případech tak, že se systém práva vymyká laickému chápání a stává se doménou placených vykladačů; jejich výklad má ovšem zásadní nevýhodu v tom, že není závazný pro ty, kteří právo aplikuji (soudy a ostatní státní orgány), takže jeho užitečnost z hlediska recipientů práva efektivně konverguje k nule.

Právní řád, který je konstruován tímto způsobem, obsahuje inherentní risiko, že se stane nástrojem svévole a úřední šikany. To je zvlášť patrné v daňovém právu: vyžaduje-li právní předpis autoritativní výklad správce daně, a stávají-li se "déčkové" pokyny ministerstva financí de facto součástí platného práva, je s normotvorbou cosi v nepořádku: povinností exekutivy je formulovat podzákonné předpisy dostatečně jasně a srozumitelně, od výkladu jsou tu soudy.

Uvedu příklad, k jakým absurditám v praxi dochází: počátkem roku byl přijat zákon č. 61/2006 Sb., jímž byl podstatně novelisován zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Legislativní proces se ovšem protáhl, a tak ustanovení, že novela je účinná od 1. ledna 2006, není aplikovatelné, neboť zákon byl vyhlášen ve Sbírce až 8. března 2006 a logicky nemůže působit zpětně. Existují však dva výklady, kdy takový defektní předpis (novinář by zřejmě použil cliché "legislativní zmetek") nabyl účinnosti: podle jedné verse byl zákon účinný dnem vyhlášení, podle druhé patnáctým dnem po vyhlášení, přičemž oba dva výklady jsou přibližně stejně legitimní a argumentačně podepřené. Vedle toho existuje třetí (menšinový) výklad, že novela nenabyla účinnosti vůbec, protože byla přijata způsobem odporujícím zákonu a není tedy zákonem v materiálním smyslu.

Občan, který svou žádost o informace podal v době mezi 8. a 22. březnem 2006, tedy neví, zda se na jeho žádost uplatňuje režim fikce zamítavého rozhodnutí podle starého znění, nebo už režim novelisovaný, využívající možností nového správního řádu. Bude-li postupovat jedním nebo druhým způsobem, riskuje, že po vynaložení značného úsilí a nemalých prostředků na právní pomoc soud jeho žalobu odmítne, protože si účinnost novely vyloží opačným způsobem než žadatel, a není vyloučeno, že různé krajské soudy, případně i různé senáty jednoho krajského soudu, budou novelu vykládat různě. Ke sjednocení výkladu dojde až po letech, kdy se k otázce vysloví tradičně hlemýždím tempem pracující Nejvyšší správní soud, a není vyloučeno, že jeho rozhodnutí bude nakonec zvráceno opačným nálezem Ústavního soudu.

Podobných příkladů by bylo možno jmenovat celou řadu: problémem není rozsah a složitost regulace, ale v prvé řadě nedostatek konsistence a nejasnost vydávaných právních předpisů.

II.

V období pozdního osvícenství se lidé domnívali, že existuje ideální, Bohem dané právo, a úkolem zákonodárce je toliko toto ideální právo nalézt a sepsat. These o intrinsické seznatelnosti (poznatelnosti) práva se stala podkladem rakouského Všeobecného zákoníku občanského z r. 1811, jednoho z nejzdařilejších legislativních děl všech dob.

Moderní zákonodárce v transcendentální povahu práva nevěří a při normování již právo nehledá, ale vytváří, aniž by se dal ve své fantasii omezovat ohledy na ty, jimž je právo určeno. Účelovost normotvorby je tak nejzávažnější vadou postkomunistické legislativy: právo tu není vytvářeno jako systém, který musí být vnitřně sourodý a logický, ale jako sněhová koule, na niž se nabalují nové a nové vrstvy korektivní normotvorby.

Proto dodnes platí přibližně sedmdesátkrát novelisovaný trestní řád z r. 1961, u kterého pravidelně přibližně jednou až dvakrát za rok Ústavní soud konstatuje, že některé ustanovení odporuje Listině základních práv a svobod, a u něhož si nikdo nemůže být jist, jakou interpretaci orgány činné v trestním řízení v jednotlivém případě použijí.

Příklad, k čemu nekvalitní, lajdácká "šámalovská" normotvorba vede v praxi: Podle ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu (TŘ) má poškozený v trestním řízení právo navrhovat důkazy, např. výslech svědků, a podle § 209 odst. 1 TŘ smí klást svědkům otázky, ale protože § 43 odst. 1 TŘ říká, že má právo se k věci vyjádřit "před jejím skončením", některé soudy odmítají poškozenému možnost vyjádřit se k provedeným důkazům.

To např. znamená, že poškozený může předložit důležitou listinu, ale už nesmí uvést, čím je tato listina pro trestní řízení důležitá a co podle jeho názoru prokazuje. Podobně nesmí vysvětlit, v čem vidí rozpory ve výpovědi právě vyslechnutého svědka a jak by soud měl ve světle této výpovědi interpretovat např. výpověď obžalovaného.

Nekompetentní Šámalova novela v tomto případě vedla k porušení principu rovnosti mezi procesními stranami.

III.

Naprostým popřením zásady dobré normotvorby je "pejskovsko-kočičkovské pečení dortu" v podobě poslaneckých pozměňovacích návrhů.

Důsledně vzato by schválení sebemenší změny v předloze vyžadovalo, aby se legislativní proces vrátil na začátek, protože každá změna může potenciálně představovat zásadní modifikaci zákona jako celku. To se neděje, místo toho existuje pojistka v podobě závěrečného hlasování o návrhu, ale tam jsou poslanci vázáni stranickými instrukcemi a nadto riskují, že přijde nazmar výsledek několikaletého legislativního procesu; není mnoho případů, kdy se poslaneckými iniciativami "zvandalisovanou" předlohu podařilo skutečně v této fasi zastavit tak jako trestní zákoník, z něhož v důsledku malé domů ODS vypadla důležitá skutková podstata zneužívání informací v obchodním styku.

Facit: Klausovké volání po zjednodušení právního řádu je hrubým populismem, objemnost práva je daleko menším problémem než nesystematická, nekvalitní a poslanecky "vylepšovaná" normotvorba.

Egg se opět plete

motto: "Shodný názor správců je potřeba jen v nejzákladnějších věcech, například v tom, že trestní oznámení je právní krok a nelze jím ve wiki vyhrožovat, to považuji za evidentní." Egg

„Varování před podáním trestního oznámení není právní výhrůžkou“. V kontextu wiki skutečně ne.

Polemika s Cynikem

Cynik si všiml, že jsem provedl konkurenční průzkum kvalit české a slovenské části Wikipedie. Bohužel stále nepochopil základy statitistiky. Obě části mají cca 30 000 článků. Pokud jich prozkoumám 100, tak jich prozkoumám 0,333 %. Pokud jich prozkoumám 10, tak jich prozkoumám 0,033 %. V obou případech je statistická representativnost nulová, neboť 0 * 10 = 0, stejně jako 0 *100 = 0.

Co se týká údajných primitivních a průhledných triků, chtěl bych znovu ocitovat své závěry: "Pokud se zajímáte o kytičky nebo jste fanatik do planetek, je česká část Wikipedie hraničně použitelná. Jinak ne." "Česká a slovenská část Wikipedie jsou jedna za 18 a druhá bez 2 za 20. Jediný rozdíl spočívá v tom, že česká obsahuje více biologických pahýlů, slovenská více astronomických." Tím jsem nechtěl říci, že slovenská část Wikipedie je lepší než česká. Tím jsem chtěl říci, že obě jsou stejně nepoužitelné.

Ale spíše si přečtěte, jak to bylo ve skutečnosti.

Seznam českých wikipedistů

Napište, co si o nich myslíte. Dostanou tak žádoucí zpětnou vazbu, kterou tolik postrádají.

Zajímavý článek na wiki

Napsal ŠJů.

Překvapení roku

Hitler české části Wikipedie, Cynik, z ní beze slova odešel: "Činnost ukončena." Uvidíme, jak dlouho mu dobré předsevzetí vydrží.

Zajímavý průzkum bojem

Jak mne upozornil Tomáš Pecina, novinářům se povedl majstrštyk. K tomu dodávám, že jediná Michaela Šojdrová je opravdu normální.

Vzkaz pro Pohraničníka

Nemohl byste to tapetování poněkud omezit? Děkuji.

Česká Wikipedie v ohrožení!!!

Nový boj o existenci české části Wikipedie existuje. Hitler české Wikipedie, fanatický IMHOtista, nejvyšší pariah, pan nedotknutelný. Ten, který nesmí být jmenován. Maturant. Fanatický likvidátor pravidla NPOV. Ideologický politruk KDU-ČSL. Subpahýlista. Ozbrojený kulometčík bez samopalu. Atd atd...

Kandiduje na správce!

Volební prognosa

Na základě diskusse k článku jsem opravil text. Nyní vyjadřuje můj odhad výsledku voleb, takže si každý bude moci za týden ověřit, do jaké míry jsem se strefil. Chtěl bych jen upozornit, že větší důraz než na procento voličské přízně kladu na odhad počtu mandátů. Své chyby pak vyčíslím v procentech podle nich.

Volební účast: 50 %

Procent hlasů:
ODS 28,8
KDU-ČSL 9
Z 9
KSČM 18
ČSSD 25,2
Ostatní 10

Přepočteno na mandáty:
ODS 64
KDU-ČSL 20
Z 20
KSČM 40
ČSSD 56

Kdyby ČSSD získala počet hlasů, který odhaduji pro ODS, a ODS počet hlasů, který odhaduji pro ČSSD, byly by možné tyto koalice:
ČSSD–KDU-ČSL–Z: 104
ČSSD–KSČM: 104
ODS–ČSSD: 120
ODS–KDU-ČSL–Z: 96
ODS–KSČM: 96
Myslím, že z těchto tří možných koalic by si Paroubek vybral ČSSD–KDU-ČSL–Z.

Svoboda projevu v Bohmen und Mahren?

Svoboda? Ano! Ale jen tak potichu, doma pod perinou a nebo v noci se sprejem. Prizdisraci...

Odposlech

Přehrál jsem si odposlech rozhovoru Topolánek-Dalík. Pokud tím chtěl Paroubek předvolebně odstřelit ODS, nepodařilo se: materiál je to slabý, nevýbušný, ba nezápalný. Jedinou obětí bude - snad - šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský.

Poznámky k článku Ztraceni v paragrafech

Malý čtenář vyzval Tomáše Pecinu a mne, abychom se vyjádřili k článku Ztraceni v paragrafech. Je to rozsáhlý článek, který vychází z článku soudce Baxy Tak co s přebytečným právem? a z rozhovoru se soudcem Vyklickým.

Pracuji v legislativně 7 let, takže mám zjevně k thematu co říci. Problém je, že toho o české i evropské legislativě vím tolik, že je velice těžké vybrat to podstatné. Proto se omezím na několik poznámek.

Z článku je vidět, že ho psal dilettant, který o legislativě neví nic. To je pro česká media naprosto typický jev. Proto nechal neúměrný prostor soudci Vyklickému, jeho krajně subjektivním názorům. To už se rovnou mohl zeptat advokáta Sokola. Proč nedal větší prostor ministru Zářeckému, což je naprosto špičkový legislativec a první specialisovaný ministr pro legislativu od dob Vavro Šrobára? Nebo být tak bez sebe z toho, že se sejde několik komor a několik professních odborových svazů.

K názorům soudce Vyklického se raději vyjadřovat nebudu. Pouze opět připomenu, co o soudcích napsal prof. Eliáš:

"Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 2, rozchází s Robespierovou maximou, že "Slovo »soudní tvorba práva« musí být vymýceno z našeho slovníku." Tato zásada je totalitnímu právnímu myšlení blízká, jak je známo rovněž z nedávné české zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani proto, že princip popření soudcovské tvorby práva ani v totalitních právních systémech nenašel plné uplatnění (jako princip nepůsobí), ale především z toho důvodu, že snahy o jeho prosazování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivým efektům."

Nejprve několik pojmů: Právo je systém právních norem. Právní normy jsou uspořádány do právních předpisů, především do zákonů. Právní norma je jedno závazné pravidlo chování, příkaz nebo zákaz, vynutitelný státem. Každý právní předpis obvykle obsahuje právních norem mnoho.

Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem.
Jinak to ani být nemůže.

V současnosti platí 10 tisíc norem, čtvrtina z toho jsou zákony, které mají celkem asi 100 tisíc paragrafů.
Chtěl bych vědět, nakolik jsou tyto odhady podložené.

Příběh o tom, jak je vláda nucena vystupovat jako správní úřad, je sice smutný, ale příčina je jasná: Ústava + jednací řády obou komor. V žádném normálním státě nemůže zákon navrhnout jeden poslanec. V žádném normálním státě nemůže pozměňovací návrh na plénu navrhnout jeden poslanec. Z projednání ve výboru se tak stává napůl zbytečný process.

Volání po koncepcích je tradiční levičácké cliché. Jen místo zákonů nás budou regulovat koncepce.

Počet novelisací je skutečně hrozivý. Do značné míry však za ně může vyspělá technika. Zatímco dříve se nepřímými novelami nikdo nezabýval, nyní se to hlídá a každá nepřímá novela se převede na přímou. Proto jich je tolik. Dám Vám anekdotu. V návrhu nového trestního zákoníku byl použit institut zákonného společenství majetkového: "Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové." Co na tom, že tento právní institut byl zrušen již v roce 1963 a od té doby nahrazen nejprve BSM a nyní SJM. To docenta Šámala nezajímalo. "Trestní právníci jsou zvyklí na zákonné společenství majetkové, tak proč to měnit?" Ostrov starého legislativního myšlení v postmoderní době.

Je osudný omyl se domnívat, že v roce 1989 nastal v legislativě nějaký zlom. Jak jsem napsal: "Kdy vlastně začíná dnešní právo? Podle mne v roce 1982, kdy byla přijata velká novela občanského zákoníku, která odstranila největší hrůzy z roku 1964. Rok 1989 žádný přelom neznamenal, právo dál tvořili titíž lidé podle stejných vzorců. Když si srovnáte novelu zákoníku práce z roku 1988 a 2000, těžko najdete nějaké rozdíly. Symbolem tohoto období je zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a vládní nařízení č. 137/1989 Sb., o závodním stravování." Před tím byl velkým přelomem rok 1960, kdy začíná kommunistická legislativa se svými poznámkami pod čarou; světovým unikátem. Idealisovat si kommunistickou legislativu je osudný omyl. Je fakt, že poslanci byli tehdy do počtu, přesto úroveň tehdejších předpisů byla bídná a dle mého názoru horší než dnes.

Ke Klausově kritice: "Jedná se o jeden z nejkratších zákonů, které kdy byly přijaty v České republice (kratší jsou snad jen zákony o zásluhách prezidentů Masaryka a Beneše). Parcialita tohoto zákona je mimořádná a bezkonkurenční". Jsem bytostně přesvědčen, že specialisovaný zákon je lepší než novela. Tak to chodí v celé střední Evropě (Rakousku, Německu i Švýcarsku). "Za dva a tři čtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování." To je totální nesmysl, primitivní počtářství, míchání jablek s hruškama.

BTW, dostaly LN za vloženou reklamu na ASPI zaplaceno? V ASPI je dost chyb a výstup z něho se obvykle dá poznat.

Myslím, že systém jezdců a přílepků by šel odstranit zákonem z dob starého Říma, který zakazoval spojovat nesouvisející věci. A vláda se chystá zavést RIA.

Restaurace fašismu

Zajímavý názor uveřejnil Krabat na Vrbě. Podle jeho mínění nás čeká obnovení fašismu pod hlavičkou demokracie. Příčina je jasná: válka s terrorem. Nicméně si myslím, že ještě není vše ztraceno, že se tomu ještě můžeme postavit.

Ivanyuska durachok...

Frantisek Fuka, mistni jednicka postavajici pred vycepnou ceskeho internetu se snazi udelat si jmeno na anglicky mluvicim internetu tim, ze opakovane pise o mne, nazyva mne picou a dokonce pripojuje obrazky. A to prosim vsechno navzdory memu pratelskemu chovani vuci nemu. Je to neco jako soucasny standard ceskeho internetu - chovat se jako necivilizovany dobytek? Vidime to v posledni dobe prilis casto, od Cinika, Berena a podobnych troubu az po Fuku, ktereho jsem az do nedavna povazoval za temer normalniho. Je to moje chyba, velice se za nic stydim.

Vyrazne Fukovy moudrosti lze videt na http://fuxoft.blogspot.com a clanek, ktery mne znechul je Do androids dream of screensavers? (Plus Hedvicek)

Znechucení politikou

Bohumil Doležal napsal zajímavý článek. S jeho první odpovědí souhlasím, s druhou nikoliv.