Poznámky k článku Ztraceni v paragrafech

Malý čtenář vyzval Tomáše Pecinu a mne, abychom se vyjádřili k článku Ztraceni v paragrafech. Je to rozsáhlý článek, který vychází z článku soudce Baxy Tak co s přebytečným právem? a z rozhovoru se soudcem Vyklickým.

Pracuji v legislativně 7 let, takže mám zjevně k thematu co říci. Problém je, že toho o české i evropské legislativě vím tolik, že je velice těžké vybrat to podstatné. Proto se omezím na několik poznámek.

Z článku je vidět, že ho psal dilettant, který o legislativě neví nic. To je pro česká media naprosto typický jev. Proto nechal neúměrný prostor soudci Vyklickému, jeho krajně subjektivním názorům. To už se rovnou mohl zeptat advokáta Sokola. Proč nedal větší prostor ministru Zářeckému, což je naprosto špičkový legislativec a první specialisovaný ministr pro legislativu od dob Vavro Šrobára? Nebo být tak bez sebe z toho, že se sejde několik komor a několik professních odborových svazů.

K názorům soudce Vyklického se raději vyjadřovat nebudu. Pouze opět připomenu, co o soudcích napsal prof. Eliáš:

"Komplex pravidel shrnutých do tohoto ustanovení se záměrně, kategoricky, a také v logické návaznosti na § 2, rozchází s Robespierovou maximou, že "Slovo »soudní tvorba práva« musí být vymýceno z našeho slovníku." Tato zásada je totalitnímu právnímu myšlení blízká, jak je známo rovněž z nedávné české zkušenosti, pohříchu i současnosti. S těmito neblahými tradicemi je nezbytné se rozejít nejen s ohledem na jejich kořeny, ani proto, že princip popření soudcovské tvorby práva ani v totalitních právních systémech nenašel plné uplatnění (jako princip nepůsobí), ale především z toho důvodu, že snahy o jeho prosazování působí retardačně na juristické myšlení i na celkovou právní kulturu, vedou k nespravedlnostem při aplikaci práva, a tudíž i k sociálně škodlivým efektům."

Nejprve několik pojmů: Právo je systém právních norem. Právní normy jsou uspořádány do právních předpisů, především do zákonů. Právní norma je jedno závazné pravidlo chování, příkaz nebo zákaz, vynutitelný státem. Každý právní předpis obvykle obsahuje právních norem mnoho.

Poslanci a úředníci mají nekontrolovatelnou moc nad zákonodárným procesem.
Jinak to ani být nemůže.

V současnosti platí 10 tisíc norem, čtvrtina z toho jsou zákony, které mají celkem asi 100 tisíc paragrafů.
Chtěl bych vědět, nakolik jsou tyto odhady podložené.

Příběh o tom, jak je vláda nucena vystupovat jako správní úřad, je sice smutný, ale příčina je jasná: Ústava + jednací řády obou komor. V žádném normálním státě nemůže zákon navrhnout jeden poslanec. V žádném normálním státě nemůže pozměňovací návrh na plénu navrhnout jeden poslanec. Z projednání ve výboru se tak stává napůl zbytečný process.

Volání po koncepcích je tradiční levičácké cliché. Jen místo zákonů nás budou regulovat koncepce.

Počet novelisací je skutečně hrozivý. Do značné míry však za ně může vyspělá technika. Zatímco dříve se nepřímými novelami nikdo nezabýval, nyní se to hlídá a každá nepřímá novela se převede na přímou. Proto jich je tolik. Dám Vám anekdotu. V návrhu nového trestního zákoníku byl použit institut zákonného společenství majetkového: "Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové." Co na tom, že tento právní institut byl zrušen již v roce 1963 a od té doby nahrazen nejprve BSM a nyní SJM. To docenta Šámala nezajímalo. "Trestní právníci jsou zvyklí na zákonné společenství majetkové, tak proč to měnit?" Ostrov starého legislativního myšlení v postmoderní době.

Je osudný omyl se domnívat, že v roce 1989 nastal v legislativě nějaký zlom. Jak jsem napsal: "Kdy vlastně začíná dnešní právo? Podle mne v roce 1982, kdy byla přijata velká novela občanského zákoníku, která odstranila největší hrůzy z roku 1964. Rok 1989 žádný přelom neznamenal, právo dál tvořili titíž lidé podle stejných vzorců. Když si srovnáte novelu zákoníku práce z roku 1988 a 2000, těžko najdete nějaké rozdíly. Symbolem tohoto období je zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a vládní nařízení č. 137/1989 Sb., o závodním stravování." Před tím byl velkým přelomem rok 1960, kdy začíná kommunistická legislativa se svými poznámkami pod čarou; světovým unikátem. Idealisovat si kommunistickou legislativu je osudný omyl. Je fakt, že poslanci byli tehdy do počtu, přesto úroveň tehdejších předpisů byla bídná a dle mého názoru horší než dnes.

Ke Klausově kritice: "Jedná se o jeden z nejkratších zákonů, které kdy byly přijaty v České republice (kratší jsou snad jen zákony o zásluhách prezidentů Masaryka a Beneše). Parcialita tohoto zákona je mimořádná a bezkonkurenční". Jsem bytostně přesvědčen, že specialisovaný zákon je lepší než novela. Tak to chodí v celé střední Evropě (Rakousku, Německu i Švýcarsku). "Za dva a tři čtvrtě roku svého prezidentství jsem dostal k podpisu téměř 350 zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon. Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování." To je totální nesmysl, primitivní počtářství, míchání jablek s hruškama.

BTW, dostaly LN za vloženou reklamu na ASPI zaplaceno? V ASPI je dost chyb a výstup z něho se obvykle dá poznat.

Myslím, že systém jezdců a přílepků by šel odstranit zákonem z dob starého Říma, který zakazoval spojovat nesouvisející věci. A vláda se chystá zavést RIA.