27. srpna 2007
Kritika žebříčků
Martin Fafejta uveřejnil skvělý článek, jímž demaskoval tak často používané žebříčky jako objektivní souhrn subjektivních dat.
Oprava Maxových chyb
motto: "Takováhle chyba se panu Fafejtovi VÚBEC neměla stát. Nejenom pro tuto chybu bych já ten celkově nekvalitní článek okamžitě smazal, kdyby se mi nějakým omylem něco takového podařilo spáchat." Podle pravidel českého pravopisu se ve slově vůbec píše kroužkované u.
Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:
Max píše: "Za první republiky měli VŠICHNI občané, tedy nejen Romové, "legitimace obsahující mj. osobní data, popis osoby a otisky prstů"." (doplněna chybějící čárka) Tato informace je nepravdivá, a to hned ve třech ohledech:
- Za první republiky byly občanky dobrovolné, jak správně uvádí wikipedie. Podle § 1 vládního nařízení č. 481/1919 Sb. z. a n., kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace: "Každý občan Československé republiky má právo žádati, by mu byla vydána všeobecná občanská legitimace, jež slouží mu ve státě za průkaz totožnosti ve všech případech, pokud nejsou pro tento průkaz předepsány podmínky přísnější." (zdůrazněno mnou). Ve skutečnosti mnoho lidí občanku nemělo, o čemž svědčí to, že vymizela z národní paměti.
- "Popis osoby a otisky prstů" jsou rovněž osobní data.
- Vládní nařízení nestanovilo, že všeobecná občanská legitimace má obsahovat otisky prstů. Jeho § 2 stanovil toto: "Legitimace zhotovená z tuhého papíru v kapesním formátě obsahujž kromě fotografie a vlastnoručně úředně ověřeného podpisu osoby, pro kterou legitimace jest vydána, potřebná úřední data o osobě této, jakož i označení a razítko úřadu, jenž ji vydal."
24. srpna 2007
Obrovská ztráta
Zemřel jeden z největších českých historiků: Dušan Třeštík. Díra, která tím vznikla v bádání o českém raném středověku, je jen obtížně zacelitelná. Čest jeho památce!
20. srpna 2007
Petr Maule je paranoik
Dovoluji si Petra Mauleho upozornit, že s Davidem Pavlíčkem nemám vůbec nic společného. Kdyby mne Vodník neupozornil, vůbec bych netušil, že napsal článek Druhý holocaust bude jiný. Když jsem totiž naposledy podíval na blog p. Zemana, jediné, co mne tam zaujalo, byl jeho odkaz na text Karla Hvížďaly. Hádky Mauleho s Kapitánem mne přestaly bavit hned na začátku.
Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.
Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.
Takže Petře Maule, ještě jednou: Ujasněte si, kdo David Pavlíček je. Přinášíte každou chvíli jinou domněnku. Jednou je to Vodník, podruhé Alex Juchelka, potřetí někdo jiný. Nicméně mne do toho nezatahujte, opravdu nemám zájem se na blog p. Zemana nějak vnucovat, zvláště, když má čtenost menší než ZMP.
Pro zájemce dávám odkaz na původní článek Bennyho Morrise anglicky a německy.
Podobnost čistě náhodná
"Není náhodné, že lidé, kteří uvěřili svému Velkému příběhu [wikipedie je encyklopedie], mluví a argumentují zcela stejně. Jejich ideologie se mohou radikálně lišit, v důsledku ale mají podobný slovník, který staví „správnou“ společnost [blaho projektu] nad jednotlivce ["trollem" či "vandalem"], poslušnost vůdci [Berenovi] nad osobní volbu, povinnost nad etiku, úspěch systému nad humanitu." David Klimeš: Smrt je naším řemeslem. In LN 13. srpna 2007.
U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?
U obou jsou stranické příkazy nezpochybnitelné, mantinely jejich uvažování dovolují posuzovat jen přiměřenost, efektivnost a účelnost provedení. ibid. Varování pro ArbCom?
Vladimír Just je odpůrcem svobody slova
Českou společnou teď hýbe chystaný process s Ludmilou Brožovou-Polednovou, která je obviněna z účasti na vraždě Milady Horákové. Jsem ten poslední, kdo by chtěl takovou kreaturu jako byla kommunistická prokurátorka v 50. letech, obhajovat. (BTW, rozhovor s ní je dalším vysvědčením nekvality české journalistiky. Novinářka pravděpodobně o celé cause nevěděla o mnoho více, než že nějaká Milada Horáková existovala a že byla popravena.) Jde mi o něco jiného: Zda mají ti, kterým je z nějakých důvodů sympathická, právo své sympathie vyjádřit.
Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).
A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.
Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.
Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.
Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.
Jana Bobošíková si troufla napsat: „Zdálo by se, že Milada Horáková a Ludmila Brožová-Polednová nemohou mít vůbec nic společného. Ale přece. V něco věřily. Každá po svém... V co věříme my? Proces s prokurátorkou tedy těžko může být něčím jiným než střetem dvou naprosto rozdílných světů, které si nemohou rozumět. Natož se navzájem soudit.“ (Metro 3. 8. 2007) To si dovolila příliš mnoho. Ne jen, že ji Pravda a láska chce zavřít ústa, ona ji vyhrožuje, že ji zavře doopravdy: "extremismus tohoto názoru, byť je na hranici žalovatelnosti (neboť je de facto veřejným schvalováním čtyřnásobné vraždy a vyjádřením podpory hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod" (Vladimír Just) Co je tak špatného na schvalování vraždy? Zabrání se jí nějak? Ne, už byla dokonána. Zabrání se jejímu opakování? Ne. Kommunistický régime se neobnoví tím, že Bobošíková něco napíše do novin. Co je tak špatného na slovní podpoře hnutí, směřujícího k potlačení lidských práv a svobod? Tady si zase někdo nepřečetl rozsudek ve věci Arthur Terminiello v. City of Chicago, 337 U. S. 1 (1949).
A ještě ke všemu si tento odpůrce svobody slova popletl občanské a trestní právo. Tak zde je poučení pro všechny novinářské ignoranty a zabedněnce: V občanském právu je jednou stranou žalobce, který žaluje žalovaného, např. pro urážku na cti. V trestním právu je jednou stranou státní zástupce (někde zvaný prokurátor), který obžalovává obžalovaného, např. z pomluvy.
Justovi nestačí, že Brožová-Polednová je zjevná věřící kommunistka, tedy fanatička. On ji potřebuje vykreslit jako lhářku (se zbytečným pleonasmem "vědomá lhářka") a podvodnici. A to jen proto, že on s dnešními znalostmi "rozpoznal" process s Miladou Horákovou a spol. jako divadelní. A mohla to vědět či vůbec rozpoznat mladičká herečka, která právě procházela právnickým rychlokursem? Je zjevné, že nikoliv. "Důkazy", které cituje (jak podobné "důkazům" na wiki. Zdá se, že právní dilettanti nemají přes všechny detektivky vůbec tušení, co to důkazy jsou.), ve skutečnosti dokazují, že Brožovou-Polednovou dráždilo, když někdo (obžalovaný) nesdílel její kommunistickou víru, nikoliv, že sledovala, zda se neodchyluje od scénáře.
Ve své ignoranci práva si Just neuvědomuje rozdíl mezi obžalobou a soudem či hlavou státu. To, že prokurátorka byla proti zmírnění trestu či udělení milosti, přeci neznamená, že tak odvolací soud či Gottwald nemohli učinit. Takže údajný "opravdový vrchol pyramidy lží" Brožové-Polednové je pouhou Justovou neznalostí trestního processu.
Na Pravdě a lásce je nejhorší, že ve své ignoranci práva si ničím nezadá s dělnickými kádry z 50. let.
Kurt Waldheim si zaslouží pomník
Kdo to byl Kurt Waldheim? Podle Světového židovského kongressu (1985) válečný zločinec. Papež Jan Pavel II. ho v roce 1994 povýšil na rytíře řádu Pia IX. Podle rakouského presidenta Heinze Fischera (2007) to byl velký Rakušan a mírotvůrce.
Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.
Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.
V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.
V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.
Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.
A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.
Kdo to tedy byl Kurt Waldheim? Narodil se jako Josef Václavík českému otci, který se však k českým nacionalistům nehlásil a po vzniku ČSR raději zůstal Rakušanem. Když mu bylo 20, tak Kurt Waldheim vstoupil do mládežnické nacistické organisace; obdoby Komsomolu v SSSR. Rovněž vstoupil do SA; obdoby Lidových milicí v ČSSR. V roce 1941 byl na frontě. Když byl raněn, tak byl převelen do týlu. Od roku 1943 byl ve štábu generála Lutfwaffe Alexandera Löhra, který byl po válce popraven zastřelením v Titově Jugoslávii jako válečný zločinec za bombardování Bělehradu v roce 1941.
Po válce Waldheim vstoupil do rakouské zahraniční služby, v letech 1968–70 byl rakouským ministrem zahraničí za lidovce. Když vypršel mandát U Thanta, byl v roce 1971 zvolen generálním tajemníkem OSN. Byl to první kvalitní generální tajemník OSN od dob Trygve Liea (Dag Hammarskjöld byl kryptokommunista a U Thant rovněž). Pokusil se o mír na Středním východě, ale nebyl v tom úspěšný kvůli islámským (arabským a perským) fanatikům. Snažil se pomoci Kambodži vyčerpané po Pol Potově genocidě.
V roce 1981 kommunistická Čína jako člen Rady bezpečnosti vetovala jeho druhé znovuzvolení pro jeho příliš prozápadní politiku. Když v červnu 1982 začala operace Mír pro Galileu (israelská aggresse v Libanonu, při níž se Ariel Šaron dopustil zločinu proti lidskosti tím, že nezabránil massakru 1 000 Palestinců v utečeneckých táborech pod jeho kontrolou), tak ji pojmenoval pravým jménem a jeho slovo jako bývalého generálního tajemníka OSN mělo velký význam.
V roce 1985 Kurt Waldheim kandidoval na rakouského presidenta. Světový židovský kongress ho obvinil z válečných zločinů na Balkáně během II. světové války. Podle bývalého kanadsko-israelského agenta Mossadu Victora Ostrovského (The Other Side of Deception, 1995) Mossad připravil falešné dokumenty, které ho měly z válečných zločinů usvědčovat. Přesto byl 8. června 1986 zvolen rakouským presidentem. Ačkoliv mezinárodní výbor historiků uzavřel, že žádných válečných zločinů nedopustil, USA ho označily za nežádoucí osobu a žádný stát EHS nepozval Waldheima na státní návštěvu. Proto v roce 1992 znovu nekandidoval.
Dopustil se Waldheim vůbec něčeho? Ve své autobiografii z roku 1985 tvrdil pouze, že od roku 1942 nebyl na frontě, což byla pravda. V době mediálního šílenství tvrdil, že o válečných zločinech nevěděl. Podle většiny světového veřejného mínění však ano, ačkoliv uznalo, že jim nemohl zabránit. V posmrtném dopisu přiznal chyby, kterých se během mediální štvanice dopustil.
A proč si zaslouží pomník? Protože byl obětí mezinárodního mediálního lynche. Rozumní lidé (Jan Pavel II. nebo Simon Wiesenthal) mu sice nepodlehli, ale přesto to byl obrovský nápor na jeho psychiku a urážka rakouského státu. Domnívám se proto, že bychom mu měli dopřát alespoň posmrtné satisfakce.
16. srpna 2007
Povrchní analysa Karla Hvížďaly
Aleš Zeman nás na svém blogu upozornil na text Karla Hvížďaly České noviny o prázdninách 2007. Na základě srovnání prvních stránek českých a západních deníků dochází k závěru, že české deníky jsou mizerné. Ano, jsou mizerné, ale ne proto, že mají senzacechtivou první stránku. Kdyby měly zbytek obsahu kvalitní, tak bych jim to klidně odpustil. Jenže českých novinářům chybí znalost věci, o níž píší obecně. Např. Karel Hvížďala převzal blábol z wikipedie a ani mu to nepřišlo divné. A to psal o tom, v čem se považuje za odborníka! Pokud čeští novináři píší o něčem, čemu nerozumí, je to ještě horší.
Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."
Přesto se Hvížďalovou prognosou ztotožňuji: "Prestižní noviny budou mít zřejmě menší náklad. Bude je číst ještě méně lidí, ale stejně jako přežila divadla televizi, tak přežijí noviny internet. Budou ale opravdu vypadat jinak než dnes. Nebulvární noviny se budou muset s velkou pravděpodobností více soustředit na analýzu, kontext, prostě na způsob zpracování, který chybí v ostatních médiích a který vyžaduje odbornou rešeršní práci, na níž nenovináři nemají čas a který se lépe čte na papíře než na monitoru. Otázka je, jestli takové noviny budou někdy existovat u nás."
František Fuka zkompostován až na dřeň
Via Malý čtenář: klub Kdo si mysli, ze Fuxoftovi z sukani lolitek mekne mozek, at udela carku.
Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."
Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?
Proti kompostaci není žádná obrana možná, protože vyznívá trapně: "To zalezi na tom, co si predstavujes pod terminem "lolita" (s nikym pod 18 let jsem nikdy v zivote nic nemel) a cemu rikas "zdrhla" (od rozchodu pred 9 mesici u me nikdo nikdy nebydlel a nemel se mnou zadny "vztah", ze ktereho by se dalo "utect"). Kazdopadne, pokud by mi nejaka "lolita zdrhla", tak by mi z jejiho sukani nemohl meknout mozek, tudiz nazev klubu nema logiku, ne? A pokud jich mam vic (nazev zni "z sukani lolitek"), zdrhnuti jedne z nich nic moc neznamena, ne? Ale fakt nevim o kterem devceti mluvis, takze podrobneji se ti k tomu vyjadrit nemuzu."
Více k fenoménu v diskussi k článku Komposťáci - vandalové nebo zdravotní policie?
13. srpna 2007
Ještě jednou k onanii Petra K na wikipedii
Zhruba před rokem jsem napsal článek Neonanujte na wikipedii, nebo dostanete přes prsty. Vyvolal bouřlivé reakce (potrefená husa: "Mám vskutku lepší věci na práci, než-li se hádat s hlupákem o jeho hlouposti. Pouze Vás (slušně) prosím, abyste se nadále zdržel psaní čehokoli o mé osobě.") a byl poněkud nepochopen. Není divu, protože byl úmyslně pýthický.
Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.
Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“
Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.
Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.
"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)
"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)
"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)
"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)
Nyní však Petr K. změnil názor: "Díky za zmínku mojí maličkosti :) Člověka vždycky potěší, když se o něj ostatní starají a jak se říká, i negativní reklama je reklama." Protože však nepředpokládám, že by se jeho schopnost vnímat složitější texty od posledně zvětšila, pokusím se sestoupit na jeho úroveň.
Onanie byla vždy jeden z nejtěžších hříchů. Tím těžší, čím irracionálnější bylo přesvědčení o její škodlivosti. Na wiki je jeden z nejtěžších hříchů zablokovat sám sebe. Tím těžší, čím irracionálnější je přesvědčení o škodlivosti sebezablokování. Proč správce nemá blokovat sám sebe? Jak pravil bezelstný Egg: „Protože tím na sebe prozrazuje, že nečetl Wikipedie:Blokování.“
Stejně jako zákaz onanie, tak i zákaz sebezablokování je pouhým výrazem sociální kontroly, hlubší smysl to nemá. Tím, že se něco zakáže, tím vznikne (třeba i umělé) pokušení. A ostatní mohou snadno sledovat, do jaké míry se dotyčný umí ovládat a za přestupek ho slavnostně trestat.
Na druhou stranu je zákaz onanie či sebezablokování velice užitečný. Umožňuje nám totiž identifikovat ty nešťastníky, kteří si vynucováním irracionálních pravidel kompensují pocity méněcennosti. V plné nahotě se to ukázalo v hlasování o žádosti o práva správce. Petr K byl jeden z nejhorších správců. Asi nejhorší jeho excess bylo svévolné prodložení trestu pro Pmp na Silvestra, zdůvodněné tím, že ostatní správci budou ožralí. Další důkazy uvedla Klára K., Jan Záruba a další. Zakomplexovance to však nezajímalo. Ty i po roce nejvíce fascinovalo, že si dovolil porušit tabu a onanovat.
"Ve svém minulém funkčním období se choval bezproblémově, věci jako zablokování sama sebe možná úplně košer nejsou, ale měnit kvůli takovým hloupostem hlas nebudu." Adam Zivner 20:20, 19. 6. 2007 (UTC)
"V podstatě souhlasím s Nolanem, ono zablokování sebe sama mi také přijde hodně divné." Jirka O. 05:40, 18. 6. 2007 (UTC)
"Je mi líto, neboť poprvé sem ho volil, ale jeho správcovství /a částečně i "nesprávcovství"/ se mi jeví jako série úletů. Rozepíšu v diskuzi. Počínaje rádobyvtipným zablokováním sebe sama ..." Nolanus ✉ C E 01:46, 18. 6. 2007 (UTC)
"Z dob předcházejícího správcovství lze vidět v knize zablokování Petrovo samozablokování v okamžiku vynucených wikiprázdnin. To je evidentně ukázka toho, jak správce postupovat nemá a jasný příklad nevyrovnanosti kandidáta, která v poslední době začíná vůbec začíná nabírat rysy až destruktivní." Aktron (d|p) 10:49, 20. 6. 2007 (UTC)
Z historie wikipedie
"Dovolím si prorokovat, že tento régime se bude neustále utahovat, takže po vyřešení pravopisu se vrhne na další "nesprávnosti", protože binární myšlení je těmto lidem vlastní. -- V. Z. 14:50, 13. 1. 2005 (UTC)"
"Podobně tady: jsme (nebo, jste ;-) na nejlepší cestě zabřednout do pokusů o definici toho, co je ještě osobní útok a co už urážka, a co je přípustné říkat a co ne, a vůbec se snažit formalizovat a vynucovat něco tak subjektivně definovaného, jako je slušné chování. S takovou by na každém zprvu věcném sporu brzo vypučel sekundární, větší a autokatalytický, kdo o kom co kdy řekl a co tím myslel a jestli to bylo správné nebo ne, a kdyby nedejbože došlo na bany, tak hned třetí jestli byl spravedlivý nebo nebyl a jestli to opravňuje další jednání a jestli takový řči onaký krok byla sprostá msta etc. etc. Malýčtenář 10:09, 19. 1. 2005 (UTC)"
"Podobně tady: jsme (nebo, jste ;-) na nejlepší cestě zabřednout do pokusů o definici toho, co je ještě osobní útok a co už urážka, a co je přípustné říkat a co ne, a vůbec se snažit formalizovat a vynucovat něco tak subjektivně definovaného, jako je slušné chování. S takovou by na každém zprvu věcném sporu brzo vypučel sekundární, větší a autokatalytický, kdo o kom co kdy řekl a co tím myslel a jestli to bylo správné nebo ne, a kdyby nedejbože došlo na bany, tak hned třetí jestli byl spravedlivý nebo nebyl a jestli to opravňuje další jednání a jestli takový řči onaký krok byla sprostá msta etc. etc. Malýčtenář 10:09, 19. 1. 2005 (UTC)"
Politická korrektnost na wiki
"Romové jsou minorita, která představuje pro české společnost multikulturní obohacení. Pokud se v souvislosti s nimi vyskytují vyskytují nějaké problémy, je třeba je chápat jako důsledek jejich domněle odlišné mentality, kterou jim většinová společnost díky své xenofobii až razizmu přisuzuje a skutečnosti, že se představitelé vládnoucích elit Čechů (Němců, Francouzů, Angličanů) na Romech v minulosti strašlivě provinili a nyní proto musí přijímat taková opatření, aby odstranili sociální hendikep romské minority a pomohli této skupině občanů tento hendikep překonat. Celé dějiny Romů v Evropě jsou o tom, jak tuto skupinu raziztičtí nebo xenofobní Evropané diskriminovali. Marie Terezie, čeští četníci, romský holokauzt, Jiří Čunek. Existují i razizté nebo xenofobové, kteří se jako razizté na první pohled neprojevují, ale své předsudky skrývají za to, že uvádějí o Romech, byť možná pravdivé, údaje, ze kterých plyne, že se často dopouštějí kriminality a jsou čistými přijemci sociálních dávek." Klára K., upraveno podle připomínek Anglose
Celý kontext je na wiki.
Updated.
Celý kontext je na wiki.
Updated.
9. srpna 2007
Jak to chodilo v dissentu
O mnohém svědčí pomlouvačný článek Tomáše Hradílka: Narcis Hučín zneužívá demokracii. Některé desinformace uvedl na pravou míru Jan Ruml. Analysu Hradílkova chování František Rozhoň: Chartista dnes jako estébák kdysi, se kterou se, na rozdíl od Milana Šmída ("P.S. Zaujal mne rovněž článek Jiřího Hradílka v LN Narcis Hučín zneužívá demokracii. který dnes upřesňoval Jan Ruml. Fenomén Hučín tím dostává v médiích poněkud vyváženější podobu.") ztožňuji. Překvapuje mne, jak může Milan Šmíd takovou revolverovou publicistiku podporovat. Holt, blíží košile než kabát. Na antikommunistu je každá špína dobrá, odbornost musí jít stranou.
8. srpna 2007
Rovněž Chmee2 je expert na všechno
Citace debaty dvou typických wikipedických expertů: "Ale co znamená ...udánlivá zrada... ? Bibliofil 19:01, 21. 1. 2007 (UTC) asi tak na 100% bych tipoval, že to znamená překlep písmenka u za z, jelikož jsou u sebe a má to být zdánlivá zrada :)) Jinak mám pocit, že je tam tedka nezdravě moc literatury a něco by se mělo odmazat, jelikož to nesouvisí s Hitlerem tak moc (Hitlerovo padělatelé atd.) --Chmee2 19:08, 21. 1. 2007 (UTC)"
Tak rozšiřme těmto dvěma znalcům češtiny jejich slovní zásobu:
"Mělo-li být nějak prokázáno Kafkovo radikálně levicové smýšlení a jednání, nabízela se jeho udánlivá spjatost s českým levicovým hnutím předválečných let jako jedna z mála možných cest ke vzniku legendy." Josef Čermák: Franz Kafka v zajetí české řeči.
"Tolik jsem se však dověděl, že udánlivá obvinění spočívají ve výrocích turistického klubu v Jilemnici a jiných českých turistických klubů ze severních Čech." senátor Hanuš Hartl
"K § 126 odst. 2. a 3. Ustanovení, že ručí dopravní prostředky (nesloužící veřejnosti), považováno za příliš kruté v případech, kdy bez vědomí třetí osoby použito bylo jejího dopravního prostředku. Udánlivá krutost vylučuje se právě odstavcem 3." Zpráva k vládnímu návrhu celního zákona
"Nemohlo tedy dodáno býti takové množství mouky, aby udánlivá potřeba byla plně kryta." Vládní odpověď na interpellaci.
Tak rozšiřme těmto dvěma znalcům češtiny jejich slovní zásobu:
"Mělo-li být nějak prokázáno Kafkovo radikálně levicové smýšlení a jednání, nabízela se jeho udánlivá spjatost s českým levicovým hnutím předválečných let jako jedna z mála možných cest ke vzniku legendy." Josef Čermák: Franz Kafka v zajetí české řeči.
"Tolik jsem se však dověděl, že udánlivá obvinění spočívají ve výrocích turistického klubu v Jilemnici a jiných českých turistických klubů ze severních Čech." senátor Hanuš Hartl
"K § 126 odst. 2. a 3. Ustanovení, že ručí dopravní prostředky (nesloužící veřejnosti), považováno za příliš kruté v případech, kdy bez vědomí třetí osoby použito bylo jejího dopravního prostředku. Udánlivá krutost vylučuje se právě odstavcem 3." Zpráva k vládnímu návrhu celního zákona
"Nemohlo tedy dodáno býti takové množství mouky, aby udánlivá potřeba byla plně kryta." Vládní odpověď na interpellaci.
Verbální delikty před únorovým pučem
V Bohuslavově sbírce administrativních nálezů je pod číslem 1793/47 uveden zajímavý rozsudek z 10. prosince 1947. Oč šlo? Jakýsi hostinský, který byl od roku 1920 členem Sokola, byl natolik zklamán Benešovým chováním po 30. září 1938, že ve své hospodě i za okupace přede všemi prohlašoval: "Beneš, tzv. zahraniční vláda a legionáři jsou lumpové a zloději, kteří s ukradeným majetkem utekli za hranice a měli by býti zavřeni." K dokonání všeho vstoupil do Ligy proti bolševismu, když do přihlášky uvedl: "Jako válečný zajatec z minulé války poznal jsem v Rusku bolševické slasti, a proto se přihlašuji za člena Ligy proti bolševismu."
Po válce mu to jeho soused M., který chtěl jeho hospodu pro svého syna, spočítal a udal ho úřadům. Hostinský byl odsouzen za provinění proti národní cti propagací fašismu podle malého retribučního dekretu. Podal však stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozhodl takto: Pouhá přihláška do Ligy proti bolševismu není propagací fašismu. Směrnice ministra vnitra ze dne 26. listopadu 1945 k provedení dekretu presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, sice Českou ligu proti bolševismu prohlásily za fašistickou organisaci, ale stíhaly toliko její vedoucí funkcionáře.
Nicméně onen výrok mu byl osudným: "urážky a snižování politických osobností a československého vojska, působících v cizině, v době přítomnosti nacistického nepřítele v zemi byly činnosti poškozující úsilí československé emigrace o osvobození českého a slovenského lidu z nacistické moci, oslabující odolnost tohoto lidu vůči útlaku okupantů a podrývající jeho touhu po osvobození. Taková činnost usnadňovala úsilí okupantů odvrátiti český národ od emigrace a tlumiti jeho odpor proti nadvládě nacismu a děla se tudíž v zájmu okupantů."
Protože se správní úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami hostinského, byl správní akt zrušen. Avšak urážky Beneše byly trestný čin, takže mu to moc platné nebylo.
Po válce mu to jeho soused M., který chtěl jeho hospodu pro svého syna, spočítal a udal ho úřadům. Hostinský byl odsouzen za provinění proti národní cti propagací fašismu podle malého retribučního dekretu. Podal však stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten rozhodl takto: Pouhá přihláška do Ligy proti bolševismu není propagací fašismu. Směrnice ministra vnitra ze dne 26. listopadu 1945 k provedení dekretu presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, sice Českou ligu proti bolševismu prohlásily za fašistickou organisaci, ale stíhaly toliko její vedoucí funkcionáře.
Nicméně onen výrok mu byl osudným: "urážky a snižování politických osobností a československého vojska, působících v cizině, v době přítomnosti nacistického nepřítele v zemi byly činnosti poškozující úsilí československé emigrace o osvobození českého a slovenského lidu z nacistické moci, oslabující odolnost tohoto lidu vůči útlaku okupantů a podrývající jeho touhu po osvobození. Taková činnost usnadňovala úsilí okupantů odvrátiti český národ od emigrace a tlumiti jeho odpor proti nadvládě nacismu a děla se tudíž v zájmu okupantů."
Protože se správní úřad ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi námitkami hostinského, byl správní akt zrušen. Avšak urážky Beneše byly trestný čin, takže mu to moc platné nebylo.
Rozdíl mezi názorem a faktem
Ústavní soud brilantně vysvětlil rozdíl mezi názorem a faktem (nález IV. ÚS 23/05, odst. 25–27):
"25. Základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.
26. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných.
27. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o fair kritiku. Přitom presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám, přičemž platí, že zásadně budou chráněna jen tvrzení pravdivých skutečností. Prokázání tvrzených faktů kritikem samotným platí jako evropský ústavní standard (např. rozhodnutí Sněmovny lordů ze dne 28. 10. 1999 ve věci Reynolds v. Times Newspapers Limited nebo rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu ze dne 3. 6. 1980 1BvR 797/78 v případu Böll), který je potvrzován i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP, např. rozhodnutí velkého senátu ze dne 17. 12. 2004 ve věci Pedersen a Baadsgaard v. Dánsko)."
"25. Základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.
26. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných.
27. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o fair kritiku. Přitom presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám, přičemž platí, že zásadně budou chráněna jen tvrzení pravdivých skutečností. Prokázání tvrzených faktů kritikem samotným platí jako evropský ústavní standard (např. rozhodnutí Sněmovny lordů ze dne 28. 10. 1999 ve věci Reynolds v. Times Newspapers Limited nebo rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu ze dne 3. 6. 1980 1BvR 797/78 v případu Böll), který je potvrzován i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále ESLP, např. rozhodnutí velkého senátu ze dne 17. 12. 2004 ve věci Pedersen a Baadsgaard v. Dánsko)."
Podivné rozhodnutí Ústavního soudu
Ve věci Píchová v. Weberová šlo o nactiutrhání, jehož se měla žalovaná dopustit tím, že v televisní reportagi ze dne 16. 11. 1998 o žalobkyni zveřejnila nepravdivé informace, že byla zařazena do skupinky soudců určených pro politické procesy a že soudila v rozporu s platným právem. Tvrzení žalované v reportagi však podpořila tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Eliška Wagnerová výrokem: „všichni víme, že tyto věci soudili vybraní soudci.“
Obecné soudy Weberovou odsoudily (resp. jejího zaměstnavatele) za nactiutrhání. Proto si podala ústavní stížnost. Zpravodajkou byla určena soudkyně IV. senátu Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Požádala III. senát (Jiří Mucha, Jiří Musil, Vladimír Kůrka), aby rozhodl o její podjatosti. Ten dne 13. 7. 2005 rozhodl, že je nepodjatá (citováno v nálezu IV. ÚS 23/05, § 17).
Zdá se, že ústavní soudci III. senátu v životě neslyšeli o podjatosti k věci, ačkoliv zkoumání i tohoto druhu podjatosti jim ukládá § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: "Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti." Poměr k věci se pozná tak, že úředník (tedy i soudce) má osobní zájem na tom, aby věc dopadla konkrétním výsledkem. Zde byl žalobní petit Píchové opřen o nesprávnost tvrzení Wagnerové. Z toho jasně vyplývá, že Wagnerová měla osobní zájem na tom, aby ÚS shledal její předchozí výrok pravdivým.
Takováto rozhodnutí ústavního soudu poškozují právní vědomí veřejnosti. Jak mají wikipedisté vědět, co je to podjatost, když to netuší ani ústavní soudci?
Updated.
Obecné soudy Weberovou odsoudily (resp. jejího zaměstnavatele) za nactiutrhání. Proto si podala ústavní stížnost. Zpravodajkou byla určena soudkyně IV. senátu Ústavního soudu, Eliška Wagnerová. Požádala III. senát (Jiří Mucha, Jiří Musil, Vladimír Kůrka), aby rozhodl o její podjatosti. Ten dne 13. 7. 2005 rozhodl, že je nepodjatá (citováno v nálezu IV. ÚS 23/05, § 17).
Zdá se, že ústavní soudci III. senátu v životě neslyšeli o podjatosti k věci, ačkoliv zkoumání i tohoto druhu podjatosti jim ukládá § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: "Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti." Poměr k věci se pozná tak, že úředník (tedy i soudce) má osobní zájem na tom, aby věc dopadla konkrétním výsledkem. Zde byl žalobní petit Píchové opřen o nesprávnost tvrzení Wagnerové. Z toho jasně vyplývá, že Wagnerová měla osobní zájem na tom, aby ÚS shledal její předchozí výrok pravdivým.
Takováto rozhodnutí ústavního soudu poškozují právní vědomí veřejnosti. Jak mají wikipedisté vědět, co je to podjatost, když to netuší ani ústavní soudci?
Updated.
Bez kommentáře I
Toto snad raději bez kommentáře. Via Malý čtenář: "Dávám
Z wikipedie by se pak stala další úspěšná Dětská encyklopedie.
{{POV}} - článek vyznívá výrazně proti snímku a např. účelové manipulace s fakty nejsou nijak doloženy. — Timichal 21:28, 2. 2. 2007 (UTC)". A toto dítě má právo blokovat jiné. Neměl by se tento dětský správce podívat na článek Adolf Hitler? A při tom by zásah toho všeuměla a geniálního dítěte potřeboval: "Tohle je naprostá zvrhlost - tento článek okamžitě zrušit, v západních demokraciích je to trestně postižitelné jako popírání holocaustu. Doporučuji tedy tento článek okamžitě zrušit a zatím ponechat jako pahýl. To je skutečně otřes. – Tento nepodepsaný komentář přidal/a 88.102.155.164 (diskuse • bloky) 20:44, 9. 2. 2007 SE(L)Č -- nevím jak se podepsat Martin H. 88.102.155.164 - já bych to rád dokončil: já jsem nadšený fanda pro věc jako je wiki a snad kromě skupiny Kataklysm (myslím heslo) mě nedokázalo zvednout ze židle. Tento článek by měl napsat někdo, kdo má alespoň minimální (tedy bakalářské) historické vzdělání. Tohle není amatérismus v dobrém slova smyslu ale čirý diletantismus - doporučuji autorovi minimálně: Ian Kershaw - Hitler (2. svazky) a alespoň A. Bullock - Hitler a Stalin: paralelní životopisy. Potom se zamyslet a pokusit se sepsat čtyřstranný referát - pokud toho není schopen, neměl by se pouštět do věcí, na které prostě nemá. Kde je přehled literatury s komentáři... Milá redakce, tohle ale opravdu není jen tak, jestli to četl někdo z židovské obce, tak Bůh s vámi. 88.102.155.164 Martin"Z wikipedie by se pak stala další úspěšná Dětská encyklopedie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)