Ruská annexe Kavkazu

Přes rusofilské zaměření většiny českého národa, ruská imperialistická válka na Kavkaze (1817–1864) je málo známá. Různé fase této války rozpoutali Alexandr I., Mikuláš I. a Alexandr II. Hrdinou protiruského odporu byl Avar imám Šamil.

Nebyla to ale žádná novinka: "In 1552, Ivan the Terrible had captured and destroyed Kazan, the great Muslim city on the upper Volga. Four years later the Russian hordes reached the Caspian. At their van rode the wild Cossacks, brutal horsemen who reproduced themselves by capturing and marrying by force the Muslim women who fell into their hands. As pious as they were turbulent, they never established a new settlement without first building a spectacular church, whose tolling bells rang out over the Tsars everexpanding empire in the steppes. By the late eighteenth century the Christian threat to the Caucasus had not gone unnoticed by the mountain tribes."

Jak uvádí wiki: "In 1552, the city [Qazan] was conquered by Russia under Ivan the Terrible and the majority of the population was massacred. During the governorship of Alexander Gorbatyi-Shuisky, most of the khanates's Tatar residents were killed, repressed, or forcibly Christianized. Mosques and palaces were ruined. The surviving Tatar population was moved to a place 50 km away from the city and this place was forcibly settled by Russian farmers and soldiers."

Úskalí průzkumů veřejného mínění

Jak správně napsaly Lidové noviny, průzkumy veřejného mínění nejsou v ČR průzkumy veřejného mínění, nýbrž manipulací veřejnosti: "Jak se to dělá? STEM například před klíčovou otázku předřadil dotazy zaměřené na vlastnosti, které jako svá pozitiva zdůrazňuje Švejnar. To funguje, v psychologii se tomu říká priming."

Pro demokracii jsou rozhodující jedině lidová hlasování: volby nebo referendum. Proto je zcela irrelevantní, že proti radaru je 70 % Čechů. Dokud nebude referendum, nemá to žádný význam.

Zajímavý starší článek Martina Římana

Ačkoliv je Martin Říman hlavním ideologem ODS, není o něm moc slyšet. V roce 2005 napsal článek 1998-2005: Kontrarevoluce levice. V něm tvrdí, že ti, kdo se narodili před rokem 1954, patří do staré generace. Sám se narodil dne 11. 5. 1961.

Zajímavý je postřeh: "Vznik krajů vytvořil novou úřednickou vrstvu, která v sobě nenese jistou pokoru - byť vynucenou -, jíž se vyznačovala přeživší předrevoluční stará garda. Ta byla jednak vycepovaná od komunistů k poslušnosti, jednak si v novém režimu přece jen nebyla úplně jista, co si může dovolit. Pamatuji si, když jsem v roce 1994 nastoupil do funkce šéfa okresního úřadu, jak za mnou přišel vedoucí živnostenského odboru s otázkou, zda má postupovat liberálně či rigidně. Pochybuji, že dneska se někdo z nové generace úředníků takovými dotazy obtěžuje. Jejich heslem je "zákon jsem já". V tomto duchu jsou vydávána zcela absurdní, většinou alibistická rozhodnutí, podle kterých se nedá žít ani pracovat." Za tento stav však mohou politici, kteří se místo správy státu raději věnují mocenským hrátkám jako je volba presidenta republiky.

Polemika s AHL71

AHL71 napsal článek, na který se sluší reagovat.

1. Wikipedie je jen jedna. Jakákoliv snaha ji rozparcelovat na jazykové mutace je pokus o její "privatisaci", tj. krádež Nadaci Wikimedia postkommunistickými klany postpubescentů.
2. Protože je původní wikipedie jen jedna, musí na ni platit stejná encyklopedická pravidla. Co je významné v en:, je významné i v cs: a vice versa.
3. Nešlo o to, že by Simon Mol v anglosaském světě nebyl známý, zatímco v ČR a SR by známý byl. Ve skutečnosti o něm nikdo kromě Polska a pár znalců polského prostředí nikdy neslyšel. Šlo pouze o to, že na en: respektují zákony, zatímco na cs: i na sk: klika kolem Cynika na ně zvysoka kašle. Nadaci Wikimedia zatím vůbec nezajímá, co se děje v neanglické části wiki. Začne jí to zajímat teprve tehdy, až jí někdo Cyniky poškozený úspěšně zažaluje u US soudu, např. pozůstalí po Anně Halman. Pak to půjde stejně rychle, jako s obrázky porušující autorské právo, se kterými byl na celé wiki udělán krátký process. Potom ty feudální baronáty na cs: zmizí stejně rychle, jako vznikly.
   

Benda s Exnerem mají pravdu

Na okraj dnešní volby presidenta republiky si dovolím poznamenat: Čl. 54 odst. 2 ústavy hovoří jasně: "Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor." Z toho je zřejmé, že při volbě presidenta republiky je Parlament jednotné těleso. Slova: "na společné schůzi obou komor," znamenají toliko, jak toto jednotné těleso vznikne. Správně to vysvětlil poslanec Exner: "Jednání společné schůze komor není schůzí samostatně jedné komory a samostatně druhé komory, ale právě společnou. Všichni vytvářejí sbor, který rozhoduje . . . [o] všech otázkách, které nejsou jinak upraveny, se rozhoduje jako ve Sněmovně. Tedy rozhoduje 281 zákonodárců." To potvrdil i výklad prof. Pavlíčka: "Podle Václava Pavlíčka z pražské právnické fakulty lze ovšem z ústavy dovodit, že se na společné schůzi obou parlamentních komor stává z poslanců a senátorů jednolitý sbor. O proceduře proto podle něj může rozhodnout výhradně společné hlasování. Různý způsob volby v obou parlamentních komorách je podle Pavlíčka vyloučený."

Proto je analysa ČSSD nesprávná:

1. "V oblasti práva veřejného,kde platí zásada, že to, co není zákonem upraveno a povoleno, to se zapovídá," je nesmysl. Čl. 2 odst. 2 Listiny stanoví: "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Pokud nejde o státní moc (tj. uložení povinností), může veřejný sektor i to, co zákon výslovně neupravuje, např. přijmout resoluci.
   
2. "Sněmovna nemůže vystupovat mimo právní rámec pouhým usnesením." Nejen, že může, ale i tak činí.
3. "Jediný, kdo může podat návrh na způsob volby, je předseda sněmovny." Nesmysl. Předseda Sněmovny není žádný diktátor, je to pouhý první mezi rovnými. Jakékoliv jeho rozhodnutí může plénum zvrátit. Ustanovení § 73 jednacího řádu Sněmovny: "Hlasuje se veřejně nebo tajně. O zákonech lze hlasovat jen veřejně. Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající," nelze přeceňovat. Stanoví toliko povinnost předsedy Sněmovny, ale neznamená, že by navrhnout nemohl i kdokoliv jiný a že by se tím snad Sněmovna neměla zabývat.
   
4. "S předloženým návrhem musí souhlasit obě komory s tím, že každá přijímá shodné usnesení samostatně." Vyvráceno výše.
5. "V případě nesouhlasu jedné z komor není usnesení přijato." dtto.
6. "Podle jednacího řádu sněmovny, který se užívá společnou schůzi, platí, že není-li zákonem nebo usnesením sněmovny stanoveno, že má být hlasováno tajně, pak se hlasuje veřejně." Ano, § 75 odst. 1 i. f.
7. "Zákon zde nic nestanoví, může to tedy určit pouze usnesení obou komor." Nikoliv, Parlamentu jako celku.
8. "Proto bude navrženo jako první hlasování tajné." Žádné proto. Je to prerogativa předsedy Sněmovny.
9. "Protinávrh není přípustný, ledaže by si ho předseda sněmovny osvojil." Nesmysl. Předseda Sněmovny není žádný diktátor.
10. "Nebude-li návrh na tajné hlasování přijat, hlasuje se bez dalšího veřejně." Ano.
    

Zaorálek toto překrucování práva v bodu 3 ještě dále prohloubil: "Způsob hlasování, není-li dán ústavou, zvolí předseda. Není možné proti tomu vznášet námitku". Předseda Sněmovny je tak v pojetí ČSSD šafář poslanců.

Většina hádek o proceduru je způsobena nejasností pravidel. Ústava i jednací řád Sněmovny jsou zbytečně kusé. Zde tedy skutečně "chybí legislativa". Pohled do zákulisí nabízejí Lidové noviny.

Popeleční středa

Jeden z mála užitečných článků, které Dodo vytvořil, jen ten o popeleční středě. Zapomněl se však zmínit o masopustním úterý.

Wikipedie a encyklopedická významnost

Na různých Wikipediích (chcete-li jazykovových mutacích Wikipedie) platí pro předměty článků různá encyklopedická významnost. Známý "polský antifašista" Simon Mol tak byl pro většinu hlasujících na anglické Wikipedii nevýznamný (na anglické Wikipedii se však o klasické hlasování nejedná, což se projevuje mimo jiné i tím, že v mnohých případech není respektována vůle hlasujících), pro drtivou většinu lidí na české a slovenské Wikipedii významný naopak evidentně byl.

Jsou však i typičtější případy, které prokazují, že se často dá dojít různým i stejným postupem k různému výsledku. Ostatně bylo by dosti překvapující, kdyby vždy všichni docházeli ve stejných věcech ke stejnému výsledku.

Zvláštní část českého trestního práva hmotného potřebuje reformu

Prof. Šámal při přípravě nového trestního zákoníku reformu zvláštní části poněkud zanedbal. Přitom potřebuje změnu více než nutně. Jakou? Takovou, abychom byli kompatibilní s vyspělými státy.

JAR odmítla vydat Radovana Krejčíře, protože "některé sktuky, ze kterých je Krejčíř v Česku obviněn, nejsou v Jihoafrické republice vůbec trestné." To samé platí pro Petra Lukeše.

Česká veřejnost by si měla uvědomit, že to, co lze řešit soukromým právem, není vždy možné či vhodné řešit trestní repressí.

Seznam processů a knihoven Windows

Windows processes and DLLs.

Polemika s AHL71

AHL71 mne napadl za to, jak jsem argumentoval pro smazání difamačního článku na slovenské části wikipedie. Musím říci, že mé argumenty nepochopil.

1. Hlavní můj argument byl, že o Molovi je jediný slovenský článek. To je jasná známka o jeho významnosti pro slovenské čtenáře.
2. To, že jediný slovenský zdroj byl článek slovenského extrémisty, bylo až druhotné.
3. Wikipedie je jen jedna. Povinnost dodržovat zákony platí i pro ni. Difamační články do ní nepatří. Wikipedie není virtuální pranýř.
   

Jinak to, že za thesi, že establishment není určující, vezmu AHL71 za slovo. KláraK ho sice předběhla, ale článek o Elmaru Skružném je pouhý pahýl. Měl by ho rozšířit o informace z Poslední generace. To určitě není mainstreamový časopis a formulace typu: "Dovedl poutavě vyprávět o svém působení „u lesa“ na Slovensku a v jižních Čechách, o „podivuhodné“ (a obdivuhodné) sbírce trofejí Hermanna Goeringa, která obsahovala pouze trofeje nemocných kusů odsouzených k záhubě." nebo "Na druhý den jsem se vrátil po nějaké době domů a našel jsem tam dopis od pana inženýra, který mi nedával sílu věřit tomu, že člověk, který ho psal, bude již žít ve sféře mých vzpomínek a snů, stejně tak jako hrdinové jeho života, kteří zas a znovu ožívali v jeho vyprávění, ať už bylo o jeho skvělém otci, věrném národním socialistovi, nebo pěti hrdinných vojácích SS, kteří se na konci války schovali v jedné rodinné hrobce na hřbitově nad Zbraslaví a po čase vyšli, aby vzdorovali „osvoboditelům“ Prahy a zabarikádovaní ve věži kostela vzdorovali mnohem početnější přesile až do posledního muže, či o dvou důstojnících SS, kteří byli ubytováni v jednom pokoji v jejich domě a o jejich džentlmenském chování." se ve wiki budou dobře vyjímat.

Kanibalismus jako součást volebního programu

Do voleb do zemského sněmu v Hessensku vyrazil bývalý sociální demokrat tureckého původu Kadim Şanlı s programem, v němž kromě jiného prohlašoval: Die Tiere muss essen die Tierefleisch und die Menschen muss essen die Menschenfleisch. Ve volbách však "překvapivě" neuspěl.

V němčině vedený rozhovor s tímto kandidátem také stojí za pozornost.

Článek Lukáše Krivošíka se na Wikipedii nepočítá?

Před časem jistý člověk na slovenské Wikipedii napsal o Lukáši Krivošíkovi, že jeho článek o známém bojovníkovi za multikulturní společnost a proti domnělému rasismu Simonu Molovi nelze jako text pravicového extrémisty počítat. Skutečnost, že dotyčný odkazoval na anglický text, který není pro slovenskou Wikipedii závazný, nyní ponechám úplně stranou.

Vskutku nevím, proč na Wikipedii mají mnozí lidé obsedantní představu, že v mainstreamu je pravda. Skoro se mi zdá, jako by nikdy nečetli český či slovenský mainstreamový tisk. Názorově i jinak nemainstreová média jako například Virtually, Britské listy, Zvědavec, Altermedia ČR či Fragmenty mají své specifické chyby, ale rozhodně nelze říci, že by byla ve věrohodnosti či snad významnosti publikace informace lepší či horší než tolik opěvovaný názorový mainstream.

Právě politickými požadavky na zdroje a jejich autory vzniká systematická zaujatost Wikipedie a dnešní anglická Wikipedie je toho zcela jasnou ukázkou.

Na celé věci s "pravicovým extremistou Krivošíkem" je pozoruhodné i to, že Lukáš Krivošík publikuje nejen v Pravém Spektru, jehož je šéfredaktorem, a v dalších nemainstreamových pravicových médiích, ale je též hlavním politickým komentátorem Aktuality.sk a přispěvatelem časopisu .týždeň. Pochopitelně nemusíme souhlasit se všemi jeho názory, a byl zaznamenán i případ, kdy jej česká čtenářka nachytala při manipulaci se skutečností, ale odbýt článek tohoto známého slovenského politického komentátora o Simonu Molovi jako článek "pravicového extremisty" je poněkud laciné. Ostatně, i kdyby byl oním tzv. "pravicovým extremistou", bylo by to z hlediska nezaujatého úhlu pohledu snad horší než kdyby byl liberálem, environmentalistou, komunistou či křesťanským demokratem?

Skvělá analysa Radiojournalu

via Malý čtenář. Petenti zcela výstižně shrnuli, co všechno paní Tachecí dělá špatně a co vše pokazila.

Originalita

via Malý čtenář. Dnes, kdy se v umění vše měří na originalitu, přišla Olga Černá s náměty na povídky o blogování.

Zaujal mne příspěvek čtenáře Michala Matouška: "Vzpomenete si, jak jsem Vám na svých literárních stránkách řekl, že máme odlišné kulturní návyky? Tohle je jeden z nich. Kulturnost se neměří počtem prdelí, které do svých vět napíšeme - nýbrž především ochotou mluvit o věci k věci. To je Váš základní problém."

Justin Raimondo o National Review

Justin Raimondo je jedním z odpůrců americké intervencionistické zahraniční politiky. Od roku 1995 vydává Antiwar.com, podporoval prezidentské kampaně Pata Buchanana, Ralpha Nadera a v současnosti podporuje kampaň Rona Paula.

Je známý tím, že se nebojí své názory vyjádřit dosti ostře, a tak nepřekvapí, že o National Review v souvislosti s ovládnutím tohoto časopisu neokonzervativci napsal:

The NR of yesteryear was a patriotic nationalist magazine that put America first: the NR of today is Ariel Sharon's bitch.

Pokus hodit postoloprtský massakr na kommunisty

Dnešní establishment, který nemůže zakrýt genocidu Němců, se aspoň snaží hodit vinu na universální viníky všeho – kommunisty. Ve skutečnosti byl organisátorem postoloprtského massakru generál Oldřich Španiel (1894–1963), vedoucí vojenské kanceláře presidenta Beneše.

K tomu též cf. Zákonná opatření a nezákonné zásahy vůči skupinám obyvatelstva a jednotlivcům v Československu v letech 1938-1945 (DOC) a vyprávění očitého svědka.

Nevzdělaný Ioannes Pragensis

Kromě Jana Sokola je dalším fachidiotem Ioannes Pragensis. Nevím, co je jeho obor, ale právo to rozhodně není. To mu však nebrání o právu psát. Možná by si v této souvislosti mohl všimnout, že je již rok účinný nový zákoník práce, když už o tom píše a do jeho slonovinové věže se tato informace nedonesla. A tak je to na wiki se vším.

Wikipedie získává popularitu mezi VIP

České části původní wikipedie si začínají všímat i VIP, o nichž se tam píše. První byl zřejmě Jan Koukal, následoval Alexandr Kramer. Další je Ivan Odilo Štampach.

Updated.

Smí premiér citovat Dana Landu?

Daniel Landa je trnem v oku všem hlasatelům politické korrektnosti. Když měl premiér tu drzost a citoval verš: "Dyť i to největší hovado má svůj strop," z písně Forbes z konceptuálního alba Smrtihlav (1998), tak těžce narazil. První ho zkritisoval inkvisitor Zbyněk Petráček: "Daniel Landa není náhodný autor citátů, nýbrž velmi renomovaná postava - renomovaná mezi těmi, kdo si libují v sentimentech národa, krve a půdy, v rituálech čistoty zavánějících čistotou rasy a národa. Cituje-li ho někdo v hospodě, ať cituje. Je ale normální a v pořádku, že ho cituje premiér v parlamentu?" Poté jeho vkus odsoudil Jan Lipold: "Hádal bych, že cílová skupina Landových fanoušků se bude nacházet spíš v nižších vrstvách obyvatelstva, myšleno nižších věkem, příjmy a vzděláním, jestli mi rozumíte."

Na druhou stranu Topolánkovy neznalosti práva jsou tristní. Jako premiér by snad mohl vědět, že poslance v soukromém právu žádná immunita nechrání, takže podat žalobu klidně může. Asi by si měl přečíst čl. 27 odst. 2 ústavy: "Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem." Určitě by si dozvěděl mnoho nového.

Nevzdělaný Jan Sokol

Bývalý kandidát na presidenta republiky, Jan Sokol, na wikipedii zcela nesmyslně tvrdí, že premiér Kasimir Felix Badeni byl liberál, a ještě to lživě odůvodňuje německou částí původní wikipedie, ačkoliv tam o údajném Badeniho liberalismu není ani slovo.

Ve skutečnosti byl pramenem tohoto nesmyslu anonymův příspěvek do anglické části původní wikipedie, kde jsem to však již opravil. Je hrozné, že zřejmě vynikající filosof nemá o rakouské historii ani potuchy. Jeho omyl je na stejné úrovni, jako kdyby nazval Václava Klause socialistou.