Jak se maluje

Instruktivní post.

A ještě jednou Václav Bělehohradský

Není žádná náhoda, že Václav Bělehohradský je největší žijící český filosof: "Zamysleme se nad tímto krátkým textem: „Je tak velký rozdíl mezi soukromým bytem a soukromou restaurací? Není. Obojí je totiž soukromé vlastnictví, a tudíž rozhodování o nakládání s ním přísluší výhradně a jen jeho majiteli. Právo svobodně disponovat soukromým vlastnictvím je v hierarchii individuálních práv nadřazeno všem ostatním požadavkům, ať už je to vymýcení rasismu ve společnosti nebo třeba emancipace žen.“ Autorem těchto vět je místopředseda Mladé pravice, přebírám je ze studentských novin Agora. Podle autora majitelé mají právo „ve svých podnicích“ neobsloužit černocha nebo cikána, protože vlastnické právo je nadřazeno všem ostatním právům. Restaurace ale není soukromé vlastnictví, je to „soukromě provozovaný veřejný podnik“. „Soukromé vlastnictví“ je konvence, jedno z uměle vytvořených práv, výsledek dlouhých politických bojů stejně jako rovnost občanů všech ras, jazyků a náboženství ve veřejném prostoru. Každá soukromá moc musí „v nějaké míře“ brát ohled na svůj veřejný rámec – na hranici, kde ji nejen zákon, ale i sdílené etické zásady omezují, protože se dotýká druhých lidí.
Systém založený na soukromém vlastnictví má své „velké špinavé tajemství“ – kapitalisté nikdy neplatí celý účet za své „soukromé“ podnikání. Velkou část nákladů vždy hradí lidé, kteří jsou nějak zasaženi tím, jak kapitalista nakládá se svým majetkem, nemají ale legální možnost jeho činnost ovlivnit. Podnikatel využívá vodu v řece, ale do výrobních nákladů nezahrnuje výdaje vyvolané tím, že se druzí lidé museli přizpůsobit důsledkům jeho podnikání – třeba změnám kvality vody. To je začarovaný kruh demokratické politiky: oligarchie, které získaly hegemonii ve společnosti, podporují vlády, ochotné jim výměnou za tuto podporu umožnit přenášet jejich soukromé náklady na celou společnost. Využitím státní a policejní moci vlády preventivně zbavují občany práva legálně protestovat proti nezaplaceným účtům kapitalistů."

K tomu bych dodal, že právo dávno zná rozdíl mezi soukromým a soukromoprávním, veřejným a veřejnoprávním. To jen ultraliberální doktrináři se svou simplifikující filosofií nejsou s to tento fundamentální rozdíl pochopit.

O mýthech

Jedním z hlavním cílů ZMP je bořit mýthy, ať se týkají čehoholiv, českého nacionalismu, antikommunismu či judaismu. Ačkoliv se říká, že bez mýthů člověk nemůže žít, osobně se domnívám, že jsou škodlivé, že jsou tím, co měl Marx na mysli, když hovořil o "opiu lidstva".

Václav Běhobradský cituje známou historku: "Režisér Fritz Lang vypráví ve svém posledním rozhovoru, jak si ho hned po Hitlerově nástupu k moci předvolal Goebbels a požádal ho, aby řídil německý film. Na otázku „A nevadí vám, že jsem poloviční Žid?“ odpověděl: „O tom, kdo je Žid, rozhodujeme my!“." Zní to hezky a je to pěkný wise crack. Nicméně si ho Lang totálně vymyslil; Goebbels s ním mluvil jen o tom, že mu zakázal jeho poslední film, ačkoliv se mu líbil, protože podvrací národního ducha.

Myslím, že bez úcty k Pravdě jen kvůli effektu se nedobereme ničeho poctivého a skutečně trvalého. Žádné anestetikum nám k tomu nepomůže.

Poesie a prosa

Václav Bělohradský (2006): "Málokdo by se dnes dovedl nadchnout pro Pohorskou vesnici, kdežto intimní dopisy Boženy Němcové jsou nám geniálním básnickým dílem. - napsal Roman Jakobson v proslulé stati Co je poezie. Dílo Boženy Němcové je nepodstatné, je spjato s mýty obrozenecké doby; to podstatné vyjádřila v dopisech milovanému příteli. Ty přetrvaly chatrný estetický projekt jejího díla i chápání svého adresáta a otevírají nám cestu k hlubšímu porozumění dramatu tvůrčích žen v 19. století; odhalují něco podstatného z dějin "gendru žena" ve střední Evropě. Byla by velkou evropskou spisovatelkou, kdyby hodila do smetí Pohorskou vesnici a vydala své intimní dopisy.
Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.

…

Exulant Milan Kundera například vynalezl velkolepou past na své západní čtenáře - střední Evropu. Zástupy čtenářů v ní chycených začaly číst ve Francii nepříliš známé středoevropské autory, Brocha a Musila především, a stávaly se tak modelovými čtenáři Kunderových textů. Svět, v němž se v polovině 70. let romanopisec Kundera ocitl, byl vystavěn z myšlenkového panelu bipolarismu, čtenáři hledali v dílech z "východní Evropy" svědectví o životě za železnou oponou, nic víc. Kundera to zpolitizované čtení vyvrátil vynalézavou strategií - interpretoval "východní Evropu" jako jakousi zradu na Evropě, pouhé imaginární místo vytvořené sovětskou vojenskou mocí, které v dějinách evropské civilizace neexistuje. Existuje Rusko se svými démony a se svou velkou literaturou, a pak střední Evropa se svými úředníky a mnohonárodní kulturou. Už slovo "střední" metaforicky rozvrací myšlenkový panel bipolárního světa: střední Evropa je "unesená Evropa", podstatný kus evropské kultury, odhozený po válce do smetí.
Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."

Několik slov o Israeli

Můj článek o Israeli rozpoutal poměrně slušnou flame war. To ale nebylo jeho cílem. Cílem nebylo ani tvrdit, že ČR je ten samý stát, co Israel. Cílem bylo ukázat mezi ČR a Israelem jsou zarážející podobnosti, které by povrchní pozorovatel nečekal. Zda jsou to pouhé jednotliviny, nebo je za tím něco hlubšího, je na posouzení přemýšlejícího čtenáře. Já jsem svou hypothesu poskytl.

Psaní o Israeli je ambivalentní. Málokterá věc má tak fanatické stoupence ("Israel je nejlepší stát na světě") i odpůrce ("Tato sionistická entita je ztělesněním všeho zla"). Můj názor se vyhýbá oběma krajnostem. Podle mne je to standardní středovýchodní stát, byť poslední svého druhu, neboť srovnatelné Alžírsko, Rhodesie i Jižní Afrika své régimes změnily.

Není to ani jediná demokracie Středního východu, protože Turecko i Libanon jsou demokracií rovněž. Není to ani nejlepší ekonomika na světě. Podle dat CIA má Israel GDP na hlavu $28,800. Pro srovnání, Kuvajt má $55,300, Spojené arabské emiráty $55,200, Lucembursko $80,800, Francie $33,800, Spojené království $35,300, USA $46,000 a Česká republika $24,400.

Je pravda, že Israel dostává od USA ročně asi 100 000 000 000 Kč. Ale stejnou pomoc dostává i Egypt.

Elitní vysoké školy jsou všude na světě, v USA, UK, Francii i v Israeli. Jen v ČR nejsou. Proč? Je to dědictví kommunismu. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci o reformě právnického studia. Děkan právnické fakulty University Karlovy prohlásil, že ambicí PF UK je poskytovat vzdělání všem právníkům v zemi na základě minimálního standardu. Právnická elita má vzniknout na základě dvourychlostního systému, kdy uvnitř PF UK bude dobrovolně dělat cosi navíc. Domnívám se, že je to zhoubná koncepce a že s ní snad bolognský process a povinnost zavést bakalářské studium udělá krátký process.

Proč vlastně o Israeli nic nevíme? Protože je to malý stát. Čech je slušně informovaný o USA, UK, Francii, Německu, Španělsku a Itálii a o svých sousedech: Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. O Israeli se toho dozví stejně málo jako o Nizozemí, Belgii či Dánsku.

Gorbačov o radaru.

Našel jsem ten rozhovor na ihned.cz. Vcelku rozumné - za předpokladu, že ten radar je funkční a ne hoax na americké daňové poplatníky s podporou kollaborantské české vlády.

Susanna a starci

Je to jeden z nejslavnějších apokryfních příběhů Starého zákona (Daniel 13, ukázka ekumenického překladu):

1. V Babylóně bydlel muž jménem Jójakím.
2. Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná.
3. Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona.
4. Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější.
5. Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: "Vyšla svévole z Babylóna od starších, soudců", kteří byli považováni za správce lidu.
6. Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.
7. Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže.
8. Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní.
9. Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží.
10. Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením.
11. Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní.
12. Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli.
13. Jednou řekli jeden druhému: "Pojďme domů, je čas k obědu". Vyšli a rozešli se,
14. ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili se důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.
15. Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě.
16. Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali.
17. Zuzana řekla služkám: "Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat."
18. Učinily, jak jim řekla, zavřely, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti.
19. Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní
20. a naléhali: "Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!
21. Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík a že jsi proto poslala služky pryč."
22. Zuzana zabědovala: "Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám.
23. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem."
24. Začala hlasitě křičet, ale oba starší jí překřičeli.
25. Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady.
26. Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo.
27. Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.
28. Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plní zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt.
29. Řekli před lidem: "Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu." Poslali pro ni.
30. Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní.
31. Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu.
32. Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej.
33. Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli.
34. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu.
35. Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu.
36. Starší pak vyprávěli: "Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila.
37. Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní.
38. My jsme byli v rohu zahrady a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim
39. a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl.
40. Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík,
41. ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme." Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.
42. Zuzana hlasitě zvolala: "Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane,
43. ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli."
44. Hospodin vyšlyšel její hlas.
45. Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel.
46. Ten hlasitě zvolal: "Já jsem čist od její krve!"
47. Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: "Co znamenají slova, která jsi promluvil?"
48. On stál uprostřed nich a řekl: "Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru.
49. Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě."
50. Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: "Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří."
51. Daniel jim řekl: "Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu."
52. Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: "Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy.
53. Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: 'Nezabiješ nevinného a spravedlivého!'
54. A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?" On odpověděl: "Pod lentiškem."
55. Řekl mu Daniel: "Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!"
56. Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: "Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce.
57. Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaše svévoli.
58. Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?" Odpověděl: "Pod dubem".
59. Daniel mu řekl: "Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch, Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí."
60. Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.
61. Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu.
62. Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev.
63. Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.
64. Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.

Výpisky z četby VI

"Kluk svým vysokým, zadýchaným hlasem povídal dál. Před třemi týdny do vesnice, kde pracoval, přijeli dva muži v obleku se dvěma policisty, vešli do Malikovy továny na koberce a spolu se čtyřmi mladšími a třemi staršími chlapci ho odvedli. Pan Malik ztropil pěkný křik. Co si to dovolují, odvádět mu pracovníky, jeho chlapce. Všechny si přece poctivě koupil, má na to papíry, všechno je podepsané a zaregistrované na úřadě! Kluk se odmlčel a pak se zeptal, jestli je správné, že děti musí dřít v továrnách na koberce, v cihelnách a textilkách, v koželužnách a ocelárnách? Řekl, že by v Americe koberce vyrobené v jeho zemi neměl nikdo kupovat. Kdyby výrobci koberců ty koberce neprodali, neměli by důvod zaměstnávat jako levnou pracovní sílu děti."

Chaim Potok: Zebra a jiné povídky, p. 44

Zarážející podobnost ČR a Israele

Jestli někdy budu mít čas, napíšu podrobný článek o zarážející podobnosti ČR a Israele. Příčina je jasná: východní dědictví ČR (40 let kommunismu) i Israele (většina Israelců pochází z území bývalého carského Ruska). Oba státy vyhnaly svou nepohodlnou národní menšinu: Němce a Palestince. Zapomeňte na Chasary, důležitější jsou kulturní vzorce z posledních 200 let.

V ČR neexistuje jediný seriosní deník, v Israeli je jím toliko Arec. Protože střední třídu boulevard (tabloid) neuspokojuje (Blesk či Aha), tón udávají semiboulevardní noviny, jako je Právo, Mladá fronta, Lidové noviny či Hospodářské noviny. V Israeli je situace podobná: "The style of Israeli tabloids is different from that of foreign ones. In The Sun in England or Bild in Germany, a tax or sex scandal may be on the front page. In contrast, Israeli popular papers usually deal with topics similar to those of the quality press, but with a different presentation and emphasis. They may even put an economic issue up front, if it affects the pockets of their readers. To some extent the popular press fulfills an important role, as it introduces a public - which would not read a quality newspaper - to serious issues. Israeli radio and television likewise follow the popular trend."

Zajímavý pohled Jaira Šelega

Vyšel v Arec (הארץ): "In this sense, there is apparently a deep connection between the Europeans' pacifism and the low birth rates on the continent; both of them indicate a policy of "eat and make merry because tomorrow we may die;" a deep lack of trust in life in the long run because the wish to live - which is not merely that of an individual but rather of the civilization in which he lives - does indeed demand victims."

Palestina vs. Tibet - dvojí standard

The Palestinians are not as nice as the Tibetans in the eyes of the world. But the Palestinian people deserve exactly the same rights as the occupied Tibetan people, even if their leaders are less enchanting, they have no scarlet robes and their fight is more violent. There is absolutely no connection between rights and the means of protest, and from that perspective, there is no difference between a Tibetan and a Palestinian - they both deserve the exact same freedom.

Moreover, in the first years of the Israeli occupation, most Palestinians accepted it submissively, with practically no violence. What did they get as a result? Nothing. The world and Israel cloaked themselves in apathy and callousness. Only when planes started being hijacked in the 1970s did the world begin to notice that a Palestinian problem even existed. In contrast, the Tibetan struggle also was tainted with violence in the past, and it is reasonable to assume that violence will increase if the Tibetans do not attain their goal.[...]

Nowhere in the world today is there a region more besieged and confined than Gaza. And what is the result? The world calls to boycott the occupier in the case of China, while absurdly, with regard to the Palestinians, the world is boycotting the occupied entity, or at least its elected leadership, and not the occupier. This, it seems, has no parallel in history.

Internationally speaking, the situation of the Palestinians is ostensibly better, since while all governments recognize Chinese sovereignty over Tibet, no government in the world recognizes Israeli sovereignty over the Palestinian territories. Practically speaking, this does not help the Palestinians much: Contemporary bon ton is to support the struggle for Tibet, only Tibet. The Palestinians have not even one Richard Gere to serve as a mouthpiece. German Chancellor Angela Merkel is boycotting the Olympic games but paid an official visit to Israel, where she spoke not one word about the shameful conditions in Gaza under Israeli occupation. Is there any other way to describe this, except a double standard?

Zdroj: Gideon Levy: Palestinians versus Tibetans - a double standard, Haaretz.com

Vtip od Hedvíčka

Už máme jiné starosti, takže se přestaly vyprávět antikommunistické vtipy. Tenhle je ale hezký: "Panu Novákovi zdál sen, že Američani osvobodili Československo od komunismu. V Praze u sochy svatého Václava sedí na tanku americký generál a k němu přichází pražský primátor, na rudé podušce přináší symbolické klíče od města, v předklonu děkuje za osvobození, vysvětluje, že nechtěl, musel, děti, manželka, hemeroidy, strach a ptá se, zda může pro pana generála něco udělat. "Ano, můžete," odvětí generál, "okamžitě vraťte panu Novákovi ten rybářský lístek.""

Del Ponteová o Haradinajovi

Řekla: "Für mich ist er ein Kriegsverbrecher. (Pro mne je to válečný zločinec.)" aniž by měla jakékoliv důkazy. Je to známka toho, že svůj protisrbský fanatism nahradila fanatismem protialbánským.

Další pokus o exkulpaci Putina

Chudák Putin! Vůbec netuší, co se mu v FSB děje a nemá na to sebemenší vliv. Dobrý pokus, ale příliš to připomíná Jagodu a NKVD. Nicméně ruská vlivová agentura opět prokázala své kvality.

Letecká přehlídka nad Moskvou, 9. května 2008

Zdroj: River Pilgrim - журнал Михаила Архипова

Podle názoru odborníků by dva Su-34 dokázaly proniknout nad naše území, odrazit naše letectvo a zničit všechna větší města. Zde vyvstává zásadní problém. Naši republiku vzhledem k její bezvýznamnosti teroristické útoky zatím neohrožují. Má se však stát základnou pro radiolokátory, případně rakety amerického antiraketového systému. Ten není samozřejmě určen na obranu proti Severní Koreji nebo Íránu. Tyto země ohrožují Evropu asi stejně reálně jako Kuba Ameriku. Jak přiznal nedávno odstoupivší americký ministr obrany, hlavní vojenské aktivity USA jsou zaměřeny proti Rusku. Patří mezi ně přijetí pobaltských zemí do NATO. Přijetí Gruzie do tohoto paktu, které z hlediska obrany Evropy a USA nedává žádný smysl, je však přímým ohrožením zájmů Ruska.

Zdroj: Máme se bát Ruska? 11.4.2007, Super.cz

Počet členů Národní strany

„Národní strana může mít tak čtyřicet členů, Národní garda podle mého osobního odhadu pět. Nálada v české společnosti podobným hnutím zrovna nepřeje. Po ultrapravicovém uskupení s mírně fašizujícími sklony není prostě poptávka,“ říká Janda. Domnívám se, že PČR má přesné informace. Proč tedy media o tak marginální skupině pořád tolik referují?

Jandourek o radaru

Na svém blogu. Následovala debata mezi Ondřejem Slačálkem a Janem Jandourkem, k níž se vyjádřil i Malý čtenář, který Jandourkovi vyčítá větu: "Nejdříve je dobré držet se faktů. Tedy text Adama Drdy měl asi 11500 znaků, polemika O. S. tedy nebyla třetinová, ale dosahovala poloviny původního textu," neboť se v ní nedržel faktů. Držet se faktů je taková dnešní zvláštní modla, jako by fakta byla všespásná a hodnoty nic neznamenaly.

Zajímavý je Jandourkův seznam zakázaných slov: "Kdo je…, zvrhlé umění, provokace, válečný štváč" etc. Jsem přeci jen mladší než Jan Jandourek, takže žádná zakázaná slova neuznávám. Konceptuální umění je zvrhlé. O konečném řešení německé otázky mluvil Beneš. Apod. Vyrábět umělá tabu není hodno dnešní doby.

A ještě je zajímavé, jaké úctě se mezi pravicovými intelektuály těší levičáci jako je Václav Bělohradský ("Klíčem k pojmu impérium je rozdíl mezi populus a gens, respektive extra muros a intra muros. Uvnitř hradeb Říma, intra muros, je lid, populus, a ten je politickým subjektem, v jeho sporech se prosazuje hegemonie, která legitimizuje a orientuje imperiální moc — moc nad lidmi. Extra muros neexistuje, jen lidi, gens, kteří nemají impérium, ale jen potestas, moc lokální a klanovou, kterou impérium toleruje. Stát, jako je Česko (a většina dalších států), není svrchovaný v tom smyslu, že by lid vykonával impérium — mají jen potestas. Jsou lidem ve svém státě, ale pouhé gens v impériu.") nebo Egon Bondy. Holt to byli antikommunisté, a to převáží.

Updated.

Kultovní krátký český film

Via Frettie. Byl jsem mladistvým intelektuálem. Ve vedlejší roli i František Fuka!

Automatický překlad

via Malý čtenář. Moderní technika dokáže divy. Zde je překlad z francouzštiny do češtiny od člověka, který dle vlastních slov neumí slovo francouzsky:

Depuis China Voksal, où il avait décidé d’abandonner son demi-frère et Ann Suba, il avait voyagé dans des trains anonymes, parmi des voyageurs qui ne le connaissaient pas. Des convois très lents, très mal chauffés où les gens restaient enfouis dans de mauvaises couchettes dans l’espoir d’échapper au froid. Puis dans la Mikado Cie il avait rejoint une tribu de Roux qui l’avaient reçu avec simplicité et sans étonnement. Ils savaient que le Messie viendrait un jour leur rendre visite, c’était dans toutes les mémoires depuis longtemps. Ce fut avec eux qu’il traversa la frontière de la Compagnie de la Banquise.
Il reprit d’autres trains plus confortables et atteignit le Dépotoir un matin, alors que les chaudières remplies d’ossements brisés commençaient à répandre dans l’air des vapeurs grasses qui gelaient plus difficilement.
Les plus vieux vinrent à sa rencontre parce qu’eux aussi savaient qu’il approchait.
— Tu es parti longtemps, trop longtemps, dit le plus âgé qui avait un poil blanc clairsemé, sous lequel on apercevait sa peau ridée. Pourquoi faut-il que tu nous abandonnes alors que les baleines se font rares ? Nous ne sommes plus très nombreux dans le temple d’os.
Ils le conduisirent jusqu’au mausolée de glace transparente de sa mère Jdrou et, une fois de plus, il fut ému par la tendre jeunesse et la beauté de celle qui l’avait mis au monde.

Od China Vogzalu, kde se rozhodl opustit svého nevlastního bratra a Ann Subovou, cestoval po vlacích zcela anonymně. Nikdo z tamních cestovatelů ho neznal. Šlo většinou o velmi pomalé konvoje, špatně vytápěné, ve kterých zůstávali cestující celou cestu ležet na svých lůžkách přikrytí špinavými řídkými dekami a doufali, že tak uniknou zimě. Potom se ve společnosti Mikado připojil k jednomu kmeni Lidí z Chladu. Vypadalo to, že je jeho příchod vůbec nepřekvapil, jakoby s tím počítali. Věděli, že k nim jednoho dne přijde jejich Mesiáš, tuto informaci si předávali z generace na generaci. S nimi i překročil hranice do Společnosti mořského ledovce.
Tam se pomocí přeci jen pohodlnějších vlaků dostal až na Skládku. Vzduch kolem byl plný mastných par, které stoupaly z kotlů, ve kterých se vařily tučné zbytky velrybích těl.
Nejstarší z místních Zrzavých jeho příchod už dlouho očekávali.
„Byl jsi dlouho pryč, moc dlouho,“ řekl jeden z nejstarších Ledových mužů žijících na Skládce. Jeho srst byla skoro bílá a pod ní už prosvítala vrásčitá kůže. „Je nás už tady málo, velryby nám vozí čím dál míň.“ Doprovodili ho až k ledovému mauzoleu, kde odpočívala Jdrou. Krásná mladá žena, která přivedla Jdriena na svět.

Kommentář od člověka, který se učí francouzsky, takže tak dobře jako Aleš Zeman nebo Tomáš Pecina ještě neumí: dans des trains anonymes = v anonymních vlacích, parmi des voyageurs qui ne le connaissaient pas = mezi cestovateli, kteří ho neznali, etc.

Proč je každý provocateur považován za umělce?

Na brněnské radnici bude viset srdce s vaginou. Nic proti tomu, už se staly horší věci. Ale proč se tomu říká umění? Co to má s uměním společného?

Klára Kubíčková píše rovnici: "Impresionisté, Duchamp, kubisté, Picasso." Impressionisty bych nechal stranou, těm šlo ještě o to posunout výrazové prostředky, byť se jim to nezdařilo. Ale Duchampův pissoir? To není žádné umění, ale jen provokace.

A jen to, co se vymyká našemu přímočarému chápání, dokáže posouvat hranice.
Proč bychom měli věčně posouvat hranice? A kam až?

Srdce ve veřejném prostoru uměním je
Proč? Na to by ideologové moderního umění měli odpovědět. Zatím jsou jen agenty s teplou vodou.

Může se nám nelíbit, že nám na radnici svítí srdce s vaginou, nemáme ale právo ho zakázat.
Zakázat ho sice můžeme, ale provokace je nejlepší ignorovat. Je to nejúčinnější. T. A. by mohl vyprávět.