Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.
…
Exulant Milan Kundera například vynalezl velkolepou past na své západní čtenáře - střední Evropu. Zástupy čtenářů v ní chycených začaly číst ve Francii nepříliš známé středoevropské autory, Brocha a Musila především, a stávaly se tak modelovými čtenáři Kunderových textů. Svět, v němž se v polovině 70. let romanopisec Kundera ocitl, byl vystavěn z myšlenkového panelu bipolarismu, čtenáři hledali v dílech z "východní Evropy" svědectví o životě za železnou oponou, nic víc. Kundera to zpolitizované čtení vyvrátil vynalézavou strategií - interpretoval "východní Evropu" jako jakousi zradu na Evropě, pouhé imaginární místo vytvořené sovětskou vojenskou mocí, které v dějinách evropské civilizace neexistuje. Existuje Rusko se svými démony a se svou velkou literaturou, a pak střední Evropa se svými úředníky a mnohonárodní kulturou. Už slovo "střední" metaforicky rozvrací myšlenkový panel bipolárního světa: střední Evropa je "unesená Evropa", podstatný kus evropské kultury, odhozený po válce do smetí.Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."
Dvě poznámky:
OdpovědětVymazat1. Z Čapka nepřežije nic.
2. Kundera manifestaci střední Evropy v r. 1968–9 popsal, ale nevymyslel si ji. Matně si vzpomínám na jednu Bondovku, natáčenou v 80. letech zčásti na Slovensku. Ty exteriéry i sujet (až na poněkud primitivní akční scény) jako by byly přímo převzaty z Kundery.
Ten koncept je starý. Ale někdo ho musel uvést do světového discoursu.
OdpovědětVymazatNepolemisuji s tím, že Kundera v 70. a 80. letech velmi zvýšil zájem o střední Evropu, ani s tím, že středoevropskou realitu poněkud přikrášlil: hlavní hrdina Nesnesitelné lehkosti napsal intelektuální pamflet (o Oidipovi), který by se hodil spíš do francouzského než československého společenského diskursu té doby.
OdpovědětVymazatTvrdím pouze, že tento fenomén by existoval i bez něj, nelze tvrdit, že tuto (pseudo)realitu vytvořil. V tom Bělohradský mocně přehání.
To je ten věčný spor mezi realisty a nominalisty. Existuje Střední Evropa sama o sobě, ačkoli o ní nikdo neví? Domnívám se, že neexistuje.
OdpovědětVymazatPane Pecino, probůh! Ta Bondovka z 80. let, co se má odehrávat v Bratislavě (a horách na sousední hranici s Rakouskem), byla samozřejmě točena ve Vídni.
OdpovědětVymazatFidíte, a já jsem byl přesvědčen, že režim byl v té odbě již tak rozložený, že dovolil natáčet (za peníze) antikomunistické dílo v če. exteriérech.
OdpovědětVymazatDěkuji.
Existuje Střední Evropa sama o sobě, ačkoli o ní nikdo neví?
OdpovědětVymazatStřední Evropa je fenomén, který přestal existovat jako dějinné kontinuum, ale přesto se, jak jsem napsal, čas od času manifestuje. Naposledy se tak stalo v r. 1989: tzv. "sametová revoluce", se všemi svými kýčovitými parafernáliemi, nese všechny typické vlastnosti středoevropského jevu.
Někdy si kladu otázku, zda "střední Evropa" není pouhou falešnou projekcí německého kulturního vlivu, a neumím si přesně odpovědět. Museli bychom se ptát, zda ostatní složky tohoto konglomerátu jsou podstatné nebo jen nahodilé, tj. jestli k vytvoření s. E. je kromě Němců vůbec koho zapotřebí (a pokud ano, zda k tomu nestačí Židé).
Když přijedete do Liberce, přijel jste do německého města – dodnes. Češi ho obývají, ale jsou jen vetřelci a parasity, nevytvořili ani za 60 let novou identitu a charakter města, vše důležité – vyjma snad vysílače na Ještědu – je tam německé.
Naopak Praha, Košice nebo Budapešť jsou středoevropská města, bez neněmeckých vlivů by z jejich kouzla mnoho nezůstalo.
Je ovšem správná námitka, že jde o subjektivní, neverifikovatelné pocity.
bez neněmeckých vlivů by z jejich kouzla mnoho nezůstalo.
OdpovědětVymazatAle bez německých (a italských) taky ne, aspoň v Praze - Petr Parléř, celá renaissance a baroko... Teprve v 19. stol. vznikají české památky ve výraznějším zastoupení.
Ad vaněk: díky, taky jsem myslel, že tu bondovku točili v Bratislavě! :-(
OdpovědětVymazatTo je pravda, zvlášť v období renesance a baroka jsou významné italské vlivy: např. Malá Strana je víc italská než německá (německá strohá vertikála se v Praze téměř nevyskytuje).
OdpovědětVymazatJe poměrně známým faktem, že se ta bondovka nenatáčela v Československu. Tehdejší Dikobraz psal: "Tak se té pochybné cti dostalo i nám."
OdpovědětVymazatAle co je to fenomén? Věc, nebo pouhý jev?
OdpovědětVymazatKde Střední Evropa začíná a kde končí? Když je Střední Evropou Bavorsko, proč jím není Württembergsko nebo Švábsko?