Na brněnské radnici bude viset srdce s vaginou. Nic proti tomu, už se staly horší věci. Ale proč se tomu říká umění? Co to má s uměním společného?
Klára Kubíčková píše rovnici: "Impresionisté, Duchamp, kubisté, Picasso." Impressionisty bych nechal stranou, těm šlo ještě o to posunout výrazové prostředky, byť se jim to nezdařilo. Ale Duchampův pissoir? To není žádné umění, ale jen provokace.
A jen to, co se vymyká našemu přímočarému chápání, dokáže posouvat hranice.
Proč bychom měli věčně posouvat hranice? A kam až?
Srdce ve veřejném prostoru uměním je
Proč? Na to by ideologové moderního umění měli odpovědět. Zatím jsou jen agenty s teplou vodou.
Může se nám nelíbit, že nám na radnici svítí srdce s vaginou, nemáme ale právo ho zakázat.
Zakázat ho sice můžeme, ale provokace je nejlepší ignorovat. Je to nejúčinnější. T. A. by mohl vyprávět.
Promiňte, ale vy jste liberál, tak mi to vysvětlete...
OdpovědětVymazatOR
Jak to souvisí s liberalismem? Nechápu.
OdpovědětVymazatPokud budeme vycházet z toho, že umění je forma projevu, a vy se zastáváte absolutní svobody projevu, jak jste zde již někde zmínil na příkladu neonacistů, tak podle vašeho přístupu, by vagína nad brněnskou radnicí neměl být problém.
OdpovědětVymazatOR
Však také není. Problém je jedině v tom, říkat tomu umění. Plivanci taky neřeknete umění.
OdpovědětVymazatLidé si nežádají umění, ale popular art.
OdpovědětVymazat"popular art, zpátky čelem k spotřebitelským masám, programově nenadnášené a původně dokonce nesalonní — jakýsi spasitelský nástup pouliční barvotiskové reality."
DaS 10/2007: Slova na mučidlech
Dobrá, oni jsou provokatéři, vy jste také provokatéři, celý tento blog a nejste považováni za umění.
OdpovědětVymazatTohle je umění, stejně legitimní, jako každé jiné, počkejte padesát let a uvidíte. Tak se to teprve projeví.
Je otázkou, čeho si lid žádá. Na Salony chodil v 19. století každý vzdělaný Pařížan. Na dnešní výstavy nechodí skoro nikdo.
OdpovědětVymazatProč bychom měli být provocateuři? Protože se tady o wiki píše pravda, a to se na wiki trestá doživotím? Tedy jen na cs:, na en: se -jkb- hodně snažil, ale ukázalo se, že má, soudruh, máslo na hlavě, takže jeho trockistické snahy naprosto zkrachovaly.
OdpovědětVymazatJaké umění? ZMP nemají s uměním nic společného, nikdy o umělecký výraz ani neusilovaly.
Lidé si žádají kýč.
OdpovědětVymazatJako kýč (nejspíše z německého Kitsch) jsou v umění označována díla, která jsou příliš okázalá, rušivá, triviální nebo „laciná“.
Jedná se také o laciné napodobeniny a nekvalitní ztvárnění určitých témat.
Komerční záměry často zneužívají popularity módních věcí, svátků a jiných událostí k produkci kýčů úzce s nimi souvisejících (např. viz obr.); takový kýč postrádá jakoukoliv uměleckou hodnotu.
Zdroj: cs.wiki
Tato definice kýče není samozřejmě dokonalá, pro účely tohoto článku je však dostačující.
Lidé prostě na cestě mezi nákupním centrem a hospodou potřebují něco, co je "zaujme" - rychle, levně - něco co je polechtá jejich základní čidlo vnímající okolní svět - žaludek.
Nemyslím, že by chtěli kitsch. Ten se za chvíli okouká.
OdpovědětVymazatBohužel nemáte pravdu, pane Urbane. Nebo mám ekaždý jinde tu hranici, kde je "hodně lidí". Já když vyrazím na výstavu, tak pak děkuji, že s sebou nemám střelnou zbraň. Tudle vyrušoval dokonce Bursík - furt něco říkal tý pipce, co chce zakázat hubovat děti. A navíc to nemělo nic společného s tou výstavou.
OdpovědětVymazat"Hodně lidí / nikdo" je samozřejmě nadsázka, kterou není možné brát doslovně. Včera jsem byl na výstavě (samozřejmě starého umění). Bylo tam asi 10 lidí, což není právě mnoho. Samozřejmě jsem zažil massově navštěvovavé výstavy (např. Jana Saudka) nebo o nich slyšel (výstava českých korunovačních klenotů), ale to je výjimka potvrzující pravidlo.
OdpovědětVymazatMůžeme se ptát po příčinách. Jednou z nich mohou být nové výrazové formy: film, radio, televise, Internet. Já si ale myslím, že hlavní příčinou je smrt umění jako massového produktu na konci 19. století.
Ta ministryně se jmenuje Džamila Stehlíková.
Já vím, jak se jmenuje, ale mé vyjádření mi přišlo bezpečnější. Dost u mě klesl. Jeho zapletení se s "Kačenkou" dovedu pochopit, proč se bavil s tímhle, to tedy ne.
OdpovědětVymazatJako právník Vám říkám, že to není bezpečné vůbec. Pokud každý (skoro každý) může identifikovat toho, koho urážíte, urážka to je. Jediný význam to má ten, že za 50 let to budou vědět jen ti největší specialisté na první léta 21. století.
OdpovědětVymazatJe třeba s bát po tom, jak to skončilo s "pěti na stolech v českých"?
OdpovědětVymazatProblém je ve vnímání objektu. Většina lidí vidí pouze "věc", která má v tomto případě dva prvky. Srdce a vaginu. Když se podíváte pod povrch, obě dvě jsou velmi životně důležité, jejich spojení do jednoho celku dává možnost zamyslet se. Tak to vidím já... P.T.
OdpovědětVymazatMilá Petro, díky za reakci. Otázkou je, zda má umění sloužit k zamyšlení. Já bych k zamyšlení považoval určené spíše odborné texty, například filosofické. Podle mého názoru má být cílem umění krása.
OdpovědětVymazatZdravím Petře, kdyby bylo cílem umění jen krása, bylo by to velmi omezující. Není důvod si klást hranice, zachytit krásu je sice jedna z možností, ale to slůvko má milion podob. Co jednomu přijde krásné, druhý vidí jako kýč. Umění je život, pokud dílo diváka nezaujme, čímkoliv, pokud neprobudí emoce, jakékoliv, je to pouhá věc, nikoliv umělecké dílo.
OdpovědětVymazatMilá Petro, pokud je cílem umění probudit emoce, stává se tento pojem poněkud bezbřehým. Emoce probudí též kdejaký kitsch.
OdpovědětVymazatKrása je vnímána individuálně, to souhlasím.
Fantazie je bezbřehá, proč by tedy umění mělo mít hranice a mělo by ukazovat jen krásu života? Zamyslet se dá jak nad odbornými texty, tak nad hloubkou uměleckého díla, jeho výrazu a zvládnuté formě. Otázkou zůstává... co je umění a co už jím není. Petra
OdpovědětVymazatProblém je v tom, že odmítám dávat rovnítko mezi fantasii a umění, byť je to módní. Umění je také řád, na to se zapomíná. Přílišná originalita ruší sdělnost.
OdpovědětVymazatV tom případě je to problém diváka, nikoliv umělce. Neřekla bych, že umění je řád, ale to už bychom slovíčkařili. Pokud má někdo rád škatulky a má potřebu konkrétní díla někam zařadit, chápu, že originální, nebo nezařaditelné výtvory ho znepokojují. Pokud by ale umělci, vizionáři nepřekračovali ostří hranu a nikoho by zvědavost netáhla za další kopec, i naše myšlenky by časem zlenivěly. Proto je dobře, že jsou i tvůrci, kteří dokáží rozpoutat třeba tuhle debatu.
OdpovědětVymazatJenže bez diváka (čtenáře, posluchače) umělec neexistuje. Proto umělec musí brát ohled především na něj, byť se nám Michal Matoušek pokouší namluvit opak.
OdpovědětVymazatŘád (kontext) je nutný k sdělnosti. Pokud pissoir vystavíte na ulici, většina lidí to zamění za vyhozený nepotřebný předmět. Pokud v gallerii, bude to vnímat jako umění, byť poněkud pochybné, jako je celé konceptuální umění.
Myslím, že i v rámci řádu je místa dost a že přílišná snaha o originalitu škodí. Nikdo zatím nevymyslil nic lepšího než je román nebo povídka. Hrabalovské experimenty s formou selhaly na celé čáře.
Záleží na tom pro koho umělec tvoří. Pokud pro sebe, je mu fuk, co si druzí myslí, pokud pro masu lidí, potom vznikají téměř sériové věci, v co nejmenším nákladu, hlavně aby se to prodalo. Souhlasím s tím, že umění většinou potřebuje zpětnou vazbu a diváka. Jistá dávka srozumitelnosti, nebo alespoň indicie k pochopení tvůrce je třeba, ale na druhou stranu řád a pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos. Neber si to, Petře, osobně :) Petra
OdpovědětVymazatPokud někdo tvoří sám pro sebe, není umělcem, dokud se veřejnost s jeho uměním neseznámí.
OdpovědětVymazatpokud pro masu lidí, potom vznikají téměř sériové věci, v co nejmenším nákladu, hlavně aby se to prodalo.
Salon v 19. století navštěvovaly tisíce lidí. Modernisté to zničili.
Neber si to, Petře, osobně :)
Neberu, ale nejradši mám fotografie. :-)
Umělcem se člověk rodí, nebo stává, až když někdo řekne, že to co dělá, je umění...? Byl člověk umělcem když tvořil, nebo se jím stal až když to kdosi prohlásil? Veřejnost je tím ukazatelem, jestli to je, nebo není umění?
OdpovědětVymazatFotky jsou fajn, dávám přednost obrazům :)
Umělcem se člověk stává, když se naučí řemeslo, aby mohl svou imaginaci vtělit do srozumitelného tvaru.
OdpovědětVymazatVeřejnost je tím ukazatelem, jestli to je, nebo není umění?
Jistě, co jiného?
Váš obraz bohužel nemám. :-)
Mám jít se svou kůží na trh? Myslím, že kdyby jste můj obraz chtěl, už by jste ho měl. Ale na to odborné texty nestačí :) Petra
OdpovědětVymazatPřiznám se bez mučení, že mi abstrakce mnoho neříká.
OdpovědětVymazat