via Tomáš Pecina. Hrabě však ve svém článku tradičně smísil fakta a svou imaginaci v nepřehlednou směrnici: "Cikáni se skládají z následujících národních kmenů: Jenišové, Jezliové, Kalderšové, Kaléové, Lalleriové, Lovarové, Manušové, Romové a Sinti. Chceme-li spolehlivý sběrný pojem, musíme tedy hovořit o Cikánech, a nikoli Romech. V případě Romů jde pouze o část národnostní skupiny, a to ještě navíc nikoli té nejpočetnější. Jak jsem již podotkl, je to asi tak, jako bychom vydávali Bulhary za nejvýznamnější slovanský národ, a přitom by o Rusech, Ukrajincích a Polácích nepadla ani zmínka."
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Rom (česky Róm), Roma (česky Rómové) a Romani (česky rómská) je standardní název celého ethnika. Cikán, Cikáni a cikánský je pouhé exonymické pejorativní označení. Jenišové, Jerli, Kalderašové, Kale, Lalleri, Lovari, Manušové a Sinti jsou jednotlivé romské kmeny / klany. Jsou samozřejmě Romové, kteří se Romy být necítí (např. britští, Romaničalové), ale to na věci nic nemění. Romů je celkem 15 000 000, nejvíce v Indii: 6 000 000.
Nacisté považovali Sinti a Lalleri za čistokrevné Romy. Jenišové (180 000) nejsou ethnicky Romové, ale převzali jejich způsob života. Jerli jsou ruští Romové. Kalderašové jsou rumunští kotláři. Typickým jejich příjmením je Demeter. Kale jsou španělští a finští Romové. Lovari je professní označení maďarských koňských handlířů. Typickým jejich příjmením je Sarkozi. Manušové, stejně jako Sinti (němečtí Romové), se nyní za Romy nepovažují, ačkoliv dříve tomu bylo naopak.
Na závěr je nutno připomenout, že během holocaustu z 6 000 českých Romů (2 000 žilo v Čechách a 4 000 na Moravě) jich zahynulo 90 %. Celkem 200 000 nynějších českých Romů pochází ze Slovenska, odkud odešla celá 1/3 Romů.
Updated.
15. prosince 2008
14. prosince 2008
David Vodrážka přesvědčil
V grillování Petra Šimůnka David Vodrážka přesvědčil. Na rozdíl od rádoby rhétora Pavla Béma mluvil přirozeně. Nezakrýval problémy. Je to nová krev. Jeden člověk sice nemusí mít sílu na změnu komplexní struktury, ale Jiří Paroubek po fiasku Stanislava Grosse dokázal, že to jde.
Ruské politické vraždy
Rusko má bohatou tradici ve státem objednaných politických vraždách: Za všechny jmenujme alespoň vraždu Stolypina. V této tradici Rusko pochopitelně pokračovalo i v období SSSR.
Jak dosvědčuje dvouhvězdčičkový generál Securitate a poradce Ceauşescua, Ion Mihai Pacepa, Rusko nechalo zavraždit i Kennedyho: "“Ten,” Ceausescu remarked to me. “Ten international leaders the Kremlin killed or tried to kill,” he explained, counting them off on his fingers. Laszlo Rajk and Imre Nagy of Hungary; Lucretiu Patrascanu and Gheorghiu-Dej in Romania; Rudolf Slansky, the head of Czechoslovakia, and Jan Masaryk, that country’s chief diplomat; the shah of Iran; Palmiro Togliatti of Italy; American President John F. Kennedy; and Mao Zedong. (Among the leaders of Moscow’s satellite intelligence services there was unanimous agreement that the KGB had been involved in the assassination of President Kennedy.)"
Jak dosvědčuje dvouhvězdčičkový generál Securitate a poradce Ceauşescua, Ion Mihai Pacepa, Rusko nechalo zavraždit i Kennedyho: "“Ten,” Ceausescu remarked to me. “Ten international leaders the Kremlin killed or tried to kill,” he explained, counting them off on his fingers. Laszlo Rajk and Imre Nagy of Hungary; Lucretiu Patrascanu and Gheorghiu-Dej in Romania; Rudolf Slansky, the head of Czechoslovakia, and Jan Masaryk, that country’s chief diplomat; the shah of Iran; Palmiro Togliatti of Italy; American President John F. Kennedy; and Mao Zedong. (Among the leaders of Moscow’s satellite intelligence services there was unanimous agreement that the KGB had been involved in the assassination of President Kennedy.)"
Eurostrany
Většina politických stran, která kandiduje do Evropského parlamentu, je národních. Teprve po svém zvolení europoslanci založí nadnárodní klub, kterých je v současné době 7. Existuje však 10 evropských politických stran, federací národních politických stran. Eurostrany jsou regulovány nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003, ze dne 4. listopadu 2003, o statutu a financování politických stran na evropské úrovni:
- European People's Party (křesťanští-demokraté / lidovci, v ČR KDU-ČSL)
- Party of European Socialists (sociální demokraté / socialisté, v ČR ČSSD)
- European Liberal Democrat and Reform Party (liberálové, v ČR nepůsobí) – v koalici s EDP
- European Democratic Party (federalisté, v ČR Cesta změny) – v koalici s ELDRP
- European Free Alliance (separatisté, v ČR Moravané) – v koalici s EGP
- European Green Party (zelení, v ČR Strana zelených) – v koalici s EFA
- Alliance for Europe of the Nations (nacionalisté, v ČR nepůsobí)
- Party of the European Left (kommunisté, v ČR Strana demokratického socialismu)
- Alliance of Independent Democrats in Europe (populisté, v ČR Nezávislí demokraté) – v koalici s EUD
- EUDemocrats (eurorealisté, v ČR nepůsobí) – v koalici s AIDE
Kolik je pár voličů?
Bohumil Doležal prohlásil: "pana Cohn-Bendita nevolil ani tak lid, jako pár podivínů a excentriků, kteří při volbách do EP náhodou zabloudili do liduprázdných volebních místností." Je 43 % pár voličů?
13. prosince 2008
Sociální obrana proti anarchistům
Již málo známé je, že v roce 1898 se v Římě konala mezinárodní konference proti anarchistům, kteří v 90. letech zavraždili 60 lidí. Jedním z prostředků sociální obrany proti anarchismu, tj. nasilným prostředkům pro zničení organisace společnosti, byl povinný trest smrti za vraždu hlavy státu.
Smí president republiky odmítnout ratifikovat?
Smí president republiky odmítnout ratifikovat mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas? V souvislosti s reformní lisabonskou smlouvou je to obzvlášť aktuální.
Naše příliš kusá Ceplova ústava jasnou odpověď nedává. Jaroslav Kuba se domnívá, že toto oprávnění president republiky má, většina ostatních se domnívá, že nikoliv.
Odpověď však jasná není. Je to známá vada westminsterského modelu, všech parlamentních (a contrario presidentských) modelů. Zatímco ještě za Rakouska (a ve vilémovském Německu a dalších konstitučních monarchiích) bylo jasné, že zahraniční politika je domainou hlavy státu, v parlamentních monarchiích (jako je Spojené království) hlava státu zahraniční politiku neprovozuje. Proto by v logice westminsterského modelu bylo, aby president republiky ratifikovat takovou mezinárodní smlouvu musel. Nicméně, na rozdíl od parlamentních monarchií má český president republiky právo vetovat zákony. Per analogiam lze tedy dovodit, že je oprávněn též neratifikovat mezinárodní smlouvu.
Otázka zůstává tedy otevřená a bude muset být rozhodnuta ad hoc. Klaus však slíbil, že lisabonskou smlouvu ratifikuje, projde-li opakovaným irským referendem. Takže nejspíše řešena nebude.
Naše příliš kusá Ceplova ústava jasnou odpověď nedává. Jaroslav Kuba se domnívá, že toto oprávnění president republiky má, většina ostatních se domnívá, že nikoliv.
Odpověď však jasná není. Je to známá vada westminsterského modelu, všech parlamentních (a contrario presidentských) modelů. Zatímco ještě za Rakouska (a ve vilémovském Německu a dalších konstitučních monarchiích) bylo jasné, že zahraniční politika je domainou hlavy státu, v parlamentních monarchiích (jako je Spojené království) hlava státu zahraniční politiku neprovozuje. Proto by v logice westminsterského modelu bylo, aby president republiky ratifikovat takovou mezinárodní smlouvu musel. Nicméně, na rozdíl od parlamentních monarchií má český president republiky právo vetovat zákony. Per analogiam lze tedy dovodit, že je oprávněn též neratifikovat mezinárodní smlouvu.
Otázka zůstává tedy otevřená a bude muset být rozhodnuta ad hoc. Klaus však slíbil, že lisabonskou smlouvu ratifikuje, projde-li opakovaným irským referendem. Takže nejspíše řešena nebude.
Největší problém české justice
Velice výstižně ho rozebral Tomáš Pecina: přebujelost rekapitulace v odůvodnění rozhodnutí.
Předchůdce Arendtové
Už před Arendtovou trockista Bruno Rizzi napsal ve své knize La Bureaucratisation du Monde (1939), že mezi stalinismem a fašismem není žádný rozdíl. "Europe and the world must either become fascist or socialist. There is no longer any possibility of life for capitalism." Kniha je poměrně málo známá, protože ji francouzská vláda zabavila.
"When the Russian Social Democratic party split, when Plekhanov was thrown out of the window, Lenin many times begged Trotsky to stay with him. He did not succeed, but when in 1917 Leon Trotsky returned to St. Petersburg and recognised that he had been wrong, then Lenin welcomed him into the ranks of the Bolsheviks since he understood that a political mistake was not a betrayal." Opět to šílené pojetí zrady.
"When the Russian Social Democratic party split, when Plekhanov was thrown out of the window, Lenin many times begged Trotsky to stay with him. He did not succeed, but when in 1917 Leon Trotsky returned to St. Petersburg and recognised that he had been wrong, then Lenin welcomed him into the ranks of the Bolsheviks since he understood that a political mistake was not a betrayal." Opět to šílené pojetí zrady.
Samuel Francis o anarchotyranii
Jistě by šlo vést diskuse o samotném slově anarchotyranie, ale v popisu současných trendů měl Samuel Francis pravdu, když opakovaně prohlašoval: This is precisely the bizarre system of misrule I have elsewhere described as "anarcho-tyranny"—we refuse to control real criminals (that's the anarchy) so we control the innocent (that's the tyranny).
12. prosince 2008
Sympathique
Mijailo Mijailović
Bylo mi záhadou, proč Neználek naráží na Annu Lindh. A ejhle, její vrah, Mijailo Mijailović, je Srb z vesnice Pružatovac. Další důkaz toho, že s tím národem není cosi v pořádku. To, že se Mijailović zřekl švédského občanství a žádal o výkon trestu v Srbsku, není jen tak. Takový člověk si nezaslouží nic jiného než popravit a nikoliv tento vrchol nevkusu.
11. prosince 2008
Essentially contested concepts
via Tomáš Sobek. Autorem theorie podstatně zpochybněných pojmů je Walter Bryce Gallie, který s ní přišel ve svém článku z roku 1956, čímž zahájil rozsáhlou diskussi. Mezi essentially contested concepts patří:
Podstatně zpochybněné pojmy jsou takové, na které existuje dogmatická (jen jeden názor je správný), skeptická (všechny názory jsou stejně pravdivé) a eklektická (každý názor má zrnko pravdy, a proto čím více, tím lépe) odpověď.
- umění
- náboženství
- věda
- demokracie
- sociální spravedlnost
- zlo
- nemoc
- předsudek
- otroctví
- fašism
- terrorism
- genocida
Podstatně zpochybněné pojmy jsou takové, na které existuje dogmatická (jen jeden názor je správný), skeptická (všechny názory jsou stejně pravdivé) a eklektická (každý názor má zrnko pravdy, a proto čím více, tím lépe) odpověď.
Pro Kapitána
Člověka někdy udiví, jak skandální názory mohou někteří lidé mít. V diskussi o článku Pod svícnem tma Kapitán s vážnou tváří obhajoval dětskou práci, zejména když je zadarmo.
Kdysi jsem napsal článek o zaměstnávání mladistvých (S učni jednejte v rukavičkách. In Zaměstnávání dětí a mladistvých. Příloha týdeníku Ekonom 15/2003, pp. 6–8), tak ocituji z bohaté heuristiky k němu z 90 let staré zpravodajské zprávy k návrhu zákona o práci dětí (č. 420/1919 Sb. z. a n.) poslance a ředitele měšťanky Františka Housera: „Dětská práce jest zjev, který provází nynější způsob výrobní a zmizí s ním. Do té doby však, než kapitalismus bude vystřídán řádem novým, nemohou přátelé mládeže založiti ruce, naopak musí užíti každé příležitosti, by zmenšili zlo, které přináší práce dětem. V Praze jest každé sedmé dítě zaměstnáno na výdělek; ne prací příležitostnou, lehkou činností doma, nýbrž takovou prací, kterou koná každý den aspoň hodinu a proto, by vydělalo. … Dětská práce je choroba, kterou společnost těžce stůně. Mladá pokolení jsou zbavena her a radostí a připoutávána k činnosti, která je cizí jejich duchu, a při níž snášejí kruté násilí. Ve službách cizí moci vyčerpávají skrovné své síly, a když přijdou do školy, je jejich duch otupen a není schopen vzdělání. I mravním škodám propadávají. Ano stává se, že výdělečná práce přináší dětem těžké úrazy, i smrt. … Podniky po živnostensku provozované, o nichž jsem se zmínil, podniky horní, zemědělské a lesní, nesmějí zaměstnávati děti námezdně, mohou je však zaměstnávati zadarmo. Rozumí se, že to znamená v praksi, že děti nebudou pracovati zadarmo podnikateli cizímu, budou pracovati otcům, kteří budou vlastní děti zaměstnávati.“
Proti tomu promluvil poslanec Josef Schieszl, sekretář advokátní komory: „Kolik dítě snese, můžeme velmi dobře poznati na náhražce práce ve městech, totiž na sportu a to zejména na kopané. Kdo se dívá na naše děti, jak hrají kopanou, vidí, jak se tam často plýtvá silami až do vyčerpání. Přes to nesnažíme se o to, abychom tento nešvar zamezili.“
Pro Kapitána je zjevně tento jeden z prvních zákonů první republiky nesmyslným zákonem. Není se co divit. Za první republiky měli lidé rozum a cit (osnova byla schválena), který dnes mnohým chybí, stejně jako tehdy chyběl právníkovi Schieszlovi.
Kdysi jsem napsal článek o zaměstnávání mladistvých (S učni jednejte v rukavičkách. In Zaměstnávání dětí a mladistvých. Příloha týdeníku Ekonom 15/2003, pp. 6–8), tak ocituji z bohaté heuristiky k němu z 90 let staré zpravodajské zprávy k návrhu zákona o práci dětí (č. 420/1919 Sb. z. a n.) poslance a ředitele měšťanky Františka Housera: „Dětská práce jest zjev, který provází nynější způsob výrobní a zmizí s ním. Do té doby však, než kapitalismus bude vystřídán řádem novým, nemohou přátelé mládeže založiti ruce, naopak musí užíti každé příležitosti, by zmenšili zlo, které přináší práce dětem. V Praze jest každé sedmé dítě zaměstnáno na výdělek; ne prací příležitostnou, lehkou činností doma, nýbrž takovou prací, kterou koná každý den aspoň hodinu a proto, by vydělalo. … Dětská práce je choroba, kterou společnost těžce stůně. Mladá pokolení jsou zbavena her a radostí a připoutávána k činnosti, která je cizí jejich duchu, a při níž snášejí kruté násilí. Ve službách cizí moci vyčerpávají skrovné své síly, a když přijdou do školy, je jejich duch otupen a není schopen vzdělání. I mravním škodám propadávají. Ano stává se, že výdělečná práce přináší dětem těžké úrazy, i smrt. … Podniky po živnostensku provozované, o nichž jsem se zmínil, podniky horní, zemědělské a lesní, nesmějí zaměstnávati děti námezdně, mohou je však zaměstnávati zadarmo. Rozumí se, že to znamená v praksi, že děti nebudou pracovati zadarmo podnikateli cizímu, budou pracovati otcům, kteří budou vlastní děti zaměstnávati.“
Proti tomu promluvil poslanec Josef Schieszl, sekretář advokátní komory: „Kolik dítě snese, můžeme velmi dobře poznati na náhražce práce ve městech, totiž na sportu a to zejména na kopané. Kdo se dívá na naše děti, jak hrají kopanou, vidí, jak se tam často plýtvá silami až do vyčerpání. Přes to nesnažíme se o to, abychom tento nešvar zamezili.“
Pro Kapitána je zjevně tento jeden z prvních zákonů první republiky nesmyslným zákonem. Není se co divit. Za první republiky měli lidé rozum a cit (osnova byla schválena), který dnes mnohým chybí, stejně jako tehdy chyběl právníkovi Schieszlovi.
10. prosince 2008
Norský plyn
Prvořadou otázkou české zahraniční politiky je zbavit se surovinové závislosti na Rusku. Zatímco ruskou ropu je snadné nahradit, se zemním plynem je to horší.
V současné době dovážíme 25 % plynu z Norska. Je důležité, abychom tuto quotu zvýšili alespoň na 50 %.
V současné době dovážíme 25 % plynu z Norska. Je důležité, abychom tuto quotu zvýšili alespoň na 50 %.
Pod svícnem tma
Nejrůznější aktivisté se nejraději starají o všechno možné, než sami o sobe. Tak i campagne Stop dětské práci vyzývá naše politiky, aby se starali o zastavení dětské práce všude ve světě. Podle stránek campagne dětská práce "[z]ahrnuje všechny formy práce, které jsou vykonávány dětmi mladšími 18 let a které jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu."
A jak to vypadá v ČR? V soutěži Dětský čin roku 2008 "[z]a pomoc rodině získal ocenění Viet Nguyen z Ostravy, který pomáhá svým rodičům v obchodě." Tento 14letý hoch doslova uvedl: "Naše rodina pracuje jako prodavači. Taťka prodává na burze a mamka v obchodě. Prodávání je tak těžké, že musíme stát více než osm hodin ve stanu. Já pomáhám taťkovi, když ho bolí ruka a je unavený. Skoro každou sobotu ráno jedu s taťkou pracovat na burzu a prodávám. Přijedeme na burzu v sedm, prodáváme až do 14 hodin odpoledne. Pomáhám taky mamce v uklízení, umytí nádobí, vysívání, vodím bráchu do školy. Každé ráno musím odvést bráchu do školy a taky mu dělám každé ráno svačinu, protože mamka s taťkou prodávají někdy až do devíti večer a musí si odpočinout. Každé úterý a čtvrtek přijdou rodiče pozdě, tak se musím starat o bráchu. Musím vařit večeři a pomoct bráchovi dělat domácí úkoly." (zdůrazněno mnou)
Co na to české právo? Úmluva Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Úmluva 138), vyhlášená pod č. 24/2008 Sb. m. s., byla provedena §§ 121–4 zákona o zaměstnanosti. "Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba mladší 15 let, nebo starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího ukončení. Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost (dále jen "činnost dítěte") pro právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen "provozovatel činnosti"), jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj."
Podle § 22 zákona o inspekci práce "Zákonný zástupce dítěte se dopustí přestupku na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní výkon činnosti dítěte bez povolení nebo podmínky povolení poruší. Za přestupek … lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč." V praxi místo toho jeho dítě dostane vyznamenání.
A jak to vypadá v ČR? V soutěži Dětský čin roku 2008 "[z]a pomoc rodině získal ocenění Viet Nguyen z Ostravy, který pomáhá svým rodičům v obchodě." Tento 14letý hoch doslova uvedl: "Naše rodina pracuje jako prodavači. Taťka prodává na burze a mamka v obchodě. Prodávání je tak těžké, že musíme stát více než osm hodin ve stanu. Já pomáhám taťkovi, když ho bolí ruka a je unavený. Skoro každou sobotu ráno jedu s taťkou pracovat na burzu a prodávám. Přijedeme na burzu v sedm, prodáváme až do 14 hodin odpoledne. Pomáhám taky mamce v uklízení, umytí nádobí, vysívání, vodím bráchu do školy. Každé ráno musím odvést bráchu do školy a taky mu dělám každé ráno svačinu, protože mamka s taťkou prodávají někdy až do devíti večer a musí si odpočinout. Každé úterý a čtvrtek přijdou rodiče pozdě, tak se musím starat o bráchu. Musím vařit večeři a pomoct bráchovi dělat domácí úkoly." (zdůrazněno mnou)
Co na to české právo? Úmluva Mezinárodní organizace práce o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání (Úmluva 138), vyhlášená pod č. 24/2008 Sb. m. s., byla provedena §§ 121–4 zákona o zaměstnanosti. "Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba mladší 15 let, nebo starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího ukončení. Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost (dále jen "činnost dítěte") pro právnickou nebo fyzickou osobu (dále jen "provozovatel činnosti"), jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj."
Podle § 22 zákona o inspekci práce "Zákonný zástupce dítěte se dopustí přestupku na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní výkon činnosti dítěte bez povolení nebo podmínky povolení poruší. Za přestupek … lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč." V praxi místo toho jeho dítě dostane vyznamenání.
8. prosince 2008
Zákaz Wikipedie v Anglii
Tradičně liberální Anglie se překonává! Nejenže tu a tam ustupují od vyučování holokaustu, aby nepopudili muslimy. Nyní v rámci politicky korrektního šílení zakázali Wikipedii (tedy aspoň jednu stránku), kvůli údajné dětské pornografii na obalu desky "Virgin Killer" od skupiny Scorpions. Obávám se, že stejný osud čeká obal mé oblíbené desky Blind Faith od stejnojmenné skupiny z r.1969. Osobně jsem na dětské porno dost háklivý, ale co je moc, to je moc! :-((
7. prosince 2008
Diskusse mezi antifašistou a neonacistou
via Věra Tydlitátová. Nevím, jak Vy, ale já mám z rozhovoru mezi Václavem Burešem a Oliverem Malinou Morgensternem intensivně trapný pocit.
A k tomu stejně trapné zpovídání hradeckého náměstka primátora.
A k tomu stejně trapné zpovídání hradeckého náměstka primátora.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)