Legalism je představa, že právo jsou toliko právní předpisy, že kromě nich není nic závazného. Právní obyčeje, literatura ani judikatura nemá příliš význam.
Literalism geniálně popsal Tomáš Pecina, a proto nebudu nosit sovy do Athén: "Celá tato diskuse, minimálně na jedné své straně (s čestnou výjimkou P.H.), je zatížena do krajnosti dovedeným textualismem a vírou, že Ústava, ZÚS, popř. i podzákonné předpisy týkající se procedurálních záležitostí ohledně mezinárodních smluv, jsou produktem Vyšší Inteligence, přičemž úkolem právníků je tento transcendentní záměr na základě jejich nedokonalého výronu do textu právních předpisů zjistit a vyložit.
Nesmysl: Ústavu psala horkou jehlou parta víceméně průměrných až podprůměrných právníků a jejím výkladovým látáním by se uživilo několik lidí na plný úvazek.
* * *
Rozdíl mezi našimi přístupy je, že Vy se pokoušíte najít Pravdu, věře, že to učinit lze, a opravdu upřímně věříte v text právního předpisu jako výron transendentna, jako v něco, co – dovolíte-li mi vyjádření cum grano salis, nebo spíš tongue-in-cheek, "právníka přesahuje".
Vy budete nad textem zákona/Ústavy a nad tím, proč se hovoří o souhlasu, nikoli např. o pověření k ratifikaci, dlouhé hodiny hloubat a theoretisovat (a možná o tom napíšete i podnětnou diplomku), já odpovím, že se ti truhlíci zřejmě nezamysleli, zneváživ tak hned několik současných i již nežijících profesorů právnických fakult zároveň."
