Ondřej Šlechta reagoval na Délském potápěči na dva výtahy LW. K tomu několik poznámek.
Někteří paleokonservativci vyčítají neokonservativcům trockistickou minulost. To ale není podstatné, stejně jako není podstatné, že někteří neokonservativci jsou dokonce bývalí stalinisté. Podstatná je struktura myšlení, kterou dal trockism neokonservativismu do vínku. Jak správně připomíná Ondřej Šlechta, je to dogma objektivity poznání. Neokonservativci se domnívají, že mají monopol na pravdu a všechny lidi dělí do dvou skupin: stoupence a nepřátele demokracie. Ty druhé se snaží všemožně potlačit. Je zvláštní, že v postkommunistických státech, kde s manichejským myšlením máme takovou zkušenost ("Kdo nejde s námi, jde proti nám."), má bránící se demokracie tolik stoupenců.
Naproti tomu tuto výlučnost bych neokonservativcům nevyčítal. Každá ideologie se domnívá, že má patent na rozum; jedinou výjimkou je postmoderna. Pojem "pravice" a "levice" není hodnotící; je deskriptivní. Jsou to právě neokonservativci, kteří nacism označují za levici, jako kdyby vše levicové bylo a priorně špatné a vše pravicové inherentně dobré.
Za důvod vzniku neokonservativismu nepovažuji židovství jeho zakladatelů. Podle mého názoru jsou kořeny v tom, že jeho autoři plně souhlasili s velkým manipulátorem FDR, ale LBJ už to podle nich přehnal. Na rozdíl od paleos považují neocons znásilňovatele ústavy Lincolna za velkého presidenta. Stejně positivně hodnotí Jeffersona, Roosevelta, Wilsona a JFK. Hrdinou paleos je naproti tomu Coolidge, Truman a Nixon.
Pojem "křesťansko-židovské dědictví" je prázdné ideologické cliché. Evropa nemá s judaismem bezprostředně nic společného; jediný judaismus, který má pro ni význam, je ten, který byl přefiltrován křesťanstvím. Všichni Židé, kteří mají evropskou roli (Freud, Einstein apod.), judaism opustili.
Pokud měl na tyto lidi vliv trockismus, byl to trockismus špatně pochopený. Vzhledem k jeho rozšíření a současni nízké úrovni na amerických univerzitách v době jejich mládí to nijak nepřekvapuje.
OdpovědětVymazatRovněž nerozumím tomu, jakou roli tam podle OS měl hrát ten židovský původ.
OdpovědětVymazatNijakou, pouze jsem napsal, že v 60. letech byli židovští intelektuálové jako Podhoretz ke své konverzi motivováni zejména "levičáckým" napadáním Ameriky a jejímu přirovnávání ke Třetí říši, což je evidentně jako zástupce Třetí říší perzekuované etnické komunity uráželo.
OdpovědětVymazatJenže to není tak, že by Židy přirovnání kohokoliv Třetí říši uráželo. Toto přirovnání není tabu. Např. současná Persie je s Třetí říší srovnávána zcela běžně.
OdpovědětVymazatNaproti tomu tuto výlučnost bych neokonservativcům nevyčítal. Každá ideologie se domnívá, že má patent na rozum; jedinou výjimkou je postmoderna.
OdpovědětVymazatDle mých prozatímních studijních poznatků jsou Moderna reprezentovaná neokonservatismem (a dalšími ideologiemi majícími kořeny v Osvícenství) a postmoderna reprezentovaná Foucaultem, Lyotardem atd. v podstatě hráči, kteří soupeří na stejné pojmové šachovnici. Moderna tvrdí, že objektivní poznání světa, nezávislé na lidském agentu, možné je (epistemologický realismus), postmoderna, že ne, že je vše věcí diskursu, produktem mocenských ambicí každého z nás (epistemologický idealismus). Na jedné straně tedy máme radikální objektivismus, na straně druhé radikální subjektivismus, tak i tak, jsou to účastníci stejné debaty, akorát zaujímají opačné pozice. Vtip je v tom, že obě dvě strany tvrdí, že objektivní poznání světa je to, které je nezávislé na lidské bytosti (Kantova "Ding an sich"). Rozdíl je jen v tom, že modernisté věří, že této pravdy lze dosáhnout, postmodernisté tvrdí, že nikoliv, a odsud tak pramení jejich "subjektivismus".
Skutečnou revolucí v tomto směru není tak postmoderna, jako spíše Heidegger a hermeneutika, kteří vnímali pravdu poněkud odlišným způsobem... ale to je na delší vyprávění. Pro zájemce mající základní přehled v moderní filozofii je kvalitní přehled Heideggerovy pozice dostupný například zde.
Díky za výtečný příspěvek!
OdpovědětVymazat