Jan Čulík se dotkl zajímavého problému. "Schwarzenberg a česká média vymyslela problém, který neexistuje. Čeští novináři, stejně jako Schwarzenberg, vědí, že se nikde mezinárodně nehovoří o "střední Evropě" a všude o "východní Evropě". V angličtině patří ČR do východní Evropy. Neustále překládám výraz užívaný v americkém a britském tisku "Eastern Europe" do češtiny jako "střední Evropa". V angličtině se výraz "Central Europe" používá jen ve střední Evropě samotné... "
Obavy ohledně toho, že Lavrov zmínil Českou republiku jako součást východní Evropy, jsou liché. Bez ohledu na názor Ruska, českých neokonů, nebo komunistů, jedná se o mezinárodní úzus.
Vzhledem k tomu, že Lavrov je vzdělaný a inteligentní člověk, není možno od něho očekávat rozumování v Huntingtonových kategoriích. Myslím, že měl prostě problém s geografickou vzdáleností těch zbraňových systémů, podobně jako Američané měli problém s jadernými zbraněmi na Kubě, přičemž pro ně také nebyla podstatná obliba kubánských doutníků v amerických barech.
OdpovědětVymazatV Holandsku označují Čulíkem uváděné země za "Východní Evropu" z čiré nevzdělanosti, ačkoli vyčítat jim to nemůžeme, protože škola je nic nenaučila a média jim cpala 40 let do hlavy, že za Železnou oponou je "Východní Evropa".
OdpovědětVymazatOznačovali Angličané Střední Evropu jako "Eastern Europe" i před Druhou světovou válkou?
Vy stále předpokládáte, že Lavrov sdílel český pocit nadřazenosti nad Rusy, protože kdysi měli horší přístup k texaskám. O tom Lavrov určitě netušil, a kdyby to věděl, považoval by to určitě za směšné.
OdpovědětVymazatJá to napsal pouze z čirého konstatování odlišného pohledu na věc, bez nároku na hodnotící soud. Upřímně, stavím se spíše k tomu, že Střední Evropa přestala existovat po WW2, jak zde napsal T. Pecina. Nevnímám pojmy "západní" a "východní" jako apriorně vypovídající o určité kvalitě, proto mě zařazení do Východní Evropy neuráží.
OdpovědětVymazatVy stále předpokládáte, že Lavrov sdílel český pocit nadřazenosti nad Rusy, protože kdysi měli horší přístup k texaskám. O tom Lavrov určitě netušil, a kdyby to věděl, považoval by to určitě za směšné.
OdpovědětVymazatVlastností východní (i střední) Evropy je, že každý národ se tam pokládá nadřazený nad všechny ostatní, na tom není nic zvláštního: viz obapolně pohrdavé vztahy mezi Čechy a Poláky, Čechy a Němci, Čechy a Maďary…
Je to hrůza, obludné dědictví kommunismu. Čulík nemá pravdu v tom, že je to 100 %, ale vysoce rozšířené to je, to pravdu zase má.
OdpovědětVymazatČeská zahraniční politika by s tím měla něco dělat a ne neustále setrvávat v OSN a jinde ve Východní Evropě. Je to její prvořadý úkol.
Prokrista tyhle starosti bych chtěl mít
OdpovědětVymazatJene, jako marxista (byť ne orthodoxní, to si Tomáš Pecina plete; leninism je revisí marxismu) nemáte pro symboly pochopení. Ale civilisace = symboly. Proč chodíme do práce, místo abychom lovili nebo sklízeli? Vždyť je to vlastně směšná činnost, když se zamyslíme nad podstatou. Peníze, zákony či knihy nejsou nic jiného než symboly. Proto je Vaše ofrňování nad symbolem nepřípadné.
OdpovědětVymazatJinak jsem objevil hmatatelný důkaz Střední Evropy. Je jím popularita Karla Maye a 5 filmů o Vinnetouovi (1962–5). Ačkoliv Harald Reinl byl geniální, jinde než ve Střední Evropě neresonoval.
Proč chodíme do práce, místo abychom lovili nebo sklízeli?
OdpovědětVymazatPro ten Váš zasraný pokrok! :-((
Jinak jsem objevil hmatatelný důkaz Střední Evropy. Je jím popularita Karla Maye a 5 filmů o Vinnetouovi (1962–5). Ačkoliv Harald Reinl byl geniální, jinde než ve Střední Evropě neresonoval.
:-)) Zajímavé. Ani v Jugoslávii neresonoval? Jinak těch filmů bylo o dost víc, i když nevím, zda všechny od Reinla, a některé další i bez Vinnetoua (z muslimského světa).
Slovinsko a zřejmě i Chorvatsko je střední Evropa.
OdpovědětVymazatMayovky a jejich resonance, to by bylo na celý článek. Možná ho napíšu.
OdpovědětVymazatDíky, budu se těšit. K inspiraci doporučuji Maniše + poznámka: "Ostatně ani naroubování filosofie na brak není nic nového. Pomineme-li markýze De Sade, který psal svá dílka v době, kdy pojem paraliteratura ještě nemá smysl zavádět, nemůžeme rozhodně opomenout skutečného filosofa braku – Karla Maye. Těm, kteří teprve po této větě zapochybovali o mé příčetnosti, bych rád připomenul, že poslední český překlad Maye vyšel u Hynka kolem roku 1920 a vše, co bylo od té doby vydáno, jsou více či trochu méně zprzněné úpravy. Totéž mimochodem platí i o mayovkách vycházejících dnes v němčině.
OdpovědětVymazatKlíma se také k Mayovi otevřeně hlásí, když líčí ve známém dopisu Fiedlerovi postupnou Cesareovu permutaci od Old Shatterhanda k egosolistnímu člověkobohu. Zajímavé navíc je, že právě v době vzniku Velkého románu psal pološílený May své nejfilosofičtěji orientované (a také čtenářsky nejméně oblíbené) škváry Babel a bible, Ardistan a Džinistan a Vinnnetouova závěť. V těchto dílech Mayova originální mystika, vracející se od katolické degenerace kamsi k prvotnímu křesťanství, dosahuje podivuhodných hloubek, potencovaných navíc dětsky naivní a bezelstnou permanentní obranou proti kritikům, kteří učinili z posledních deseti let jeho života skutečný Džinistan. Klímova etika vlastně představuje neprogramovu extrapolaci etiky Mayovy – nahrazení supermanského egocentrismu superdeistickým egosolismem.".