Neuvěřitelný paján

Takové texty snad nevycházely ani za kommunismu + jen o málo lepší text nadšeného straníka.

Celé toto obrozenecké nadšení správně shrnul Tomáš Pecina.

Přínosnost judaismu

Arec: "Rabbi Yitzhak Shapiro, who heads the Od Yosef Chai Yeshiva in the Yitzhar settlement, wrote in his book "The King's Torah" that even babies and children can be killed if they pose a threat to the nation."

Belle de Jour skutečná a hraná

Pro srovnání: Belle de Jour – skutečná a hraná. Je zajímavé, jak představitelka hlavní role hraje prostitutku mnohem vulgárněji, než by odpovídalo skutečnosti.

Jak to vypadá v Rusku?

Oleg Orlov: "* LN Někteří lidé, včetně prezidenta Václava Klause ale tvrdí, že Rusové jsou ale dnes nejsvobodnější v historii. Co byste jim na to řekl?

Že to není pravda. Před nástupem Putina bylo mnoho problémů, nevyplácely se penze, byla korupce... ale existovaly reálné individuální svobody a lidé je využívali. S nástupem Putina se začaly tyto svobody rychle omezovat. Samozřejmě, zůstaly nám některé svobody, které jsme neměli za komunistů - je možnost vycestovat ze země nebo emigrovat. Ale neexistuje svoboda shromažďování, není svoboda názoru, svoboda slova, není možné najít zastání u soudů. Kde mohou být individuální svobody, když neexistují svobodné volby? A korupce, ano, byla ohromná i za Jelcina. Ale za Putina násobně vzrostla. Máme korupci i oligarchy, jen jdou dnes svázáni se státními zakázkami. Stále se vybírá výpalné, jen ho místo banditů vybírá rovnou policie, tajná služba nebo celníci. Podle mě se prostě pan Klaus v hodnocení toho, co se děje v Rusku, mýlí."

Zrádce národa – v Trutnově

Do pozoruhodných souvislostí dal Bohumil Doležal nejnovější úlovek dnešních inkvisitorů, když jej přirovnal k situaci popsané v Haškově povídce.

"Ještě dnes, kdykoliv vzpomínkou zaletí do těch dob, rozklepe se mu brada, jako u Raisových stařečků. Tolik let prchlo již od té doby, ale on stále cítí, že doposud nenapravil zradu, kterou spáchal na celém českém národě tenkrát před lety, kdy banderia sjížděla se z Chotěbořska, aby táhla dolů na Čáslav, kde pořádán byl tábor lidu."

"Ježíši kriste! Má babička byla za druhé světové války vězněná v koncentračním táboru a vy na mě teď vyrukujete s tvrzením, že protěž, kterou máme ve znaku, je identická s erbem horských myslivců SS?! To snad není pravda! To se tam mohlo ocitnout jen strašným omylem. A já si teď v rozrušení nevzpomenu, jak jen se to mohlo stát."

Nehorázná výhružka

Předsevzal jsem si, že se ke gaychatu pokud možno nebudu vyjadřovat, abych nerozmnožoval všudypřítomný informační balast. Nicméně tak nehorázný příspěvek, který se na LW objevil, mne doslova nutí, abych k němu zaujal jasné stanovisko:

1. S názorem AHL hluboce nesouhlasím. Ethnickou a rasovou pluralitu ČR považuji za její obohacení, aktivně jsem se podílel na přípravě antidiskriminačního zákona. Nicméně udělám voltairovsky všechno proto, aby AHL mohl svůj názor veřejně zastávat i nadále. Naproti tomu před udavačem si každý slušný člověk odplivne.
   
2. Státní zaměstnanci jsou stejně smluvní jako ostatní zaměstnanci. Státní služba v ČR neexistuje. Jediné povinnosti navíc jsou §§ 303–4 nového zákoníku práce. Nicméně jakékoliv spekulace o mé osobě budou napříště bez varování smazány.
   
3. Tím, že někdo píše na LW, nestává se z něho automaticky můj přítel. LW je otevřený blog, psát na něj může každý, kdo má zájem a kdo je schopen dodržovat redakční politiku. K povinnostem autora nepatří sdělovat mi svou identitu. Ale je třeba dodat, že identita "Zpravodajce" je zjevná každému, kdo umí do 5 počítat.
4. LW je na americkém serveru a řídí se americkým právem. Případná omezení svobody slova trestním právem méně civilisovaných států jdou na vrub autora, který je takového státu občanem a který se dopustil verbálního trestného činu trestného podle právního řádu takového státu.
5. Pouze ničím neomezená svobodná debata má cenu. Pecinovský régime omezené svobody slova považuji za zhoubný a udělám všechno proto, aby ČR měla svobodu projevu na americké úrovni.
6. Kdokoliv, kdo by chtěl omezovat svobodu slova autorů nebo kommentátorů LW, zde není vítán a jeho příspěvky jsou považovány za vysoce nežádoucí.
7. Cíl je lidská práva zvyšovat, nikoliv se vracet na úroveň normalisace.
   

Geert Wilders - Neffův piškotek české lumpenpravici

Fašistická česká spodina na NP dnes popustila uzdu svým vášním a orgiasticky ejakuluje svou hysterickou xenofobii a hrůzu z neznámého (v tomto případě muslimů) pod Teplého článkem o Holandsku. To skutečně stojí za přečtení! Celá řada trestných činů, kterých se zablokovaný Vodník nikdy ani náznakem nedopustil!

Článek sám některá fakta popisuje správně. Tato fakta jsou ovšem záměrně vyselektována, podobně jako selektuje známá diskutérka Kopretina fakta o Israeli. Nabízet zhysterisované a vyděšené české luze jako východisko z tohoto marasmu (za který sami muslimové z větší části nemůžou) populistu Wilderse je u pana Teplého indikátorem sympathií k fašisující pravici, od Neffa pak šikovný tah, jak udržet svou vzrušenou, hrůzou a nenávistí skučící sektu ukojenou a mlaskající slastí.

Důsledky plzeňské affairy

Affaira plzeňské právnické fakulty už měsíce plní stránky novin a ne a ne skončit. Přitom je zjevné, že je to jen vrchol ledovce. Proč vlastně lidé uplácejí, aby dostali něco tak abstraktního jako je titul? Kvůli dobrému pocitu být quasišlechtic? Ne, protože je to kvalifikační předpoklad.

Na světě je už jen málo států, kde se můžete stát advokátem, aniž byste měli vystudována práva. V USA to jsou Kalifornie, Maine, Vermont, Virginie, Wyoming a Washington. Myslím, že bychom se v ČR měli vrátit ke kořenům a koncept venkovského advokáta povýšit na standard. Nemusí to být nutně navždy, ale po nějaký čas by měly právnické fakulty žít s tím, že nejsou nezbytné. Třeba by je to konečně přimělo reformovat studium a odhodit zbytečný balast, např. v podobě práva životního prostředí.

Kommunistický špión Karl F. Koecher

Zřejmě nejúspěšnějším čs. špiónem všech dob byl Karel Koecher (na snímku s manželkou Hanou Köcherovou). Je to jediný známý krtek v CIA (agent, který pronikl do cizí tajné služby; většina defektorů je totiž naverbována jako agenti své původní služby). Poté, co vystoupil v pořadu Jana Krause (asi od 27:30), vyvolalo to celkem poprask.

Jako u každého špiona, o jeho životě koluje mnoho informací, které nejde ověřit. Asi nejvíce zajímavá je these Ronalda Kesslera v knize Spy vs. Spy. Stalking Soviet Spies in America (Pocket, 1989; rozsáhlé výňatky u Hedvíčka, včetně bizzarrností typu "jedním z triků, které Koecher používal, bylo předstírat židovství"), že Köcher získával své informace na sexuálních večírcích. V porovnánání s tendenčním životopisem na Blistech je lepší biografie na wiki.

Koecher ze svého odhalení podezírá Kalugina. Avšak dvojí agentství tohoto nemilosrdného Putinova kritika nikdy nebylo potvrzeno.

20 let života ve svobodné zemi udělalo své. Po návratu do kommunismu se z Köchera stal kritik poměrů.

Chamberlain Obama

Obama myslí svou politiku appeasmentu vůči zbylým globálním velmocem zcela vážně: Po Rusku nyní usmiřuje Čínu. Pozoruhodných na tom je několik věcí:

1. Představitel Tibetu s tím souhlasí. Jeho chyba: Volenti non fit iniuria. To platí i pro nás ve vztahu k Rusku.
2. Každou chybu v národní politice lze zneužít. Dnešní adoraci diktátora Lincolna zneužili Číňané, protože mají pravdu, že dělají totéž: "Lincoln hrál nesrovnatelnou roli při ochraně národní jednoty a územní celistvosti Spojených států. Kvůli tomu doufáme, že prezident Obama může více než jakýkoli jiný zahraniční vůdce pochopit čínský postoj při ochraně své národní suverenity a územní celistvosti."
3. Je důležité nenechat se vyprovokovat. Kdyby Jih pod velením Chesnuta v půl páté ráno 12. dubna 1861 nezaútočil na federální pevnost Fort Sumter, k té strašlivé válce třeba vůbec nemuselo dojít. (Během této bitvy zemřeli 2 vojáci: konfederační – vykrvácel po nepovedeném výstřelu z děla; unijní – během čestné salvy před odchodem z pevnosti.)
   

Reforma právnického studia

Jako poctu prof. Vojtěchu Ceplovi, který nedávno po těžké nemoci zemřel, vybírám některé myšlenky ze dvou jeho textů:

Krize české justice a legislativy má své nejhlubší kořeny v odcizení práva od morálky. Tím, že v posledních padesáti letech totalitní režim zneužil právo k utiskování obyvatelstva, došlo k devastaci právního vědomí občanů. Komunisté prohlásili právo za nástroj k ovládání společnosti a také je tak praktikovali. Kromě toho součástí „vědeckého světového názoru“ byla víra v budoucí postupný zánik státu a práva. Vinou toho se české právnictví a právní teorie dostaly v druhé polovině minulého století do naprosté izolace od hlavního proudu právnického myšlení ve svobodné části světa.

Dobrá znalost a přijímání práva jsou v České republice většinou občanů podceňovány, ačkoli vyspělé právní a mravní vědomí je důležitější než psané právo a jeho vymáhání. Mimochodem: všimněte si, jak postupně probíhá vývoj převládajícího názoru na řešení problémů v této oblasti. Nejprve všichni zdůrazňovali, že chybí legislativa, po určité době se to změnilo ve volání po vymahatelnosti práva. Teprve nyní začínáme doceňovat význam psychologického rozměru práva, neboť nejpodstatnější složkou práva není ani legislativa, ani fungování justice, nýbrž to, aby lidé dobře znali pravidla chování a dobrovolně je dodržovali. Vysoká úroveň mravní a právní kultury, v níž jsou obě složky v souladu, je totiž nejdůležitějším zdrojem bohatství a prosperity spravedlivé společnosti.

Vysokoškolský zákon příliš posílil akademickou samosprávu, a tak dochází k „zabetonování“ stávajícího systému. Protože děkani jsou voleni akademickým senátem, zvoleni jsou zpravidla ti kandidáti, kteří zaručují jistotu a stabilitu nenarušovanou soutěžením a inovacemi. Akademické senáty prosazují hlavně vlastní zájmy a jistoty učitelů. Každá změna a reforma, například ve studijním plánu, totiž ohrožuje pracovní místa, například zrušením některých zastaralých a nadbytečných oborů. To logicky posiluje obranné reakce proti změnám. Síla setrvačnosti zavedených pořádků je nyní „zevnitř“, bez vnější podpory, nepřekonatelná.

Fakticky se tichou cestou ujalo vlády dálkové studium, které je eufemisticky označováno za distanční. Namísto metody interaktivního studia, jehož podmínkou je stálá přítomnost studentů, na pražské právnické fakultě se převážně zkouší. Pravidelné výuky se zúčastňují jen studenti, kteří mají zájem. Je pravda, že tito studenti mohou mnoho získat, ale minimální standard profesionální úrovně pro všechny těmito (ne)pořádky rozhodně není zaručen.

Základem zůstávají klasické přednášky ve velkých posluchárnách. Tento tradiční způsob výuky, který vznikl v době, kdy nebyly knihy a lektor četl svou učebnici, zatímco studenti si dělali poznámky, v současnosti zaniká. V posledních desetiletích se nejlepší zahraniční právnické fakulty reformovaly po vzoru lékařských fakult v tom smyslu, že výuka probíhá hlavně cestou simulací, nebo dokonce i skutečným prováděním profesionálních činností, které absolventi budou vykonávat po ukončení studia. Jinými slovy: sofistikované profese se nejefektivněji vyučují nácvikem základních profesních činností.

Jedním ze základních úkolů moderních vysokoškolských učitelů je chránit studenty před nadbytečnými informacemi a poskytovat jim podstatné a základní znalosti. U nás je požadována při zkouškách, které jsou většinou ústní, příliš detailní a rozsáhlá znalost obsahu a vývoje právních předpisů, namísto důkladného osvojování si základních metod práce a samostatného vyhledávání informací. Studenti většinu rychle nabiflovaných poznatků pochopitelně po zkouškách zapomínají, a tak se učí vlastní profesi teprve v praxi. Kromě toho ústní zkoušky nemohou být objektivní, a protože není nikterak honorována průběžná studijní práce, je studium neurotizující. Radost z poznání a studia v pohodě na našich právnických fakultách nyní neexistuje.

* * *

Hlavní zájem je, aby nedošlo ke změnám. Protože každá změna studijního plánu ohrožuje některé učitele. Chcete-li například některý obor redukovat, zavést nový obor, uvnitř toho učitelského sboru musí být pohyb. Musí tam lidé přicházet a odcházet, má-li to být elitní sbor. Dokonce tam musí být soustava lidí, kteří neustále odcházejí, protože v té soutěži se neuplatní. Toto je u nás naprosto zablokováno. Jednak pracovním zákonodárstvím, které takto záporně působí ve všech oblastech společnosti.

O obsahu té regulace, termín v odborné literatuře, který ve srovnávací pravovědě převládl, je "defenzivní formalizmus postkomunistických právníků". Nechtějí se dopouštět kritiky obsahu norem. Nejlepší právník je takový právník, který dobře zná právo. Já chci mít na všechno předpisy a pokud možno nerad se dopouštím vlastních volnějších interpretací. Protože za ně nesu odpovědnost. Já chci mít na všechno legislativu,co nejpodrobnější a zevrubné procedury. Tím se ovšem ten systém stává komplikovaným, nepřehledným dokonce neinteligibilním tj. nesrozumitelným i odborníkům.

A je to stejný nedostatek, jako když co do metody v našem vzdělávání … … převládá v něm výuka historických disciplín. To vzniklo už v 19. století kdy se čeští právníci vymezovali proti německým, v obrození. Vlastně bojovalo se za obrození. Nacionalizmus vlastně ve skladbě disciplín převládnul. První dva roky na právnických fakultách je spousta historických disciplín, které jinde nemají obdobu. Historie práva se jinde učí zpravidla jako výběrový předmět na konci studia. U nás právní historie převládá, protože také byl ten program postaven na převládající teorii, věřte mi to nebo ne, devatenáctého století, kde dominovala víra v to, že historické vzdělání je pro právníka nejdůležitější.

To jsou všechno zaostalosti metody. Další nevýhoda je, že je příliš rozptýlen ten studijní program na mnoho disciplín, okrajových. A ztrácí se ten hlavní podstatný proud, těch hlavních disciplín. Rozdělení na katedry vede k určité rovnosti těch disciplín, které jsou si ale nerovny, poněvadž některé jsou mnohem důležitější, podstatnější a frekventovanější v praxi. Některé jsou velmi okrajové. Učitelé jsou úzce specializováni takže potom nemají rozhled po celé té profesi.

Učitelé stráví desítky a stovky hodin jenom ústními zkouškami. To je fakulta na které se hodně zkouší a málo učí. Ten systém zkoušek je také zastaralý. Mělo by tam být mnohem více písemných zkoušek, příkladů, které se řeší. Nikoli abstraktních povídání, které vedou k biflování těch studentů, kteří se rychle naučí velké objemy informací, které v zápětí musejí zapomenout.

Znovu plyn

Po všech těch propagandistických článcích rusofilů je příjemným osvěžením si přečíst článek zeleného aktivisty, který věci vidí mnohem střízlivěji.

Stejně jako když Hitler si měl vybrat mezi Háchou a Beranem na jedné straně a Vlajkou na druhé straně si vybral Háchu a Berana, tak si Putin mezi Tymošenkovou a Janukovyčem vybral Tymošenkovou. Její osobní zájmy jsou zcela zřetelné: "Později však bylo bez větší pozornosti médií oznámeno, že Ukrajina podmínky úvěru, mj. zvýšení domácí ceny plynu o 20% a kroky vedoucí k oddělení plynu pro tranzit a pro domácí spotřebu, není schopna splnit (bodejť by byla, volby jsou na dohled a premiérka Tymošenková je chce vyhrát) a úvěr nebude poskytnut."

Co s tím? Napadlo mne stejné řešení jako Kalouse: "Rusko bude dál střídat nejasné hrozby, obviňování Evropy z neférovosti a volání po evropských penězích, přičemž určitě nepřijde s jediným rozumným návrhem, který by eliminoval druhý skrytý trh - totiž s návrhem prodávat Evropě plyn franco rusko-ukrajinské hranice, a ani Evropa to nenavrhne, protože by musela zafinancovat a/nebo převzít zanedbanou a podinvestovanou ukrajinskou infrastrukturu i s jejími zkorumpovanými šéfy a šéfíky na všech úrovních".

Je také třeba reformovat cenotvorbu. Indexace na ropu je nadále neúnosná; cena musí být tržní.

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí

Slavomil Hubálek: "Havlova role byla výjimečná a jednoznačně pozitivní i celosvětově. Je dobře, že řekl, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.
Proč? Už to zní jako velká fráze.
Dva roky po revoluci si to nikdo nedovolil ironizovat. V roce 1992 jsem jako psycholog posuzoval prvního nájemného vraha u nás. Ten mi řekl: "Prosím vás, vždyť je to směšný, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Všechno je to jenom byznys a kšeft. Zákon nabídky a poptávky." Odcházel jsem z věznice jako zpražený, bylo mi z toho zle. Říkal jsem si - je to kriminální psychopat, holt to patří do výbavy tohoto typu osobnosti. Za pár let jsem to začal slýchat od řady jiných lidí včetně politiků. Považuji za nebezpečné vysmívat se pravdě a lásce."

Nemravnost velké koalice

Snaha zrušit dichotomii vláda–opposice byla vždy populární. Teď se k tomu přiznává hejtman Hašek. Co na tom, že se mu to jednou zhroutí na hlavu? Vládnout bez opposice je sice pohodlné, ale lid "volby" bez alternativ nakonec přestanou bavit. Buď bude volit extrémisty (neonacisty) nebo kverulanty (lidovce).

Diplomatická roztržka mezi Francií a Irskem

Irish Soccer Insider.

Informační blog

Už jsem to psal mnohokrát, ale zjevně to není stále patrné: Lucerna wikipedie nemá cíl být diskussním blogem, nýbrž informačním. K diskussi slouží Okoun či Lopuch, nebo specialisovaněji Sprcha nebo Vrba.

Ideální článek LW je takový, o němž se nevede vůbec žádná diskusse, protože informace v něm podané žádné otázky nevyvolávají. Proto jsem pozměnil záhlaví blogu a zavedl nový štítek Kvalitní články, který si zaslouží všechny texty, u nichž se nediskutuje.

Tak jak to vlastne bylo?

JUDr. Hitler v Plzni

Ondřej Šlechta o polistopadovém vývoji a političnu

Ondřej Šlechta dnes publikoval na Revue Politice velmi střízlivý článek o polistopadovém vývoji v naší zemí. Mimo jiné kriticky hodnotí "apolitické myšlení", které se v České republice těší vydatné podpoře politiků i intelektuálů, a jehož podstatou je snaha redukovat politično na pouhou oblast morálky, či třeba ekonomiky.

Měl by být postaven americký radar? Měla být přijata Lisabonská smlouva? To jsou věci ryze politického charakteru. Tedy najde-li určitá síla dostatek hlasů pro to, aby prosadila realizaci té či oné varianty, jinými slovy, přesvědčí-li v rámci pravidel standardní politické „hry" většinu o tom, že státnímu zájmu odpovídá nejlépe její vize, pak ji prosadí. Ale ani jeden, ani druhý nejsou zaprodanci, zrádci nebo agenti. Mají jen odlišnou politickou vizi. Státní zájmy je nutno diskutovat, rozhodně se nelze spokojit s tím, že samozvané centrum prohlásí věc B za univerzálně platnou a nehodlá se bavit se zastánci věci A, jejichž názory apriorně odmítne. Takový postoj vytváří vnitřní konflikt napříč společností, kterou nesmyslně dělí na dvě nesmiřitelné poloviny.

Zázraky se dějí

Vodník souhlasí s Doležalem.

Ještě se ptám, proč pískání prošlo Pajerové a neprošlo před pár lety Havlové-Veškrnové. Je to důsledek zburanštění a zhulvátštění české politické scény?