Měl by být postaven americký radar? Měla být přijata Lisabonská smlouva? To jsou věci ryze politického charakteru. Tedy najde-li určitá síla dostatek hlasů pro to, aby prosadila realizaci té či oné varianty, jinými slovy, přesvědčí-li v rámci pravidel standardní politické „hry" většinu o tom, že státnímu zájmu odpovídá nejlépe její vize, pak ji prosadí. Ale ani jeden, ani druhý nejsou zaprodanci, zrádci nebo agenti. Mají jen odlišnou politickou vizi. Státní zájmy je nutno diskutovat, rozhodně se nelze spokojit s tím, že samozvané centrum prohlásí věc B za univerzálně platnou a nehodlá se bavit se zastánci věci A, jejichž názory apriorně odmítne. Takový postoj vytváří vnitřní konflikt napříč společností, kterou nesmyslně dělí na dvě nesmiřitelné poloviny.
19. listopadu 2009
Ondřej Šlechta o polistopadovém vývoji a političnu
Ondřej Šlechta dnes publikoval na Revue Politice velmi střízlivý článek o polistopadovém vývoji v naší zemí. Mimo jiné kriticky hodnotí "apolitické myšlení", které se v České republice těší vydatné podpoře politiků i intelektuálů, a jehož podstatou je snaha redukovat politično na pouhou oblast morálky, či třeba ekonomiky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Myslím, že ani JK nebude namítat, že se jedná o skutečně objektivní pojednání s maximálním odstupem.
OdpovědětVymazatOsobně jsem poněkud skeptický co se toho patriotismu týče. V Evropě je posledních minimálně 30 let "vlastenectví" téměř sprosté slovo a patriot = nacionalista = chauvinista = fašista (ach, kolikátá už je to zkratka v veřejném discoursu?!). Myslím, že národ jakožto nositel ethosu je minulostí, ke které nemá cenu se vracet. Obávám se však, že vývoj se tak urychlil, že nám "národ" sice zastaral, zobsolentněl, avšak žádná alternativa na obzoru není. Když v Evropě definitivně dosluhovalo křesťanství, byl už "národ" daleko důležitější než "víra".