Svérázné pojetí dějin

Intelektuální výzvou jsou toliko texty, které nejsou prvoplánové. Takový je i text Františka Řeky, byť (nebo právě proto) jeho pojetí je více než bizzarrní.

Česká xenofobie

Její kořeny odhalil ve výtečném článku Tomáš Pecina. Na rozdíl od něj si však myslím, že otázku, zda byl Poláček český Žid nebo židovský Čech, nelze rozřešit.

Kellerovy tři sociální světy

Patřím mezi těch 1900 čtenářů, kteří si Kellerovu přednášku pustili celou, všech 9 dílů, plus 3 díly diskusse. V hrubých rysech se to kryje s mým viděním světa, jak jsem si ho z nejrozličnějších informací sestavil. K tomu jsem získal řadu nových pohledů a povědomost o několika aspektech, které tato situace s sebou přináší.

Nejsem sociolog a tak mne možná Peters na DiscussiOnSpeed upozorní na celou řadu manipulací v jeho přednášce.

Nemyslitelná dohoda USA s Íránem

Vynikající analýza zakladatele a výkonného ředitele analytického serveru Stratfor George Friedmana v českém překladu na Revue politika.

Friedman se zaměřuje na zhodnocení dvou nejpravděpodobnějších scénářů řešení "íránského problému" - tj. akceptaci faktu, že Írán v nějakém časovém horizontu vyvine jaderné zbraně a vojenský zásah (provedený Spojenými státy, nebo Izraelem za podpory Spojených států).

Vzhledem k řadě podstatných rizik, která jsou s řešením 1 i 2 spojeny, Friedman nabízí eventualitu řešení č. 3 - a sice "redefinici íránského problému". Zde vychází z možnosti rozehrání široké geopolitické hry a kalkulace s mocenskými potenciály Íránu a Iráku, jejichž vzájemná rovnováha byla v minulosti určujícím faktorem stability regionu. Vzhledem k tomu, že vytvoření silné irácké vlády, která by sama byla protiváhou Íránu již není možné, nabízí Friedman možnost "spojenectví s ďáblem" (Írán) a tento návrh podtrhuje připomenutím historických analogií "vytváření mimořádných spojenectví se smrtelnými ideologickými, nebo geopolitickými nepřáteli za účelem dosažení strategických amerických cílů" (spojenectví se stalinským Ruskem proti nacistickému Německu, Nixon-Mao), viz:

Nepovedená pašijová hra

To, že součástí každého náboženství jsou pašijové hry, je nepochybné. Žádnou výjimkou nemůže být ani holocaust. Nicméně experiment Elizabeth McGlynnové, zástupkyně ředitele v St Hilary's Primary School, East Kilbride, se nepovedl. Na rozdíl od dramatisace, o níž píše Michaela, zde pro větší effekt školáci ani jejich rodiče předem nic netušili: "'This was because they wanted the children to experience an "accurate emotional response" to this scenario in order for it to be reflected in their story writing." Přes pochybnosti, že je něco takového vůbec možné, místní úřady celý příběh potvrdily.

Autentické zážitky z Ruska

Pohledem Pavla Sikory.

Affaira Britských listů

Díky JK jsem se mohl seznámit s textem, který rozběsnil Jana Čulíka natolik, že odkazy na něj neváhal odstranit dokonce i ze seznamu autorových článků: "Redakce omylem zveřejnila, bez vědomí šéfredaktora, nevěcný příspěvek Františka Nevařila, sice s vysvětlením, že je nevěcný, ale to nestačí. Snažíme se v Britských listech o otevřenost, ale nemůžeme publikovat věcně chybná tvrzení. Principem Britských listů je, že nepublikujeme tvrzení, která odporují faktům. Každý má právo na názor, jakkoliv třeba podivný, ale nepublikujeme texty, které jsou založeny na dezinformacích. Co se týče názorů, vydáváme to, co považujeme za zajímavé. Článek Františka Nevařila stahujeme z vydání a čtenářům se omlouváme." Důvodem zřejmě bylo odstranit jasný důkaz, že Blisty a Zvědavec (1 a 2) jsou mentální blíženci.

Premiér je Žid, který uhne kvůli svému charakteru

Tak tohle Topolánek nerozchodí: "A to ten Fischer prostě je Žid není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí  charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay."

""Vím, o co jde. Pan premiér to četl, ale jeho stanovisko se neodvažuji interpretovat," řekl Roman Prorok."

"Syn premiéra Jan Fischer ml. poskytl serveru Blesk.cz exkluzivní vyjádření: "Překvapilo mě to a zarmoutilo. Takováto slova od vrcholného politika na veřejnost prostě nepatří. Pro mě osobně to bylo šokující. Vyvolalo to u mě vzpomínky na holocaust, kterým byla postižena část naší rodiny. Pokud to řekne osoba, který aspiruje na vrcholné politické funkce, tak to prostě s člověkem zamává.""

"Šokovaný je Miroslav Kalousek (TOP 09): "Ty výroky o premiérovi Fischerovi jsou vysloveně nechutné. Musím říct, že je to pro mě docela bolavé. Jsem strašně překvapen a šokován. Tohle je rétorika totálního nevzdělance z osmé třídy základní školy komunistického režimu. Míjí se to s realitou a ukazuje to na mezery ve vzdělání.""

Fischer: "S jeho omluvou jsem obeznámen. Moji úlohou však není Mirka Topolánka soudit, ani mu dávat rozhřešení. Naší další komunikaci omezím na nezbytné pracovní minimum."

Updated.

Zmatky na Blistech

Ví někdo, o co jde? Ocenil bych, kdyby mi někdo potlačený text poslal.

Benediktýnské opatství Panny Marie na Athosu

Málo známá je téměř třísetletá existence benediktýnského kláštera na svaté hoře Athonské. Jeho historie nebyla nikdy sepsána a je zahalena řadou tajemství. Článek-studie z Eastern Church Review (1969), jejímž autorem je Dom Leo Bonsall, je dnes k disposici i na internetu. Mým dalším zdrojem je Kniha o svaté hoře Athonské z r.1911 od známého českého pravoslavného mnicha a vědce Sávy Chilandarce (jenž doposud nemá na Wikipedii ani pahýl).

V druhé polovině 10. stol. začal mnich sv. Athanasios s pomocí císaře Nikefora II. Foky (963-969) stavět na jihovýchodním výběžku poloostrova první velký athonský klášter, „císařskou“ Lavru (963-965). V r.970 přišel na Svatou horu jeho vrstevník, Gruzínec sv. Jan Iverský, a v letech 980-985 vystavěl se svým synem sv. Euthymiem na východním pobřeží gruzínský klášter Iveron. Benediktýnští mniši z Amalfi se usadili na svaté hoře v rámci amalfiánských obchodních námořních aktivit; kromě toho založili i latinský klášter Panny Marie v Jerusalémě a v Konstantinopoli. Někteří italští mniši, kteří byli Athanasiem přijati do Lavry, pojali stejnou myšlenku jako Jan Iverský. Odcestovali do Říma a vrátili se s prostředky na výstavbu kláštera. Jeho poloha se nikde neuvádí. Podle všeho to mohl být ale současný Karakalou (jeho možný stavitel Antonio Carracal byl nepochybně Latinec) nebo menší klášter latinského obřadu, stojící již dříve v jeho sousedství, obývaný mnichy z Amalfi ještě před příchodem Athanasiovým, od r.933 pod ochranou konstantinopolského patriarchy Theofylakta; z něj se zachovala polozbořená věž Morfino a zbytek vodovodu.

Za nejspolehlivější pramen k založení amalfitánského benediktýnského opatství na Athosu novodobí kommentátoři považují Život sv. Jana Iverona a jeho syna Euthymia, sepsaný gruzínským mnichem a národním světcem sv. Jiřím Hagioritou (=Svatohorcem) kolem r.1045. V něm se píše, že na Svatou horu přijel bratr vévody z Beneventa se šesti žáky. Když gruzínští otcové, žijící tehdy ještě na území Lavry sv. Athanasia, viděli výjimečnost jeho duchovního obdarování, přijali ho velmi přátelsky mezi sebe. Přes jejich naléhání si ale italští benediktýni vybudovali, s jejich pomocí, svůj vlastní klášter. A. Pertusi umisťuje tuto událost mezi roky 985-990. Připomeňme si, že v té době založili benediktýni také první kláštery v Čechách: ženský (967-973) na Pražském hradě a mužský (993) v Břevnově.

Italské prameny z té doby události spíš komplikují. Kronikář z Monte Cassina, Leo z Ostie, píše o Janu Beneventovi, který cestoval na východ do Jerusaléma, na Sinaj a nějaký čas žil jako poustevník na hoře Athos (snad 993-997). Žádný klášter tam ale nezaložil, nýbrž na radu svého igumena uposlechl vidění, ve kterém mu sv. Benedikt přikázal vrátit se na Monte Cassino, kde se stal převorem.

V Životě gruzínského poustevníka Gabriela je zmínka o svatém starci Lvu Římanovi, který Gruzínce navštěvoval. Neexistuje ovšem žádná další zpráva o nějakém bratru vévody beneventského té doby, Pandulfa II., jménem Lev, který by byl mnichem. Snad byl tento Lev oním zakladatelem amalfitského kláštera na Svaté hoře.

Latinské podpisy Jana z Amalfi (snad následníka Lva) jsou na listinách z let 991, 1012, 1016 a 1017. Druhý řád athonský od císaře Konstantina IX. Monomacha (1042-1055) z r. 1046 ve svém 5. článku povoluje klášteru Amalfiťanů „držet loď stožárovou“, ovšem nikoli k obchodu, ale k cestám do Cařihradu s přebytky a pro evt. dary. Je zvláštní, že schisma z r. 1054 se postavení benediktýnů na Athosu příliš nedotklo, naopak, klášter vzrostl na významu téměř na roveň největších a nejstarších athonských monastýrů. Podpis opata císařského amalfiánského kláštera se nachází na listinách z r. 1081, 1083 (opat Demetrios) a 1097 (opat Vitus). Velmi citelně se však kláštera Amalfiťanů dotkl úpadek rodného města, které bylo zpustošeno v letech 1135-1137. Klášter živořil, od Jana II. Komnena (1118-1143) obdržel ještě darem dvě vesnice a poslední podpis jeho opata Tomáše se nachází na darovací listině klášteru Russikon v r. 1169. Pak zašel a jeho pozemky připadly Lavře sv. Athanasia, jak o tom svědčí listiny kol. r. 1287 a dokument ze 14. stol.

Rusko do EU nebo EU do Ruska?

"Vždyť je to totéž!" Tento smutný Zemanův bonmot na konci kvalitního Šlechtova článku zde.

Sionistický lhář

Známý sionistický fanatik, původním vyznáním lutherán, Miro Iliaš, který druhdy vybízel Israelce, aby šetřili svou vzácnou krví a nabízel k prolití méněcennou křesťanskou krev v boji za Eretz, patrně vstoupí do dějin: na svém blogu odhalil totiž dosud neznámého autora Protokolů. Je jím podle něj Matvej Golovinskij, ruský spolupracovník cara. A co víc: učinil tak prý na pokyn samotného sv. Mikuláše II.! Možná jsem zaspal nejnovější rozvoj vědy historické a literární, nicméně takhle se mi to jeví jako odporná pomluva svatého cara - mučedníka, který byl zavražděn právě těmi, z jejichž perfidní a podlé persekuce je zde osočován.

I za bolševika se vyskytovali takoví psychopati, planoucí láskou k SSSR. I oni byli směšní a i jim se nikdo nesměl smát...

Mediální podvod

Tohle je opravdu ostudné.

Bartoš o Duškovi

Pro První zprávy.

Maják svobody pohasíná?

Zdá se, že Amerika, jak jsme ji znali, končí... Země svobody a neomezených možností se stává zemí paranoie a rukojmím cizích zájmů.

Ruský poklad

Officiální čs. verse + moderní česká journalistická verse.

Updated.

Poznámky k námětu k diskussi

1. Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník. Jaký má smysl odkazovat na neplatný právní předpis?
2. Starý trestní zákon byl vydán v roce 1961 (PDF).
3. Je třeba lišit správní právo a trestní právo.
4. Ustanovení § 405 NTZ zní: "Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Nevím nic o tom, že by KSM popíral kommunistickou genocidu nebo kommunistické zločiny proti lidskosti.
5. Zpráva helsinského výboru amerického Kongresu: "V září 2001 byl obžalován David Pěcha, šéfredaktor extrémně levicového listu Nové Bruntálsko, z trestného činu difamace (a z podpory hnutí usilujícího potlačovat lidská práva či podporujícího národnostní, rasovou, třídní či náboženskou nenávist a šířící falešné znepokojující zprávy)."

Námět k diskussi

Předkládám k diskussi tento postulát:

„Ustanovení § 261a zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona, je pouze na ochranu proti nacistům. Vsuvka, zmiňující „komunistické genocidium nebo jiné zločiny… komunistů“, má zákonu dodat objektivity a celosti, ale není míněna vážně.“

Usoudil jsem tak na základě této zprávy.

Updated.

Něco pro Goga

Po dlouhé době vtipná reportáž na Psu.

Válka s demokracií

Věra Tydlitátová zveřejnila nesmírně cenný text, který odhaluje, proč tak válčí s demokracií. Je to potvrzení toho, že v bojující "demokracii" jsou na řadě sociální demokraté: "Restrikce práva vyslovit a propagovat potenciálně ohavné myšlenky omezuje nezadatelné a pro demokracii esenciální právo nesouhlasit. Přijmeme-li takový princip, jaký byl aplikován v kause DS, řetězec úředních zákazů lze pak už těžko přerušit: když dnes DS, pak logicky zítra KSČM, a když zítra KSČM, proč ne pozítří ČSSD? Ve vidění pravicového voliče není přece sociální demokracie ničím jiným než stranou pobertů, kteří své voliče uplácejí dárky z cizích kapes. Vyhovme těmto hlasům, a máme tu – vládu jedné strany, a cca 60 % voličů, kteří nesmějí své přesvědčení vyjádřit u volební urny."

Tydlitátová: "Lidé jako by nechtěli chápat, že jeho sliby jsou nereálné a nebudou splněny, že jeho nenávistné výlevy s oprášenými klišé bolševické éry jsou znamením budoucích represí." Ve skutečnosti vidíme, jak to jsou neokonservativci, kteří aktivně omezují politická práva v ČR: svobodu projevu (kritika homosexuálů, zpěv neonacistických písní nebo popírání holocaustu), svobodu spolčovací (působení Dělnické strany) nebo svobodu shromažďovací (demonstrace "extrémistů"). Demokracii tedy ohrožují nejvíce ti, kteří svými skutky pošlapávají lidská práva.

Závěrem bych chtěl Věru Tydlitátovou upozornit na to, že byť jsou arabština i hebrejština semitské jazyky, ḥet (ح) se v arabštině vyslovuje tradičně, tj. jako neznělá faryngální (hltanová) frikatíva (ħ), což se podobá českému [h], zatímco v hebrejštině rusky, tj. jako neznělá uvulární (čípková) frikatíva (χ), což se podobá českému [ch]. حماس tedy není žádný *Chamás, neboť čeština není hebrejština.