Nemyslitelná dohoda USA s Íránem

Vynikající analýza zakladatele a výkonného ředitele analytického serveru Stratfor George Friedmana v českém překladu na Revue politika.

Friedman se zaměřuje na zhodnocení dvou nejpravděpodobnějších scénářů řešení "íránského problému" - tj. akceptaci faktu, že Írán v nějakém časovém horizontu vyvine jaderné zbraně a vojenský zásah (provedený Spojenými státy, nebo Izraelem za podpory Spojených států).

Vzhledem k řadě podstatných rizik, která jsou s řešením 1 i 2 spojeny, Friedman nabízí eventualitu řešení č. 3 - a sice "redefinici íránského problému". Zde vychází z možnosti rozehrání široké geopolitické hry a kalkulace s mocenskými potenciály Íránu a Iráku, jejichž vzájemná rovnováha byla v minulosti určujícím faktorem stability regionu. Vzhledem k tomu, že vytvoření silné irácké vlády, která by sama byla protiváhou Íránu již není možné, nabízí Friedman možnost "spojenectví s ďáblem" (Írán) a tento návrh podtrhuje připomenutím historických analogií "vytváření mimořádných spojenectví se smrtelnými ideologickými, nebo geopolitickými nepřáteli za účelem dosažení strategických amerických cílů" (spojenectví se stalinským Ruskem proti nacistickému Německu, Nixon-Mao), viz:

"Z amerického hlediska by porozumění s Íránem znamenalo vyřešení stále se komplikujícího problému. Z dlouhodobého pohledu by to mělo výhodu i v tom, že by se jednalo o oboustranně uzavřený vztah. Turecko je mnohem silnější než Írán a jeho vztahy se Spojenými státy jsou křehké. Spojené státy by uzavřením dohody s Íránem Turky rozzuřily a donutily by je k větší aktivitě. Vynořili by se v Iráku jako protiváha Íránu. Hněv Turecka by posloužil americkým zájmům. Íránská pozice v Iráku by se stala dočasnou a Spojené státy by nemusely porušit své slovo, protože íránský vliv v Iráku by nakonec eliminovalo Turecko."

Je to prognóza o možném vývoji, čili na tento scénář nelze sázet všechny politické karty. V každém případě by realizace této hry nutně vedla k oslabení vztahů mezi Ruskem a Íránem, což by vedlo ke sblížení Ruska a Turecka (můj předpoklad).

Argumentace této střízlivé analýzy, přinášející zároveň zajímavou prognózu, ukazuje mimo jiné na zcela jinou kvalitu geopolitických a mezinárodně-politických diskusí a úvah narozdíl od černobílé, ideologické a v mnoha případech lokajské recepce obdobných otázek v domácím prostředí:

"Manévr s Íránem by byl zvláště obtížný pro amerického prezidenta Baracka Obamu, protože by byl interpretován jen jako další doklad jeho slabosti, nikoliv jako nelítostný a obratný krok. Vojenský úder by vyzdvihl jeho politické postavení, zatímco zjevně cynická dohoda by jej podminovala. Ahmadínežád by takovou dohodu doma prodal mnohem snadněji."